54 CO 40/2022-147 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem pro zmeškání uložil soud prvního stupně původně žalovanému [jméno] [příjmení], narozenému [datum], zemřelému dne [datum] (dále jen„ původně žalovaný“), zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále rozhodl, že původně žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Takto rozhodl o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedené částky včetně příslušenství z titulu smlouvy o zápůjčce peněz, přičemž částka [částka] představovala výši nevrácené zápůjčky a částka [částka] byla tvořena smluvní pokutou vyčíslenou v souladu s ujednáním stran, a to za řádné nesplacení poskytnuté zápůjčky. 3. Soud prvního vyšel z toho, že původně žalovanému byla s účinky ke dni [datum] doručena žaloba a předvolání k jednání nařízenému na [datum] včetně poučení o následcích nedostavení se, avšak původně žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil. Žalobkyně se k jednání dostavila a navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud prvního stupně měl za to, že pro vydání rozsudku pro zmeškání byly splněny všechny předpoklady, neprováděl dokazování, vzal žalobní tvrzení obsažená v žalobě za nesporná a s odkazem na § 153b o. s. ř. žalobě v plném rozsahu vyhověl. 4. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), kdy v řízení zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů v částce [částka] sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokátky za zastupování dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), při tarifní hodnotě [částka] za dva blíže nespecifikované úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 a. t. ve výši [částka] za úkon a jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva) ve výši [částka], včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. 5. Proti tomuto rozsudku podali původně žalovaný i žalobkyně včasná a přípustná odvolání. 6. Původně žalovaný napadl rozsudek v celém rozsahu s tím, že pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny všechny podmínky. K doručení žaloby včetně předvolání k ústnímu jednání do vlastních rukou nikdy nedošlo, neboť na adrese, na kterou bylo soudem prvního stupně doručováno, se původně žalovaný již více než 15 let nezdržuje. Původně žalovaný v době podání odvolání, respektive v době doručování inkriminovaného předvolání k jednání, pobýval na adrese [adresa]. V důsledku psychických problémů, zapříčiněných nadměrnou konzumací alkoholu, se mu nepodařilo adresu trvalého pobytu přehlásit. Původně žalovaný neměl možnost se s podanou žalobou seznámit, nemohl se reálně dozvědět o termínu nařízeného jednání, a tedy ani k žalobě nemohl vznést žádná obranná tvrzení, zejména, že předmětnou smlouvu o zápůjčce peněz sice podepsal, avšak žalovanou částku od žalobkyně nikdy neobdržel. Řízení před soudem prvního stupně bylo označeno za hraniční případ, při kterém by soud, ve světle odkazované judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2979/2013; nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 49/10), k vydání rozsudku pro zmeškání neměl přistoupit. Závěrem zpochybnil postup soudu prvního stupně, který v rámci přípravy jednání nevyzval původně žalovaného k vyjádření výzvou podle § 114b o. s. ř., napadený rozsudek označil za zcela formalistický a odvolacímu soudu navrhl, aby jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalobkyně svým odvoláním brojila proti výroku II. o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že soud prvního stupně o náhradě nákladů rozhodl v nesprávné výši. Žalobkyně byla zastoupena advokátkou od počátku řízení, měla jí tak být přiznána náhrada nákladů řízení za čtyři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; sepis kvalifikované předžalobní výzvy; podání ve věci samé; účast na jednání před soudem). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že žalobkyni přizná náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka]. 8. Řízení bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38 C 148/2019-58, podle § 107 odst. 1 o. s. ř. přerušeno, a to do pravomocného skončení dědického řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 37 D 108/2020, které bylo zahájeno v důsledku úmrtí původně žalovaného. 9. Žalobkyně podáním ze dne [datum] po výzvě soudu reagovala na odvolání původně žalovaného s tím, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání byly zcela splněny, když se původně žalovaný k nařízenému jednání nedostavil a svoji účast u soudu včas neomluvil. Tvrzení o neobdržení finančních prostředků označila za nepravdivé a ryze účelové a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé potvrdil. 10. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. 4. 2021, č. j. 38 C 148/2019-66, bylo po přerušení řízení rozhodnuto o jeho pokračování, přičemž v řízení bylo nadále na straně žalované pokračováno s žalovanou, která je podle § 107 odst. 2 o. s. ř. dědičkou po zemřelém původně žalovaném. 11. Odvolací soud přezkoumal podle § 212a odst. 4 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal částečně důvodným toliko odvolání žalobkyně do výroku o náhradě nákladů řízení (II.). 12. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§153a, § 153b). 13. Přezkoumání rozsudku pro zmeškání je tak možné – vedle vad uvedených v § 205a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen z toho hlediska, zda byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro jeho vydání, uvedené v § 153b o. s. ř. Jedním z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání je skutečnost, že žalovanému byla řádně doručena do vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se má jednání konat a že byl o následcích nedostavení se poučen. 14. Původně žalovaný namítal, že tento předpoklad splněn nebyl, když se na adrese, na kterou mu bylo soudem doručováno, nezdržoval a s písemností se tak nemohl seznámit. Žalovaná pak při jednání před odvolacím soudem odkázala na výše citovanou judikaturu a sporovala správnost postupu soudu prvního stupně, který dle jejího názoru rozsudek pro zmeškání neměl vydat. 15. Z obsahu spisu se podává, že soudem prvního stupně byla původně žalovanému zaslána žaloba a výzva k vyjádření dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. dne [datum] na adresu [adresa]. Podle sdělení pošty nebyl původně žalovaný na této adrese zastižen, zásilka byla dne [datum] uložena a připravena k vyzvednutí. Původně žalovaný si zásilku nevyzvedl, a zásilka tak byla vrácena soudu, neboť původně žalovaný na uvedené adrese neměl domovní schránku. Písemnost proto byla podle § 49 odst. 4 o. s. ř vyvěšena na úřední desce soudu (č. l. 22 spisu). [příjmení] postup následoval i při doručení předvolání k ústnímu jednání (vz. 18), nařízenému na [datum]. Předvolání bylo zasláno původně žalovanému na výše uvedenou adresu dne [datum], původně žalovaný nebyl zastižen, zásilka byla tak dne [datum] uložena na poště k vyzvednutí. Jelikož nedošlo k jejímu vyzvednutí, byla opět vrácena soudu, který v ní obsaženou písemnost (předvolání k jednání) podle § 49 odst. 4 o. s. ř. vyvěsil na úřední desce (č. l. 24 spisu). 16. Doručování písemností do vlastních rukou je upraveno § 49 o. s. ř. 17. Podle § 49 odst. 2 věty prvé o. s. ř. nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. 18. Podle § 49 odst. 4 o. s. ř. nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. 19. Jak doručující orgán, tak soud prvního stupně postupovali při doručování žaloby a předvolání k jednání způsobem uvedeným v ust. § 49 odst. 2 a § 49 odst. 4 o. s. ř. K doručení žaloby původně žalovanému došlo ve smyslu uvedených ustanovení dne [datum], k doručení předvolání dne [datum]. Obě písemnosti byly tedy původně žalovanému doručeny více než 10 dnů přede dnem konání jednání ([datum]). Nutno podotknout, že předvolání obsahovalo rovněž pou