53 CO 102/2022-50 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že splatnost dluhu žalovaného vůči žalobci ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalobcem jako vydlužitelem a žalovaným jako dlužníkem nastává 7 dní od právní moci tohoto rozsudku (I.) a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku do rukou advokáta žalobce. 2. Takto rozhodl s odkazem na ust. § 153b o.s.ř. rozsudkem pro zmeškání o požadavku žalobce na určení lhůty splatnosti zápůjčky postaveném na tvrzení, že [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce na částku [částka] bez určení data splatnosti dluhu, a to ústně za současného předání uvedené částky v hotovosti. Splatnost byla sjednána ve prospěch dlužníka a podle § 564 obč. zák. o ní má rozhodnout soud, výzva k dohodě o splatnosti či zaplacení byla bezvýsledná. 3. Soud prvního stupně nařídil ve věci na [datum] jednání, v předvolání k němu žalovaného poučil o možnosti vydat rozsudek pro zmeškání v případě, že se bez důvodné a včasné omluvy k jednání nedostaví a bude to navrženo žalující stranou. Žalovaný [datum] požádal o odročení jednání se sdělením, že se léčí mimo Českou republiku a vrátí se až koncem roku, soudem prvního stupně mu bylo obratem sděleno, že pokud tvrzené skutečnosti nedoloží, jednání odročeno nebude. Dopisem ze dne [datum] se žalovaný z jednání omluvil se stejnými důvody s tím, že se léčí vlastním léčebným postupem a nemůže proto léčbu doložit a znovu požádal o odročení jednání. 4. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., zdůraznil, že i přes upozornění žalovaný ničím své žádosti ani omluvu nedoložil, proto je nevzal za důvodné, podle § 153b o.s.ř. vyšel ze žalobních tvrzení jako nesporných, shledal, že povaha projednávané věci nevylučuje uzavření a schválení smíru, proto věc projednal a rozhodl o ní. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. 5. Žalovaný napadl rozsudek včasným a přípustným odvoláním, ve kterém namítá, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání, když jeho omluva byla včasná a její důvody způsobilé omluvit neúčast u jednání, procesní ustanovení § 153b o.s.ř. mu neukládá důvod neúčasti u jednání prokázat, již samotné tvrzení žalovaného o jeho nemoci je způsobilé neúčast omluvit. Žalovaný byl v řízení činný, ve věci se [datum] vyjádřil, zápůjčku popřel a vyjádřil se k základu žaloby, náležitě se omluvil včetně sdělení o tom, že se hodlá nechat zastoupit. Důvody pro vydání rozsudku pro zmeškání dány nebyly, proto navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalobce se k odvolání nevyjádřil. 7. Odvolací soud z titulu podaného odvolání, za souhlasu účastníků postupem podle § 214 odst. 3 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a odvolání shledal důvodným. 8. Podle § 205b o.s.ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b). 9. Žalovaný odvoláním uplatňuje námitky týkající se naplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání jednak tím, že jeho včasná omluva byla způsobilá vydání kontumačního rozsudku zabránit a jednak tím, že takovému postupu soudu bránila i jeho předchozí aktivita v řízení. Odvolací soud má tyto námitky za důvodné. 10. Pokud jde o důvodnost omluvy neúčasti žalovaného u prvního jednání, které soud prvního stupně ve věci nařídil, jsou odborná literatura i judikatura ustáleny na závěru, že omluva žalovaného je z hlediska § 153b odst. 1 o. s. ř. důvodná, jestliže tvrdí takové skutečnosti, které jsou způsobilé jeho neúčast u jednání soudu omluvit; není třeba, aby tvrzené důvody ještě před prvním jednáním také prokázal (NS ČR [číslo], [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200 za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. [číslo]). Zároveň je podle judikatury nemoc účastníka řízení zpravidla důvodem způsobilým omluvit jeho neúčast u jednání. Každý, kdo je účastníkem řízení před soudy, má právo se ve své věci takového řízení osobně účastnit, bez ohledu na to, zda by jeho přítomnost měla vliv na vynesení rozhodnutí (NS ČR [spisová značka]). 