115 C 163/2018-201 — Městský soud v Brně

1. Žalobou došlou soudu dne 1.11.2018 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky z titulu náhrady mzdy. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne 18.8.1998 pracovní smlouvu a žalobce vykonával pro žalovanou práci lektora II. stupně na pedagogické fakultě [příjmení] [anonymizováno] na katedře občanské výchovy. Žalovaná ukončila s žalobcem pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce dne 18.6.2015. Rozsudkem Městského soudu v Brně sp.zn.: 38 C 137/2015 byla výpověď žalované jako zaměstnavatele shledána neplatnou pravomocně dne 25.7.2019. Žalobce od počátku doručení výpovědi považoval právní jednání žalované za neplatné a byl připraven vykonávat práci, což vyjádřil ve svém podání adresovaném žalované ze dne 18.6.2015. Žalobce se po připuštění změny žaloby domáhal náhrady mzdy v celkové výši 1.066.503 Kč, která se skládala z náhrady mzdy za měsíc listopad 2015 ve výši 13.734 Kč a dále náhrady mzdy za období od 1.12.2015 do 30.6.2019 v měsíční výši 24.483 Kč. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, tvrdila, že žalobce jako zaměstnanec neoznámil zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával. Dle žalované z přípisu žalobce ze dne 18.6.2015 nevyplývá projev vůle žalobce, kterým by oznamoval žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. Pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní doby. Žalovaná navrhovala, aby soud v rámci moderačního práva dle § 69 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen zákoník práce) přiměřeně snížil náhradu mzdy za dobu přesahující 6 měsíců o 20.000 Kč měsíčně. Žalovaná tvrdila, že žalobce mohl být za v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších podmínek, než by měl při výkonu práce dle pracovní smlouvy u žalované, zaměstnán jako učitel na základní nebo střední škole předmětu občanská nauka, základy společenských věd či jako akademik na vysoké škole v oboru sociologie, státověda, politologie. Žalovaná zpochybňovala bez bližšího odůvodnění výši měsíční náhrady mzdy vypočtenou žalobcem. 3. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům. 4. Z pracovní smlouvy ze dne 18.8.1998, dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 24.1.2001, dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 29.1.2001 a dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 14.6.2002, dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 19.9.2005 soud zjistil, že žalovaná jako zaměstnavatel uzavřela s žalobcem jako zaměstnancem pracovní smlouvu ve znění dohod uzavřených mezi účastníky, na jejímž základě se žalobce zavázal vykonávat pro žalovanou práci lektora II. stupně na pedagogické fakultě [příjmení] [anonymizováno] na katedře občanské výchovy. 5. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 18.6.2015 a rozhodnutí [anonymizováno] č. 2/ 2015 ze dne 15.6.2015 soud zjistil, že žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce. 6. Z listiny ze dne 18.6.2015 označené jako předžalobní výzva soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému listinu, ve které potvrdil doručení výpovědi z pracovního poměru a vyjádřil své stanovisko k výpovědi, se kterou nesouhlasil, považoval ji za„ zastřený právní úkon.“ Vytýkal zaměstnavateli porušení zákoníku práce a vyzýval žalovanou k zrušení výpovědi. Uvedená listina neobsahuje projev vůle žalobce, kterým by vyjádřil zájem pokračovat v práci u zaměstnavatele. 7. Z rozsudku Nejvyššího soudu č.j.: 21 Cdo 5600/2016-72 ze dne 22.11.2017 soud zjistil, že Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Brně č.j.: 38 C 137/2015-19, kterým byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou dala žalovaná dne 18.6.2015 žalobci a rozsudek Krajského soudu v Brně č.j.: 15 Co 112/2016-39, který potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně č.j.: 38 C 137/2015-19. Z rozsudku Městského soudu v Brně č.j.: 38 C 137/2015-105 ze dne 11.4.2018 soud zjistil, že výpověď z pracovního poměru, kterou dala žalovaná žalobci dne 18.6.2015 je neplatná. Rozsudek nabyl právní moci dne 25.7.2019. 