15 C 107/2017-413 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne 20. 4. 2017 po žalovaném požadovala zaplacení částky 472 174 Kč s příslušenstvím, neboť s ním uzavřela dne 7. 10. 2012 ústní smlouvu o půjčce, na základě které půjčila s , jméno FO, žalovanému celkem 944 348 Kč. Půjčka byla poskytnuta žalovanému na úhradu jeho dluhů, které byly vymáhány exekučním úřadem , tituly před jménem, , jméno FO, sp. zn. , spisová značka, . Jednotlivé části půjčky byly přímo zaslány na účet exekutorského úřadu č. , č. účtu, , VS: , var. symbol, , a to tak že částka 250 348 Kč byla zaslána dne 8. 10. 2012, částka 100 000 Kč byla zaslána dne 22. 10. 2012, částka 100 000 Kč byla zaslána dne 19. 11. 2012, částka 200 000 Kč byla zaslána dne 7. 10. 2012, částka 46 000 Kč byla zaslána dne 16. 1. 2013, částka 32 000 Kč byla zaslána dne 25. 3. 2013, částka 26 000 Kč byla zaslána dne 20. 5. 2013, částka 100 000 byla zaslána dne 5. 6. 2013, částka 20 000 Kč byla zaslána dne 30. 5. 2013, částka 30 000 Kč byla zaslána dne 30. 5. 2013, částka 30 000 Kč byla zaslána dne 16. 8. 2013 a částka 10 000 Kč byla zaslána dne 30. 10. 2013. Žalobkyně v té době byla s , jméno FO, ve společné domácnosti jako druh a družka. Účet, ze kterého byly jednotlivé částky půjčky poskytnuty, byl účtem společným, oba na něj měli přístup. Byly na něj zasílány jejich mzdy a hradily z něj celkově veškeré své záležitosti. Na poskytnutí půjčky se podíleli rovným dílem. Splatnost půjčky dle ústní smlouvy o půjčce byla stanovena ke dni 30. 6. 2015 s ohledem na tehdejší finanční situaci žalovaného, nebo bylo dohodnuto, že žalovaný na žalobkyni přepíše polovinu svého domu. Žalovaný po datu splatnosti půjčky neuhradil nic i přes výzvu k úhradě.2. Žalovaný k žalobě uvedl, že je pravdou, že žalobkyně, nikoliv , jméno FO, , plnila na úhradu závazku žalovaného v exekučním řízení vedeném , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem, Exekutorský úřad , adresa, , Anonymizováno, . 2 z 12 plateb evidovaných v žalobě zaplatil exekutorovi v hotovosti on osobně a ze svého. Jde o částku 100 000 Kč ze dne 22. 10. 2012 a ze dne 5. 6. 2013. Jednu tuto částku zaplatil ze svých úspor a druhou částku si vypůjčil od své družky , jméno FO, . , adresa, s ní šel zaplatit v hotovosti. Dle žalovaného v říjnu 2012 se žalobkyně ocitla v tísnivé bytové situaci, kvůli dluhům ji hrozilo, že v exekuci přijde o bydlení ve svém rodinném domě v , Anonymizováno, , a tak se domluvili, že jí, , jméno FO, a 2 dětem poskytne bydlení ve svém domě v 3 pokojovém bytě. Nebudou povinni platit žádné nájemné ani úhrady za služby, což bude platit žalovaný. Žalobkyně za žalovaného zaplatí několik splátek exekutorovi. Jak dlouho by mělo bezplatné bydlení trvat a kolik by v součtu měly činit částky exekutorovi dohodnuto nebylo. Žalobkyně s dcerou , jméno FO, a synem , jméno FO, bydleli v rodinném době od října 2012 do 6. 3. 2015, kdy se žalobkyně s dcerou odstěhovali, resp. do 3. 9. 2015, kdy se odstěhoval , jméno FO, se synem. Zpět se nenastěhovali, a z toho důvodu žalovaný pronajal byt od 15. 5. 2016 , jméno FO, za nájemné 20 000 Kč měsíčně. V říjnu 2012 měl žalovaný povinnost splácet překlenovací úvěr ze stavebního spoření u stavební spořitelny , právnická osoba, . a od června 2012 splácel 5 140 Kč měsíčně. Dále platil inkaso 7 585 Kč, jeho čistá mzda činila asi 21 000 Kč. Nebyl proto schopen si pořídit půjčku či úvěr. Není tedy možné, že by se s žalobkyní dohodli na smlouvě o půjčce na částku 944 348 Kč s povinností dluh splatit do 30. 6. 2015. Kdyby žalovaný předmětný byt pronajal třetí osobě za obvyklou cenu, měl by finanční prostředky na splátky pro exekutora. Tvrzení žalobkyně, že platby poskytla ze společného účtu s , jméno FO, , každý jednou polovinou, je dle žalovaného účelové. V upomínce bylo uvedeno, že jednotlivé části půjčky byly zasílány z účtu žalobkyně. Tento účet patřil výlučně jí. Platby byly poskytovány jejím jménem. , jméno FO, žádnou půjčku žalovanému neposkytl ani za žalovaného ničeho neplnil. Žalovaný trvá na zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Nejedná se o smlouvu půjčce, nemůže jít ani o inominátní smlouvu dle § 51 tehdy účinného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, tehdy účinném znění (dále jen „občanský zákoník”). Žalobkyně plnila za žalovaného, to co měl plnit on sám a má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutého plnění. Před podáním žaloby dne 20. 4. 2017 uplynulo více než dva roky od okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení na její úkor. To se dozvídala současně s placením splátek exekutorovi v období od 8. 10. 2012 do 30. 10. 2013. Dluh je podle § 107 občanského zákoníku promlčen.3. Ve své replice žalobkyně namítla, že námitka promlčení vznesená žalovaným, je v rozporu s dobrými mravy, neboť se snažila pomoci otci a žalobu proti němu podala už 5. 10. 2015, když již bylo zřejmé, že jí otec dobrovolně nic nevrátí. Vyhověla žádosti svého otce a ve snaze mu pomoci v jeho tíživé životní situaci prodala svůj rodinný dům a platila za něho v rámci exekuce částku ve výši téměř 1 000 000 Kč, avšak následně otec vyslovil svůj nesouhlas s jejím bydlením v jeho domě, zrušil dceři trvalý pobyt v tomto domě, a dcera se následně domáhá soudní žalobou vrácení poskytnutých finančních prostředků. Promlčecí doba se stavěla podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 5. 10. 2015. Do běhu promlčecí doby by vzhledem k dobrým mravům nešlo započítat období placení exekučně vymáhaného dluhu od 8. 10. 2012 do 30. 10. 2013, stejně jako období, kdy u žalovaného bydlela, neboť pokud by v té době proti němu podala předmětnou žalobu, učinila by tak v rozporu s dobrými mravy, když by tím rozvrátila v té době harmonické rodinné vztahy. S ohledem na vzájemně dobré vztahy ji tehdy nenapadlo uzavírat o předmětných pohledávkách písemné dohody a bylo pro ni přirozené, že pomohla žalovanému jako svému otci a zároveň i to, že se nastěhovala s rodinou do volné bytové jednotky v domě a provedla její nezbytné opravy a rekonstrukci. Žalovaný žalobkyni před poskytnutím předmětné půjčky slíbil, že jí prostředky vrátí. Nikterak však žalobkyni nikdy nepřesvědčoval, aby předmětnou žalobu proti němu nepodávala, vůbec se o tom nebavili.4. Žalovaný doplnil, že žalobkyni v březnu 2015 z domu nevyhodil on, ale byl to , jméno FO, , kdo ji z domu brutálně vyhodil za užití hrubého násilí a nebyl to žalovaný, kdo by jakkoli zavinil otálení žalobkyně s podáním žaloby a s včasným uplatněním relevantních žalobních tvrzení. Tvrzení o stavění promlčecí doby v důsledku návrhu žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu z 5. 10. 2015 neobstojí, neboť tento návrh byl pravomocně odmítnut pro vady a Ústavní soud ČR již v nálezu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. II.ÚS 182/01 dovodil, že zákonná podmínka řádného pokračování v řízení dle § 112 občanského zákoníku by nebyla splněna, kdyby žalobce vadnou žalobu neopravil či nedoplnil, což umožňuje pro tuto věc uzavřít, že podáním neurčitého a neprojednatelného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyla splněna zákonná podmínka řádného pokračování v řízení dle § 112 občanského zákoníku, a proto podáním takového návrhu nedošlo ke stavení promlčecí doby. V bytě nacházejícím se v domě žalovaného sice opravdu žalovaná bydlela, ovšem během této doby hradila žalovanému nájemné i náklady na služby spojené s užíváním bytu.5. O nároku , jméno FO, bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2019 č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2020 č. j. , spisová značka, .6. Soud vzal za prokázáno z výslechu účastníků, jakožto i z výpisu z osobního účtu žalobkyně od , právnická osoba, č. účtu , č. účtu, a ze zprávy z Exekutorského úřadu , adresa, , Anonymizováno, , exekutora , jméno FO, ze spisu č.j. , spisová značka, , že účet exekutora na který šly platby ze strany povinného , jméno FO, , byl , tel. číslo, , Anonymizováno, , VS: , var. symbol, . Dále z doplňující zprávy exekutora o tom, že platby uvedené v žalobě byly připsány na exekuční účet shora uvedený a plátcem byla žalobkyně, a to včetně 2 plateb 100 000 Kč ze dne 23. 10. 2012 a 6. 6. 2013, což je v souladu se shora uvedeným výpisem z účtu. Bylo tedy jednoznačně prokázáno, že platby uvedené v žalobě celkem ve výši 944 348 Kč byly postupně poskytnuty z účtu žalobkyně, což i účastníci potvrdili. Ze sdělení soudního exekutora (č. l. 53 až 54) se podává, že částky zaslané žalobkyní byly připsány na účet soudního exekutora následovně: částka 250 348 Kč dne 9. 10. 2012, částka 200 000 Kč dne 18. 10. 2012, částka 100 000 Kč dne 23. 10. 2012, částka 100 000 Kč dne 20. 11. 2012, částka 46 000 Kč dne 17. 1. 2013, částka 32 000 Kč dne 26. 3. 2013, částka 26 000 Kč dne 21. 5. 2013, částka 20 000 Kč dne 31. 5. 2013, částka 30 000 Kč dne 31. 5. 2013, částka 100 000 Kč dne 6. 6. 2013, částka 30 000 Kč dne 19. 8. 2013 a částka 10 000 Kč dne 30. 10. 2013. Rovněž bylo prokázáno shodnými tvrzeními účastníků dle § 120 odst. 3 zákona č. 99