Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec 35 Co 361/2025-111 – Lhůty

Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 350 000 Kč s úrokem z prodlení v něm specifikovaným, představující doplatek části kupní ceny nemovitosti, a to pozemkové parcely č. , Anonymizováno, v katastrálním území , Anonymizováno, , obec , adresa, , který byl sjednán v dodatku ke kupní smlouvě ze dne , datum, . Kupní smlouva byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen ObčZ), proto okresní soud posuzoval práva a povinnosti z ní vzniklé podle příslušných ustanovení tohoto občanského zákoníku v § 588 a následující (souladně s § 3028 odst. 1 a 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014). Vzhledem k tomu, že žalovaný namítal, že dodatkem ke kupní smlouvě nebyla kupní cena sjednaná v původní kupní smlouvě celkovou částkou 500 000 Kč změněna, a dále že dodatek ke kupní smlouvě sepsaný téhož dne jako kupní smlouva je dle něj neurčitý, nesrozumitelný, okresní soud posuzoval též, zda jsou pochybnosti o obsahu dodatku ke kupní smlouvě. Tedy zda je potřeba aplikovat výkladová pravidla pro právní úkony uvedená v § 35 odst. 2 ObčZ, vycházeje přitom ze závěru v příslušné judikatuře Nejvyššího soudu, např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 578/2005 ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2552/2011 ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2640/2011 ze dne 29. 7. 2013 či sp. zn. 32 Cdo 2655/2016 ze dne 12. 6. 2018. Podle těchto ustálených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu je výklad právního úkonu prostřednictvím interpretačních pravidel indikován tehdy, jsou-li pochybnosti o obsahu právního úkonu, tj. o skutečné vůli v něm projevené, přičemž musí jít o pochybnosti dané objektivně. Výklad právního úkonu pak může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní jen tehdy, není-li v rozporu s jazykovým projevem. Okresní soud dospěl k závěru, že ujednání jak v kupní smlouvě, tak v dodatku na ni navazujícím jsou dostatečně určitá a srozumitelná, tedy splňují parametry platnosti z hlediska § 37 ObčZ. Dle okresního soudu žalovaný nesprávně vykládá v rámci procesní obrany proti žalobě dodatek ke kupní smlouvě jako utvrzení ujednání účastníků v původní kupní smlouvě za situace, kdy účastníci jako smluvní strany v dodatku ke kupní smlouvě, a to v jeho preambuli výslovně uvedli, že jeho předmětem je samotné vypořádání smluvní ceny a na to navazující opatření ve prospěch kupujícího. V dalších ustanoveních dodatku ke kupní smlouvě účastníci dali jasně najevo svou vůli, že kromě zaplacení částky 200 000 Kč do 3 dnů od podpisu dodatku, 350 000 Kč do 10 dnů od zavkladování vlastnického práva kupujícího na příslušném katastrálním úřadě, je vyplacení zbývající části kupní ceny ve výši 350 000 Kč závislé na stanovení hranice ochranného pásma bioúzemí ve změně územního plánu v katastrálním území, kde se nemovitost nachází. Na ujednání o doplatku kupní ceny ve výši 350 000 Kč nad rámec již dohodnuté části kupní ceny 200 000 Kč a 350 000 Kč vyjádřené pojmy úhrada „zbývající dohodnuté ceny“, „zbylé dohodnuté ceny“ či „zbylé smluvní ceny“ je třeba nahlížet z hlediska logických a systematických vazeb v předmětném dodatku kupní smlouvy, a to i v kontextu s jeho preambulí. Dle okresního soudu jednotlivé odstavce dodatku kupní smlouvy jasně definují podmínky úhrady té které části kupní ceny nemovitosti. Pokud žalovaný tvrdí, že měl za to, že dodatek řeší platební podmínky k úhradě kupní ceny a že neměl v úmyslu měnit sjednanou kupní cenu, jak byla uvedena v původní kupní smlouvě, pak soud dále poukazuje na skutečnost, že žalovaný po podpisu dodatku na jeho základě uhradil dne 25.7. 2013 částku 200 000 Kč a dne 1. 