35 CO 74/2022-435 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení s tím, že v rozsahu plnění žalované 1. zaniká závazek žalované 2. (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných (výrok II). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení [částka] z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaných tím, že žalobcův právní předchůdce, [právnická osoba], s. r. o., [IČO] (dále jen„ [jméno]“, či„ právní předchůdce žalobce“), jim tuto částku zaplatil na základě pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Tyto rozsudky následně k dovolání právního předchůdce žalobce zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná 1), která měla v řízení sp. zn. [spisová značka] postavení žalobkyně, následně vzala žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Věc tedy nebyla projednána ve světle právního názoru Nejvyššího soudu a žalobce byl nucen podat tuto žalobu, prostřednictvím které požaduje po žalovaných vydat zpět své plnění. Žalované považovaly žalobcův nárok za nedůvodný, neboť žalobce jim plnění poskytl na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Na této skutečnosti nic nezměnil ani rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], neboť toto rozhodnutí se nese v rovině obecného řešení teoretické právní otázky a nikterak nepředjímá výsledek dalšího řízení před soudem I. stupně. 3. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že účastníci původního právního vztahu, tj. společnost [právnická osoba] a [právnická osoba] a spol., s. r. o. uzavřeli dne [datum] písemnou smlouvu, na jejímž základě se [právnická osoba] a spol., s. r. o. zavázala dodat zařízení marketu na akci„ Bauspezi [obec]“ dle specifikace uvedené v příloze smlouvy. Cena byla sjednaná v konečné výši„ [částka] bez DPH“, smlouva neobsahovala žádnou přílohu. Strany sepsaly dne [datum] předávací protokol, který obsahoval rozpis regálových sestav a příslušenství, podle něhož bylo„ celkem k fakturaci [částka]“. Smluvní strany podepsaly dne [datum] splátkový kalendář, v němž uvedly, že ke dni [datum] zbývá k úhradě podle předávacího protokolu [částka] včetně DPH. [právnická osoba] písemně uznala svůj dluh ve výši [částka] ke dni [datum]. [příjmení] [příjmení] a spol., s. r. o. vystavila čtyři úrokové faktury, v nichž uvedla, že účtuje úroky z prodlení dle splátkového kalendáře ze dne [datum], tyto faktury společnost [právnická osoba] uhradila. [příjmení] [částka] byla zaplacena ke dni [datum], společnost [právnická osoba] na daný závazek zaplatila celkem [částka], z toho [částka] na jistinu a [částka] na úroky. Žalovaná 1) považovala cenu díla za nezaplacenou, a proto se žalobou domáhala její plné úhrady v částce [částka] v rámci řízení sp. zn. [spisová značka]. Během tohoto řízení Ing. [příjmení] opakovaně uváděl, že byl uveden v omyl při sepsání splátkového kalendáře a uznání dluhu, samotný podpis však nezpochybňoval. Městský soud v Praze žalobě (po částečném zpětvzetí) plně vyhověl a přiznal částku [částka] s příslušenstvím rozsudkem č. j. [číslo jednací]. Po právní moci tohoto rozsudku [právnická osoba] uhradila žalované 1) částku [částka] (součet částky [částka] jakožto předmětu sporu s příslušenstvím a částky [částka] jakožto nákladů řízení). Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud tento rozsudek zrušil, žalobce požaduje touto žalobou navrátit částku zpět. 4. V paralelně vedeném řízení sp. zn. [spisová značka] se [právnická osoba] domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka], které dle jejího názoru vzniklo na základě přeplatku ceny díla. V rámci tohoto řízení byl proveden výslech svědka [jméno] [příjmení], který potvrdil, že cena dle předávacího protokolu neobsahovala DPH a DPH měla být doplacena, rovněž byl vypracován znalecký posudek stran pravosti podpisu na splátkovém kalendáři a uznání dluhu. Závěry znalkyně byly neurčité. Městský soud v Praze rozsudkem č. j. [číslo jednací] žalobě vyhověl co do částky [částka] s příslušenstvím a ve zbylé části [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. Dospěl přitom k závěru, že strany si nesjednaly povinnost hradit DPH, proto částku [částka] [právnická osoba] uhradila bez právního důvodu. [příjmení] [částka] však byla hrazena nikoliv na cenu díla, ale na úroky sjednané splátkovým kalendářem, a proto jejich úhrada byla po právu. [ulice] soud tento rozsudek změnil tak, že bezdůvodné obohacení představovala i úhrada úrokových faktur, neboť pravost splátkového kalendáře byla úspěšně popřena. Dovolání žalované 1) a 2) odmítl Nejvyšší soud usnesením sp. zn. [spisová značka], neboť jejich námitky shledal nepřípustné. 