20 CO 283/2022-284 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal na obou žalovaných zaplacení rovným dílem [částka] a úroku z prodlení z částky [částka] a na prvním žalovaném samostatně [částka] a žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradu nákladů [anonymizováno] prvnímu žalovanému [částka] a druhému žalovanému [částka] Částky [částka] s příslušenstvím se žalobce domáhal z titulu náhrady materiální škody, jež mu vznikla na soudním rozhodnutím pravomocně přiznané, ale nevyplacené částce, představující část jeho mzdy za leden a [anonymizováno] [rok] u zaměstnavatele [anonymizována tři slova], na jehož majetek byl prohlášen již skončený konkurs. První žalovaný měl žalobci způsobit škodu z pozice správce konkursní podstaty tím, že tuto částku vyvedl z konkursní podstaty úpadce a zpronevěřil ji, případně jeho pohledávku ve smyslu § 33 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání v rámci konkursního [anonymizováno] nezajistil složením do soudní úschovy, a druhý žalovaný tím, že ze své pozice statutárního orgánu úpadce nezajistil po skončení konkursního [anonymizováno] výmaz úpadce z obchodního rejstříku. Přisvojením si jeho majetku mu měl správce konkursní podstaty způsobit též nemajetkovou újmu, spočívající v poškození jeho dobrého jména u institucí, kde se domáhal svých práv. 2. Soud I. stupně zjistil, že na společnost [právnická osoba] byl dne [datum] prohlášen konkurs, usnesením konkursního soudu ze dne [datum] byla schválena konečná zpráva o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a hotových výdajů správce konkurzní podstaty, rozvrhové usnesení bylo vydáno dne [datum] a dne [datum] byl konkurs zrušen dle § 44 odst. 1 písm. b) [anonymizováno]. Žalobce měl za uvedenou společností pohledávku z pracovněprávního vztahu (přiznanou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 pro sp.zn. [spisová značka] po zrušení konkursu). Policejní orgán věc k oznámení žalobce uzavřel s tím, že nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplynulo důvodné podezření ze spáchání [anonymizována dvě slova], ze zprávy JUDr. [příjmení] vyplynulo, že pohledávka Ing. [příjmení] nebyla uznána a vyplacena a jmenovaný nepodal proti JUDr. [příjmení] žalobu. 3. Soud I. stupně s odkazem na ustanovení § 619 odst. 2, 612 a § 629 a § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a § 23 a 33 zák. č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání ([anonymizováno]), dovodil, že tvrzené porušení povinnosti druhého žalovaného podat návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku nemohlo mít žádný vliv na faktickou nedobytnost přiznané pohledávky žalobce ve výši [částka] za situace, kdy společnost [právnická osoba] prošla konkursem, veškerý její majetek byl zpeněžen a výtěžek rozdělen mezi věřitele se zjištěnými pohledávkami, po skončení kursu tak byla zcela bez majetku. Konstrukce odpovědnosti prvního žalovaného taktéž nemůže obstát. Žalobce přihlásil svou pohledávku v rámci konkursního [anonymizováno], správcem konkursní podstaty (prvním žalovaným) však nebyla zjištěna a proto nemohla být v konkursním [anonymizováno] uspokojena, neboť nebyla uvedena v rozvrhovém usnesení. Žalobce nepodal žalobu podle § 23 odst. 2 [anonymizováno] a nevznesl žádný opravný prostředek proti usnesení o schválení konečné zprávy ani proti rozvrhovému usnesení. První žalovaný proto nemohl způsobit žalobci škodu ani tím, že nepostupoval podle § 33 odst. 2 [anonymizováno]. Tvrzení o jeho zpronevěře [částka] zůstalo jen v abstraktní rovině, žalobce k němu přes výzvu soudu nedoplnil relevantní skutková tvrzení a neoznačil žádné důkazy. Fabulace žalobce o tom, že první žalovaný snad někdy ve vztahu k Ministerstvu spravedlnosti či k některému z policejních orgánů chybně sdělil, že pohledávka žalobce měla být uspokojena před rozvrhem, nemohla za situace, kdy žalobce věděl, že k tomu dojít nemohlo, neboť jeho pohledávka nebyla v rámci konkursního [anonymizováno] zjištěna, založit žádnou nemajetkovou újmu na jeho straně. Soud I. stupně uzavřel, že neshledal vznik nemajetkové újmy na straně žalobce ani příčinnou souvislost mezi případným pochybením žalovaných a tvrzenou majetkovou i nemajetkovou újmou na straně žalobce a s tímto odůvodněním žalobu zamítl. Doplnil, že úspěchu žaloby brání ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy i důvodně uplatněná námitka promlčení. S tímto odůvodněním žalobu zamítl a procesně úspěšným žalovaným přiznal podle § 142 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů [anonymizováno] ve specifikaci, uvedené v 20. a 21. odstavcích rozsudku. 4. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že soud I. stupně nepochopil jeho žalobní důvod, zejména [anonymizována dvě slova] věci, neboť žalobce žaluje zpronevěru a nikoliv obecný nárok. Zopakoval, že první žalovaný porušil zákonnou povinnost konkursního správce vytvořit k jeho podmíněnému nároku příslušnou finanční rezervu a druhý žalovaný se na jeho jednání podílel vytvořením překážky v uplatnění práva žalobce porušením povinnosti udržovat aktuálnost zápisu subjektu, jehož byl statutárním orgánem, v obchodním rejstříku. Nárok na náhradu škody však žalobce neodvozuje z proběhlého konkursního [anonymizováno], ale ze zpronevěry své pohledávky konkursním správcem – prvním žalovaným, jejíž důsledky vyvozuje v občanskoprávní rovině, jelikož není v jeho silách donutit policii, aby jednání žalovaných řádně vyšetřila a vyvodila jejich [anonymizována dvě slova]. K tomu žalobce poukazoval na sdělení prvního žalovaného soudu ze dne [datum], že mzdové nároky, včetně nároků žalobce, byly jako zapodstatové uhrazeny v průběhu konkursního [anonymizováno], a na to, že jeho pohledávka byla uvedena v „ seznamu předrozvahově uspokojených věřitelů“ a dovozoval, že jeho pohledávka měla být konkursním správcem vyplacena, ale„ zmizela“. Porušení právních povinností prvního žalovaného spatřuje žalobce ve zpronevěře, porušení povinností při správě cizího majetku a poškození věřitele. Popření pohledávky s příslušným poučením o možném podání žaloby nebylo žalobci doručeno a jelikož se jednalo o pohledávku žalovanou již před vyhlášením konkursu, bylo povinnosti konkursního správce vytvořit finanční rezervu na její úhradu podle § 33 odst. 2 [anonymizováno]. Žalobce dále dovozoval, že kdyby druhý žalovaný splnil povinnost ohledně výmazu úpadce z obchodního rejstříku, mohl by uplatnit vznik materiální škody jakožto následek nepřiměřené délky [anonymizováno] sp.zn. [spisová značka]. Na základě nesouhlasu s rozhodnutím a postupem soudu I. stupně v [anonymizováno] dovozoval žalobce podjatost rozhodující soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení]. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a přiznal mu žalobní nárok změněný tak, že požaduje na prvním žalovaném náhradu škody v rozsahu tří čtvrtin a na druhém žalovaném v rozsahu jedné čtvrtiny a na kompenzaci za nemateriální újmu na prvním žalovaném [částka] a na druhém žalovaném [částka], což odůvodnil jeho odporem v této věci a svou dávnou zkušeností s ním a nezákonnostmi, které jeho činnosti v [právnická osoba] provázely. 5. Žalovaní navrhovali potvrzení napadeného rozsudku. První žalovaný zdůraznil, že žalobce měl své nároky uplatňovat v rámci konkursního [anonymizováno] úpadce [právnická osoba] [spisová značka]. V tomto [anonymizováno] však byl pasivní a jakmile se uvědomil promeškání všech lhůt, pokusil se domoci svého údajného nároku v [anonymizována dvě slova] a po neúspěchu v [anonymizováno] civilním, v němž však nelze jeho pasivitu v konkursním [anonymizováno] zhojit. Žalobce měl v souladu s § 29 odst. 2 [anonymizováno] podat námitky proti konečné zprávě ze dne [datum], zveřejněné [datum], nebo napadnou následně vydané konkursní rozvrhové usnesení, jež jsou již mnoho let v právní moci a žalovaný nárok je tak promlčen. Žalovaný nicméně nesouhlasí s tím, že by žalobci nějaká škoda v příčinné souvislosti s jeho jednáním vznikla. Druhý žalovaný uvedl, že v rozhodné době již statutárním orgánem úpadce v důsledku uplynutí funkčního období nebyl a že žalobce věděl o nemožnosti uspokojení své pohledávky důsledku skončení konkursu na majetek úpadce. Okolnost, že úpadce nebyl vymazán z obchodního rejstříku, proto nemohla mít na uspokojení jeho pohledávky žádný vliv. Žalovaný dále poukázal na nepřípustnost nových tvrzení ohledně proti němu vznesenému nároku náhradu nemajetkové újmy v odvolacím [anonymizováno]. 6. Z obsahu jakkoliv značně argumentačně roztříštěného a dílem nesrozumitelného odvolání lze seznat uplatnění odvolací důvodů ve smyslu § 205 odst. 2 písma. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně [anonymizováno], které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., odvolání však důvodným neshledal. Podle § 95 odst. 2 o.s.ř. ve spojení § 211 o.s.ř. nepřipustil žalobcem navrhovanou změnu žalobu, zčásti (co do nároku na náhradu nemajetkové újmy proti druhému žalovanému) představující ve smyslu § 216 odst. 2 o.s.ř. v odvolacím [anonymizováno] nepřípustně uplatněný nový nárok (srov. rozsudek Nej