Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 19. 9. 2025 domáhal po žalovaných zaplacení částky 30 636 Kč s příslušenstvím, po žalované 1 pak částky 92 992 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaní se žalobcem dne 8. 8. 2024 uzavřeli jako společní nájemci bytu nájemní smlouvu, účinnou ode dne 1. 5. 2024, jejímž předmětem byl byt č. 2, o velikosti 3+1 na , adresa, . Vlastníkem tohoto bytu je žalobce. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 5. 2024 do 30. 4. 2025. S účinností od 8. 11. 2024 se pak na podkladě dohody nájemců o společném bydlení po rozvodu manželství stala jediným nájemcem žalovaná 1. Žalobce vyzval žalované k podpisu dodatku k nájemní smlouvě, který by reflektoval tuto změnu, žalovaní se však k podpisu nikdy nedostavili. Žalovaní neuhradili nájemné za měsíce srpen, září a říjen 2024 a vznikl jim tak dluh ve výši 30 636 Kč. Žalovaná, poté co se stala výlučným nájemcem, dále nehradila ujednané nájemné a vznikl jí tak dluh za měsíce prosinec 2024, únor 2025 a duben 2025 ve výši 35 916 Kč. Žalovaná také předmětný byt užívala i po skončení nájemního vztahu v měsících květen až srpen 2025, tedy bez právního důvodu. V období od května do srpna 2025 se tak bezdůvodně obohatila na úkor žalobce o částku 52 596 Kč. Nakonec žalobce po žalované 1 požadoval uhradit vzniklý nedoplatek za vyúčtovaní služeb za rok 2024 ve výši 4 480 Kč.2. Žalovaná 1 se k žalobě nevyjádřila.3. Žalovaný 2 ve svém vyjádření uvedl, že na uplatněný nárok neuznává ničeho. Dluh vznikl v době, kdy na adrese , adresa, nebydlel. Se žalovanou 1 bydlí odděleně od března 2023. Z tohoto důvodu navrhl žalobu vůči jeho osobě zamítnout.4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalované 1 se předpokládá, stejně tak se předpokládá souhlas žalovaného 2, který se sice ve lhůtě vyjádřil k věci samé, nicméně k rozhodnutí bez nařízení jednání se nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Z nájemní smlouvy ze dne 8. 8. 2024 soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovanými byla uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě žalobce jako vlastník bytu č. 2 o velikosti 3+1, v 1. podlaží domu č.p. , adresa, , č. or. 12 (dále jen „předmětný byt“), přenechal žalovaným k užívání předmětný byt. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 5. 2024 do 30. 4. 2025. Nájemné bylo sjednáno ve výši 160 Kč za metr čtvereční, dále bylo ujednáno, že nájemné za vybavení bytu a zálohy na služby spojené s užíváním bytu jsou stanoveny evidenčním listem. Splatnost nájemného byla ujednána vždy do konce měsíce, za který se nájemné a zálohy na služby hradí.6. Z notářského zápisu ze dne 8. 8. 2024 soud zjistil, že žalovaní uzavřeli dohodu o splnění pohledávky se svolením k přímé vykonatelnosti notářského zápisu, a zavázali se, že předmětný byt vyklidí a předají jej vyklizený pronajímateli nejpozději do 30. 4. 2025.7. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , na němž stojí budova s č. p. , Anonymizováno, , bytový dům, , adresa, , to vše zapsáno na LV č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , Anonymizováno, , v katastru nemovitostí vedeného u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , je žalobce.8. Z evidenčního listu pro výpočet nájemného dle obecně platných předpisů, platný od 1. 8. 2024, soud zjistil, že nájemné předmětného bytu bylo stanoveno na 13 198 Kč a 50 Kč za vybavení prostoru, po poskytnuté slevě pak nájemné celkem činilo 10 212 Kč. Záloha za služby (vodné stočné, teplo, teplá voda, úklid, společná elektřina, STA) pak činila 4 830 Kč.9. Z dohody o poskytnutí slevy z nájemného ze dne 9. 7. 2024 soud zjistil, že žalobce žalovaným poskytl slevu z nájemného ve výši 23 %, a to s účinností od 1. 5. 2024 do 31. 12. 2024.10. Ze žádosti o změnu v nájemní smlouvě ze dne 8. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně 1 k uvedenému datu požádala o změnu v nájemní smlouvě z důvodu rozvodu manželství.11. Ze změny předpisu úhrad platné od 1. 1. 2025 soud zjistil, že nájemné činilo 13 198 Kč a 50 Kč za vybavení prostoru, žalobce dále uplatnil 3% slevu ve výši 396 Kč, celkem tedy nájemné činilo 12 852 Kč. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že tato listina byla doručena žalované 1 dne 10. 1. 2025.12. Z vyúčtování služeb v období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 a jejích příloh soud zjistil, že žalovaná 1 zaplatila na zálohách za služby 34 681 Kč, celkem však spotřebované služby činily 39 161 Kč, vzniklý nedoplatek tak činil 4 480 Kč. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že vyúčtování služeb bylo žalované 1 doručeno dne 25. 4. 2025.13. Ze změny předpisu úhrad platné od 1. 6. 2025 soud zjistil, že nájemné činilo 13 198 Kč a 50 Kč za vybavení prostoru, celkem tedy 13 248 Kč. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že tato listina byla doručena žalované 1 dne 20. 5. 2025.14. Z evidence předpisu plateb od 1. 1. 2024 do 31. 8. 2025 soud zjistil, že za toto období vznikl žalované 1 nedoplatek ve výši 152 608 Kč.15. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2024, jež nabyl právní moci téhož dne, soud zjistil, že manželství žalovaných bylo rozvedeno.16. Z dohody o úpravě práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 8. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaní prohlásili, že společně užívali předmětný byt a dohodli se, že po odstěhování žalovaného 2 bude předmětný byt užívat pouze žalovaná 1.17. Z dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů pro dobu po rozvodu a práv a povinností společného bydlení ze dne 28. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaná 1 a žalovaný 2 se dohodli mimo jiné na tom, že žalovaná 1 bydlí a bude nadále bydlet na adrese , adresa, , , Anonymizováno, a žalovaný 2 bydlí a bude nadále bydlet na adrese , adresa, . Dále se žalovaní dohodli, že pokud by se ukázalo, že ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství náleží do společného jmění manželů nevypořádaný závazek, který přijali oba manželé společně, pak pro dobu po rozvodu jejich manželství budou z tohoto titulu zavázání oba účastníci společně a nerozdílně.18. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovaným 2 a , adresa, dne 19. 12. 2023 a z dodatku č. , hodnota, k této smlouvě soud zjistil, že pronajímatel přenechal žalovanému 2 k pronájmu byt na , adresa, , a to na dobu určitou od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024. Později došlo k prodloužení doby nájmu do 31. 12. 2025.19. Předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024 žalobce vyzval žalovaného 2 k zaplacení částky 34 043 Kč představující nájemné za užívání předmětného bytu za měsíc květen až září 2024, a to do 27. 10. 2024. Z kopie doručenky soud zjistil, že tato výzva byla žalovanému 2 doručena 4. 11. 2024.20. Předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024 žalobce vyzval žalovanou 1 k zaplacení částky 34 043 Kč představující nájemné za užívání předmětného bytu za měsíc květen až září 2024, a to do 27. 10. 2024. Z kopie doručenky soud zjistil, že tato výzva byla žalované 1 doručena 17. 10. 2024.21. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 9. 2025 žalobce vyzval žalovanou 2 k úhradě dluhu ve výši 152 608 Kč a současně ji upozornil na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Tuto výzvu převzala žalovaná 2 osobně dne 5. 9. 2025.22. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.23. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná 1 a žalovaný 2 uzavřeli se žalobcem nájemní smlouvu k bytu č. 2, o velikosti 3+1 na , adresa, , a to na dobu určitou od 1. 5. 2024 do 30. 4. 2025. Vlastníkem tohoto bytu je žalobce. Žalovaná 1 a žalovaný 2 nehradili řádně a včas sjednané nájemné a vznikl jim na nájemném dluh za měsíce srpen až říjen 2024 ve výši 30 636 Kč. Žalovaní prostřednictvím žalované 1 požádali žalobce ke dni 8. 