23 CO 404/2021-229 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.). 2. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky [částka], sestávající z 55 jednotlivých částek po [částka] jako denního nájemného za pronajaté motorové vozidlo s 0,5% smluvním úrokem z prodlení ode dne splatnosti do zaplacení a z částky [částka] jako smluvní spoluúčasti při poškození vozidla při dopravní nehodě s 0,5% smluvním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobce nároky opírá o nájemní smlouvu, uzavřenou mezi žalovaným jako nájemcem a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [ulice a číslo], [obec a číslo] – [část obce] dne [datum] jako pronajímatelem (dále také„ Nájemní smlouva“). Předmětem nájmu bylo motorové vozidlo Škoda Superb sedan, [příjmení]: [vin], [registrační značka] (dále také jen„ Předmětné vozidlo“). Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit částku [částka] a DPH v zákonné sazbě za každý den pronájmu předmětného vozidla. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum]. Pronajímatel vyčíslil dluh na nájemném za období od [datum] do [datum] za 55 konkrétních dní částkou [částka], tvrdil, že žalovaný užíval vozidlo pro své podnikání, pro smluvní přepravu či taxislužbu. Dále pronajímatel podle Nájemní smlouvy uplatnil nárok na zaplacení tzv. spoluúčasti při likvidaci pojistné události po dopravní nehodě tohoto pronajatého vozidla ze dne [datum] ve výši [částka]. Z Nájemní smlouvy vyplývá smluvní úrok za prodlení s úhradou smluvního závazku ve výši 0,5 % denně. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 3. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Nájemní smlouvu ze dne [datum] označil za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy, se zákonem a jeho účelem. Nadto Předmětné vozidlo odevzdal společnosti [právnická osoba] dne [datum] a do tohoto dne má uhrazeny veškeré závazky, vyplývající z Nájemní smlouvy. Žalovaný popsal, že předmětné vozidlo užíval pro účely výkonu závislé práce a měl je k dispozici vždy jen ve vymezenou dobu ve dnech, které určil jeho zaměstnavatel - [právnická osoba] s. r.o., později, od [datum], [právnická osoba] s. r. o. Jak společnost [právnická osoba], tak [právnická osoba] s. r.o. a [právnická osoba] ovládá jejich jednatel [jméno] [příjmení]. Žalovaný jako zaměstnanec na pozici řidič zajišťoval s Předmětným vozidlem dopravu hotelových hostů pražských hotelů [příjmení]. V době, kdy nepracoval, jezdil s tímto vozem jiný řidič. V dubnu 2016 měl žalobce zájem pracovní poměr ukončit, naposledy pracoval dne [datum] a poté přestal chodit do práce, zaměstnavatel s ním v květnu 2016 okamžitě rozvázal pracovní poměr. 4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba]) jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne [datum] smlouvu o pronájmu vozidla na dobu určitou od [datum] do [datum], se smluvním nájemným ve výši [částka] včetně DPH denně. Pro případ prodlení s úhradou nájemného byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5% z dlužné částky denně. Nájemce se zavázal přebírat a předávat vozidlo v garáži hotelu [příjmení] [jméno] na základě předávacího protokolu ve dnech určených rozpisem, který měl žalovaný obdržet měsíc předem, vozidlo měl používat jen polovinu měsíce. Nájemce se v článku V. zavázal zaplatit pronajímateli veškeré způsobené škody; v případě dopravní nehody se zavázal při škodě do [částka] zaplatit částku [částka] jako spoluúčast. Žalovaný hradil částky za pronájem vozidla proti příjmovým dokladům, které mu vystavoval pronajímatel v kanceláři v garážích hotelu [příjmení] [jméno]. 5. Žalovaný uzavřel se [právnická osoba] s.r.o. dne [datum] pracovní smlouvu na pozici řidič se dnem nástupu do práce [datum], sjednaná pracovní doba byla podle této smlouvy 9 hodin týdně. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum]. Pracovní poměr se žalovaným byl [právnická osoba] s.r.o. rozvázán okamžitým zrušením ze dne [datum] s odůvodněním, že žalovaný se nedostavil dne 27. a [datum], 2. a [datum] bez omluvy do práce. Z rozpisů pronájmu vozidel za období květen, červen a červenec 2016 nebylo prokázáno, kdo je za žalovaného podepsal, žalovaný popřel, že by nečitelný podpis na těchto listinách byl jeho vlastní podpis. Ode dne [datum] žalovaný disponoval koncesí na živnost silniční motorová doprava osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče. 6. Co se týče výkonu práce žalovaným, svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] prokázaly, že řidiči včetně žalovaného jezdili u totožného zaměstnavatele s pronajatými auty a to, co si vydělali nad částku [částka] (nájem vozidla), si ponechávali. Vozili klienty hotelu [příjmení], a se svolením pana [příjmení] také hosty hotelů Sheraton, Marriot a Corinthia, ale nebylo možné brát klienty z„ ulice“. Vozidlo mohlo být vydáno pouze řidiči v pracovním poměru ke společnosti pana [příjmení], bez podpisu pracovní smlouvy nebylo možné s vozidlem jezdit. Při práci musel mít řidič oblek, kravatu a vizitku se jménem a logem [právnická osoba] consulting. Ve vozidlech byl nainstalován systém GPS, jejich pohyb byl kontrolován. Vozidla se předávala na základě předávacího protokolu, na noc si je řidiči nemohli brát domů a nemohli je používat pro osobní účely. Rozpisy jízd podepisovali řidiči na služebním pokoji v hotelu [příjmení], kde se povinně zdržovali. Řidiči mohli pro převoz klientů používat pouze vozy pana [příjmení]. V případě ukončení pracovního poměru za sebe řidič většinou našel jako náhradu jiného řidiče, občas vozidla stála neobsazená, ale nanejvýše několik dnů nebo týdnů. 7. [právnická osoba] jednající jednatelem [jméno] [příjmení] postoupila pohledávky za žalovaným na žalobce postupní smlouvou ze dne [datum], postupník postoupení oznámil žalovanému dopisem z téhož dne, doručení nebylo prokázáno. Dne [datum] žalobce žalovanému adresoval předžalobní výzvu, byla mu doručena dne [datum]. 8. Soud I. stupně neuvěřil tvrzení žalobce opírající se o protokoly o předání vozidla se záznamem o tom, že žalovaný nepřišel do práce, datované od dubna do července 2016. Žalobce jimi prokazoval, že předmětné vozidlo bylo pro žalovaného na základě nájemní smlouvy až do konce července rezervováno. Ze svědeckých výpovědí totiž plyne, že s autem mohl jezdit jen zaměstnanec společnosti pana [příjmení], takže po okamžitém zrušení pracovního poměru žalovaného pro něj žádné vozidlo právního předchůdce žalobce nemohlo být k dispozici. 9. Soud I. stupně popsal svůj závěr o skutkovém stavu v odst. 12 až 18 rozsudku. Měl především za prokázané propojení pracovní smlouvy žalovaného a smlouvy o pronájmu předmětného vozidla. Dovodil, že žalovaný a další zaměstnaní řidiči byli nuceni uzavřít nájemní smlouvy na vozidla a platit za ně nájem, aby mohli vykonávat závislou práci u [právnická osoba] s. r. o. Ohledně nároku na zaplacení spoluúčasti [částka] měl soud I. stupně za prokázanou účast žalovaného na dopravní nehodě dne [datum], při níž došlo k poškození pronajatého vozidla, tímto směrem však v dokazování nepokračoval vzhledem k posouzení nájemní smlouvy jako neplatné. 10. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil jako spor pracovně právní povahy, přičemž aplikoval ust. § 2, 3 a 38 odst. 1) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Žalovaný vykonával závislou práci, zaměstnavatel mu práci přiděloval a byl mu rovněž povinen vytvářet podmínky pro plnění pracovních úkolů. Namísto toho stanovil jako podmínku uzavření nájemní smlouvy na vozidlo, s nímž měl žalovaný práci vykonávat a tím na žalovaného jako na zaměstnance přenesl část svého podnikatelského rizika. Proto s odkazem na ustanovení § 6, 7, 8, 580 odst. 1, § 588 odst. 1) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále také jen o. z.), soud I. stupně posoudil, že smlouva o pronájmu vozidla uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je absolutně neplatná pro obcházení zákona a nadto je uplatnění žalobních nároků v rozporu s dobrými mravy. Na podporu své argumentace odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 24 Cdo 3798/2019. Nárok na zaplacení nájemného nevznikl, neboť nájemní smlouva je neplatná. Co se týče nároku na úhradu [částka] v souvislosti s dopravní nehodou, hodnotil jej po právní stránce jako smluvní pokutu. Ani tento nárok neměl za oprávněný, neboť se opírá o neplatnou smlouvu. Uzavřel, že po skončení pracovního poměru žalovaného u [právnická osoba], s. r. o. okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele ze dne [datum] neměl žalobce vozidlo k dispozici. Vozidla byla obdobně jako u jiných řidičů využívána jiným řidičem (odlišným od žalovaného) za účelem smluvní přepravy klientů hotelů, organizované fakticky p. [příjmení]. Další doplnění dokazování soud neprováděl