35 CO 183/2022-108 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně žalobou žádala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující znehodnocení jejího bytu, přičemž žalovaná částka je rozdíl v hodnotě bytu bez vad oproti hodnotě bytu s vadami, které vyžadují stavební úpravy. 2. Soud prvního stupně rozhodl částečným rozsudkem pro uznání, ve kterém uložil žalované 2) zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále rozhodl, že o nároku žalobkyně vůči žalovanému 1) a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok II.). 3. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že v souladu s ust. § 114b o. s. ř. žalovanou 2) vyzval, aby se ve lhůtě 30-ti dnů ode dne doručení výzvy vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena současně s výzvou. Žalovaná 2) byla poučena o následcích nesplnění výzvy. Soud prvního stupně postupoval podle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. a dle ust. § 153a o. s. ř. a rozhodl částečným rozsudkem pro uznání s tím, že žalovaná 2) zaslala vyjádření k žalobě dne [datum], tj. po marném uplynutí 30-ti denní lhůty k vyjádření, která vzhledem k doručení výzvy dne [datum] uplynula již dne [datum]. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] uvedl, že je vydán částečný rozsudek pro uznání jen vůči jednomu ze žalovaných a vzhledem k uložení solidární povinnosti žalovaným bude konečným rozsudkem rozhodnuto o povinnosti žalované 1) vůči žalobkyni a to tak, že v rozsahu poskytnutého plnění jedním z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého. Uzavřel, že o povinnosti žalovaného 1) a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (viz Nejvyšší soud ČR sp. zn. [spisová značka]). 4. Proti tomuto částečnému rozsudku pro uznání žalovaná 2) podala včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítala, že nebyly splněny podmínky pro vydání částečného rozsudku pro uznání. Kvalifikovaná výzva podle ust. § 114b o. s. ř. neměla být vydána, neboť žaloba trpí vadami je neurčitá, proto měl soud prvního stupně postupovat podle ust. § 43 o. s. ř. a vyzvat žalobkyni k odstranění neúplnosti žaloby, když žalobkyně v žalobě předně netvrdí, v čem konkrétně spočívá škoda, kterou měla na své bytové jednotce utrpět (chybí popis poškozených částí bytu, absentují tvrzení o tom, jako měrou se poškození podílela na snížení hodnoty bytu žalobkyně aj.). Poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum], podle něhož při aplikace ust. § 114b o. s. ř. je nutné klást zvýšené nároky na žalobu, aby obsahovala všechny právně významné skutečnosti. 5. Dále uvedla, že ačkoliv byly splněny formální předpoklady vydání částečného rozsudku pro uznání, nebyly splněny předpoklady v materiálním smyslu. Zdůraznila, že žalovaná 2) nebyla v řízení pasivní, neboť dne [datum] právní zástupkyně žalované 2) založila plnou moc a nahlížela do spisu, současně soud prvního stupně musel být obeznámen se souběžně probíhajícími spory jiných [anonymizováno] bytů s žalovanou 2), ve kterých žalovaná 2) vystupovala aktivně. Uvedla, že lhůta k vyjádření uplynula v pátek [datum], vyjádření zaslala žalovaná 2) v neděli [datum], její jednání tak nebylo obstrukční, bylo způsobené pouze náhlou nevolností v době pandemie, soud prvního stupně by se vyjádřením zabýval ostatně stejně až po víkendu. Poukázala i na nestandardní postup soudu prvního stupně v tom směru, že k vydání částečného rozsudku pro uznání došlo po roce od zaslání vyjádření žalované 2). Lze učinit závěr, že žalovaná 2) svým postupem necílila na oddálení rozhodnutí, průtahy jsou dány jen postupem soudu prvního stupně. Zdůraznila, že v souladu s judikaturou vyšších soudů je účelem ust. § 114b o. s. ř. sankcionovat nečinnost žalované a její neochotu přispět k dosažení účelu řízení, nikoliv posuzovat v jakém rozsahu a kvalitě se žalovaná vyjádřila (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Současně judikatura vyšších soudů dbá na restriktivní užívání tohoto výjimečného institutu a pečlivé zvážení všech okolností případu. Předně, že k vydání rozsudku pro uznání má soud přistupovat jen, pokud je nepochybné, že žalovaný bude pasivní, nebude se v řízení bránit, tj. jedná se o případy, kdy žalovaný nereaguje vůbec, popř. reaguje, ale nevznáší argumenty ve věci či je z jeho podání zřejmé, že cílí pouze na oddálení rozhodnutí ve věci. Není namístě vydání rozsudku pro uznání v případech, kdy je z chování žalovaného zřejmé, že s žalobou nesouhlasí, bude se bránit, což lze dovodit i z toho, že se v řízení nechá zastoupit advokátem apod. (blíže nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1024/15 ze dne [datum]). Žalovaná 2) rovněž polemizovala s postupem soudu prvního stupně z hlediska přípustnosti vydání částečného rozsudku pro uznání pouze vůči žalované 2), kdy má za to, že se tím fakticky znemožnilo pokračování v řízení vůči žalované 1). V situaci, kdyby žalovaná 2) nepodala odvolání a na základě pravomocného soudního rozhodnutí uhradila žalovanou částku, odpadl by vůči žalované 1) předmět řízení a žalobu by musel soud prvního stupně zamítnout. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak je nesprávné rovněž z toho důvodu, že jím nebyl vypořádán vztah mezi žalovaným 1) a žalovanou 2), bylo jím popřeno postavení žalovaných jako solidárně odpovědných škůdců. Rovněž odkaz soudu prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] není přiléhavý, neboť v daném řízení bylo řešeno ručení, vztah akcesorický, nikoliv dlužnická solidarita. Odvolatelka namítala i procesní pochybení soudu s tím, že věc byla přidělena původně soudci Mgr. [jméno] [příjmení], následně byl soud více než rok nečinný, aby byl poté vydán částečný rozsudek pro uznání vůči žalované 2) zcela jiným soudcem. Žalovaná 2) se tak před vydáním rozsudku nemohla k osobě soudce vyjádřit, nemohla vznést námitku podjatosti, ve spise ani o změně soudce není záznam. 6. Závěrem žalovaná 2) navrhla, aby odvolací soud pro všechny shora uvedené důvody rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se částečný rozsudek pro uznaní nevydává, in eventum bude-li odvolacím soudem rozsudek soudu prvního stupně potvrzen jako věcně správný, navrhla změnit alespoň lhůtu k plnění tak, že žalovaná 2) je oprávněna uhradit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], a to se zřetelem k závazkům žalované 2), které je povinna plnit na základě jiných soudních řízení (viz řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). 7. K odvolání se vyjádřila žalobkyně. Uvedla, že žaloba byla určitá a úplná, bylo v ní popsáno jednání žalované 2) spočívající v provádění půdní nástavby i vzniklá škoda, a to v příčinné souvislosti s tímto jednáním, spočívající v poklesu hodnoty bytu v důsledku poškození bytu, což doložila znaleckým posudkem. Povinnost k náhradě škody byla v případě žalované 2) opřena o ust. § 1183 odst. 2 o. z. Navíc pokud by soud shledal nedostatky spočívající v nedostatečném tvrzení rozhodných skutečností a nedostatečném doložení důkazů, nemusí se nezbytně jednat o vadu žaloby ve smyslu ust. § 43 o. s. ř. bránící projednání věci, neboť povinnosti tvrzení i důkazní může žalobkyně dostát i v průběhu řízení před soudem. Poukázala na pasivitu žalované 2) před podáním žaloby, kdy nereagovala na výzvy poškozených v průběhu provádění stavby, nereagovala ani na předžalobní výzvu a právního zástupce si zvolila až v průběhu soudního řízení, přičemž je současně zřejmé, že právní zástupkyně měla i dostatečný časový prostor pro zaslání včasného vyjádření (seznámila se se spisem [datum]), popř. mohla právní zástupkyně požádat o prodloužení lhůty či sdělit omluvitelný důvod, který jí bránil včasně se vyjádřit, což neučinila. Žalobkyně na podporu svých argumentů uvedla rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož musí být při zmeškání lhůty k vyjádření dané výzvou podle ust. § 114b o. s. ř. tvrzeny a prokazovány omluvitelné důvody a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], podle něhož by soud neměl přihlížet k opožděně podanému vyjádření, nebyl-li v něm uveden omluvitelný důvod zmeškání lhůty k vyjádření. 8. Námitky vůči procesnímu postupu soudu má žalobkyně za nedůvodné, zejména nemožnost vznést námitku podjatosti před soudem prvního stupně, neboť žalované 2) nic nebránilo ji vznést jako odvolací námitku, což neučinila, proto je její výhrada jen účelová. Stejně jako námitka nemožnosti rozhodnout částečným rozsudkem pro uznání jen vůči žalované 2) a tím v případě úhrady dluhu zabránění projednání věci vůči žalované 1) s tím, že to je jev, ke kterému může dojít v řízení. Navíc žalovaná 2) navrhla splácení dluhu, takže k uhrazení dluhu by došlo v řádu několika let a nic by projednání věci vůči žalované 1) nebránilo. Současně b