11. 2024 o změnu v nájemní smlouvě tak, že žalovaný 2 nadále není nájemcem. K podpisu dodatku smlouvy nedošlo. Žalovaná 1 dále sama nehradila řádně a včas a vznikl jí proto dluh na nájemném za měsíce prosinec 2024, únor 2025 a duben 2025 ve výši 35 916 Kč. Žalované 1 také vznikl nedoplatek za vyúčtovaní služeb za rok 2024 ve výši 4 480 Kč. Nájemní smlouva zanikla uplynutím času ke dni 30. 4. 2025, avšak žalovaná 1 předmětný byt nadále užívala, a to v měsících květen až srpen 2025.24. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.25. Podle § 2246 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.26. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.27. Podle § 2270 odst. 1 o. z. uzavře-li nájemní smlouvu s pronajímatelem více osob, stanou se společnými nájemci bytu; společným nájemcem bytu se stane i osoba, která se souhlasem stran přistoupí ke smlouvě.28. Podle § 2271 o. z. společní nájemci mají stejná práva a povinnosti. Ustanovení o společnosti se použijí přiměřeně.29. Podle § 2295 o. z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.30. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení má soud za prokázané, že žaloba je důvodná.31. Žalovaná 1 a žalovaný 2 coby nájemci s žalobcem coby pronajímatelem uzavřeli nájemní smlouvu, na jejímž podkladě žalobce žalovaným umožnil užívání předmětného bytu, a to v době od 1. 5. 2024 do 30. 4. 2025. Žalovaní se pak podpisem této smlouvy stali společnými nájemci ve smyslu § 2270 o. z. Žalovaní porušili svoji povinnost plynoucí jak z čl. III. nájemní smlouvy, tak z ustanovení § 2201 o. z., § 2246 o. z. a § 2251 o. z., když neuhradili sjednané nájemné za srpen, září a říjen 2024 v celkové výši 30 636 Kč (3 x měsíční nájemné po 10 212 Kč).32. Pokud jde o námitku žalovaného 2, že v době vzniku dluhu na nájemném, který je předmětem žaloby, v předmětném bytě již nebydlel a není tedy ze smlouvy zavázán, a to i ohledem na dohodu o vypořádání majetku před rozvodem, neshledal soud tuto důvodnou. Nejprve je nutné uvést, že nájemní smlouva je smlouvou konsensuální, faktické užívání předmětu nájmu tedy ani není nutné. Placení nájemného je pak základní povinností nájemce dle § 2201 a § 2246 odst. 1 občanského zákoníku, ke které se žalovaný 2 zavázal dobrovolně při podpisu shora specifikované smlouvy. Ačkoli byla v tomto případě smlouva uzavřena dne 8. 8. 2024, tedy po právní moci rozsudku o rozvodu manželství, která nastala 15. 7. 2024, tato smlouva byla uzavřena se zpětnou účinností ke dni 1. 5. 2024. Na tento závazek proto lze hledět jako na závazek vzniklý během manželství. Jak sám žalovaný 2 uvedl, tento na tento závazek pak dopadá dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů pro dobu po rozvodu a práv a povinností společného bydlení ze dne 28. 11. 2023, nicméně k tomu je nutné především uvést, že tato dohoda je závazná pouze mezi stranami dohody, nikoli vůči třetím osobám, jako je právě žalobce. Nadto je nutné na tento závazek ve smyslu uzavřené dohody hledět jako na nevypořádaný závazek, který přijali oba manželé společně, a zároveň ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství náležel do společného jmění, proto jsou z něj zavázání společně a nerozdílně oba manželé (čl. III. bod 3 dohody). Pokud jsou pak žalovaní zavázání společně a nerozdílně, je pouze na vůli žalobce, aby si vybral, po kterém z dlužníků, a v jakém rozsahu, bude dluh vymáhat (§ 1872 o. z.). Z čeho vyplývá, že žalobce mohl požadovat po obou žalovaných dlužné nájemné za období od srpna do října 2024. V jeho dispozici je také s ohledem na dohodu o úpravě práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 8. 11. 2024 své nároky dále uplatňovat již pouze po žalované 1, kterou od této chvíle žalobce považoval za jediného nájemníka předmětného bytu.33. Soud proto žalobě v této části vyhověl a žalovanou 1 a žalovaného 2 zavázal k zaplacení výše uvedených částek společně a nerozdílně (výrok I.)34. Žalovaná 1 poté sama užívala předmětný byt dle shora specifikované nájemní smlouvy a dále porušovala svoji povinnost plynoucí z čl. III. nájemní smlouvy a z ustanovení § 2201 o. z., § 2246 o. z. a § 2251 o. z., když neuhradila sjednané nájemné za prosinec 2024, únor a duben 2025 v celkové výši 35 916 Kč (1 x měsíční nájemné po 10 212 Kč, 2 x měsíční nájemné po 12 852 Kč po snížení poskytnuté slevy pronajímatelem). V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná v rozporu s čl. III nájemní smlouvy neuhradila ani vzniklý nedoplatek na službách ve výši 4 480 Kč.35. Soud proto žalobě i v této části vyhověl a žalovanou zavázal k zaplacení výše uvedených částek svým rozhodnutím (výrok II).36. Jak již bylo uvedeno výše, mezi žalovanou 1 a žalobcem byla uzavřena nájemní smlouva k předmětnému bytu, která však byla ukončena plynutím času ke dni 30. 4. 2024. Žalovaná poté byla povinna podle nájemní smlouvy ale i podle notářského zápisu, vyklidit předmětný byt a předat jej vyklizený žalobci, čemuž však nedošlo. Žalovaná 1 tedy od 1. 5. 2024 užívala předmětný byt, ačkoliv jí proto nesvědčil žádný právní důvod.37. V případě užívání bytu po skončení nájmu má pronajímatel podle § 2295 o. z. nárok na náhradu ve výši ujednaného nájemného. Žalobce tak má nárok na částku 52 596 Kč, když žalovaná 1 pobývala v předmětném bytě ještě v měsících květen až srpen 2025, za což žalobci náleží ujednané nájemné za květen 2025 ve výši 12 852 Kč a za červen až srpen 2025 ve výši 3 x 13 248 Kč (výrok II).38. Z důvodu shora vyložených proto bylo žalobě i v této části zcela vyhověno. Správnost žalované částky žalovaná ani nijak nerozporovala.39. Protože žalovaní svůj dluh řádně a včas nesplnili, dostali se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.40. Soud žalobci přiznal právo na zaplacení příslušenství ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých plateb nájemného s ohledem na to, že splatnost nájemného byla v čl. III odst. 7 nájemní smlouvy ujednána do konce kalendářního měsíce, za který se nájemné a zálohy za služby platí.41. Dále soud přiznal žalobci právo na zaplacení příslušenství z částky 52 596 Kč, tedy za období, kdy žalovaná 1 užívala předmětný byt bez právního titulu, a to ode dne následujícího po dni splatnosti, který je odvozen od lhůty uvedené ve výzvě k plnění ze dne 5. 9. 2025, tedy ode dne následujícího po dni 15. 9. 2025.42. Pokud jde o splatnost vyúčtování služeb, tu si žalobce a žalovaní upravili v čl. III. odst. 6 nájemní smlouvy tak, že se řídí příslušnými právními předpisy. Vyúčtování služeb proto bylo splatné podle § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb., o poskytování plnění spojených s užíváním bytů, nejpozději ve lhůtě 4 měsíců od doručení takového vyúčtování. Uvedené vyúčtování pak bylo žalované 1 doručeno dne 25. 4. 2025, soud proto žalobci přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení od 1. 9. 2025.43. Vzhledem k tomu, že žalobcem předložené listiny korespondují tvrzením obsaženým v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.44. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.45. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 432 Kč vůči oběma žalovaným. Náklady řízení jsou tvořeny částí soudního poplatku ve výši 1 532 Kč, která odpovídá části přiznané žalované částky ve výroku I. rozsudku a paušálními náklady žalobce dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 900 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 450 Kč (předžalobní výzva, podání žaloby) dle § 1 odst. 3 této vyhlášky (výrok III.). Žalovaná 1 pak byla výrokem IV. zavázána uhradit zbývající soudní poplatek ve výši 4 650 Kč, který odpovídá výši přiznaného nároku vůči žalované 1 (výrok IV.).