9. 2013 částku 350 000 Kč, tedy celkem 550 000 Kč, což je částka dohodnuté kupní ceny v dodatku, která je o 50 000 Kč vyšší nežli kupní cena sjednaná v kupní smlouvě. I z tohoto je zřejmé, že žalovaný, co se týče výše kupní ceny, se cítil být vázán projevem vůle vyjádřeným v dodatku ke kupní smlouvě.2. Námitku žalovaného, že nárok žalobkyně je promlčen z hlediska § 610 odst. 2 ObčZ, který stanoví, že podmínky sjednané v kupní smlouvě zanikají uplynutím jednoho roku od uzavření kupní smlouvy, jestliže je prodávající v této lhůtě neuplatnil, přičemž žalobkyně nárok na doplatek kupní ceny uplatnila žalobou až 25. 3. 2024, okresní soud shledal nedůvodnou. Citované ustanovení, upravující možnost tzv. jiných vedlejších ujednání v kupní smlouvě, jež se promlčují v uvedené jednoroční lhůtě, na předmětnou věc nedopadá. A to proto, že toto ustanovení se týká jiných vedlejších ujednání ve smlouvě, majících povahu výhrad nebo podmínek směřujících k zániku právního vztahu z kupní smlouvy, tedy tzv. podmínek rozvazovacích. Účastníci v dodatku ke kupní smlouvě ale nesjednali podmínku rozvazovací, nýbrž odkládací, když se v něm dohodli na úhradě zbývající části kupní ceny za podmínky budoucí změny územního plátnu v daném katastrálním území. Ke změně územního plánu došlo podle vyjádření Magistrátu města Liberec dne 12. 3. 2022. Odkládací podmínka tedy byla splněna a žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu zbývající části kupní ceny, kterou uplatnila včas dne 25. 3. 2024 u soudu.3. Okresní soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného, že jelikož dodatek ke kupní smlouvě nebyl součástí kupní smlouvy při podání návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalovaného do katastru nemovitostí, nemůže tato listina požívat právní ochrany. Soud má za to, že ve vztahu k předmětu tohoto řízení je nepřiložení dodatku ke kupní smlouvě k návrhu na vklad do katastru nemovitostí bez významu, žádným způsobem se nedotýká tato skutečnost sporného ujednání o kupní ceně sjednané mezi žalobkyní a žalovaným v dodatku. Z důvodu plného úspěchu ve věci okresní soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 105 589,74 Kč.4. Proti rozsudku okresního soudu se včas a v celém rozsahu odvolal žalovaný. Stejně jako v řízení před okresním soudem ani v odvolacím řízení nečinil sporným uzavření kupní smlouvy dne , datum, ve znění dodatku k ní z téhož dne. Má za to, že okresní soud sice správně posoudil, že na daný případ je nutno aplikovat občanský zákoník č. 40/1964 Sb., nesprávně však aplikoval jeho příslušná ustanovení při posouzení vůle účastníků a nesprávně též posoudil aplikaci § 610 ObčZ na danou věc. Dodatek ke kupní smlouvě považuje žalovaný za nejasný, preambule tohoto vyjádření je formulována vágně, může být vykládána různými způsoby. Neurčitost či nesrozumitelnost tohoto dodatku způsobuje jeho neplatnost. Dohoda o výši kupní ceny zcela jasně plyne z kupní smlouvy. Žalovaný má za to, že dodatkem ke kupní smlouvě nebyla změněna či jinak upravena, tj. mezi účastníky nedošlo dodatkem ke kupní smlouvě ke změně závazku o sjednané kupní ceně v původní kupní smlouvě. To, že dodatek ke kupní smlouvě nebyl ani součástí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, neobsahuje ani případnou lhůtu pro splnění podmínky, může vést k právní nejistotě. Žalovaný v té souvislosti odkazuje na § 21 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, dle něhož musí být všechny právně významné dokumenty přiloženy k návrhu na vklad. Žalovaný má za to, že dodatek ke kupní smlouvě měl být součástí vkladového řízení o převodu nemovitosti, aby se zamezilo výkladu, že nebyl právně účinný, což může vést k obcházení zákona, zejména daňové povinnosti, což samo o