30 CO 81/2022-88 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Výrokem II. zamítl žalobu ohledně zbývající části [částka] s příslušenstvím a výrokem III. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že na základě smlouvy uzavřené účastníky dne [datum] poskytla žalované úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splatit včetně úroku ve výši 59,88 % ročně v 36 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela a žalobkyně jej proto ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaná před zesplatnění nic nezaplatila, neučinila tak ani po zesplatnění. Žalobkyně proto podanou žalobou požadovala konkrétně zaplacení: -) zůstatku jistiny úvěru ve výši [částka] ([částka] + kapitalizované úroky ke dni zesplatnění) s 8,25% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení -) smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy za prodlení s úhradou první a druhé splátky delší než 30 dnů ve výši [částka] -) nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy za prodlení s úhradou 1., 2. splátky ve výši [částka] -) smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny [částka] za každý den prodlení od [datum] do [datum] ve výši [částka] -) úroku ve výši 59,88 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] -) úroku ve výši 59,88 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka]. 3. Žalovaná se k jednání soudu prvního stupně nedostavila, k žalobě se nevyjádřila, zůstala nečinná. 4. Soud prvního stupně o žalobě napadeným rozsudkem rozhodl tak, jak je uvedeno výše, přičemž z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že žalobě vyhověl pouze ohledně požadavku na zaplacení zůstatku jistiny úvěru ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobu naopak zamítl ohledně požadavku na zaplacení smluvní pokuty, kapitalizovaného smluvního úroku i běžícího smluvního úroku z úvěru ve výši 59,88 % ročně z částky [částka]. 5. Soud prvního stupně zjistil následující skutkový stav: dne [datum] zaslala žalobkyně na účet žalované částku [částka]. Žalovaná tuto částku nevrátila. 6. Žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy o úvěru elektronicky. Soud prvního stupně však z důvodů absence podpisu žalované na smlouvě o úvěru uzavřel, že jednající osobu nelze spolehlivě ztotožnit, proto uzavření smlouvy o úvěru není prokázáno a částka [částka] tak byla žalobkyní žalované poskytnuta bez právního důvodu. Žalovaná tuto částku nevrátila. 7. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), a žalované uložil zaplatit žalobkyni částku [částka] i se zákonným úrokem z prodlení od data [datum], jak žalobkyně požadovala. Co do zbytku žalobu zamítl, když žalobkyni nárok na zaplacení těchto částek nevznikl. 8. Pro případ prokázání uzavření smlouvy o úvěru soud prvního stupně uzavřel, že by šlo o smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z., když tato smlouva jako celek odporuje dobrým mravům. Akcentoval přitom, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [částka] za současného sjednání RPSN 79,38 % (podle oznámení o schválení úvěru dokonce 82,09 %), celkem by tak žalovaná zaplachtila [částka], tedy více než dvojnásobek. Pokud jde o úrokovou sazbu, soud prvního stupně poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kde jako přiměřená byla shledána sazba 8,7 % ročně. Sazba 79,38 % je cca devítinásobná, tedy podstatně přesahuje úrokovou míru v daném místě a čase obvyklou. 9. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. 10. Žalobkyně podala včasné odvolání do části výroku II. napadeného rozsudku, kterou byla žaloba zamítnuta ohledně 1/ částky [částka] s 8,25% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, 2/ částky [číslo], 3/ úroku ve výši 20 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], 4/ úroku ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka]. Žalobkyně s odkazem na proceduru uzavření smlouvy o úvěru na dálku nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o tom, že se nepodařilo prokázat, že by tuto smlouvu uzavřela právě žalovaná. Dále namítala, že úrok byl sjednán v zákonných limitech a proto nebyl důvod jej ani částečně nepřiznat. 11. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěrů a v této sféře je zcela běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší, než u bankovních subjektů, neboť je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěrů. Pro tento druh úvěrů je tak přiléhavější srovnání například s úrokem u kreditních karet bankovních subjektů, který byl v [anonymizováno] [rok] v maximální výši 23,97 % ročně. Žalobkyní požadovaná úroková sazba je přitom v rámci„ judikatorního čtyřnásobku“, tak jak jej vymezil Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který konstatoval jednak, že s lichvou ve smyslu ustanovení § 1796 o. z. zákon spojuje sankci pouhé relativní neplatnosti a aby byla dána absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pro kvalifikovaný rozpor s dobrými mravy, musel by sjednaný úrok dosahovat čtyřnásobku obvyklé úrokové míry, tak jako v případě posuzovaném Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. [spisová značka]. 12. Žalobkyně dále zdůraznila význam smluvní autonomie stran a zásad pacta sund servanda a vigilantibus iura skripta sunt s tím, že výše sjednaných úroků je ovlivněna celou řadou faktorů jako např. požadavek na rychlost poskytnutí úvěru, jeho krátkodobost či dlouhodobost, či riziko transakce, a strany mají možnost se svobodně rozhodnout, zda do smluvního vztahu vstoupí. Žalovaná měla přitom před uzavřením smlouvy o úvěru i dostatek časového prostoru k seznámení se se smlouvou. Ze zásady in favorem negotii zakotvené v § 574 občanského zákoníku plyne presumpce platnosti a závaznosti smlouvy. Žalobkyně je proto přesvědčena, že úvěrová smlouva sjednaná mezi účastníky je v celém rozsahu platná a strany zavazuje. Ujednání o výši úroku nemůže představovat ani nepřiměřené ujednání ve smyslu § 1813 o. z., neboť s úrokovou sazbou byla žalovaná seznámena v předsmluvním formuláři, samotné smlouvě i v oznámení o schválení úvěru a byly jí tedy jasným a srozumitelným způsobem poskytnuty informace o úrokové sazbě. 13. Pokud soud prvního stupně i přesto dospěl k názoru, že lze výši úrokové sazby přezkoumávat, mohlo se dle názoru žalobkyně jednat maximálně o nezákonné množstevní určení ve smyslu ustanovení § 577 o. z. a soud tedy mohl rozsah změnit tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran – pokud by tedy soud dospěl k závěru, že výše úroku odporuje dobrým mravům, měl úrok zmoderovat na výši přiměřenou při poskytování půjček v nebankovním sektoru v místě a čase obvyklou při zohlednění výše úvěru, doby úvěru a jeho nezajištění. Odkazovala též na § [číslo] ve spojení s § 1813 o. z. s tím, že žalovaná se neúměrného zkrácení nedovolala a sjednaný úrok nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Dále uvedla, že z ustanovení § 2395 a § 1802 o. z. plyne, že ujednání o úrocích je náležitostí smlouvy o úvěru a i pokud si účastníci nesjednají výši úroku, platí dlužník úroky stanovené právním předpisem, popřípadě úroky obvyklé. Je tedy zřejmé, že žalovaná úrok za poskytnutí úvěru platit musí, a není tedy možné úrok zamítnout a žádný nepřiznat. 14. Závěrem žalobkyně uvedla, že ochranu spotřebitele nelze pojímat jako nejvyšší právní princip a aplikovat jej zcela neomezeně. Není možné zanedbávat princip proporcionality a opírat se o jedinou dílčí zásadu občanského práva, tedy ochranu spotřebitele, ale je třeba vycházet i z jiných obecně platných zásad jako např. zásada právní jistoty a ústavní zásady, že každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. [jméno] občanského práva jsou zásadně normami dispozitivního charakteru, což umožňuje stranám, aby si v souladu s principem autonomie mohly v podmínkách tržního hospodářství, volné soutěže a konkurence svobodně uspořádat svá vzájemná práva a povinnosti. Žalobkyně je z uvedených důvodů přesvědčena, že požadovaný úrok jí měl být přiznán v celém rozsahu, přesto však v tomto konkrétním případě požaduje pouze úrokovou sazbu 20 % ročně. Navrhla proto v uvedeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnit a vedle požadovaného úroku z úvěru přiznat žalobkyni i náklady související s prodlením dlužníka a smluvní pokuty. Požadovala též plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 15. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila, k jednání odvolacíh