5. Na základě učiněného skutkového závěru soud I. stupně s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z“ nebo„ nový občanský zákoník“) uvedl, že v řešeném případě se spor týká nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout na straně žalovaných tím, že žalobcův právní předchůdce jim tuto částku zaplatil na základě pravomocného rozsudku, který byl následně k dovolání zrušen Nejvyšším soudem Nejvyšší soud vydal zrušující rozsudek dne [datum], tímto okamžikem tedy došlo ke vzniku tvrzeného bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Rozhodné právní vztahy tedy vznikly před účinností nového občanského zákoníku (před [datum]), a proto se řídí tehdejší právní úpravou. Soud I. stupně poté odkázal na § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a na ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle které„ bezdůvodným obohacením se může stát též plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se vrácení plnění ten, kdo plnil povinnost uloženou mu soudem (popřípadě jiným orgánem), závisí důvodnost jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva tedy i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno, plnil povinnost, kterou skutečně měl, či nikoliv. Tuto otázku řeší soud jako předběžnou. Zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala. Zrušením rozhodnutí tak odpadá právní důvod a poskytnuté plnění se stává bezdůvodným obohacením“ (viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). 6. Soud I. stupně k otázce aktivní a pasivní věcné legitimace účastníků řízení uvedl, že žalobce nabyl žalovanou pohledávku v souladu s § 524 a násl. obč. zák. od [právnická osoba], která byla účastníkem původního právního vztahu. S touto společností uzavřel písemnou smlouvu o postoupení pohledávek a danou skutečnost žalované 1) řádně oznámil (ještě před odštěpením žalované 2); jeho aktivní věcná legitimace je tedy dána. Žalovaná 1) byla účastníkem původního právního vztahu a je tedy přímým nositelem práv a povinností z něj plynoucích. Žalovaná 2) vznikla dne [datum] odštěpením od žalované 1) a přešel na ni majetek v celkové hodnotě [částka]. V souladu s § 257 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, tedy žalovaná 2) ručí za žalovaný dluh v plné výši. Žalobce obě žalované marně vyzval ke splnění dluhu, jejich pasivní věcná legitimace je tedy dána. 7. Následně se soud I. stupně zabýval důvodností uplatněného nároku, tj. zda žalovaná částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaných, resp. zda právní předchůdce žalobce jakožto objednatel zaplatil žalovaným jakožto zhotovitelům částku [částka] s příslušenstvím po právu, či nikoliv. Soud I. stupně shodně se závěry přijatými v rozhodnutích Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] měl za to, že základem pro určení výše smluvní ceny byl předávací protokol, v němž byla stanovena částka [částka] za dodávku a montáž regálů. Smlouva, kterou účastníci uzavřeli písemně, totiž nebyla pro nedostatečnou specifikaci předmětu plnění platná (§ 37 odst. 1 obč. zák.) a příloha, která měla blíže vymezit předmět plnění, nebyla soudu předložena. Bylo však možno vycházet z toho, že smlouvu účastníci sjednali ústně a rozsah plnění (dodávku a montáž konkrétního zařízení) i cenu za ně stanovili definitivně v předávacím protokolu. Smlouvu lze posoudit jako smlouvu o dílo podle § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ ObchZ“), protože dodávka zahrnovala i montáž. 8. Nejvyšší soud ve zrušujícím rozsudku sp. zn. [spisová značka] zdůraznil, že posouzení, zda předmětná dodávka zařízení prodejny a jeho montáže byla sjednána včet