32 C 55/2020-71 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 15. 7. 2020 se žalobci domáhali vůči žalovaným určení, že žalobce a) co do ideální 1/4, žalobkyně b) co do ideální 1/8 a žalobce c) co do ideální 1/8 jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce], o výměře 1 m2, který vznikl dle geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] z 12. 9. 2017 z původního pozemku p. [číslo]. Žalobci se stali podílovými spoluvlastníky na základě restitučního nároku dle zákona o půdě, který byl potvrzen rozhodnutím zdejšího soudu č. j. 52C 191/2016-259 ze dne 16. 11. 2017. Na podkladě citovaného rozhodnutí soudu se žalobci domáhali zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí, avšak byli oslyšeni s odůvodněním, že uvedené soudní rozhodnutí není závazné pro osoby, v jejichž prospěch je dosud vlastnické právo zapsáno. Žalobci upozornili, že neobchází restituční předpisy, neboť v restitučním řízení byli úspěšní. Namítali, že žalovaní nemohli platně nabýt vlastnické právo, neboť JUDr. [jméno] [příjmení] - správkyně konkursní podstaty úpadce [příjmení] cihelny, s. p. věděla o vzneseném restitučním nároku, přesto dotčený pozemek bez předchozího schválení konkursním soudem zpeněžila prodejem na právního předchůdce žalovaných [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného]. Tato kupní smlouva je však absolutně neplatná dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., neboť odporuje právu, zejm. § 5 odst. 3 zákona o půdě, § 19 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání. Vlastnické právo žalobců má proto přednost a mají tak naléhavý právní zájem na jeho určení. 2. Žalovaní potvrdili, že jsou zapsání v katastru nemovitostí coby podíloví spoluvlastníci pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce]. Namítali však, že vlastnické právo žalovaných nebylo obnoveno, neboť se žalovaní neúčastnili řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 52C 191/2016. Navíc, dle jejich názoru nejsou zapsání coby vlastníci v rozporu se skutečným právním stavem. Právní předchůdce žalovaných (Ing. [obec] [celé jméno žalovaného]) nabyl předmětný pozemek od správkyně konkursní podstaty úpadce [příjmení] cihelny, s. p. z majetku zapsaného do konkursní podstaty. Žalovaní též zpochybnili, že by předmětný pozemek spadal pod režim zákona o půdě. Poukazovali rovněž na skutečnost, že dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 777/2006 má restituent právo pouze na vydání zpeněženého výtěžku z konkursní podstaty. Zdůraznili, že žádný z žalobců nepodal vylučovací žalobu, a proto se správkyně konkursní podstaty oprávněně rozhodla pozemek zpeněžit s tím, že k tomuto byl pravomocně udělen souhlas konkursním soudem. Skutečnost, že souhlas byl udělen až po uzavření kupní smlouvy, nemá za následek její absolutní neplatnost, vlastnické právo pro právního předchůdce žalovaných bylo bez problémů vloženo. Žalovaní zdůraznili, že v tomto řízení nelze přezkoumávat pravomocné rozhodnutí konkursního soudu ze dne 9. 3. 2000 a naopak je třeba toto rozhodnutí respektovat. Pro případ že by soud přesto dospěl k názoru, že kupní smlouva ze dne 26. 11. 1999 je neplatná, vznesli žalovaní námitku vydržení vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalovaných byl v dobré víře, že pozemek nabyl po právu a došlo tak k vydržení, neboť ani žalovaní neměli po smrti svého předchůdce (20. 12. 2005) žádný důvod o svém vlastnictví pochybovat. 3. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaní jsou zapsáni coby vlastníci mj. pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], každý z 1/3 (seznam nemovitostí na LV [číslo]). Správkyně konkursní podstaty JUDr. [jméno] [příjmení] uvedla, že mj. pozemek p. [číslo] je dotčen restitučním nárokem žalobců (soupis konkurzní podstaty úpadce ke sp. zn. [spisová značka]), což potvrdil přípis [anonymizováno] úřadu [územní celek] ze dne 20. 1. 1999 (přípis [stát. instituce] ohledně restitučních nároků ze dne 20. 1. 1999). Správkyně konkursní podstaty uzavřela dne 26. 11. 1999 s Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného] kupní smlouvu mj. k pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] (kupní smlouva mezi Česká republika [příjmení] cihelny a Ing. [obec] [celé jméno žalovaného] ze dne 26. 11. 1999). Konkursní soud udělil souhlas s prodejem předmětného pozemku (usnesení Kr. obchodního soudu v [obec] ze dne 9. 3. 2000 [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] s vyznačenou právní mocí 15. 