23 CO 257/2022-181 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi dohody o užívání pozemku, kterou učinil insolvenční správce dlužníka [právnická osoba], [IČO], sídlem [obec a číslo], [ulice a číslo] JUDr. Ing. [příjmení] [příjmení], [IČO], sídlem [adresa], spol. s r.o., [IČO], sídlem [adresa] (I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit 2. žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalovaného 2, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (II.); dále rozhodl o nákladech řízení mezi 1. žalovaným a žalobkyní tak, že žalovaný nemá nárok na náhradu nákladů řízení (III.). 2. Soud I. stupně rozhodoval k návrhu žalobkyně na určení neplatnosti výpovědi o užívání pozemků, kdy 2. žalovaný jako insolvenční správce 1. žalovaného uzavřel dne [datum] dohodu o narovnání, na základě této vzniklo žalobkyni právo podnikatelsky užívat blíže specifikované pozemky v katastrálním území Dolní Počernice za měsíční nájemné [částka], kdy žalobkyně má rovněž v nájmu budovu stojící na pozemku parc. [číslo] která je ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]; žalobkyně pozemky užívá pro prodej a servis obytných vozů, na pozemcích váznou zástavní práva, a to exekutorské právo ve prospěch věřitele mof realestate 18 s.r.o. ([IČO]) k zajištění pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím, zástavní právo exekutorské ve prospěch věřitele [právnická osoba] a ([IČO]) k zajištění pohledávky ve výši [částka]. Dne [datum] přitom 2. žalovaný bez udání důvodu dohodu vypověděl; k zániku nájmu mělo dojít po uplynutí tříměsíční výpovědní doby, když výpověď byla učiněna výlučně na základě pokynu společnosti 6 [právnická osoba] dle § 230 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), který byl odůvodněn porušením závazku v čl. 3 odst. 3.2. písm. c) dohody; tvrzený důvod pokládá však žalobkyně za účelový. Žalobkyně zdůraznila, že majetková podstata tím přijde o příjem z nájmu; výpověď pokládá žalobkyně za rozpornou s § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, kromě jiného nebyl k pokynu zajištěného věřitele připojen souhlas ostatních věřitelů. Žalobkyně přitom zaslala 2. žalovanému námitky proti výpovědi dle § 2314 občanského zákoníku, na toto insolvenční správce nereagoval, ani když žalobkyně nabízela 2. žalovanému v [anonymizováno] [rok] placení vyššího nájmu. 3. 2. žalovaný navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou, a to ve vztahu k 1. žalovanému pro nedostatek pasivní legitimace; neboť insolvenční správce jedná svým jménem a na účet dlužníka (1. žalovaného). Insolvenční správce (2. žalovaný) připustil, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o narovnání o užívání žalobkyní blíže specifikovaných pozemků, když [právnická osoba], spol. s r.o. se zavázala, že neumožní bez předchozího souhlasu insolvenčního správce jakékoliv třetí osobě další užívání pozemků, a to vyjma užívání pozemků osobami spolupracujícími se společností žalobkyně, a vyjma krátkodobého parkování vozidel zákazníků žalobkyně, kteří navštíví provozovnu žalobkyně (umístěnou ve stavbě), když krátkodobé parkování nemělo přesáhnout 24 hodin po sobě jdoucích (čl. 3 písm. c) dohody), smluvní strany se přitom dohodly, že užívání pozemků lze ukončit dohodou smluvních stran nebo výpovědí, s tříměsíční výpovědní dobou (počínající běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi); dohodu mohla kterákoliv ze stran vypovědět i bez udání důvodu (pokud 2. žalovaný vypověděl dohodu s odkazem na písm. g) dohody, zjevně se jednalo o písm. c), toto nepokládá 2. žalovaný za podstatné). Pokud zajištěný věřitel – společnost 6 [právnická osoba], respektive jeho právní předchůdce, přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši [částka], tržní hodnota zastavených pozemků ověřená znalcem je pouze [částka], proto zajištěný věřitel nepostupoval dle § 230 odst. 1 IZ, ale dle § 167 odst. 3 IZ; pokud zajištěný věřitel v insolvenčním řízení podrobně popsal hrubé porušení dohody žalobkyní, vyšel z argumentace insolvenčního správce i insolvenční soud, který usnesením č. j. [spisová značka] zrušil předchozí rozhodnutí č. j. [spisová značka], kterým původně 2. žalovanému bylo uloženo, aby nečinil ohledně vypovězených pozemků žádné kroky k vyklizení; výpověď danou 2. žalovaným tento pokládá za dostatečně srozumitelnou. 