62 CO 155/2022-416 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], je neplatné (výrok I/); dále že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, náhradu nákladů řízení za právní zastoupení v řízení o obnově ve výši 23 940 Kč (výrok II/); dále že odměna a náhrada hotových výdajů JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky, za zastupování žalobkyně se určuje částkou 5 566 Kč a je splatná prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1, po právní moci rozsudku (výrok III/) a naposledy, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 náklady státu ve výši 5 566 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV/). 2. Rozhodoval v pořadí druhým rozsudkem o žalobě podané dne [datum] s tím, že žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] (doručené žalobkyni [datum]; dále také jen i„ OZPP“) dopisem žalovaného s odůvodněním, že [datum] odešla údajně k lékaři a od té doby nedochází do zaměstnání, je neplatné. 3. V odůvodnění rozsudku prvostupňový soud nejdříve rekapituloval dosavadní průběh řízení, kdy ve stručnosti - prvně bylo z hlediska merita věci rozhodováno rozsudkem soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka] – [anonymizováno], tak, že žaloba byla zamítnuta, když důvody, pro které žalovaný se žalobkyní rozvázal pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru, shledal soud I. stupně platnými z důvodu neomluvené absence žalobkyně na pracovišti od února [rok] do rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru. K odvolání žalobkyně byl rozsudek prvostupňového soudu změněn rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné s poukazem na ustanovení § 58 odst. 1 zák. práce s tím, že jde o neplatný právní úkon, neboť žalovaný k němu přistoupil opožděně. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že spočívá- li důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru v dlouhodobém porušování stejných povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (v trvajícím porušování stejné povinnosti zaměstnancem) - jako tomu bylo v posuzovaném případě - je třeba vycházet z toho, že jednoroční lhůta uvedená v ustanovení § 58 odst. 1 zák. práce neskončí dříve, než po uplynutí jednoho roku ode dne následujícího po posledním takovém porušení povinnosti (neomluvené absenci). Následně se žalobkyně domáhala povolení obnovy řízení s tím, že jsou zde rozhodnutí, pro které původní rozhodnutí ve věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových závěrů nemůže obstát a mohou přivodit pro žalobkyni příznivější rozhodnutí ve věci. Konkr. pak rozhodnutí [anonymizováno] úřadu inspekce práce ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], kterým bylo k odvolání žalovaného potvrzeno rozhodnutí [anonymizováno] inspektorátu pro hlavní město Prahu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], a dále pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], (dále také jen„ citovaná rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žaloba žalovaného podaná proti zmíněnému rozhodnutí [anonymizováno] úřadu inspekce práce. Prvostupňový soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], ve znění opravných usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobu na obnovu řízení zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy k odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení soudu prvního stupně (včetně opravných usnesení) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení Městského soudu v Praze ve věci samé změnil tak, že žalobě na povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] bylo vyhověno s tím, že z citovaných rozhodnutí vyplývá, že správní orgán a následně i soud (který rozhodoval o správní žalobě) dospěly shodně k závěru, že [celé jméno žalovaného] (žalovaný) jako zaměstnavatel v období po [datum] (až do [datum]) nepřiděloval žalobkyni práci podle pracovní smlouvy a že žalobkyně tedy nemohla konat práci pro překážku na straně zaměstnavatele. Přihlížely přitom mj. k tomu, že zaměstnavatel,„ aniž by došlo k jakémukoliv písemnému ukončení pracovního poměru, učinil kroky s tímto aktem související, jako je vydání potvrzení o zaměstnání a odhlášení zaměstnankyně ze zdravotního a sociálního pojištění“. Uvedené, promítnuto do poměrů původního řízení, znamená, že se žalobkyně v daném období nemohla dopustit neomluveného zameškání práce. V tomto smyslu jde tedy o jiné řešení předběžné otázky, jejíž zodpovězení bylo rozhodné pro výsledek původního řízení. Zároveň nelze pochybovat o tom, že citovaná rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mohou přivodit (s dostatečnou mírou pravděpodobnosti) pro žalobkyni příznivější rozhodnutí ve věci a představují tak důvod pro povolení obnovy řízení. 