Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 8. 2025 domáhala zaplacení 51.722,19 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 6. 12. 2023 s předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému v bezhotovostně poskytnuta částka 48.173,90 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku podle rozpisu plateb, který byl dostupný měsíčně v jeho klientském účtu. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 15.243,50 Kč. S účinností ke dni 28. 4. 2025 předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.2. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních a externích registrů a výpis z bankovního účtu žalovaného a dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Dne 6. 12. 2023 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, do výše 44.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 54 % ročně.6. Žalovaný celkem čerpal úvěr ve výši 48.173,90 Kč, na dluh ze smlouvy žalovaný uhradil 15.243,50 Kč, jak plyne z tabulky umoření a potvrzení o provedení bankovní transakce.7. Výzvou ze dne 11. 8. 2024 předchůdce žalobkyně upozornil žalovaného na dluh ve výši 6.859,22 Kč, vyzval ho k zaplacení do 30 dnů od odeslání a upozornil žalovaného na možnost zesplatnění celého dluhu, pokud nebude splátka uhrazena.8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován dopisem ze dne 28. 4. 2025, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 54.125,15 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne 22. 5. 2025.9. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2025 žalobkyně upozornila žalovaného na výši dluhu a opětovně jej vyzvala k úhradě nejpozději do 13. 8. 2025. Upomínka byla odeslána 30. 7. 2025.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.17. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.18. Z předložené smlouvy o úvěru (ani dalších listin) nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně jakkoliv zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou částku, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného, nevyžádal na žalovaném jediný doklad, ze kterého by plynuly informace o měsíčních příjmech a výdajích žalovaného. Žalobkyně sice obecně uvedla, že její právní předchůdce lustroval žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících a interních registrech a že měl k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, neuvedla však již, jaká konkrétní zjištění z těchto dokumentů právní předchůdce učinil.19. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.20. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je proto od počátku absolutně neplatná. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).21. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku, proto vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 32.930,40 Kč (poskytnutá jistina 48.173,90 Kč ponížená o úhrady žalovaného ve výši 15.243,50 Kč). Soud tedy žalobě v tomto rozsahu vyhověl a výrokem pod bodem I tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost k plnění.22. Ve zbytku žalobu zamítl (výrok II). Žalobkyně nemá právo na zaplacení úroku z prodlení, neboť žalovaný se dosud do prodlení nedostal. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Soudu nejsou známy současné majetkové a výdělkové poměry žalovaného, který je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje a ke svým majetkovým poměrům ničeho neuvedl, aby soud mohl stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.23. Soud proto stanovil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s přiměřeným použitím ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.24. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Úspěch a neúspěch žalobce v předmětu řízení jsou v přibližně stejné výši, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.