11. V projednávané věci žalovaný včas a opakovaně soudu prvního stupně sdělil, že se řadu let léčí se [anonymizována dvě slova], vysokým tlakem a dalšími [anonymizováno], a to vlastní léčbou v zahraničí, jeho stav není dobrý a nedovoluje mu absolvovat cestu. S ohledem na skutečnost, že v době zahájení řízení bylo žalovanému 68 let, nedoložil své sdělení potvrzením o pracovní neschopnosti, ostatně podle výše uvedených judikaturních závěrů k tomu ani nebyl povinen. Jelikož splnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání soud prvního stupně mohl posuzovat pouze v momentě konání prvního jednání, nebylo možné bez dalšího činit závěr o tom, že by nedoložená omluva žalovaného prokazatelně sledovala obstrukční charakter. Bylo proto namístě danou omluvu akceptovat. 12. Ne nedůvodně žalovaný poukazuje i na skutečnost, že vydání kontumačního rozsudku nebylo vhodné s ohledem na jeho dosavadní postup v řízení. Posuzovat vhodnost vydání rozsudku pro zmeškání je soud povinen, neboť na rozdíl od rozsudku pro uznání (§ 153a o.s.ř.) není povinen rozsudek pro zmeškání vydat. V tomto směru judikatura dovolacího i Ústavního soudu zastává názor, že při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání musí soud brát v úvahu aktivitu žalovaného, prioritou v soudním řízení musí zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (žalovaných), kteří chtějí na soudním řízení aktivně participovat. Podmínky vydání kontumačního rozsudku proto musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání na místě, kontumační rozsudek je vhodné volit tam, kde je nezájem na straně žalovaného zřejmý, kde je žalovaný skutečně nečinný, odmítá se procesu účastnit nebo jej dokonce úmyslně protahuje (viz NS ČR [spisová značka], [spisová značka], I. ÚS 329/08, I. ÚS 2656/12, IV. ÚS 2921/13 a další). Vydání rozsudku pro zmeškání je namístě tehdy, lze-li vycházet ze skutkové domněnky, podle níž je vysoce pravděpodobné, že strana, která žádným způsobem tvrzení druhé procesní strany nezpochybňuje, ač k tomu má všechny možnosti, neučiní žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy a k nařízenému prvnímu soudnímu jednání se nedostaví, nemá ve skutečnosti žádné argumenty ani důkazy proti správnosti skutkových tvrzení druhé procesní strany. To však v projednávané věci nelze konstatovat, žalovaný v soudem prvního stupně vymezené lhůtě řádně reagoval na výzvu k vyjádření se ve věci, uvedl, že směnka vystavená před [anonymizováno] lety byla řádně zaplacena ve splátkách, které se pokusí doložit a prokázat, a veškeré nároky z ní jsou promlčeny, popíral snahu žalobce vedoucí k ujednání o splatnosti zápůjčky, když v době, kdy se mělo udát, pobýval v zahraničí. Zároveň v rámci své omluvy z jednání avizoval záměr sjednat si právní zastoupení. Uvedené skutečnosti svědčí o tom, že vydání rozsudku pro zmeškání nebylo (nehledě na důvodnou a včasnou omluvu) ani vhodné. 13. I při důvodnosti námitek žalovaného shledal odvolací soud základní pochybení soudu prvního stupně v tom, že podle dopadající procesní úpravy nebylo v projednávané věci vydání rozsudku pro zmeškání přípustné. 14. Podle § 153b odst. 3 o.s.ř. rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. 15. Žaloba je postavena na tvrzení, že doba plnění sporné zápůjčky byla ponechána na vůli dlužníka a proto je žádáno určení splatnosti dluhu s odkazem na ust. § 564 obč. zák. Taková zákonná možnost věřitele není žalobou na plnění ani žalobou určovací, ale žalobou na nahrazení projevu vůle dlužníka ohledně doby plnění. V tomto smyslu je rozhodnutí o takové žalobě rozhodnutím konstitutivní povahy, mění právní poměr mezi účastníky tak, že připraví dlužníka o původně danou možnost, aby sám stanovil, kdy bude plnit, stanovením přesné lhůty a tedy i nastolením možnosti, že se dostane do prodlení. Zároveň takové rozhodnutí odstraňuje překážku na straně věřitele, který do doby, dokud je lhůta k plnění ponechána na vůli dlužníka, nemá možnost podat přímo žalobu na plnění. Vydání kontumačního rozsudku je v takovém případě vyloučeno. 16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává.