17 Co 264/2024-536 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 1 449 768 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 21. 4. 2016 do zaplacení, to vše do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku II. rozhodl, že žaloba se ohledně zaplacení 2 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 21. 4. 2016 do zaplacení zamítá. Ve výroku III. rozhodl, že žalobkyně je povinna uhradit žalované na náhradě nákladů řízení 121 023 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.2. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 3 549 768 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 4. 2016 do zaplacení, když tvrdila, že účastníci dne 13. 11. 2012 uzavřeli smlouvu o dílo č. , Anonymizováno, , na jejímž základě se žalovaná zavázala provést pro žalobkyni dílo spočívající v provedení vnitřních hrubých omítek, štuků, venkovního jádra a zateplení garáží blíže určených rodinných domů. Žalobkyně uvedla, že stavební práce byly žalovanou provedeny nekvalitně a pozdě a k prodlení docházelo i při reklamaci vad, a dále že v čl. 7.1 předmětné smlouvy se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč denně pro případ svého prodlení s dokončením a předáním díla. Dílo mělo být dokončeno a předáno nejpozději dne 12. 3. 2013 a ke dni 14. 5. 2013 ještě nebylo předáno. Žalobkyně své nároky opírá o čl. 7.2 předmětné smlouvy, v němž se žalovaná zavázala hradit smluvní pokutu ve shodné výši pro případ svého prodlení s dokončením dílčích termínů. Dílčí termín dokončení hrubých omítek RD 79 - 82 byl do 23. 1. 2013, dne 25. 3. 2013 ještě nebyl splněn, smluvní pokuta tedy činila 610 000 Kč, přičemž tento dluh částečně zanikl dřívějším započtením ve výši 20 232 Kč (za dny prodlení 24. 1. 2013, 25. 1. 2013 a co do částky 232 Kč za 26. 1. 2013) a k úhradě žalobkyně požaduje 589 768 Kč. Dílčí termín dokončení štuků RD 79 – 82 byl do 5. 2. 2013 a ke dni 23. 4. 2013 ještě nebyl splněn, smluvní pokuta tedy činí 770 000 Kč. Dílčí termín dokončení hrubých omítek RD 84 – 85 byl do 3. 2. 2013 a ke dni 25. 3. 2013 ještě nebyl splněn, smluvní pokuta tedy činí 500 000 Kč. Dílčí termín dokončení štuků RD 84 – 85 byl do 13. 2. 2013 a ke dni 23. 4. 2013 ještě nebyl splněn, smluvní pokuta tedy činí 690 000 Kč. Dílčí termín dokončení hrubých omítek RD 70 – 74 byl do 13. 2. 2013 a ke dni 26. 3. 2013 ještě nebyl splněn, smluvní pokuta tedy činí 410 000 Kč. Dílčí termín dokončení štuků RD 70 – 74 byl do 23. 2. 2013 a ke dni 23. 4. 2013 ještě nebyl splněn, smluvní pokuta tedy činí 590 000 Kč.3. Žalovaná nepopírala, že mezi účastnicemi řízení došlo k uzavření smlouvy o dílo specifikované v žalobě. Nárok žalobkyně neuznává a považuje jej za odporující poctivému obchodnímu styku. Bránila se tím, že termín zahájení realizace díla měl být dle smlouvy dán dnem 10. 12. 2012, avšak ze zápisu ve stavebním deníku ze dne 10. 12. 2012 vyplývá, že „zhotovitel a objednatel se dohodli, z důvodu nepřipravenosti předcházejících řemesel a nepříznivého počasí na novém termínu zahájení, a to 14. 1. 2013“. Žalovaná namítla, že její prodlení s pracemi zavinila sama žalobkyně, případně třetí osoby a vliv počasí, přičemž poukázala na to, že v čl. 7.1 a 7.2 předmětné smlouvy bylo také ujednáno, že smluvní pokuta za prodlení zhotovitele s dokončením a předáním díla v konečném (či dílčím) termínu náleží, pokud k prodlení došlo „výhradně z důvodů zaviněných zhotovitelem“. S realizací díla bylo započato o 35 dní později oproti ujednání ve smlouvě o dílo a termín dokončení díla tak z důvodů na straně objednatele (žalobkyně) byl posunut na 16. 4. 2013. Ještě ani ke dni 26. 4. 2013 nezahájila žalobkyně přejímací řízení.4. Z rozsudku dále vyplývá, že na shora uvedené reagovala žalobkyně odmítnutím změny termínu zahájení díla a termínu jeho dokončení dohodou. Též žalovaná avizovala, že i přes posun v začátku prací je schopna termín dodržet. Dílo podle žalobkyně vykazovalo značné vady, na reklamace žalovaná nereagovala a žalobkyně na jeho opravy a dokončení vynaložila náklady. Žalovaná uváděla, že i přes opakovaná upozornění a žádosti o zajištění spolupůsobení na díle byla žalobkyní nucena k realizaci díla v rozporu s technologickým postupem výrobce strojních jádrových omítek. Žalovaná poukázala též na to, že žalobkyně na dílo dodala maltovou směs nevhodného typu s příměsí sádry. Poukázala také na nepřipravenost podmínek pro provedení díla (ze strany žalobkyně), jakož i na tlak na užití materiálu v nevhodných podmínkách. K tomu žalobkyně namítla, že chladné a vlhké počasí mohla žalovaná jako profesionál v daném období očekávat, že žalovaná netvrdí ani neprokazuje, že by povětrnostní podmínky v této době byly horší než v předchozích zimních obdobích a že maltovou směs měla zajistit sama žalovaná. Dále z rozsudku vyplývá, že mezi stranami bylo sporné, která z nich by měla eventuálně zajišťovat temperování objektů.5. Soud prvního stupně ve smyslu pokynů odvolacího soudu, který svým usnesením ze dne 6. 10. 2022, č. j. 17 Co 21/2022-319, zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně, poskytl žalované poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a doplnil dokazování. Žalobkyně s odkazem na judikaturu namítala, že pokud by soud připustil tvrzení žalované o údajné stavební nepřipravenosti žalobkyně, porušil by zásadu koncentrace řízení.6. Soud prvního stupně měl za prokázáno, že účastnice řízení uzavřely dne 13. 11. 2012 smlouvu o dílo, jehož realizace započala oproti datu předpokládanému smlouvou (10. 12. 2012) až dne 14. 1. 2013, a to z důvodu probíhajících předchozích prací, které neumožňovaly provádění předmětného díla. Shledal, že v průběhu prosince až března daného období byly v předmětné lokalitě nízké teploty, avšak nijak zásadně nevybočovaly z republikových či regionálních teplotních průměrů od roku 2000 až do roku 2013. Soud prvního stupně uvedl, že ke dni 25. 4. 2013 nebyly vnitřní práce na domech, které byly předmětem smlouvy o dílo, dokončeny, tyto se dokončovaly až v období následujícím a mezi účastnicemi řízení nedošlo k protokolárnímu převzetí díla. Žalovaná do stavebního deníku dne 8. 3. 2013 zanesla výzvu k zahájení přejímacího řízení dne 16. 4. 2013 a dne 27. 3. 2013 ve stavebním deníku žalobkyně upozorňuje na nedokončení štuků. Dne 12. 3. 2013 a také následně upozorňoval , jméno FO, za žalovanou žalobkyni na špatné klimatické podmínky ke zhotovení stavby. Mezi účastnicemi řízení probíhala od března 2013 do února 2014 elektronická a písemná komunikace, kdy žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k odstranění vad či nedodělků díla, případně k proplacení nákladů na jejich odstranění. Na podzim roku 2013 také začala probíhat komunikace mezi právními zástupci obou účastnic řízení. Dne 3. 3. 2016 žalobkyně odeslala žalované dopis, kde uplatnila shora specifikované nároky a zároveň podrobně specifikovala jednostranný zápočet směřující vůči nároku žalované na zaplacení zmíněných faktur. Žalobkyně neuhradila žalované faktury shora uvedené vystavené v souvislosti se zhotovením předmětného díla. Žalovaná neuhradila žalobkyni nárokovanou smluvní pokutu i přes zaslání opakovaných výzev právním zástupcem žalobkyně včetně výstrahy soudního vymáhání daného nároku.7. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil v souladu s § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. podle příslušných ustanovení obchodního a občanského zákoníku, především podle § 536 a násl. obch. zák., upravujících smlouvu o dílo, a § 544 obč. zák., upravujícího smluvní pokutu. Žalobu posoudil jako zčásti důvodnou.8. K obraně žalované, která argumentovala tím, že zápisem ve stavebním deníku došlo k posunutí termínu dokončení díla a že nemůže být tedy v prodlení k datům, k nimž žalobkyně dopočítává smluvní pokutu, odkázal soud prvního stupně na závěr odvolacího soudu, který názor žalované nesdílel. Uvedl, že bylo zjištěno, že u předmětného zápisu ve stavebním deníku se nachází pouze podpis tehdejšího pracovníka žalované , jméno FO, .9. Soud prvního stupně měl následně za prokázánu existenci překážek pro zhotovení díla, spočívající v nepřipravenosti předcházejících řemesel, a to zejména ze zápisů ve stavebních denících, vedených mezi žalobkyní a třetí osobou (investorem) a stvrzených žalobkyní. Z nich zjistil, že ještě v průběhu ledna 2013 na předmětných domech probíhala řada prací, které svou povahou z technického hlediska vylučují realizaci omítek a štukování (rozebrání zdiva, zdění příček, šalování stropů, zahazování rýh po rozvodech apod.). Přisvědčil tedy obraně žalované, že až do 14. 1. 2013 nemohla dílo provádět. K námitce žalobkyně, že se jedná o novoty uplatněné žalovanou v rozporu s koncentrací řízení, uvedl, že žalovaná od počátku řízení jako překážku tvrdila předchozí nepřipravenost řemesel, a pouze ze zápisu ve stavebním deníku, který tuto skutečnost deklaroval, vyvozovala jiné právní závěry, než byly následně shledány