Žalobou podanou soudu dne 24.3.2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 85.430,-Kč s 11,5% úrokem z prodlení od 8.2.2026 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 30.11.2025 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000,-Kč oproti závazku žalovaného vrátit poskytnutou částku do 7.2.2026 a uhradit poplatek za čerpání úvěru, který za dobu poskytnutí úvěru od 30.11.2025 do 7.2.2026 činí 35.000,-Kč. Pro případě prodlení s každou splátkou se žalovaný zavázal zaplatit též jednorázovou sankci ve výši 500,-Kč. Žalobkyně vedle zaplacení jistiny ve výši 50.000,-Kč požaduje zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou 5 splátek, tedy ve výši 2.500,-Kč a dále částky ve výši 35.000 Kč coby poplatku za poskytnutí úvěru.2. Účastníci se shodli na tvrzení, že žalovanému byla poskytnuta žalobkyní částka 50.000,-Kč, z čehož žalovaný žalobkyni vrátil 2.070,-Kč. Dle ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal tedy toto shodné tvrzení účastníků za své skutkové zjištění.3. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -3097 bylo zjištěno, že je datována dnem 30.11.2025, je podepsána jednatelem žalobkyně, podpis žalovaného není na smlouvě připojen, v části označené jako „podpis klienta“ je uvedeno datum 30.11.2025 a „kód SMS verifikace: , Anonymizováno, “. Dle č.l. X, bodu 10.4. je smlouva smluvními stranami „podepsána elektronicky a smlouva je uložena v elektronické podobě v elektronickém systému Společnosti a Klientovi trvale přístupná v jeho uživatelském účtu na internetové adrese https://creditkasa.com“. Předmětem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50.000,-Kč formou bezhotovostního převodu na účet č. , č. účtu, oproti závazku žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s „poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1% z částky úvěru denně, v pěti splátkách po 17.000,-Kč (10.000,-Kč připadající na jistinu a 7.000,-Kč připadajících na „poplatek“) splatných k 13.12.2025, 27.12.2025, 10.1.2026, 24.1.2026 a 7.2.2026.4. Dle potvrzení o provedené platbě vydaného společností , právnická osoba, byla dne 30.11.2025 zaslána na účet č. , č. účtu, částka ve výši 50.000,-Kč (ID transakce 5874023).5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že tvrzení obsažená v žalobě ohledně uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru účastníky nebyla z důkazů navržených žalobkyní prokázána. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008,). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalovaného. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř.6. Z provedených důkazů není zřejmé, zda strany uzavřely smlouvu o úvěru. Vzhledem k chybějícímu podpisu zejména žalovaného u shora uvedené smlouvy o úvěru či jinak vyjádřené vůli žalovaného uzavřít smlouvu, není ani prokázáno, že žalovaný měl vůli s žalobkyní takovou smlouvu uzavřít. Z potvrzení o provedené platbě vydaného společností , právnická osoba, a shodného tvrzení účastníků vzal soud za prokázáno, že ve prospěch žalovaného byla žalobkyní dne 30.11.2025 převedena částka ve výši 50.000,-Kč, aniž by byl prokázán právní důvod takového jednání. Bylo-li žalovanému poskytnuto plnění bez právního důvodu, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku -dále jen „o.z.“) a žalovaný je povinen toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatil (§ 2991 odst. 1 o.z.). Proto byla žalovanému dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 47.930,-Kč (50.000 – 2.070 = 47.930), coby vydání bezdůvodného obohacení a ve zbývající části 37.500,-Kč (85.430 – 47.930 = 37.500) byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, včetně požadovaného příslušenství, neboť v souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení, pak soud nestanovil žalovanému povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, protože tento se v prodlení dosud s nesplacenou jistinou neocitl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 85.430,-Kč a byla úspěšná ve výši 47.930,-Kč, což je 56 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalovaného, který tedy byl úspěšný v 44 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 12% žalobkyní vynaložených nákladů řízení (56 – 12 = 44). Žalobkyni vznikly v souvislosti s řízením náklady spočívající v úhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 3.418,-Kč, úhradě 2 úkonů právní pomoci advokáta po 4.540,-Kč podle ustanovení § 7 bodu 5, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění vyhlášky č. 399/2010 Sb. (převzetí a příprava věci, podání žaloby), úhradě 1 úkonu právní pomoci advokáta ve výši 2.270,-Kč podle ustanovení § 7 bodu 5, § 11 odstavec 2 písmeno h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (výzvu k plnění ze dne 11.3.2026), v úhradě 3 paušálních částek po 450,-Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb.. Celkem tedy odměna advokáta činí 12.700,-Kč [(2 x 4.540) + 2.270 + (3 x 450) = 12.700] a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 2.667,-Kč, v součtu pak odměna advokáta činí 15.367,-Kč a náklady vynaložené žalobkyní 18.785,-Kč (3.418 + 15.367 = 18.785). 12% z této částky pak činí 2.254,20 Kč, které je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně.