13 C 45/2022-56 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím (úroky, zákonnými úroky z prodlení) z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum], na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč Celkem se žalovaná částka skládala z neuhrazené jistiny ve výši 14 998 Kč, poplatků ve výši 3 505 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 560 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 793 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán na adresu trvalého pobytu. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], k tomuto jednání se žádný z účastníků nedostavil, ač byli oba předvoláni řádně a včas. Žalovaný svoji neúčast neomluvil. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce sice požádala o odročení jednání z důvodu náhlé zdravotní indispozice advokátního koncipienta (viz omluva + úřední záznam o telefonátu do advokátní kanceláře), nicméně soud jeho žádost vyhodnotil jako nedůvodnou, a to z toho důvodu, že nebyla žádným způsobem konkretizována, je pouze obecná a nebyla žádným způsobem doložena, přičemž soud rovněž přihlédl k velikosti advokátní kanceláře zástupce žalobkyně, kdy soudu je z úřední činnosti známo, že za zástupce žalobkyně se zúčastňují jednání koncipienti, kterých má dle záznamu ČAK vícero. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Z výpisu z OR žalobkyně soud zjistil, že se jako obchodní společnost zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů. 6. Dne [datum] uzavřel žalovaný prostřednictvím komunikace na dálku se žalobkyní úvěrovou smlovu, jíž se věřitel zavázal mu poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal jej společně s úrokem ve výši 49,10 % ročně vrátit v měsíčních splátkách, úvěrová smlouva byla podepsána žalovaným kódem, jeho totožnost byla ověřena dle občanského průkazu (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, č. l. 6-10, úvěrová smlouva, č. l. 10v-14 vč. splátkového kalendáře na č. l. 11, kopie občanského průkazu žalovaného). Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena toliko lustrací v databázích a přes [anonymizováno] žalovaného, kdy o žalovaném bylo zjištěno, že výše jeho měsíčného příjmu činí 17 500 Kč. Dále z potvrzení o provedení bonity žalovaného soud zjistil, že žalovaný nedokládal žádnou dokumentaci, splácel ostatním společnostem 10 404 Kč, jeho zbývající [anonymizováno] činilo 1 728 Kč a výše splátky činila 1 508 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti byl zjištěn ve výši 12 000 Kč, minimální výdaje domácnosti na bydlení 9 525 Kč, výše splátky 1 508 Kč, zbývající [anonymizováno] domácnosti 1 313 Kč (potvrzení o provedení ověření bonity žalovaného, č. l. 28). Z úvěrové zprávy žalovaného (č. l. 29-34) soud zjistil historií poskytnutých úvěrů žalovanému, např. i historii odmítnutých žádostí žalovaného. 7. Dne 18. 1. 2021 byla žalovanému vyplacena částka 15 000 Kč na jeho bankovní účet (doklad o úhradě ze dne 18. 1. 2021 na částku 15 000 Kč). Z výpisu čerpání splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkem částku 702 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2020 do 30. 11. 2020 soud zjistil, že byl majitelem účtu č. [bankovní účet]. 8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky na základě výzvy ze dne 10. 12. 2021, která byla odeslána dne 14. 12. 2021 (předžalobní výzva ze dne 10. 12. 2021 vč. podacího archu ze dne 14. 12. 2021) 9. Ze sazebníku poplatků platného od 1. 2. 2017 a platného od 4. 1. 2019 soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru s obsahem tvrzeným v žalobě. Bylo dále též prokázáno, že žalovaný obdržel celkem 15 000 Kč. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 11. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření úvěruschopnosti žalovaného by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, publikované v systému ASPI pod č. JUD132511CZ). 12. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně. 13. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Této povinnosti žalobkyně absolutně nedostála, když je zřejmé, že žalovaný žádné doklady nedokládal, tudíž není zřejmé, jak byl ověřen příjem žalovaného, popř. dalších členů domácnosti. Rovněž zbylé prověření úveryschopnosti bylo dle soudu provedeno na základě odhadů minimálních nákladů na bydlení či přes životní minimum osob v domácnosti bez snahy zjistil nějaké reálné informace o žadateli o spotřebitelský úvěr. 14. Pokud tedy byla mezi věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o. z.). 15. Nebyl tedy prokázán platný právní důvod, pro nějž žalobkyně žalovanému částku poskytla. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 o. z., tj. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaný čerpal částku 15 000 Kč bez právního důvodu (resp. právní důvod nebyl zjištěn), došlo u něj k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení ve zbývajícím rozsahu (žalovaný uhradil žalobkyni 702 Kč) je povinen vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení přípisem odeslaným dne 14. 12. 2021. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.) ve spojení s lhůtou k plnění, tj. dne 10. 1. 2022 nastala splatnost částky 14 298 Kč a od následujícího dne, tj. od 11. 1. 2022, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky ve smyslu § 1968 o. z. Soud proto žalobě výrokem I. částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 14 298 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř). 16. Ve zbytku částečně zaplacené jistiny, úroků, poplatků, nákladů na vymáhání, smluvních pokut a souvisejících úroků z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl. Podklad pro přiznání shora uvedených nároků odpadl z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. 17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci tak, že soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 16 % nákladů, které jí vznikly. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou za právní služby ve výši 900 Kč (tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b advokátního tarifu), paušální náhradou výdajů ve výši 300 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu), náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč a soudním poplatkem ve výši 992 Kč, tj. celkem žalobkyni vznikly náklady ve výši 2 444 Kč. Soud uložil žalovanému nah