4. Soud I. stupně s ohledem na nepřítomnost žalobkyně nemohl splnit svou poučovací povinnost ve vztahu k povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní; vyšel z obsahu provedených důkazů blíže specifikovaných pod body 6. až 9. odůvodnění prvostupňového rozsudku, ze kterých zjistil obsah čl. 3, 3.2. písm. a), b), c), g), č.l. 28, které blíže specifikoval. Z uvedených listin zjistil, že žalobkyně uzavřela s 2. žalovaným dohodu o narovnání, v této se dohodli o nájmu pozemků parc. [číslo] k. ú. Počernice za měsíční nájem [částka], a to od [datum] na dobu neurčitou za podmínek specifikovaných v čl. 3, kdy žalobkyně se zavázala neumožnit bez předchozího souhlasu insolvenčního správce jakékoliv třetí osobě další užívání pozemků, vyjma užívání pozemků osobami spolupracujícími se žalobkyní či ke krátkodobému parkování vozidel zákazníků žalobkyně (nejvýše po dobu 24 hodin), strany se dohodly o možnosti dohodu vypovědět v tříměsíční výpovědní době, či ukončit smlouvu dohodou; [datum] byla žalobkyni doručena výpověď 2. žalovaného ze dne [datum]; insolvenčnímu správci byl [datum] přitom doručen pokyn zajištěného věřitele ve vztahu k užívání pozemků ze strany žalobkyně – tj. výpověď, kterým společnost 6 [právnická osoba] jako zajištěný věřitel v souladu s § 230 odst. 2 IZ udělila insolvenčnímu správci pokyn k vypovězení dohody v tříměsíční výpovědní lhůtě (s odkazem na čl. 3 písm. g) dohody); přitom žalobkyně zaslala námitky proti výpovědi 2. žalovanému s tvrzením, že nedošlo nikdy k porušení dohody v čl. 3 písm. c), když uvedené pozemky neměly užívat jiné osoby než osoby dohodou předvídané; dle žalobkyně neměl být pokyn zajištěného věřitele učiněn. Pokud insolvenční soud zakázal usnesením ze dne [datum] 2. žalovanému (č. j. [spisová značka]) činit kroky k vyklizení těchto pozemků v k. ú. [část obce], neboť společnost 6 [právnická osoba] doložila souhlas dalšího zajištěného věřitele (a kdy žalobkyně měla porušovat povinnosti vyplývající z dohody užíváním předmětných pozemků šesti osobami bez souhlasu 2. žalovaného), po předložení výpisu z webových stránek živnostenského úřadu a print screenu webových stránek osob prezentujících provozování podnikání na dotčených pozemcích, došlo následně ke změně pokynů insolvenčního soudu tak, že není třeba souhlasu dalších zajištěných věřitelů, neboť bylo namístě postupovat podle § 167 odst. 3 IZ s ohledem na hodnotu zajištěných pozemků – pouze [částka], což je méně než výše přihlášených zajištěných pohledávek společností 6 [právnická osoba] ([částka]) .Insolvenční soud proto usnesením pod č. j. [spisová značka] původní usnesení zrušil, když přihlášené zajištěné pohledávky výrazně převyšovaly cenu zástavy. I pokud soud I. stupně provedl ve věci důkaz znaleckým posudkem na cenu dotčených pozemků, neshledal tento důkaz za relevantní pro posouzení oprávněnosti výpovědi z nájmu; nepokládal ani za relevantní zastavení pronajatých pozemků ve vztahu k právnímu posouzení věci, ani nabídku žalobkyně adresovanou insolvenčnímu správci na placení vyššího nájemného. 5. S odkazem na ustanovení § 40 IZ soud I. stupně neshledal 1. žalovaného pasivně legitimovaného, neboť za dlužníka (1. žalovanou) vystupuje ve všech řízeních týkajících se majetkové podstaty insolvenční správce – tj. 2. žalovaný; i z tohoto důvodu bylo třeba žalobu vůči 1. žalované zamítnout; žaloba tak mohla směřovat pouze proti 2. žalovanému z titulu dispozičních oprávnění insolvenčního správce. 6. Soud I. stupně citoval obecné požadavky na určení neplatnosti právního úkonu ve smyslu § 80 o. s. ř., když otázku neplatnosti ukončení smlouvy bylo možno řešit jako otázku předběžnou v řízení o žalobě na plnění či v žalobě o určení práva nebo právního vztahu; v tomto směru tak neshledal dostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, přesto se zabýval meritorním posouzením věci a uzavřel, že pokud si žalobkyně a 2. žalovaný sjednali nájemní smlouvu s možností výpovědi bez uvedení výpovědního důvodu ve výpovědní tříměsíční době, pak výpověď je platná, když insolvenční správce tak mohl jednostranně ukončit nájem pozemků žalobkyni, text nájemní smlouvy přitom a stejně tak výpověď pokládal za srozumitelné a určité, nebylo třeba se zabývat ani naplněností výpovědního důvodu, když smluvní vztah bylo možno ukončit i bez uvedení důvodů; v tomto směru ani nepokládal za opodstatněné námitky žalobkyně; uvedený vztah účastníků posoudil ve smyslu § 2302 a následujících občanského zákoníku, kdy strany smlouvy si mohou sjednat výpovědní důvody i lhůty odlišně od zákona, či výpověď i bez udání důvodu (s odkazem na jím blíže specifikovanou judikaturu pod bodem 17. odůvodnění). Výpověď 2. žalovaného nepokládá za rozpornou s dobrými mravy, když 2. žalovaný vyšel z pokynu