3. 2000). Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 11. 2017 byl uznán za oprávněný restituční nárok žalobců k předmětnému pozemku (rozsudek MS v [obec] č.j. [číslo jednací] ze dne 16.11.2017, právní moc 11. 11. 2019), avšak návrh na vklad vlastnického práva byl zamítnut (rozhodnutí [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne 9.7.2020 [číslo jednací]). Žalovaní se účastnili po svém právním předchůdci řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], u Krajského soudu v Brně vedeno pod sp. zn. [spisová značka], když předmětem řízení bylo určení neplatnosti smluv mj. též k předmětnému pozemku (usnesení [anonymizováno] v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne 11. 7. 2012). 4. Podle § 985 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala. 5. Žalobci se domáhají určení, že jsou spoluvlastníky části pozemku p. [číslo] neboť jim byl vydán v restituci dle zákona o půdě, s tím, že právní úkony, kterými povinná osoba tyto pozemky převedla na žalované, kteří jsou v katastru nemovitostí coby jejich vlastníci, jsou neplatné. Nejedná se tedy o určovací žalobu ve smyslu § 80 občanského soudního řádu (ve znění od 1. 1. 2014), není tedy nutné tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na takovém určení, neboť možnost podání určovací žaloby má oporu přímo v zákoně (§ 985 o. z.). Avšak i kdyby tomu tak bylo, argumentace žalobců obstojí, neboť na určení vlastnictví k nemovitosti je vždy naléhavý právní zájem, není-li ten, kdo tvrdí, že je vlastník, jako vlastník zapsán (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2053/2009 ze dne 26. 5. 2011). 6. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Správkyně konkursní podstaty úpadce [anonymizována dvě slova], s.p. sepsala do konkursní podstaty a následně převedla předmětný pozemek na Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného] kupní smlouvou za situace, kdy věděla, že tento pozemek byl dotčen restitučním nárokem žalobců, resp. jejich předchůdců. Navíc tak učinila za situace, kdy neměla k tomuto postupu svolení konkursního soudu (kupní smlouva uzavřena dne 26. 11. 1999, souhlas konkursního soudu byl dán až dne 9. 3. 2000), když souhlas konkursního soudu s prodejem majetku z podstaty mimo dražbu je předpokladem platnosti takového právního úkonu, nikoliv odkládací podmínkou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 31/2004 ze dne 14. 12. 2004). Za této situace tedy nelze než dospět k závěru, že kupní smlouva ze dne 26. 11. 1999 je pro absenci předchozího souhlasu konkursního soudu dle § 27 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. absolutně neplatným právním úkonem pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.). Absolutně neplatný právní úkon pak ex tunc nevyvolává žádné právní následky. Ing. [obec] [celé jméno žalovaného] se tedy nestal vlastníkem tohoto pozemku a žalovaní jej po jeho smrti ani nemohli nabýt děděním. Současně je třeba kupní smlouvu ze dne 26. 11. 1999 považovat za uzavřenou v rozporu s tzv. blokačními ustanoveními zákona o půdě - § 5 odst. 3 a zákona č. 328/1991 Sb. - § 68 odst. 1, které zakazují dispozice s majetkem dotčeným restitučním nárokem (do doby, než bude případně zamítnut). 8. Namítali-li žalovaní, že vlastnické právo žalovaných nebylo obnoveno, neboť nebyli účastníky restitučního řízení před zdejším soudem, nelze tomuto názoru přisvědčit. Účastníkem restitučního řízení je povinná osoba, bez ohledu na to, zda bylo věcí, která je dotčena restitučním nárokem dle zákona o půdě po 24. 6. 1991 dále disponováno, rozhodné zde tedy je, kdo držel dotčený pozemek ke dni účinnosti zákona o půdě (obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [číslo] ze dne 23. 11. 2016). 9. Žalovaní též namítali, že se stali vlastníky v důsledku uplynutí vydržecí lhůty. Vydržení je originární způsob nabytí vlastnického práva (§ 134 obč. zák., obdobně i § 1089 a násl o. z.), který je založen na způsobilosti předmětu vydržení. oprávněné držbě (§ 130 obč. zák.) a uplynutí desetileté vydržecí doby. Oprávněným držitelem je osoba, která je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že jí věc nebo právo patří. Dobrá víra oprávněného držitele musí být vždy hodnocena nikoli pouze z hlediska subjektivního přesvědčení držitele, ale se zřetelem ke všem objektivním okolnostem, z nichž lze na důvodné přesvědčení držitele usuzovat. Vznikne-li pochybnost, zda držba je oprávněná či neoprávněná, platí vyvratitelná právní domněnka,