29 Co 35/2026-123 – Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 48 653,93 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), ve zbytku uplatněného nároku žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaná v postavení spotřebitelky uzavřely smlouvu o úvěru reg. č. , hodnota, , na jejímž základě se , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalované 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 14,90 % ročně v 71 měsíčních splátkách po 1 064 Kč, splatných vždy do 16. dne kalendářního měsíce, první splátka byla splatná 16. 6. 2008. 50 000 Kč bylo žalované poskytnuto 2. 5. 2008 převodem na její bankovní účet. Dopisem z 15. 1. 2009 , právnická osoba, . vyzvala žalovanou k okamžitému splacení celé dlužné částky ve výši 52 817,45 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze 14. 12. 2015 postoupila , právnická osoba, . předmětnou pohledávku žalobkyni. Předžalobní upomínkou z 12. 10. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 204 744,69 Kč s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že takto byla mezi , právnická osoba, . a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“). Jelikož , právnická osoba, . poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v pozici spotřebitelky, zabýval se okresní soud platností smlouvy z hlediska požadavků na zkoumání úvěruschopnosti žalované. Smlouva byla sice uzavřena před tím, než zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, nabyl dne 1. 1. 2011 účinnosti, avšak podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je neplatný úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru (která sice nebyla v době uzavření smlouvy transponována do českého právního řádu, ale byla již závazná pro výklad národního práva), stanoví povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací. Tato povinnost je klíčová pro zajištění účinné ochrany spotřebitele. Žalobkyně však nedoložila, že by její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a okresní soud uzavřel, že smlouva o úvěru je z tohoto důvodu neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák. Žalobkyně, které byla pohledávka postoupena smlouvou ze 14. 12. 2015 [§ 1879 odst. 1, § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)], má proto podle § 451 odst. 1 obč. zák. právo na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v dosud žalovanou nevrácené části jistiny 48 653,93 Kč. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že podle § 142 odst. 2 o. s. ř. by právo na náhradu nákladů řízení měla úspěšnější žalovaná, žádné jí však nevznikly.2. Proti tomuto rozsudku okresního soudu, a to proti všem jeho výrokům, se odvolala žalobkyně. Podáním z 28. 11. 2025 vzala odvolání proti výroku I rozsudku okresního soudu zpět a setrvala na odvolání proti výrokům II a III. Žalobkyně nesouhlasí se závěry okresního soudu o neplatnosti smlouvy. Smlouva byla uzavřena 2. 5. 2008, tedy za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla do českého právního řádu zavedena až zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, , Anonymizováno, od 1. 1. 2011. Tato povinnost pro projednávanou věc neplyne ani ze směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru, neboť směrnice (na rozdíl od nařízení) nejsou právními akty přímo použitelnými, a směrnice vstoupila v platnost až po uzavření smlouvy. Je tak dle žalobkyně bez významu, zda a jak původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalované. V rozhodnutích sp. zn. 32 Cdo 513/2010 ze dne 17. 1. 2012 a sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019 Nejvyšší soud potvrdil, že neprověření (nedostatečné prověření) solventnosti budoucího dlužníka nemá u úvěru poskytnutého v režimu zákona č. 321/2001 Sb. za následek neplatnost smlouvy. Žalobkyně má za to, že prokázala oprávněnost svých požadavků.3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.4. Jelikož žalobkyně vzala odvolání v části směřující proti výroku I rozsudku okresního soudu žalobě co do částky 48 653,93 Kč vyhovujícímu zpět, odvolací soud odvolací řízení v této části zastavil podle § 207 odst. 2 o. s. ř.5. Dále žalobkyně vzala žalobu v rozsahu požadavku na zaplacení částky 318,62 Kč - zahrnující 201,38 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru vyčísleném ke dni , Jméno žalované B, . 2020 a 117,24 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení vyčísleném ke dni , Jméno žalované B, . 2020 - zpět. Proto odvolací soud rozsudek okresního soudu v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 201,38 Kč a v požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 117,24 Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil podle § 222a odst. 1 o. s. ř.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení v rozsahu napadeném odvoláním žalobkyně (tj. v části výroku II žalobu zamítající co do poplatků 1 000 Kč, úroku z úvěru vyčísleného ke dni , Jméno žalované B, . 2020 ve výši 84 838,45 Kč, úroku z prodlení vyčísleného ke dni , Jméno žalované B, . 2020 ve výši 10 933,45 Kč, úroku z úvěru ve výši 14,90 % ročně z dlužné jistiny ve výši 48 653,93 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z jistiny a poplatků ve výši 49 653,93 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení), opětovně sdělil podstatný obsah smlouvy o úvěru reg. č. , hodnota, včetně úvěrových podmínek, interního účetního dokladu z , datum, , doplnil dokazování sdělením podstatného obsahu výzvy z 15. 1. 2009 včetně dodejky, historického výpisu z úvěrového účtu č. , tel. číslo, z , datum, , dvaceti výpisů , Anonymizováno, , a.s. z období od 13. 7. 2017 do , Jméno žalované B, . 20250 a sdělení insolvenčního oddělení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci z 21. 7. 2026, a odvolání žalobkyně shledal důvodným pouze částečně.7. Pokud jde o skutková zjištění, vycházel odvolací soud z toho, co bylo zjištěno již okresním soudem, a dále z důkazů provedených při odvolacím jednání. Tak bylo okresním soudem ze smlouvy o úvěru a interního účetního dokladu zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaná uzavřely dne 2. 5. 2008 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se banka zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 14,90 % ročně v 71 měsíčních splátkách po 1 064 Kč, splatných vždy do 16. dne kalendářního měsíce, první splátka byla splatná 16. 6. 2008. Ve smlouvě je uvedeno, že banka bude evidovat svoji pohledávku za žalovanou z této smlouvy pod číslem , č. účtu, jako „, Anonymizováno, “. Z interního účetního dokladu zjistil, že 50 000 Kč bylo žalované poskytnuto 2. 5. 2008 převodem na bankovní účet č. , č. účtu, (což je běžný účet žalované uvedený ve smlouvě o úvěru). Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, poslední splátku zaplatila , datum, , jak zjistil odvolací soud z historického výpisu z úvěrového účtu čtu. č. , tel. číslo, . Banka proto dopisem z 15. 1. 2009 vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky do 27. 1. 2009. Odvolací soud z předložené dodejky zjistil, že výzva byla žalované doručena , datum, , což žalovaná stvrdila svým podpisem.8. Dále okresní soud ze smlouvy o postoupení pohledávek č. , hodnota, ze , datum, včetně jejího dodatku č. , hodnota, z , datum, a přílohy č. , hodnota, obsahujícího seznam postoupených pohledávek zjistil, že , Anonymizováno, , a.s. touto smlouvou postoupila žalobkyni své pohledávky, mj. předmětnou pohledávku za žalovanou evidovanou pod číslem , č. účtu, .9. V právním hodnocení uvedených skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený smlouvou o úvěru z , datum, podléhá režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, subsidiárně též režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zároveň, a s ohledem na povahu účastníků, též režimu zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (viz přechodná ustanovení v § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).10. Dosavadními předpisy se však řídí i smlouva o postoupení pohledávek včetně jejího dodatku uzavřená mezi , právnická osoba, . jako postupitelkou a žalobkyní jako postupníkem 14. 12. 2015. Byť totiž byla uzavřena až po 1. 1.