8. Z listiny ze dne 12.7.2018 označené jako předžalobní výzva a poštovního podacího archu a listiny ze dne 22.7.2018 obsahující reakci zástupce žalované soud zjistil, že dne 13.7.2018 žalobce doručil žalovanému výzvu k zaplacení náhrady mzdy v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru. V této výzvě jednoznačně vyjádřil svou připravenost vykonávat práci dle pracovní smlouvy pro žalovanou. Převzetí listiny ze dne 12.7.2018 potvrzuje zástupce žalované v listině ze dne 22.7.2018. Dle soudu v listině ze dne 12.7.2018 žalobce poprvé oznámil žalované, že trvá na svém dalším zaměstnávání. 9. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn.: 115 C 70/2021, konkrétně z žaloby ze dne 13.7.2020, protokolu o jednání ze dne 27.10.2021, listiny ze dne 20.9.2019, mzdového výměru ze dne 25.7.2019 a výpovědi ze dne 10.7.2020 soud zjistil, že žalobce doručil žalované dne 13.7.2020 výpověď z pracovního poměru a žalovaná se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že tato výpověď je neplatná. Soud žalobu zamítl rozsudkem č.j. 115 C 70/2021-21 ze dne 27.10.2021, rozsudek nabyl právní moci dne 26.11.2021. 10. Ze mzdového listu za rok 2018 a nesporného tvrzení účastníků soud zjistil, že v II. čtvrtletí roku 2018 žalobce odpracoval pro žalovaného 0 hodin. 11. Z vnitřního mzdového předpisu žalované účinného od 29.12.2017 soud zjistil, že lektoru II. stupně zařazenému od 2. mzdové třídy náležel mzdový tarif 27.300 Kč. Dle článku 4 vnitřního mzdového předpisu byly u žalované uplatňovány následující mzdové složky: a) mzdový tarif, b) osobní ohodnocení, c) funkční příplatek, d) odměna. Ze mzdových listů lektorů II. stupně za rok 2018 soud zjistil, že mzdový tarif u těchto zaměstnanců v případě úvazku 40 hodin týdně činil vždy 27.300 Kč. Z pravidel sestavování rozpočtu [anonymizována dvě slova] [příjmení] univerzity pro rok 2018 a mzdových listů lektorů II. stupně soud zjistil, že žalovaná disponovala finančními prostředky na osobní ohodnocení i odměny zaměstnanců, všichni zaměstnanci na pracovní pozici lektor II. stupně pobírali osobní ohodnocení. Výše osobního ohodnocení se v jednotlivých měsících měnila. Při úvazku 40 hodin týdně činilo osobní ohodnocení nejméně 762 Kč, nejvíce 10.000 Kč. Nepravidelně byly zaměstnancům na této pozici vypláceny odměny ve výši od 0 Kč do 20.000 Kč. 12. Ze zprávy Úřadu práce ze dne 5.11.2021 soud zjistil, že v období od 1.9.2015 do 31.12.2016 evidoval Úřad práce 0 volných pracovních míst v oboru učitele všeobecně vzdělávacích předmětů se zaměřením na občanskou nauku a základy společenských věd. V roce 2017 evidoval 4 volná pracovní místa v oboru učitele všeobecně vzdělávacích předmětů, jednalo se o místa bez bližší specifikace. V roce 2018 bylo evidováno 1 volné blíže nespecifikované pracovní místo v oboru učitele všeobecně vzdělávacích předmětů a 1 volné pracovní místo v oboru učitele všeobecně vzdělávacích předmětů se zaměření na český jazyk a občanskou nauku (mzdové rozpětí v tomto případě činilo 25.470 Kč až 33.930 Kč). V roce 2019 bylo evidováno 1 volné pracovní místo v oboru učitele všeobecně vzdělávacích předmětů se zaměřením na základy společenských věd, přičemž hodinová sazba činila 225 Kč. V soukromém sektoru pak byla evidována 2 volná pracovní místa v oboru sociolog, přičemž minimální nabízená mzda činila 30.000 Kč. V oboru politologie a státovědy nebylo evidováno žádné volné pracovní místo. Z uvedeného důkazu soud zjistil rozsah nabízených volných míst. Nelze z něj však zjistit, zda práce nabízená na těchto volných pracovních místech by pro žalobce znamenala rovnocenné nebo výhodnější podmínky než měl dle pracovní smlouvy u žalované. 13. Ze statistiky MŠMT soud zjistil, že hrubá mzda středoškolského učitele v roce 2018 činila 36.955 Kč. Ze statistiky MŠMT za rok 2019 soud zjistil, že průměrná měsíční mzda středoškolského učitele činila 42.359 Kč. 14. Ze zprávy ČSSZ ze dne 19.12.2017 soud zjistil, že žalobce byl poživatelem starobního důchodu. Ze zprávy Úřadu práce ze dne 5.11.2021 soud zjistil, že žalobce byl v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 2.8.1995 do 31.8.1998. 15. Soud provedl dokazování mzdovými listy žalobce za rok 2020, 2015, 2016, 2017 a 2019, zprávou VZP ČR ze dne 5.11.2021, výplatními lístky za 2, 3, 4, 5/ 2015, s ohledem na posouzení nároku žalobce soud z těchto důkazů nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. 16. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná jako zaměstnavatel uzavřela dne 18.8.1998 s žalobcem jako zaměstnancem pracovní smlouvu ve znění dohod uzavřených mezi účastníky, na jejímž zá