29 Co 79/2026-56 – Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II žalobu zamítl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 006,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 581,13 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 45 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, a žalovaný v postavení spotřebitele uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 32 931 Kč sestávající z úroku ve výši 23 592 Kč, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 839 Kč. Dále se dle smlouvy zavázal uhradit pojistné ve výši 1 908 Kč za doplňkové pojištění. Celkovou dlužnou částku ve výši 79 839 Kč se zavázal uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 6 654 Kč splatných vždy ke každému 5. dni příslušného kalendářního měsíce. Úrok by byl sjednán ve výši 86 % ročně za celou dobu trvání smlouvy. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 postoupila společnost , právnická osoba, předmětnou pohledávku žalobkyni, oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 27. 2. 2025. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 94 000,50 Kč, a to nejpozději do 1. 5. 2025. Okresní soud se zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí shora uvedeného spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. K prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně nepředložila žádné důkazy, její právní předchůdkyně spoléhala pouze na údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), a proto je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyni tak přiznal pouze právo na vrácení jistiny ve výši 45 000 Kč. Ve zbývající části žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly.2. Proti tomuto rozsudku, a to jen proti části výroku II zamítající žalobu v požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 000 Kč od 13. 3. 2025 do zaplacení, se odvolala žalobkyně a navrhla, aby byl rozsudek v napadené části změněn tak, že žalobě bude v uvedeném rozsahu vyhověno. Nenapadá závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy. Má však za to, že nárok na úroky z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale již před podanou žalobou, a to na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech a schopnostech jistinu vrátit nese žalovaný (k tomu žalobkyně odkázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 167/96 a sp. zn. IV. ÚS 14/17 a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), a to v rozsahu napadeném odvoláním žalobkyně, tj. pouze v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a v závislém výroku III o nákladech řízení, a odvolání žalobkyně shledal důvodným pouze částečně.5. Dle výpisu z Centrální evidence obyvatel je žalovaný státním příslušníkem Slovenské republiky. Pro mezinárodní příslušnost je rozhodné, zda má žalovaný bydliště na území České republiky, nikoli jeho státní příslušnost (čl. 4 odst. 1 a čl. 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních). Žalovaný má bydliště na adrese , adresa, , kde má evidován od 12. 9. 2012 trvalý pobyt. Mezinárodní příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci je proto dána.6. Pokud jde o skutková zjištění, vycházel odvolací soud z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s pravidly danými v § 132 a násl. o. s. ř. vyhodnocených důkazů objasněno již okresním soudem. Tak má odvolací soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, jako věřitelka a žalovaný jako dlužník v postavení spotřebitele uzavřeli dne 13. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit jí poskytnuté finanční prostředky spolu s částku 32 931 Kč zahrnující úrok ve výši 23 592 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 839 Kč. Dále se ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni pojistné ve výši 1 908 Kč za doplňkové pojištění. Celkovou částku ve výší 79 839 Kč se žalovaný zavázal splatit formou 12 měsíčních splátek ve výši 6 654 Kč splatných vždy k 5. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 5. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, přičemž výše poslední dvanácté měsíční splátky činila 6 645 Kč. Z tabulky umoření vyplývá, že na předmětný úvěr žalovaný ničeho neuhradil. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, a ze seznamu postoupených pohledávek zjistil, že , právnická osoba, postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným, přičemž oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 27. 2. 2025.7. V právním hodnocením uvedených skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Ze strany poskytovatele úvěru je nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet.9. Podle § 87 věty prvé a třetí z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze