39 C 14/2010-478 — Městský soud v Brně

1. Městský soud v Brně již v této právní věci několikrát rozhodoval, když k poslednímu meritornímu rozhodnutí došlo dne 4. 4. 2018, č. j. 39 C 14/2010-348, kde žaloba žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 010 215 Kč s příslušenstvím, byla zamítnuta, když se jednalo v pořadí o třetí rozsudek soudu I. stupně ve věci samé. 2. Soud I. stupně odůvodnil své poslední rozhodnutí tak, že [právnická osoba] – [příjmení] [jméno] [anonymizováno]. je rakouskou obchodní korporací, jejímž statutárním zástupcem a společníkem byl od 7. 5. 2004 Ing. [jméno] [příjmení], když tato firma 7. 5. 2004 zřídila v ČR organizační složku [právnická osoba] původně se sídlem v [obec] (t. č. se sídlem v [obec]), když žalovaná byla výše uvedeného dne jmenována vedoucí organizační složky. Dne 19. 1. 2005 měla žalovaná uzavřít s [právnická osoba] – [příjmení], za kterou jednal [jméno] [příjmení], manažerskou smlouvu, kterou [jméno] [příjmení] vykonávající funkci valné hromady schválil. Smlouvou byly stanoveny povinnosti žalované jako vedoucí organizační složky a byly určeny činnosti vyhrazené pouze valné hromadě (jedinému společníkovi). Žalovaná byla oprávněna jako vedoucí osoba rozhodovat ve svých záležitostech jménem [příjmení] – [příjmení] a měla obchodně vést společnost, řídit zaměstnance a vést účetnictví dle právních předpisů. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Odměna žalované byla stanovena částkou ve výši 65 079 Kč brutto měsíčně se 13. a 14. platem za každý kalendářní rok. Žalovaná měla nárok na vyplacení podílu na zisku ve výši 5 % z obchodů uzavřených nejen organizační složkou, ale také mateřskou firmou v [stát] Smlouvu měli podepsat žalovaná jako zaměstnanec a [jméno] [příjmení] jako jednatel [příjmení] – [příjmení] [jméno] [anonymizováno]. Dne 1. 8. 2005 byla uzavřena pracovní smlouva na jméno žalované, která měla dle této smlouvy pracovat jako obchodní zástupce s místem výkonu práce v [obec] v České republice od 1. 8. 2005. Podle článku VI. smlouvy měla žalovaná nárok na hrubou měsíční mzdu 65 079 Kč, nárok na 13. a 14. plat a rovněž nárok na odměnu ve výši 5 % z ročního obratu z realizovaných obchodů za předcházející kalendářní rok. 29. 2. 2008 vydal [jméno] [příjmení] pokyn, kterým byla stanovena odměna pro žalovanou 1 092 923 Kč, kterážto částka se sestávala ze mzdy a odměny jako podílu na hospodářském zisku. Odměna byla splatná ve výplatním termínu za prosinec 2008 s tím, že výplata v termínu není možná s ohledem na kontokorent. [příjmení] snížil procentní výměru z 5 % na cca 3,12 %. Pokyn obsahoval sdělení, že byl projednán a schválen hospodářský výsledek za rok 2007 s účetní ztrátou 1 475 109 Kč. Celková částka za rok 2007, ze které se odměna počítala, činila součet částky ve výši 1 442 907,05 Kč (účet 602, tržby za služby) a částky ve výši 26 195 330,16 Kč (účet 604, tržby za zboží). Odměna byla stanovena z obchodů, které realizovala nejen mateřská společnost ale i organizační složka, jak vyplynulo z pokynu [příjmení]. 3. Rozhodnutím z 22. 7. 2008, sp. zn. 17 S 31/08w, [příjmení] soud v [anonymizováno] prohlásil konkurs na majetek [příjmení] – [příjmení] [jméno] [anonymizováno] a žalobce ustanovil insolvenčním správcem dlužníka žalobce. Z výplatního lístku za prosinec 2008 byla žalované k výplatě vyúčtována čistá mzda 1 010 215 Kč a hrubá mzda 1 200 101 Kč, když rozdíly činily odvody státu (výplatní lístek 12/ 2008). Výplatní lístek i mzdový list byly zpracovány v souladu s pokynem [jméno] [příjmení] 13. 1. 2009 byla z účtu vedeného na organizační složku u [právnická osoba] odeslána na účet žalované č. [bankovní účet] částka 1 010 215 Kč, tedy žalobní jistina v této věci. Pro úplnost soud uvádí, že účet, na který byla výše zmíněná částka žalované odeslána, je rovněž veden u [právnická osoba] 1. 4. 2009 žalobce vyzval žalovanou k vrácení této částky. Žalovaná reagovala na výzvu přípisem, kde uvedla, že částka byla převedena na její účet na základě vyplacené mzdy dle manažerské smlouvy – dohody o mzdě za vykonanou práci podle výplatního lístku za prosinec 2008, když žalovaná neshledala žádný důvod pro vrácení částky, neboť se jedná o oprávněn mzdový nárok. Žalobce odvolal žalovanou z funkce 21. 4. 2009 s ukončením pracovního poměru 27. 8. 2009. Na vedení účetnictví organizační složky úpadce se podílela daňová poradkyně JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., kdy před lednem 2009 nebyly mzdy a výplaty prováděny řádně pro nedostatek finančních prostředků, protože peníze z bankovního účtu u [právnická osoba] byly odesílány do [stát]. Poté, co do [právnická osoba] vstoupila [příjmení] [příjmení], byl vyřízen úvěr, ze kterého byly zaplaceny všechny dlužné mzdy, přičemž peníze z účtu na pobočce v ČR vybírali [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří peníze následně převáděli do [země]. Výplata mezd byla tedy v letech 2007 a 2008 chaotická se špatnou platební morálkou. Posléze se objevily větší zakázky, došlo ke zvýšení fakturace a k navýšení obratu na několik milionů, docházelo rovněž k úhradám faktur. Žalobce ani žádný zaměstnanec nedal pokyn, ani nevznesl požadavek na zrušení pokynu [jméno] [příjmení] nebo k tomu, aby žalované nebyla vyplacena mzda. Žalovaná po prohlášení konkursu na majetek dlužníka dostávala pokyny od zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalobce měl zájem na tom, aby organizační složka fungovala dále. Protože bylo následně zjištěno, že firma nemůže dále pokračovat, v září 2008 byl ukončován provoz dlužníka a ukončovány pracovní vztahy. V této době bylo v české pobočce zaměstnáno sedm lidí. Sama žalovaná vyplácela mzdy, uspokojovala pohledávky zaměstnanců. Do konce ledna 2009 neměla žalovaná zakázáno nakládat s financemi, k tomuto zákazu došlo v únoru 2009. 4. Soud I. stupně, jsa vázán právním názorem odvolacího soudu, právně věc kvalifikoval dle § 27 odst. 4, 5 zákoníku práce, kdy konstatoval, že před uzavřením manažerské smlouvy byl pracovní poměr žalované založen jmenováním 7. 5. 2004, manažerskou smlouvou došlo k doplnění úpravy ohledně práv a povinností stran včetně úpravy mzdových nároků. Žalovaná měla dva souběžné pracovněprávní poměry založené manažerskou smlouvou (vedoucí organizační složky), pracovní smlouvou (obchodní zástupce) a měla nárok na mzdu a další dohodnuté nároky včetně nároku na podíl na zisku. Žalovaná vykonávala funkci vedoucí pobočky do 27. 8. 2009, z funkce byla odvolána 21. 4. 2009. Žalované příslušela z titulu její pracovní pozice mzda včetně nenárokové složky mzdy 5 % z realizovaných obchodních transakcí činěných nejen organizační složkou ale i mateřskou společností. Dlužníkem byl plat určen podle § 122 odst. 1, 2 zákoníku práce a žalovaná měla v rámci úspěšného plnění pracovních úkolů nárok na odměnu, jež byla sjednána písemně podle § 134 zákoníku práce. Tento pracovní poměr žalované trval i v prosinci 2008 a žalovaná měla z předcházejících let nárok na zaplacení nárokové mzdy i nenárokové složky mzdy, což plyne z účetně zpracovaných podkladů. Byla-li žalované v lednu 2009 vyplacena částka 1 010 215 Kč (žalobní jistina), resp. jestliže si ji žalovaná vyplatila sama z účtu dlužníka, činila tak oprávněně a v dobré víře, když z této mzdy byly odečteny a odvedeny povinné odvody státu. I po prohlášení konkursu žalovaná byla nadále pověřena činností vedoucí organizační složky, dostala od žalobce pokyn vyvíjet činnost k ukončení pracovních poměrů, k vyplacení odstupného apod. Žalobce, tedy insolvenční správce, byl jedinou osobou oprávněnou ve vztahu k majetkové podstatě, přešla na něj veškerá práva a povinnosti a výkon týkající se majetkové podstaty. Z toho důvodu žalobce vystupoval vůči žalované jako její zaměstnavatel. Z předcházejícího dokazování nevyplynulo, že by žalobce žalované zakázal v prosinci 2008 a lednu 2009 vyplácet oprávněné mzdové nároky zaměstnancům, ani to, že by jí zakázal vyplatit si mzdu. Naopak žalované bylo uloženo, aby dostála všem svým mzdovým nárokům. Žalovaná jako vedoucí zaměstnanec mohla činit za dlužníka jako právnickou osobu (obchodní korporaci) v rámci svých pracovních povinností i úkony týkající se výplat zaměstnancům i své osobě. Soud I. stupně naznal, že v projednávaném případě nejde o bezdůvodné obohacení dle § 324 zákoníku práce v tehdejším znění, s přihlédnutím k § 450 a násl. Obč. zák. Nejde ani o nárok žalobce z titulu odpovědnosti žalované za způsobenou škodu dle § 250 zákoníku práce. Soud posoudil částku, kterou se žalobce domáhá jako oprávněný mzdový nárok žalované dle § 109 a násl. zákoníku práce s tím, že ostatním zaměstnancům byly jejich mzdové nároky uspokojeny, aniž je žalobce požadoval zpět 5. Proti rozsudku soudu I. stupně ze 4. 4. 2018, č. j. 39 C 14/2010-348, podal odvolání žalobce, když Krajský soud v Brně jako soud odvolací svým rozsudkem z 29. 1. 2019, č. j. 15 Co 123/2018-396, rozsudek soudu I. stupně potvrdil, s tím, že odvolací soud vzal shodně se soudem I. stupně za prokázáno, že pracovní poměr žalované u žalobce vznikl se sjednaným druhem práce vedoucí organizační složky s místem výkonu práce v ČR se dnem nástu