sobě vede k absolutní neplatnosti takového ujednání v souladu s ustanovením § 39 ObčZ, kterou je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. V případě, že odvolací soud posoudí dodatek ke kupní smlouvě jako určitý, pak žalovaný stejně jako před okresním soudem zdůrazňuje, že dohoda účastníků obsažená v dodatku ke kupní smlouvě upravující „doplatek“ kupní ceny v návaznosti na změnu územního plánu představuje vedlejší ujednání ve smyslu ustanovení § 610 ObčZ a v takovém případě žalovaný opakovaně vznáší námitku promlčení. Žalovaný navrhl změnu napadeného rozsudku takovou, že nechť je žaloba v celém rozsahu zamítnuta.5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného se ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně. Má za to, že okresní soud náležitě zjistil skutkový stav, všechny důkazy vyhodnotil v souladu se zásadou hodnocení důkazů, a to jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům. Procesní obranu žalovaného založenou na tvrzení o neurčitosti a nesrozumitelnosti dodatku ke kupní smlouvě, mající způsobovat jeho neplatnost, považuje žalobkyně za účelovou. Poukazuje na to, že žalovaný, pokud by sám nerozuměl obsahu dodatku, zajisté by se podle něj nechoval, tj. nehradil by část kupní ceny souladně s ujednáními v něm. Žalovaný v souladu s dohodou v dodatku ke kupní smlouvě uhradil žalobkyni část kupní ceny ve výši, Anonymizováno, 550 000 Kč. I z toho je zřejmé, jak správně uzavírá soud prvého stupně v napadeném rozsudku, že se žalovaný cítil projevem vůle vyjádřeným v dodatku ke kupní smlouvě vázán. To, že dodatek kupní smlouvy nebyl přiložen ke vkladu do katastru nemovitostí, nemůže mít na rozhodnutí ve věci žádný vliv. Ostatně v době, kdy byl činěn návrh na vklad do katastru nemovitostí, nemohly strany předvídat, zda se v budoucnu splní podmínky pro změnu kupní ceny, proto by ani nedávalo smysl dodatek do katastru nemovitostí vkládat. I námitku promlčení vznesenou žalovaným soud prvního stupně správně vyhodnotil jako nedůvodnou. Ustanovení § 610 ObčZ na předmětnou věc nedopadá, týká se vedlejších ujednání v kupní smlouvě majících povahu výhrad a podmínek připouštějících zánik právního vztahu založeného kupní smlouvou. Podmínky sjednané v dodatku ke kupní smlouvě nesměřovaly k zániku právního vztahu založeného kupní smlouvou, neboť v něm byla sjednána odkládací podmínka pro doplatek kupní ceny spočívající ve změně územního plánu v daném katastrálním území, k níž následně došlo 12. 3. 2022. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.6. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení a ani po doplnění dokazování výslechem svědka , právnická osoba, , navrženého žalobkyní před soudem prvního stupně z důvodu, že ten byl přítomen jednáním předcházejícím podpisu i samotnému uzavření kupní smlouvy i dodatku k ní, neshledal žádné vady v procesním postupu okresního soudu, ani v jeho skutkových a právních závěrech, vyjma části přiznaných úroků z prodlení z žalované částky.7. Ze svědecké výpovědi , právnická osoba, vyplynulo, že text kupní smlouvy včetně dodatku k němu sepisoval svědek s žalobkyní, která byla tehdy jeho manželkou. To, že byl dodatek ke kupní smlouvě týkající se podmínek uhrazení kupní ceny koncipován odděleně od základní kupní smlouvy, bylo důsledkem předsmluvní komunikace žalobkyně, svědka a žalovaného. Po připomenutí textu jak kupní smlouvy, tak dodatku k ní, svědek sdělil, že kupní cena měla být zaplacena v celkové výši 900 000 Kč, kdy dodatek byl uzavírán proto, že v momentu podpisu kupní smlouvy nebyl předmětný pozemek ještě veden jako stavební, nicméně se čekalo na změnu územního plánu, který byl tou dobou pouze v podobě návrhu a musel projít schvalovacím procesem ze strany Statutárního