62 CO 1/2022-52 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem pro uznání ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] prvostupňový soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] (výrokem I/) a dále že žalovaná je povinna nahradit žalobci na účet jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrokem II/). 2. Rozhodoval o žalobě na zaplacení částky [částka] s odůvodněním, že žalobce jako dodavatel uzavřel s dlužníkem smlouvy, na základě kterých poskytoval dlužníkovi služby ostrahy majetkové podstaty dlužníka. Za poskytnuté služby za období červen [rok] vystavil žalobce dlužníkovi fakturu č. [rok] ze dne [datum], splatnou dne [datum], znějící na částku [anonymizována dvě slova]. Dlužník pohledávku uhradil pouze v části [částka]. Za poskytnuté služby za období červenec [rok] vystavil žalobce dlužníkovi fakturu č. [rok] ze dne [datum], splatnou dne [datum], znějící na částku [částka]. Dlužník pohledávku neuhradil. Dále žalobce poskytl dlužníkovi dne [datum] službu nadstandardního výjezdu, za což vystavil dlužníkovi fakturu č. [rok] ze dne [datum], splatnou dne [datum], znějící na částku [částka]. Dlužník pohledávku neuhradil. Celková dlužná částka za všechny tři poskytnuté služby tedy činí [částka]. 3. Žalovaná ve svém vyjádření nárok žalobce zcela uznala a uvedla, že pohledávky nerozporuje, přičemž budou uhrazeny podle pravidel insolvenčního řízení, přičemž nelze očekávat plnou úhradu všech pohledávek z důvodu stavu majetkové podstaty dlužníka. Žalovaná nemá jinou možnost, než postupovat podle § 305 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen„ IZ“ a hradit jednotlivé pohledávky podle stanoveného pořadí. 4. V odůvodnění rozsudku soud I. stupně po citaci ustanovení § 153a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) poukázal na to, že rozsudek pro uznání je možné vydat, jelikož žalovaná nárok žalobce zcela uznala, přičemž nejde o spor, v němž by nemohl být uzavřen a schválen smír. Z tohoto důvodu bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno s tím, že opravným usnesením byla podle § 164 o. s. ř. odstraněna lhůta k plnění v souladu s návrhem žalobce i odvolacími námitkami žalované. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu ve věci, žalobci přiznal náhradu jemu vzniklých nákladů spočívající v zaplaceném soudním poplatku a odměně právního zástupce, jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje. 6. Rozsudek napadla žalovaná včasným odvoláním. Uvedla, že nárok uplatněný žalobou nerozporuje, avšak v naplnění povinnosti stanovené výrokem I/ jí brání za dané situace zákonná překážka stanovená konkrétně ustanovením § 305 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon, dále jen IZ), které stanovuje závazné pořadí úhrady pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň v situaci, kdy se v majetkové podstatě nenachází dostatek prostředků pro úhradu všech pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň v plné výši, což je přesně situace, ve které se insolvenční řízení dlužníka nachází. Žalovaná rovněž v podání ze dne [datum] objasnila, že tato překážka vyšla v insolvenčním řízení najevo až v druhé polovině roku [rok] poté, co se opakovaně nepodařilo realizovat zpeněžení obchodního závodu dlužníka tak, jak bylo do té doby předpokládáno a subjekty insolvenčního řízení deklarováno. Otázka úhrady předmětné pohledávky nezáleží na vůli žalované, ale na objektivních skutečnostech daného insolvenčního řízení. Insolvenční zákon přitom pamatuje též na vypořádání pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek těmto postavených na roveň ve svém ustanovení § 297 odst. 2, kde je uvedeno:„ Pokud nepostačují ani prostředky podle odstavce 1, rozhodne o pořadí úhrady pohledávky nebo o její poměrné úhradě insolvenční soud na základě návrhu insolvenčního správce podle § 305 odst. 2.“ Insolvenční zákon tedy předpokládá, že o pořadí pohledávek a jejich poměrné úhradě rozhodne insolvenční soud na základě návrhu insolvenčního správce. Žalovaná je přesvědčena, že lhůta ke splnění povinnosti stanovené ve výroku I. /ve znění před vydáním opravného usnesení – pozn. odvolacího soudu by měla běžet až vydáním rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 297 odst. 2 IZ, a toliko v rozsahu, který umožní stav majetkové podstaty. Výrok I. napadeného rozhodnutí v podobě, ve které byl formulován, zavazuje žalovanou k plnění nemožnému, což je v rozporu se zásadami občanského práva a právního státu jako takového. 7. Pokud jde o nákladový výrok, je žalovaná přesvědčena o tom, že je nesprávný, neboť o ekonomické situaci dlužníka informovala samotného žalobce, resp. všechny dotčené věřitele, a to zejména prostřednictvím svých zpráv zakládaných ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku, ale též krátkou cestou e-mailem či telefonicky. Ostatně též ze žalobcem předložené e-mailové zprávy žalované ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaná měla pochybnosti o splnění předpokladů pro úhradu předmětné pohledávky, což se následně také potvrdilo a všechny platby dlužníka byly pozastaveny. Podaná žaloba je proto naprosto nadbytečná, neboť žalovaná je připravena předmětnou pohledávku žalobce, jakmile jí to procesní stav insolvenčního řízení dovolí, uspokojovat v souladu s insolvenčním zákonem. Žalobce při podání žaloby nejednal účelně, proto není na místě přiznat mu náklady řízení. Navíc jsou splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., když jediným důvodem, proč nedošlo k uspokojení dané pohledávky žalobce, je zákonné pravidlo obsažené v § 305 odst. 2 IZ. V podání ze dne [datum] pak odvolatelka poukázala na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 645/20, s akcentem na skutečnost, že je nutno vnímat důvodnost podání žaloby v širších souvislostech. 8. Žalovaná s ohledem na vše shora uvedené navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] do tří dnů ode dne vydání rozhodnutí podle § 297 odst. 2 insolvenčního zákona Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci insolvenčního řízení dlužníka [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a současně, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že navrhuje potvrzení napadeného rozsudku s tím, že pokud jde o nákladový výrok, shledává odkaz na judikaturu uvedenou žalovanou nepřiléhavou, uzavírá, že předmětem řízení nebylo řešit kdy a z čeho lze žalovanou pohledávku uspokojit. IZ nezapovídá, aby bylo o žalobě rozhodnuto rozsudkem pro uznání. 10. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř., za použití § 205b o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné. Odvolací jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř. nenařizoval. 11. Podle § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b o. s. ř.). 12. Podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. 13. Podle ustanovení § 153a o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce (odst. 1). Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír /§ 99 odst. 1 a 2/ (odst. 2). 14. Odvolací soud konstatuje, že podmínky řízení byly splněny a žaloba obsahovala vylíčení rozhodujících skutečností (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.), tj. údaje nezbytné k tomu, aby bylo jasné, o čem má soud rozhodnout. Jinak řečeno, soud nevydá rozsudek pro uznání, jestliže by žalobě nebylo možné vyhovět, ani kdyby byla prokázána všechna žalobní tvrzení (základem pro vydání rozsudku pro uznání mohou být jen taková žalobní tvrzení, která vedou k závěru, že podle nich lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá) (shodně srov. v právní teorii např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl, 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, bod 8. poznámek, str. 581). 15. Odvolací soud je přesvědčen, že žalovaná nezpochybnitelně projevila vůli uznat nárok uplatněný žalobou, tj. povinnost plnit částku [částka] coby pohledávky za podstatou dlužníka (§