Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec 35 Co 392/2025-68 – Náklady řízení

Rozsudkem ze dne 10. 9. 2025 okresní soud výrokem I uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 23 777,41 Kč s úrokem ve výši 0,5 % denně z této částky od 1. 2. 2025 do zaplacení a výrokem II uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů 11 474,90 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že s žalovaným dne 29. 10. 2024 uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru č. 57A8E/154741, podle které poskytla na nákup materiálu žalovanému částku 20 000 Kč, a protože žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr spolu s poplatkem ve výši 9 739,08 Kč v měsíčních splátkách po 7 434,77 Kč, počínaje 1. 12. 2024 nedostál, nárokuje z důvodu „zesplatnění“ celého , Anonymizováno, ke dni 17. 12. 2024 úhradu celé jistiny 20 000 Kč, poplatků v celkové výši 10 039,08 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 18. 12. 2024 do 31. 1. 2025 ve výši 1 550,33 Kč a úroku ve výši 0,5 % denně z částky 30 039,08 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení. Dle tvrzení žalobkyně je v žalované částce zohledněna platba žalovaného ve výši 15 000 Kč ze dne 27. 1. 2025, kterou žalobkyně započetla v částce 800 Kč na poplatky za upomínky, v částce 14 200 Kč na smluvní pokutu, a dále platba žalovaného ve výši 15 040 Kč ze dne 31. 1. 2025, kterou žalobkyně započetla v částce 819,54 Kč na zbytek smluvní pokuty, v částce 5 208,46 Kč na smluvní úrok z prodlení za období od 18. 12. 2024 do 31. 1. 2025 a zbývající část na náklady řízení. Okresní soud po provedeném jednání dospěl k závěru, že žalobkyně s žalovaným, jako podnikatelem, uzavřela dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o účelovém úvěru na podporu a rozvoj podnikání, na základě které zaslala žalovanému dne 29. 10. 2024 částku 20 000 Kč. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, dnem 2. 12. 2024 se ocitl v prodlení, a je tak povinen zaplatit nesplacenou jistinu 20 000 Kč a doplatek poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 777,41 Kč, tedy celkem 23 777,41 Kč. K výsledné dlužné částce okresní soud vysvětlil, že platby žalovaného nemohly být započteny na žalobkyní nespecifikované náklady řízení, a proto platby započetl na úhradu nákladů spojených s uplatněním své pohledávky ve výši 1 200 Kč a zbývající částku 6 261,67 Kč na poplatky za poskytnutí úvěru a vyhodnocení žádosti o úvěr, a proto žalovanému uložil zaplatit 23 777,41 Kč (30 039,08 Kč - 6 261,67 Kč) a úrok ve výši 0,5 % denně z částky 23 777,41 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení. Nákladový výrok odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesní plné úspěšnosti žalobkyně.2. Doplňujícím rozsudkem ze dne 18. 3. 2026 okresní soud rozhodl výrokem I tak, že „Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 261,67 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 18. 12. 2024 do 31. 1. 2026 částkou 1 550,33 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 6 261,67 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, zamítá“ a výrokem II nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění s odkazem na § 166 občanského soudního řádu vysvětlil, že opomenul rozhodnout o části předmětu řízení, neboť žalovaná částka činila 30 039,08 Kč a rozsudkem ze dne 10. 9. 2025 bylo rozhodnuto co do částky , částka, . Náklady řízení o doplnění rozsudku nebyly přiznány žádnému z účastníků, neboť v této fázi řízení žádnému z účastníků nevznikly.3. Proti rozsudku okresního soudu ze dne 10. 9. 2025 podal žalovaný včasné odvolání. Odvoláním napadl rovněž výrok II doplňujícího rozsudku ze dne 18. 3. 2026 o náhradě nákladů řízení. Žalovaný namítal, že smlouvu neuzavřel při své podnikatelské činnosti, nýbrž pro osobní a rodinné potřeby, přičemž okresní soud dle žalovaného k tomu neprovedl žádné dokazování. Samotná existence jeho živnostenského oprávnění nepostačuje pro závěr, že žalovaný není spotřebitelem. Dále vytýkal okresnímu soudu, že nepřihlédl k nepřiměřenosti sjednaného úroku 0,5 % denně, neboť takové ujednání je dle názoru žalovaného rozporné s dobrými mravy a mělo by být „zrušeno či výrazně sníženo“. Namítal také nesprávnost zápočtu svých plateb, které měly být použity na úhradu jistiny, nikoliv přednostně na smluvní pokutu, úroky a náklady, protože v souladu s ustanovením § 1932 odst. 2 občanského zákoníku určil, že platby jsou na jistinu dluhu. Konečně brojil proti plné náhradě nákladů řízení přiznané žalobkyni, neboť před zahájením řízení již zaplatil většinu dluhu. V petitu odvolání navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu, případně změnu rozsudku tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta.4. Žalobkyně nepovažuje námitky žalovaného za důvodné. Žalovaný neuvedl žádné konkrétní tvrzení a nepředložil důkazy, že smlouvu se žalobkyní uzavřel jako spotřebitel. Zdůraznila, že není oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry a výhradně poskytuje úvěry podnikatelům. Nadto sám žalovaný prohlásil, že vystupuje jako podnikatel, uvedl ve smlouvě svůj obor podnikání, který odpovídal údajům v živnostenském rejstříku, a úvěr žádal poskytnout na podporu a rozvoj svého podnikání. Smluvní úrok 0,50 % denně je přiměřený, jak dovozuje i judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Úvěr byl poskytnut bez zajištění jeho vrácení, a proto jej lze považovat za vysoce rizikový. Je třeba přihlédnout i ke skutečnosti, že v případě nevrácení peněžních prostředků nemůže žalobkyně poskytnout úvěr dalším zájemcům, čímž vzniká žalobkyni škoda. Pokud by žalovaný vrátil úvěr včas, činil by zisk žalobkyně 2 400 Kč měsíčně, což lze dle žalobkyně považovat za zcela přiměřené. Dle žalobkyně je tak výše smluvního úroku souladná s dobrými mravy.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení se souhlasem účastníků bez nařízení jednání dle § 214 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku ve smyslu § 219a odst. 1 o. s. ř.6. Pokud jde o skutkové okolnosti, byly objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů. Ve shodě se soudem prvního stupně lze po skutkové stránce shrnout, že účastníci uzavřeli dne , datum, „Smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, “ obsahující závazek žalobkyně poskytnout žalovanému (označenému jako , Jméno žalovaného A, , IČO , IČO žalovaného A, , místo podnikání , adresa, , , Jméno žalovaného B, ) 20 000 Kč za účelem nákupu materiálu, a závazek žalovaného splácet úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 739,08 Kč, tedy celkem 29 739,08 Kč, a to ve čtyřech měsíčních splátkách po 7 434,77 Kč splatných vždy k prvnímu dni v měsíci počínaje 1. 12. 2024, a nadto poplatek za přijetí, posouzení a vyhotovení žádosti ve výši 300 Kč se splatností ke dni 1. 12. 2024. Dále bylo ve smlouvě sjednáno, že v případě prodlení žalovaného bude povinen uhradit žalobkyni poplatek za odeslání „doporučené“ upomínky 500 Kč a 50 Kč za odeslání každé upomínky formou SMS. V čl. VIII označeném jako „následky porušení smlouvy a sankce“ bylo ujednáno pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné splátky úvěru, že žalobkyně má nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení (bod 1. písm. a.) a smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15-tého kalendářního dne od počátku prodlení (bod 1. písm. c) Za dlužnou částku se pro účely tohoto čl. považuje dlužná jistina úvěru a poplatek za poskytnutí úvěru. V případě prodlení s úhradou jakékoli splátky úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru stává se zbytek úvěru a sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru za celé období poskytnutí úvěru splatným 15-tým kalendářním dnem od počátku prodlení (bod 6.). Konečně se smluvní strany v čl. V bodu 4. smlouvy dohodly, že úvěrující je oprávněn započíst pravidelné i mimořádné splátky úvěru k úhradě nejdříve splatného peněžitého závazku úvěrovaného ze smlouvy o úvěru, se kterým je úvěrovaný v prodlení, a to postupně nejprve k úhradě nákladů spojených s případným vymáháním pohledávky, smluvních pokut, úroků z prodlení a příslušenstvím pohledávky. Dle potvrzení o provedených platbách žalovaný uhradil žalobkyni dne 27. 1. 2025 částku 15 000 Kč a dne 31. 1. 2025 částku 15 040 Kč.7. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným dne 29. 10. 2024 uzavřená „Smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, “ je úvěrovou smlouvou ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Co se týká námitky žalovaného, že smlouvu uzavřel jako spotřebitel, a tedy že okresní soud pochybil, pokud nezkoumal tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tuto námitku uvedl až v odvolacím řízení. Pro odvolací řízení však platí tzv. zásada neúplné apelace a skutečnosti a důkazy neuplatněné před soudem prvního stupně lze uplatnit jen v případech taxativně vymezených v § 205a o. s. ř. Jestliže žalovaný až v odvolání tvrdí jiný účel poskytnutého úvěru, a zároveň netvrdí a ani ze spisu nevyplývá žádná z výjimek dle § 205a o. s. ř., jedná se o nepřípustné nové skutkové tvrzení, ke kterému odvolací soud přihlédnout nemůže.9. Neobstojí přitom ani výtka žalovaného, že okresní soud dovodil bez dokazování, že smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný jako podnikatel. Naopak ze smlouvy o úvěru a žádosti o její poskytnutí, provedených okresním soudem při jednání, vyplývá, že žalovaný při uzavření smlouvy o úvěru výslovně deklaroval, že jedná jako podnikatel, a úvěr požadoval na podporu a rozvoj podnikání v jím uvedeném oboru. Za situace, kdy žalovaný před okresním soudem netvrdil žádné okolnosti nasvědčující jinému účelu úvěru, nelze okresnímu soudu vytýkat, že dokazování k této otázce dále nedoplňoval.10. Správně proto dospěl okresní soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které žalovaného, kterému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, stíhal závazek vrátit žalobkyni jistinu spolu s poplatky v předepsaných měsíčních splátkách po 7 434,77 Kč. Tím, že žalovaný neuhradil první splátku 7 434,77 Kč splatnou 1. 12. 2024, a to ani v 15 denní lhůtě od počátku prodlení, nastala dle čl. VIII bodu 6. smlouvy ke dni 17. 12. 2024 splatnost celé zbývající částky úvěru , částka, a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 739,08 Kč. Dále byl žalovaný povinen zaplatit 300 Kč jako poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr (splatnost nastala již 1. 12. 2024).11. Kromě toho okamžikem prodlení vznikla žalovanému povinnost hradit dle čl. VIII bodu 1 písm. a) smlouvy úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužných částek za každý den prodlení.12. Nelze přitakat žalovanému, že na ujednání o smluvním úroku z prodlení je třeba nahlížet jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Jak bylo judikováno například v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 765/2020 ze dne 19. 10. 2021 sama skutečnost, že úrok z prodlení byl mezi podnikateli sjednán ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (či v jakékoliv jiné výši), nezpůsobuje neplatnost takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy. Teprve v případě, kdy smluvená sazba s přihlédnutím k individuálním poměrům dané věci již nesměřuje k plnění (legitimních) funkcí úroku z prodlení, tj. funkce sankčněmotivační a reparační (kompenzační), nýbrž se stává neodůvodněnou sankcí, která má vůči druhému smluvnímu partnerovi již jen šikanózní charakter, je na místě prolomit smluvní svobodu stran, zásadu autonomie vůle a zásadu pacta sunt servanda (tedy jinak velmi silně se prosadivší zásady smluvního závazkového práva) konstatováním neplatnosti takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy.13. Žalovaný přitom neprokazoval ani netvrdil konkrétní okolnosti, které by v době uzavření smlouvy svědčily o zneužití smluvní volnosti žalobkyní, resp. že sjednaný úrok z prodlení neplní sankčněmotivační a reparační funkci. Za takové situace, kdy námitku založil pouze na samotné výši smluvního úroku z prodlení, přičemž ani z obsahu smlouvy, včetně existence ostatních sankčních ujednání, nelze bez dalšího dovodit zjevný rozpor ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně s dobrými mravy, je namístě považovat toto ujednání za platné.14. Jelikož však dlužníkem dle smlouvy o úvěru je fyzická osoba, je nutné zohlednit § 122 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Dle § 122 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele sjednat pouze úroky z prodlení, jejichž výše nepřesahuje výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení. Podle § 122 odst. 5 se odstavce 1, 2 a 4 použijí obdobně i na peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu.16. Z uvedeného vyplývá, že věřitel může v případě úvěru poskytnutého fyzické osobě, která není spotřebitelem, požadovat smluvní úrok z prodlení ve sjednané výši pouze za prvních 90 dnů prodlení. Po jejich uplynutí však jen úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 , právnická osoba, určení okamžiku, od něhož se uplatní zákonná sazba, je přitom rozhodný počátek prodlení s každou jednotlivou splátkou.17. V projednávané věci žalovaný setrval v prodlení s plněním peněžitého dluhu déle než 90 dnů. Uplatní se proto omezení podle § 122 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně by proto mohla nárokovat smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 7 434,77 Kč od 2. 12. 2024 do 1. 3. 2025 a z částky 22 304,31 Kč od 18. 12. 2024 do 17. 3. 2025 a od následujícího dne zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z neuhrazené části dluhu. K tomu je možné doplnit, že se účastníci dohodli na smluvním úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně jen z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru, a proto žalobkyni náležel z částky 300 Kč představující poplatek za přijetí, posouzení a vyhotovení žádosti ode dne prodlení se zaplacením této částky, tj. od 2. 12. 2024, pouze úrok z prodlení v zákonné výši.18. Dále se odvolací soud zabýval správností postupu žalobkyně při určení, na který dluh jednotlivé platby žalovaného použije. Rozhodný je v tomto čl. V bod 4 smlouvy opravňující žalobkyni započíst platby jen na splatné dluhy.19. Žalobkyně započetla z částky 15 000 Kč (uhrazené žalovaným dne 27. 1. 2025) částku 14 200 Kč a z částky 15 040 Kč (uhrazené žalovaným dne 31. 1. 2025) částku 819,54 Kč na smluvní pokutu, která byla sjednána v čl. VIII bodu 1 písm. c) smlouvy, a to v souladu s ustanovením § 2048 odst. 1 o. z., dle kterého může věřitel požadovat smluvní pokutu, byla-li pro případ porušení smluvní povinnosti ujednána v určité výši nebo byl-li sjednán způsob jejího určení.20. Vznik práva na smluvní pokutu však nelze ztotožňovat s její splatností, která je v posuzované věci podmínkou, aby na ni žalobkyně mohla započíst přijaté plnění žalovaného.21. Ujednání čl. VIII bodu 1 písm. c) smlouvy totiž spojuje vznik práva na smluvní pokutu s marným uplynutím patnáctého kalendářního dne od počátku prodlení, ale neurčuje dobu, v níž má žalovaný smluvní pokutu zaplatit. Proto byla její splatnost odvislá od výzvy žalobkyně k plnění, neboť platí, že pokud strany dobu plnění smluvní pokuty nesjednaly, může věřitel požadovat její úhradu teprve poté, co dlužníka k plnění vyzve; dlužník pak musí plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.).22. V projednávané věci žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by žalovaného před platbami dne 27. 1. 2025 a dne 31. 1. 2025 vyzvala k zaplacení konkrétně vyčíslené smluvní pokuty. Za takovou nemůže být považována výzva ze dne 16. 12. 2024 k zaplacení 8 942,38 Kč (zahrnujíc první splátku 7 734,77 Kč a nespecifikované „sankce“) ani do datové schránky žalovaného dne 17. 1. 2025 zaslaná „výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka podle § 142a o. s. ř.“, neboť je v ní uvedena pouze souhrnná částka požadovaná žalobkyní , částka, , aniž by bylo zřejmé, zda a jaká část této částky je nárokovaná z titulu smluvní pokuty dle čl. VIII bodu 1. písm. c) smlouvy. Protože se žalobkyně jednání před okresním soudem nezúčastnila, nemohla být v tomto směru ani poučena o potřebě doplnění tvrzení či označení důkazů v případné výzvě k prokázání splatnosti smluvní pokuty ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.23. Z uvedeného tudíž vyplývá, že v okamžiku přijetí plateb žalovaného nebyla pohledávka žalobkyně na smluvní pokutu splatná, a proto ani nebyla žalobkyně oprávněna určit, že se plnění žalovaného v celkovém rozsahu 15 019,54 Kč započítává právě na dosud nesplatnou smluvní pokutu. Nesprávně proto okresní soud při výpočtu žalobkyni přiznané částky vyšel z toho, že platbami v celkové částce 15 019,54 Kč zanikl dluh žalovaného z titulu smluvní pokuty dle čl. VIII bodu 1. písm. c) smlouvy.24. S ohledem na uvedené lze uzavřít, že ke dni 27. 1. 2025, kdy žalovaný uhradil žalobkyni částku 15 000 Kč, byl žalovaný dle smlouvy o úvěru povinen žalobkyni zaplatit jistinu 30 039,08 Kč (představující celý nevrácený úvěr 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 739,08 Kč a poplatek za přijetí, posouzení a vyhotovení žádosti ve výši 300 Kč), 800 Kč za náklady na upomínání (za odeslání upomínek do datové schránky žalovaného a prostřednictvím SMS), 6 691,29 Kč představující smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 7 434,77 Kč od 2. 12. 2024 do 17. 12. 2024 a z částky 29 739,08 Kč od 18. 12. 2024 do 27. 1. 2025 a 5,96 Kč jako zákonný úrok z prodlení z částky 300 Kč od 2. 12. 2024 do 27. 1. 2025 (dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Protože se pořadí, na co konkrétně je plnění žalovaného započteno, řídí smlouvou dle čl. V bodu 4. smlouvy, a nerozhodným by tak byl případný projev vůle žalovaného hradit nejprve jistinu, ke dni 27. 1. 2025 žalovaný uhradil náklady spojené s vymáháním pohledávky (800 Kč náklady na upomínání a 1 200 Kč paušální náklady spojené s vymáháním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), úroky z prodlení (smluvní úrok z prodlení ve výši 6 691,29 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 5,96 Kč), 300 Kč představující poplatek za přijetí, posouzení a vyhotovení žádosti a zbývající část jistiny ve výši 6 002,75 Kč. Žalovanému tak zbývalo uhradit 23 736,33 Kč.25. Ke dni 31. 1. 2025, kdy žalovaný uhradil žalobkyni částku 15 040 Kč, byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zbývající část jistiny 23 736,33 Kč a částku 474,73 Kč (smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 23 736,33 Kč od 28. 1. 2025 do 31. 1. 2025). Platbou došlo k zániku pohledávky z titulu úroku z prodlení ve výši 474,73 Kč a v částce 14 565,27 Kč k zániku části jistiny, a proto žalovaný dlužil ke dni 31. 1. 2025 částku 9 171,06 Kč.26. Proto má žalobkyně nárok na úhradu zbývající části jistiny ve výši 9 171,06 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 9 171,06 Kč od 1. 2. 2025 do 17. 3. 2025 a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 171,06 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení.27. Na základě shora uvedeného odvolací soud rozsudek okresního soudu v části výroku I, kterou bylo vyhověno žalobě v požadavku na zaplacení 9 171,06 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 9 171,06 Kč od 1. 2. 2025 do 17. 3. 2025 a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 171,06 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I) a ve zbývající části napadeného výroku I rozsudek okresního soudu změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že se zamítá žaloba v požadavku na zaplacení 14 606,35 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z této částky od 1. 2. 2025 do zaplacení a na zaplacení úroku z prodlení ve výši 169,75 % ročně z částky 9 171,06 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení.28. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech řízení u okresního soudu a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení.29. V obou případech se uplatní pravidlo dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně měla úspěch pouze co do částky 12 938,86 Kč (přiznaná jistina s úrokem kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu) a žalovaný co do částky 105 313,30 Kč (zbývající část jistiny spolu s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu). Procesní úspěch žalobkyně lze vyjádřit jako 10,94 % a žalovaného jako 89,06 %, a proto má žalovaný nárok na náhradu nákladů v rozsahu 78,12 %. Jde ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. o paušální náhrady hotových výdajů účastníka nezastoupeného advokátem spojené s podáním odporu a podáním odvolání po 450 Kč, celkem 900 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18. 11. 2025) a náhradu za soudní poplatek z odvolání ve výši 1 189 Kč, tedy celkem 2 089 Kč. Žalovanému tak náleží 78,12 % z částky 2 089 Kč, tj. 1 632 Kč. Odvolací soud proto uložil žalobkyni, aby nahradila žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 1 632 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).