města Liberec. Vzhledem k tomu, že si žalovaný nebyl jist, jestli se jím kupovaný pozemek někdy vůbec stane stavebním pozemkem, neboť jej kupoval jako travnatou plochu s vidinou výstavby rodinného domu, byl proto ohledně zvýšení kupní ceny sepsán k původní kupní smlouvě dodatek pro případ, že dojde ke zhodnocení pozemku v závislosti na schvalovacím procesu územního plánu.8. Svědecká výpověď , právnická osoba, podpořila skutkové závěry z důkazů provedených před okresním soudem, a to, že důvodem sepsání dodatku bezprostředně po uzavření kupní smlouvy byla nejistota stran ohledně budoucího rozsahu ochranného pásma biokoridoru nacházejícího se v blízkosti převáděného pozemku. Právě vymezení tohoto ochranného pásma mělo být teprve řešeno v připravované změně územního plánu Statutárního města Liberec a mohlo podstatně ovlivnit možnost využití převáděného pozemku k zamýšlené výstavbě rodinného domu žalovaným. Sdělením Magistrátu města Liberec ze dne 8. 1. 2024 bylo potvrzeno, že až 24. 2. 2022 usnesením č. 72/2022 schválilo zastupitelstvo města Liberec územní plán, podle nějž bylo stanoveno funkční využití předmětného pozemku pro všeobecné bydlení s tím, že odbor životního prostředí Magistrátu města Liberec ve vyjádření z 26. 10. 2023 rovněž potvrdil, že předmětný pozemek není součástí ani biokoridoru, ani biocentra územního systému ekologické stability.9. Uvedeným skutečnostem odpovídá i obsah dodatku, v jehož úvodní části účastníci výslovně uvedli, že důvodem pro sjednané vypořádání smluvní ceny popsané v bodech 1. až 5. dodatku je skutečnost vyplývající z navrhovaného (nikoliv schváleného) územního plánu pro město Liberec, kdy bylo počítáno, že převáděný pozemek se stává stavební parcelou, avšak možnost plnohodnotné prostorové využitelnosti k možné výstavbě a umístění samotné stavby na něm závisela na stanovení hranice ochranného pásma bioúzemí.10. Ze samotného textu dodatku ke kupní smlouvě je zřejmé, že kupní cena měla být hrazena postupně, a to částkou 200 000 Kč do 3 dnů od podpisu dodatku, částkou 350 000 Kč do 10 dnů od provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a konečně částkou 350 000 Kč za splnění podmínek vyplývajících z budoucího územního plánu Statutárního města Liberec.11. Okresní soud výše zjištěný skutkový stav správně posoudil i po právní stránce, vycházeje z § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, dle nějž se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, jakož i práva a povinnosti z něj vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, se řídí dosavadními právními předpisy.12. Protože právní vztah mezi účastníky ze zkoumané kupní smlouvy ve znění jejího dodatku ze dne 3. 7. 2013 vznikl před nabytím účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., okresní soud správně právní poměry z předmětné kupní smlouvy ve znění jejího dodatku posuzoval podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (ObčZ).13. Podle § 588 ObčZ z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.14. Podle § 516 odst. 1 ObčZ účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti.15. Podle § 35 odst. 1 ObčZ projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit.16. Podle § 35 odst. 2 ObčZ právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.17. Podle § 37 odst. 1 ObčZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.18. Podle § 36 odst. 1 ObčZ vznik, změnu nebo zánik práva nebo povinnosti lze vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží.19. Podle § 36 odst. 2 ObčZ podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.20. Podle § 610 odst. 1 ObčZ účastníci mohou písemnou smlouvou dohodnout i jiná vedlejší ujednání mající povahu výhrad a podmínek připouštějících zánik právního vztahu založeného kupní smlouvou. Podle § 610 odst. 2 ObčZ pokud se účastníci nedohodli jinak, zanikají tyto výhrady a podmínky nejpozději uplynutím jednoho roku od uzavření kupní smlouvy, jestliže je prodávající v této lhůtě neuplatnil.21. Odvolací soud vzal za prokázané, že smyslem dodatku bylo sjednat celkovou kupní cenu ve výši 900 000 Kč pro případ, že budoucí vymezení ochranného pásma biokoridoru nebude fakticky bránit stavebnímu využití převáděného pozemku. Tomu odpovídá nejen text jednotlivých ustanovení dodatku, v nichž je opakovaně používán pojem zbývající či zbylá dohodnutá cena, případně zbylá smluvní cena ve výši 350 000 Kč, ale tuto skutečnost podpořila i svědecká výpověď , právnická osoba, , jenž byl osobou participující na sepsání kupní smlouvy i dodatku k ní.22. Odvolací soud proto neshledal důvod odchýlit se od závěru okresního soudu, že mezi účastníky byla kupní cena sjednána dostatečně určitým a srozumitelným způsobem, tedy platně ve smyslu § 37 odst. 1 ObčZ, byť její konečná výše byla částečně navázána na budoucí skutečnost spočívající ve schválení územního plánu Statutárním městem Liberec a na rozsah omezení plynoucích z ochranného pásma biokoridoru.23. Správnost tohoto závěru podporuje (jak již konstatoval i okresní soud) rovněž následné chování žalovaného. Ten totiž po uzavření dodatku ke kupní smlouvě postupoval přesně podle mechanismu v něm sjednaného, když uhradil dohodnutou část kupní ceny 200 000 Kč bezprostředně po uzavření kupní smlouvy ve znění jejího dodatku a následně i další část kupní ceny 350 000 Kč po provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí dne 1. 9. 2013. Z uvedeného vyplývá, že i žalovaný obsah dodatku chápal stejně jako žalobkyně a považoval jej za závazný.24. Protože žalobkyně doložila výše uvedenými sděleními Magistrátu města Liberec, že k 24. 2. 2022 byl schválen územní plán ve znění, kdy předmětný pozemek měl být funkčně využit pro zástavbu, přičemž pozemek nebyl součástí ani biokoridoru ani biocentra územního systému ekologické stability, vznikl jí tak po schválení územního plánu nárok na uhrazení doplatku kupní ceny ve výši 350 000 Kč do 10 dnů poté, jak vyplývá z bodu 3 dodatku ke kupní smlouvě.25. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalovaného, že dodatek ke kupní smlouvě nemůže vyvolávat právní účinky proto, že nebyl předložen katastrálnímu úřadu v rámci návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalovaného.26. Předmětný dodatek nijak neměnil označení převáděné nemovitosti, okruh účastníků převodu ani samotný převod vlastnického práva, tedy náležitosti podstatné pro vkladové řízení u katastrálního úřadu. Upravoval toliko obligační vztah účastníků, a to konkrétně ve vztahu ke způsobu stanovení kupní ceny a její splatnosti. Nevložení takového dodatku do katastru nemovitostí proto nemá za následek jeho neplatnost ani neúčinnost mezi smluvními stranami.27. I judikatura Nejvyššího soudu dlouhodobě rozlišuje mezi věcněprávními a obligačními účinky převodní smlouvy k nemovitostem a připouští změny obligačních ujednání, včetně ujednání o kupní ceně nemovitostí, aniž by sama skutečnost, že takové ujednání nebylo předloženo katastrálnímu úřadu, vedla k jeho neplatnosti. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4168/2019 ze dne 3. 3. 2020 dovodil, že účastníkům nelze upřít právo měnit i po vkladu vlastnického práva do katastru obligační účinky smlouvy, včetně ujednání o výši kupní ceny.28. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud i k závěru, že na projednávanou věc nedopadá § 610 ObčZ. Citované ustanovení upravuje právní následky rozvazovací podmínky, tedy situace, kdy právní účinky již vzniklého práva následně zanikají. O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Povinnost žalovaného uhradit poslední část kupní ceny ve výši 350 000 Kč byla naopak vázána na splnění podmínky odkládací, tedy na skutečnost mající nastat v budoucnu, spočívající ve schválení územního plánu a vymezení ochranného pásma biokoridoru. Do okamžiku splnění této podmínky nárok na zaplacení poslední části kupní ceny žalobkyni ještě nevznikl.29. S ohledem na výše řečené je odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, že nárok žalobkyně na doplacení poslední části kupní ceny ve výši 350 000 Kč nepodléhal režimu § 610 odst. 2 ObčZ, tedy nutnosti uplatnit jej do 1 roku od okamžiku splnění podmínky. Na promlčení tohoto nároku dopadá ustanovení o obecné tříleté promlčecí době v § 101 ObčZ běžící ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.30. Z provedeného dokazování vyplynulo, že rozhodná odkládací podmínka pro výplatu poslední části kupní ceny ve výši 350 000 Kč byla splněna schválením územního plánu Statutárního města Liberec dne 24. 2. 2022. Přičemž splatnost této části kupní ceny nastala po uplynutí desetidenní lhůty sjednané v dodatku ke kupní smlouvě. Žalobkyně svůj nárok uplatnila u soudu dne 25. 3. 2024, tedy ještě před uplynutím tříleté promlčecí doby. Proto odvolací soud shledal stejně jako okresní soud námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, vznesenou ze strany žalovaného, nedůvodnou.31. Nesprávným však odvolací soud shledal závěr okresního soudu o výši žalobkyni přiznaných úroků z prodlení.32. Podle § 517 odst. 2 ObčZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Podle odst. 2 citovaného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, jímž v rozhodné době bylo nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 1 uvedeného nařízení vlády výše zákonných úroků z prodlení odpovídala reposazbě ČNB platné k 1. dni kalendářního pololetí, ve kterém došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. K okamžiku vzniku prodlení se zaplacením doplatku kupní ceny 350 000 Kč, k němuž došlo po uplynutí 10 dnů od schválení územního plánu městem Liberec činil zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně, nikoliv žalobkyní požadovaných 14,75 % ročně.33. S ohledem na všechny výše uvedené závěry odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. pouze potud, že žalobu zamítl ohledně úroků z prodlení převyšujících sazbu 11,75 % ročně (výrok II shora) a jinak rozsudek okresního soudu v části výroku I ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni doplatek kupní ceny ve výši 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 23. 1. 2024 do zaplacení jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. (výrok I) shora.34. Při přezkumu výroku o náhradě nákladů řízení v napadeném rozsudku odvolací soud vycházel ze zásady, podpořené i judikaturou Ústavního soudu např. v jeho rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 4012/18 ze dne 8. 3. 2021, že pro účely náhrady nákladů řízení přiznávané úspěšnému účastníkovi v civilním řízení platí, že hrazeny mají být toliko náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Při zhodnocení uplatněných nákladů řízení musí soud brát na zřetel všechny pro rozhodnutí o nákladech řízení relevantní okolnosti, které mohly mít vliv na výši účelně vynaložených nákladů účastníka, jemuž jsou náklady řízení přiznány.35. V posuzovaném případě měla žalobkyně neúspěch jen v poměrně nepatrné části, co se týče výše přiznaného úroku z prodlení z žalované částky 350 000 Kč, která jí byla přiznána v plném rozsahu. Odvolací soud se proto ztotožňuje se závěrem soudu prvého stupně, že žalobkyně má právo na plnou náhradu nákladů za řízení před okresním soudem, a to podle § 142 odst. 3 o. s. ř.36. Na rozdíl od okresního soudu však odvolací soud považoval za neúčelně vynaložené náklady ze strany žalobkyně náklady za písemné vyjádření žalobkyně k odporu žalovaného a za písemné podání obsahující doplnění tvrzení a důkazních návrhů v souvislosti s koncentrací řízení ze dne 24. 3. 2025, neboť tyto procesní aktivity žalobkyně měly být z její strany uplatněny především při ústních jednáních před soudem. Dále odvolací soud snížil náhradu nákladů žalobkyni přiznanou za předžalobní výzvu, neboť ta zcela postrádala odpovídající právní odůvodnění uplatněného nároku. Nešlo tedy o tzv. kvalifikovanou výzvu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), ale o jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) AT, za níž náleží žalobkyni pouze poloviční mimosmluvní odměna za tento úkon právní služby.37. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že za řízení před okresním soudem advokátu žalobkyně náleží náhrada nákladů za zastoupení představující odměnu za převzetí zastoupení, sepsání žaloby a za účast na jednáních soudu dne , datum, a , datum, , tedy za 4 úkony právní služby po 9 700 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), ve spojení s § 7 bod 6 advokátního tarifu, tj. za 4 úkony po 9 700 Kč a dále odměna za předžalobní výzvu podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve výši 4 850 Kč, tedy celková odměna advokáta žalobce činí 43 650 Kč. Dále advokátu žalobkyně náleží 3 paušální náhrady výdajů po 300 Kč (za převzetí zastoupení, sepsání žaloby a za předžalobní výzvu) a 2 tyto paušální náhrady po 450 Kč za účast při jednáních soudu dne 25. 2. a 22. 5. 2025 podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu (s tím, že pro úkony učiněné do 31. 12. 2024 dle AT ve znění před novelou č. 258/2024 Sb. a pro úkony učiněné po 1. 1. 2025 ve znění AT po uvedené novele). Advokátu žalobkyně dále náleží náhrada cestovních výdajů okresním soudem vypočtená ve správné výši 3 444 Kč, jakož i náhrada odpovídající výši daně z přidané hodnoty z odměny, režijních paušálů i cestovních náhrad, a to ve výši 10 267,70 Kč, neboť advokát žalobkyně je plátcem DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Po připočtení soudního poplatku z žaloby zaplaceného žalobkyní ve výši 14 000 Kč představuje náhrada nákladů za řízení před okresním soudem žalobkyni přiznaná částku 73 161,70 Kč.38. V odvolacím řízení až na nepatrnou část týkající se nepřiznání části úroků z prodlení byla zcela úspěšná žalobkyně, má tudíž právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Ty jsou představovány dvěma úkony právní služby advokáta žalobkyně za vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání po 9 700 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) a g), ve spojení s § 7 bod 6 AT), 2 režijními paušály za uvedené úkony právní služby ve výši 2x 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT, náhradou za promeškaný čas strávený cestou na odvolací jednání, který činil celkem 6 půlhodin, tedy částku 900 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 AT, a cestovními náklady zástupce žalobkyně na odvolací jednání ze sídla jeho kanceláře v Praze do sídla odvolacího soudu v Liberci ve výši 1 716 Kč bez DPH, kdy tato částka odpovídá podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. paušální úhradě ve výši 5,90 Kč/km při vzdálenosti 2x 114 km a náhradě za spotřebované pohonné hmoty vozidla použitého zástupcem žalobkyně při průměrné spotřebě vozidla 4,7 l/100 km a jeho průměrné ceně 34,70 Kč/l. Po připočtení daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 916 Kč ve výši 4 812,36 Kč v souladu s § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. byly žalobkyni v odvolacím řízení přiznány náklady ve výši 27 728,36 Kč.