47 C 204/2023-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 25. 8. 2023 (podanou u soudu téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit: a) částku 7 810,30 Kč na jistině, b) zákonný úrok z prodlení z částky 7 810,30 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, c) kapitalizovaný úrok ve výši 9 715,90 Kč, d) Kapitalizovaný úrok ve výši 1 694,73 Kč, e) Úrok 8,5 % ročně z částky 7 810,30 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení, f) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, g) částku 4 959,54 Kč na smluvní pokutě, h) zákonný úrok z prodlení z částky 4 959,54 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 %, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 8. 2020 [číslo]. 2. Žalovaný se v řešené věci vyjádřil v tom smyslu, že souhlasí„ s dlužnou částkou 12 769 Kč“ a současně požádal o možnost plnění ve splátkách 1 000 Kč měsíčně, neboť je invalidní důchodce. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. 4. Mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba], [IČO] – a žalovaným došlo dne 28. 8. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Úvěr se žalovaný zavázal splácet formou týdenních splátek po 318 Kč. K tomu se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli poplatek 10 611 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % ročně (důkaz: smlouva o spotřebitelském úvěru s datem 28. 8. 2020, standardní informace o spotřebitelském úvěru). 5. Úvěruschopnost posuzoval věřitel dle údajů ze zákaznické karty, z které se podávalo, že žalovaný žije formou bydlení u rodičů, nemá vyživované osoby, není majitelem auta, má příjem z titulu invalidního důchodu ve výši 6 304 Kč, přičemž příjem domácnosti měl činit 30 000 Kč čistého měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalovaného měly činit 500 Kč. Z dokladů měl věřitel ověřit výměr důchodu a poštovní složenky za 7 a 8/ 2020 (důkaz: zákaznická karta). 6. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 6 900 Kč (tvrzení žalobce na č. l. 25 verte, žalovaným nerozporované, přičemž nebylo prokázáno nic jiného). 7. V důsledku prodlení žalovaného by vzniknul právnímu předchůdci žalobce – v případě platné smlouvy - nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále na sjednané sankční poplatky (čl. 6 Smluvních podmínek Smlouvy o spotřebitelském úvěru). Podle poplatků, které byly sjednány v čl. 6 Smluvních podmínek Smlouvy o spotřebitelském úvěru, by právní předchůdce žalobce byl v případě platnosti smlouvy oprávněn účtovat si opakovaně poplatek za písemnou upomínku při prodlení s úhradou splátky závazku a dále poplatek za zahájení vymáhání pohledávky oddělením Centrálního vymáhání pohledávek právního předchůdce žalobce (důkaz smlouvou, smluvními podmínkami a výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky s datem 22. 8. 2023). 8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 12. 2022 mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem došlo s účinností ke dni 20. 12. 2022 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce (důkazy: čl. 2 odst. 2.1. smlouvy o postoupení pohledávek, Potvrzení o realizované úhradě úplaty za portfolio pohledávek). Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem právního předchůdce žalobce, v souladu s čl. 12 odst. 12.1 odeslání dopisu podepsaného osobou oprávněnou za právního předchůdce žalobce, který oznamoval žalovanému změnu věřitele, zajistil žalobce (důkazy: Smlouva o postoupení pohledávek s datem 16. 12. 2022 včetně Přílohy č. 1 s datem 3. 1. 2023 a včetně Přílohy č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek ve znění dodatku č. 1, Potvrzení o provedení transakce, oznámení o postoupení pohledávky, dopis s datem 15. 2. 2023, podací arch s datem 16. 2. 2023). 9. Žalovaný byl vyzván k zaplacení žalobní částky (důkazy: dopis advokáta žalobce s datem 3. 4. 2023, výzva před podáním žaloby s datem 29. 5. 2023, podací arch s datem 5. 6. 2023. 10. Právní hodnocení: 11. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, dne 28. 8. 2020, v písemné formě, a žalobce téhož dne předal v hotovosti žalovanému jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč (viz str. 2 nahoře smlouvy). Týdenní splátka činila 318 Kč, tudíž žalovaný se zavázal splácet právnímu předchůdci žalobce 1 272 Kč měsíčně. 12. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako„ o. z“). V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobce byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona). 13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění do 28. 5. 2022 platilo:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“ 14. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. 15. Žalobce stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkázal v žalobě na Zákaznickou kartu. Ze Zákaznické karty plyne, že žalovaný uvedl písemně do uvedeného formuláře (tj. Zákaznické karty) v den uzavření smlouvy o úvěru (28. 8. 2020), že bydlí u rodičů, má základní vzdělání, je svobodný, je důchodcem, jeho čistý příjem činí 6 304 Kč a„ další čisté příjmy domácnosti“ činí 36 304 Kč,„ odhadované měsíční výdaje žadatele“ činí 500 Kč a že výše výměry důchodu byla ověřena z Výměru důchodu z ledna 2015 a poštovní složenky za červenec a srpen 2020. 16. Již z uvedeného plyne, že právní předchůdce žalobce porušil svoji zákonnou povinnost dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jak plyne již ze Zákaznické karty, žalovaný měl jen příjem v podobě důchodu ve výši 6 304 Kč. Právní předchůdce žalobce se nezabýval hlouběji výdaji žalovaného, spokojil se jen s uvedením částky 500 Kč do kolonky„ odhadované měsíční výdaje žadatele“, což je částka na první pohled příliš nízká, tj. nikoli příliš věrohodná. 17. Pokud měl žalovaný splácet úvěr po týdnu, v měsíci celkem 1 272 Kč, pak již ze samotného faktu o pouhém příjmu 6 304 Kč plynou naopak důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Právní předchůdce žalobce navíc neověřoval, zda skutečně žalovaný bydlí u svých rodičů, a zda tak skutečně nemá výdaje na bydlení. 19. Žalobce nijak neověřoval„ další čisté příjmy domácnosti“ ve výši 30 000 Kč. 20. Navíc pokud právní předchůdce vycházel ze Zákaznické karty i v tom smyslu, že žalovaný žije s rodiči, pak se měl zabývat i výdaji rodičů žalované