42 C 52/2021-60 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 2.543,89 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit dlužnou částku spolu s poplatkem za poskytnutí a zpracování zápůjčky právnímu předchůdci žalobce nejpozději do [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Žalovaná, ačkoliv byla písemně upomínána, celou dlužnou částku žalobci dosud neuhradila. 2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne [datum] byla formou prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž jako smluvní strana byla označena žalovaná coby spotřebitel a právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], coby věřitel, jak vyplývá z předložené smlouvy. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalované bude poskytnuta na její bankovní účet částka ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit dlužnou částku právnímu předchůdci žalobce nejpozději do [datum] spolu s poplatkem ve výši 4.753 Kč. Z výpisu účtu předchůdce žalobce vyplývá, že peněžní prostředky v částce 10.000 Kč byly poskytnuty dne [datum] na účet označený jménem žalované. Žalovaná žalobci uhradila částku celkem 7.456,11 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Předložená předžalobní výzva ze dne [datum] byla žalované odeslána dne [datum], jak vyplývá z přiloženého podacího archu. Žalovaná však do dnešního dne zbylou dlužnou částku neuhradila. Poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobce nepožaduje. 5. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Na základě ustanovení § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy. Z doložených důkazů totiž nebylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla skutečně uzavřena smlouva o zápůjčce s obsahem tvrzeným v žalobě a ve znění připojených příloh, když žalobcem předložená smlouva není opatřena žádným podpisem žalované ani jiným jedinečným identifikátorem, který by potvrzoval, že smlouva byla uzavřena právě s žalovanou osobou. K tomu doložený formulář označený jako„ Loan application“ neobsahuje zákonné parametry smlouvy o úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Takový důkaz proto nevypovídá o vůli žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o konkrétním obsahu. Mimo to z porovnání částky, která byla žalované skutečně poskytnuta (10.000 Kč) s částkou odpovídající poplatkům sjednaným ve smlouvě (4.753 Kč), při RPSN 2. 304,43%, je třeba dovodit, že takto navýšená úhrada by byla vzhledem k výši poskytnuté částky v rozporu s požadavkem přiměřenosti a ochrany slabší strany ve smyslu § 1813 o. z. a ve smyslu Směrnice Rady 93/13 EHS. Přitom to, zda žalobce jakkoli hodnotil majetkové poměry žalované, zůstalo nezjištěno. Žalobce nedoložil soudu ničeho, co by dokládalo informace o příjmu žalované, ani jejich výdajích (na bydlení, vyživovací povinnosti apod.), ačkoli dle ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, má věřitel s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce v daném řízení poplatek za poskytnutí zápůjčky nepožaduje. 10. Jelikož soud vzhledem ke shora uvedenému uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná, tak žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo ve smyslu § 2991 o. z., na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobce nepožaduje. Žalovaná však na svůj dluh uhradila částku ve výši 7.456,11 Kč, proto žalobci náleží rozdíl mezi poskytnutou částkou a úhradou žalované ve výši 2.543,89 Kč. Rovněž není pochyb o tom, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, proto vedle toho vznikl žalobci nárok na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, která dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v dané době dosahovala 10,00 %, a to ode dne následujícího po uplynutí 7 denní lhůty k zaplacení dlužné částky v předžalobní výzvě k plnění doručené žalované dne [datum]. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., tzn. teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (např. rozsudek ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. Ve zbylé části nároku žalobce na úroky z prodlení v zákonné výši, která dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v dané době dosahovala 8,05 %, ročně z částky 2.543,89 Kč od [datum] do [datum], soud žalobu zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 4.129,98 Kč včetně požadovaných úroků kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku v míře právě 71,02 %, a to ohledně částky ve výši 2.933,13 Kč, které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované/neúspěch žalobce je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 1.196,85 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta, což představuje 28,98 %. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení úspěšný ve větší míře než neúspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek rovnající se 42,04 % představuje míru, kterou by se měla žalovaná podílet na nákladech řízení žalobce. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2.543,89 Kč odpovídající částce 200 Kč za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dále z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % odpovídající částce 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.