4. Prvostupňový soud konstatoval, že doplnil řízení o dokazování listinami založenými k podání žalobkyně ze dne [datum], konkr. dopisy žalobkyně ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] (dále jen„ dopisy žalobkyně“) a podacími lístky, jakož i dopisem žalovaného ze dne [datum]. V řízení pak podle odůvodnění svého rozhodnutí provedl důkaz oběma citovanými rozhodnutími, kdy zjistil, že žalovaný nepřiděloval žalobkyni práci a že tedy důvody proč žalobkyně práci nevykonávala, byly na straně žalovaného a že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného je neplatné. Žalovaný nepřiděloval žalobkyni práci, přestože o to žádala a aniž by došlo k jakémukoliv písemnému ukončení pracovního poměru, učinil žalovaný kroky s tímto aktem související, jako je vydání potvrzení o zaměstnání a odhlášení zaměstnankyně ze zdravotního a sociálního pojištění. Žalobkyně se nemohla proto dopustit neomluveného zameškání práce a nebyl tak naplněn důvod dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. 5. Výrok o nákladech řízení o obnově, kde byla žalobkyně zastoupena advokátkou na základě plné moci a byla zcela úspěšná, opřel o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že přiznal žalobkyni zaplacené soudní poplatky ve výši 7 000 Kč, dále dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu právní služby advokáta za 5 úkonů po 2 500 Kč, 5 režijních paušálů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH, celkem 23 940 Kč (výrokem II/). 6. Jelikož pro účely dovolacího řízení byla žalobkyně osvobozena od poplatkové povinnosti a byla jí ustanovena advokátka JUDr. [jméno] [příjmení], stanovil prvostupňový soud její odměnu dle § 12a advokátního tarifu za úkony právní služby, režijní paušály a DPH v částce 5 566 Kč (výrokem III/) s tím, že výrokem [příjmení]) stanovil povinnost úhrady této částky žalovanému na účet prvostupňového soudu. 7. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalovaný z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. blanketní odvolání doplnil podáním ze dne [datum]. V prvé řadě rekapituloval ve svém odvolání dosavadní průběh řízení. Rozsudku přes svou značnou obsáhlost vytýká nepřezkoumatelnost, když je patrné, že po doplnění dokazování byl učiněn závěr, že žalovaný nepřiděloval žalobkyni práci. Odůvodnění rozsudku nesplňuje náležitosti § 157 o. s. ř. Namítá, že prvostupňový soud nereflektoval po povolení obnovy, že je třeba změnit dosavadní rozhodnutí, kdy nepřihlédl k tomu, co vyšlo v dosavadním řízení najevo a nepromítl to od svých úvah. Akcentoval, že předchozí rozhodnutí bylo podrobeno přezkumu Nejvyššího soudu i přezkumu soudu Ústavního, kdy obstálo. Pokud jde o dopisy žalobkyně, shledává je žalovaný vnitřně rozpornými, neboť žalovaný žalobkyni nepřiděloval práci a psychicky jí týral, v důsledku čehož musela vyhledat lékařskou pomoc, s čímž se neslučuje, aby si pořizovala kopie dopisů a tyto odesílala. Za rozporné pak považuje závěr, že dopisy žalobkyně byly žalovanému doručeny v r. [rok], ač mělo jít o dopisy i z r. [rok], [rok] a [rok]. Nebylo pak zohledněno vůbec, že žalovaný svými dopisy před rozvázáním pracovního poměru vyzýval žalobkyni k nástupu do práce. Dále žalovaný vyvracel včasnost informace získané žalobkyní o rozhodnutí [anonymizováno] inspekce práce, když o jeho existenci věděla už od [datum], kde byl proveden důkaz žalobou žalovaného proti tomuto rozhodnutí. Namítá, že na základě citovaných rozhodnutí nemohlo dojít k obnově původního řízení, navíc rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], toliko deklaruje skutkovou i právní správnost rozhodnutí [anonymizováno] úřadu inspekce práce ze dne [datum]. Uvedené rozhodn