55 C 118/2021-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 1. 9. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 13.250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 19. 3. 2018 do zaplacení a dále částky ve výši 2.500 Kč a ve výši 5.000 Kč. 2. Žalobu odůvodnil tím, že dne 26. 9. 2017 uzavřel žalobce s žalovaným prostřednictvím své webové stránky smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému dne 26. 9. 2017 na bankovní účet č. [bankovní účet] peněžení prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci zápůjčku ve výši 10.000 Kč a uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.250 Kč nejpozději do 18. 3. 2018; a v případě prodlení se žalovaný zavázal uhradit žalobci smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2.500 Kč. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) dlužnou částku žalobci dosud neuhradil. 3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 4. K projednání věci nařídil soud na den 3. 11. 2011 jednání, k němuž se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, žalobce se z jednání omluvil v rámci podání doručeného soudu dne 14. 9. 2021. 5. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 26. 9. 2017 byla vyhotovena listina označená jako„ Tato smlouva o zápůjčce“, v níž je uvedeno, že se žalobce jakožto věřitel zavázal poskytnout žalovanému jakožto klientovi zápůjčku v celkové výši 10.000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal vrátit žalobci peněžní částku odpovídající výši zápůjčky a uhradit poplatek za její poskytnutí ve výši 3.250 Kč nejpozději do 18. 10. 2017. Dále je zde uvedeno, že v případě prodlení se žalovaný zavazuje uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s prodlením, a to mimo jiné i částku ve výši 500 Kč za písemnou výzvu k úhradě (maximální počet výzev 5). Listina není podepsána žalovaným, u jeho jména je uveden [příjmení] kód: [anonymizováno]. Dne 26. 9. 2017 byla na bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] (rodné číslo žalovaného) poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč. Dne 25. 3. 2018, dne 1. 4. 2018, dne 8. 4. 2018, dne 17. 4. 2018 a dne 2. 5. 2018 vyhotovil žalobce listiny označené jako Upomínka – pokus o smír. Dne 24. 10. 2019 byl žalovaný vyzván zástupkyní žalobce k zaplacení částky ve výši 7.437 Kč; výzva byla k poštovní přepravě předána dne 21. 11. 2019. 6. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba, tak jak byla podána, je důvodná pouze částečně. V řízení bylo totiž prokázáno pouze to, že dne 26. 9. 2017 byla na bankovní účet č. [bankovní účet] poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč, a že žalovaný byl dne 24. 10. 2019 vyzván k úhradě částky ve výši 7.437 Kč Nebylo prokázáno, že dne 26. 9. 2017 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce s obsahem tvrzeným v žalobě, kdy žalovaný listinu označenou jako„ Tato smlouva o zápůjčce“ nepodepsal a z pouhého uvedeného [příjmení] kódu nelze dovodit, že by právě nezaměnitelně ztotožněný žalovaný vyjádřil vůli být touto smlouvou vázán či s ní jinak vyslovil souhlas. Žádné další důkazy o průběhu kontraktačního procesu žalobce soudu nepředložil. I kdyby se však žalobci uzavření smlouvy prokázat podařilo, byla by taková smlouva podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná, neboť žalobce nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet s odbornou péčí (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), kdy z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalovaného splácet posoudil, a touto skutečností by se soud musel zabývat z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance). 11. Tedy shrnuto – v projednávané věci nastala situace, kdy žalobce právní důvod pro poskytnutí peněžních prostředků žalovanému neprokázal. Pokud však bylo prokázáno, že žalovaný dne 26. 9. 2017 čerpal ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 10.000 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5464/2016 ze dne 24. 10. 2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupkyně žalobce ze dne 24. 10. 2019, který byl dne 21. 11. 2019 předán k poštovní přepravě a žalovanému došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití (ustanovení § 573 občanského zákoníku) třetí pracovní den, tj. v úterý 26. 11. 2019 a za dobu bez zbytečného odkladu lze tedy považovat pátek 29. 11. 2019. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak teprve dne 29. 11. 2019 stal splatným a soud přiznal žalobci až ode dne následujícího, tj. od 30. 11. 2019, i úrok z prodlení v požadované výši (tj. 8,5 %), neboť v tomto směru byl návrhem žalobce vázán (ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř.) a nemohl jej překročit. Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně zaplacení částky ve výši 3.250 Kč, částky ve výši 2.500 Kč, částky ve výši 5.000 Kč a ohledně úroku z prodlení za dobu delší) soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul. 12. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že při nařízení jednání bylo žalobci výslovně sděleno, že jeho účast při jednání je nutná. Toto sdělení bylo žalobci adresováno právě z důvodu nedostatečných skutkových tvrzení tak, aby mohl být při nařízeném jednání vyzván k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen jako „o.s.ř.“). Pokud jde o poučovací povinnost soudu ve smyslu tohoto ustanovení o.s.ř., jedná se o poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (k tomu srov. [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). V projednávané věci se žalobce k nařízenému jednán