62 Co 175/2024-275 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ze dne 14. 9. 2023 byla „zamítnuta žaloba o náhradu škody z pracovního úrazu“ (výrokem I/) a dále byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 156 520 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrokem II/). Doplňujícím usnesením ze dne 9. 4. 2024byl rozsudek doplněn o výrok II/ (správně měl být označen III/ - pozn. odvolacího soudu), kterým prvostupňový soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 1331 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení. Odvolací soud bude v dalším textu užívat pro přehlednost souhrnné označení pro obě tato rozhodnutí – rozsudek soudu I. stupně.2. Prvostupňový soud rozhodoval o žalobě na zaplacení částky 490 533,76 Kč s příslušenstvím představující náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 18. 8. 2017 do 12. 8. 2019, částky ve výši 273 118,62 Kč s příslušenstvím představující náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 13. 8. 2019 do 30. 11. 2019 a částky 90 100 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením. Žaloba byla postavena na tvrzení, že dne , datum, utrpěla žalobkyně pracovní úraz, kdy v pracovní době při výkonu pracovní činnosti upadla ze své kancelářské židle, následně vyhledala lékařskou pomoc. Taxík do , právnická osoba, volala paní , jméno FO, . O vzniku pracovního úrazu žalobkyně informovala, jakmile jí to umožnil její zdravotní stav, a to telefonicky dne 22. 8. 2017. Předmětným pádem utrpěla akutní , diagnóza, . Přijímající lékař v , právnická osoba, se žalobkyni neptal, zda její zranění bylo způsobeno pracovním úrazem, proto tato skutečnost není uvedena v lékařské zprávě. Praktický lékař, který následně vystavoval doklad o dočasné pracovní neschopnosti zase žalobkyni sdělil, že jemu nepřísluší posuzovat, zda se jedná o pracovní úraz či nikoliv. Pracovní neschopnost trvala od 18. 8. 2017 do 12. 8. 2019. Žalobkyně zdůraznila, že došlo k pracovnímu úrazu, neboť k úrazu došlo v pracovní době, v místě výkonu práce a při výkonu pracovní činnosti žalobkyně. Dne 18. 12. 2019 byl žalobkyni z důvodu utrpěného zranění přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, když namítá, že k žádnému pádu žalobkyně ze židle, a tedy pracovnímu úrazu na straně žalobkyně nedošlo, jak sdělila při prošetřování věci , jméno FO, . Žalobkyně bezodkladně nenahlásila vznik pracovního úrazu, hlavní příčinou vzniku škody bylo obecné onemocnění žalobkyně, a nikoliv pracovní úraz.4. Po stránce skutkové vyšel soud I. stupně ze zjištění, která učinil z listinných důkazů specifikovaných pod bodem 6–23 napadeného rozsudku, a která zevrubně rekapituloval v uvedené části napadeného rozsudku, a dále z účastnického výslechu žalobkyně a svědků , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, . Pod bodem 4 odůvodnění uvedl, které důkazy neprovedl a proč.5. Na základě těchto svých zjištění učinil skutkové hodnocení věci a dospěl k závěru, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 4. 2017 zaměstnána u žalované na pracovní pozici Interní Auditor. Dne , datum, se dostavila do , právnická osoba, pro bolesti zad. Lékař zaznamenal v lékařské zprávě, že žalobkyně vypověděla k mechanismu vzniku bolesti, že se v práci naklonila a pak pocítila bolest v bederní části. Nedošlo k žádnému úrazu. Cvičila, ale bez efektu. Žalobkyně dále ve svém oznámení žalované ze dne 6. 10. 2017 uvedla, že při dosedání na židli standardním postupem se mírně naklonila, a přitom ucítila náhlou bolest. Prvostupňový soud vzal za prokázané, že k události ze dne , datum, došlo výše uvedeným způsobem, neboť v obou případech se jednalo o vyjádření žalobkyně bezprostředně po události a průběhu odpovídají i zjištění z dalších provedených důkazů, zejména svědecké výpovědi , jméno FO, . Tato uvedla, že žalobkyně si postěžovala na bolest zad a požádala, zda by si nemohla zacvičit. Až v průběhu cvičení se žalobkyně rozbrečela bolestí a nemohla se pohnout. Soud I. stupně hodnotil výpověď svědkyně jako pravdivou, neboť neshledal žádné okolnosti, které by zavdávaly pochybnosti o pravdivosti její výpovědi. Svědkyně vypověděla, že žalobkyně požádala, zda si může zacvičit, a to také udělala. Svědkyně k tomu uvedla, že jí žádost nepřišla zvláštní, neboť mají sedavé zaměstnání, a to se může odrazit na bolesti zad. Ostatně skutečnost, že žalobkyně se pokusila po projevení bolesti cvičit vyplývá i z lékařské zprávy , právnická osoba, ze dne , datum, . Svědkyně žalobkyni při cvičení pozorovala, kdy prvostupňový soud nemá důvod neuvěřit výpovědi svědkyně, že si žádného pádu ze židle nevšimla, respektive, že k žádnému pádu nedošlo. K výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, prvostupňový soud nepřihlédl, když svědek toliko soudu sdělil, co vyslechl od žalobkyně. Lékař , tituly před jménem, , jméno FO, ve svém odborném vyjádření pracoval s popisem úrazového děje od žalobkyně, která těmito způsoby úraz popsala, a došel k závěru, že došlo k výhřezu meziobratlové ploténky, která byla postižena degenerativními patologickými změnami, a že k výhřezu mohlo dojít pádem žalobkyně. Proto prvostupňový soud neuvěřil žalobkyni, která až po sdělení žalované, že neuznává pracovní úraz, začala tvrdit, že upadla z kancelářské židle. Výpověď žalobkyně shledal rozporuplnou, kdy konkr. pasáže v odůvodnění citoval.6. Dále prvostupňový soud poukázal na vyjádření ortopeda primáře , tituly před jménem, , jméno FO, , který po odborné stránce uvádí, že k výhřezu meziobratlové ploténky může dojít i bez úrazového mechanismu a že nelze zpětně posoudit, jakým mechanismem k poškození došlo. Bez dalšího tak nelze dojít k závěru, že žalobkyně utrpěla pracovní úraz, když nyní vykazuje zdravotní problémy. Konečně skutečnost, že nedošlo k pracovnímu úrazu, je prokázána rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení, která invalidní důchod žalobkyni přiznala vzhledem k tomu, že žalobkyně se stala invalidní, a nikoliv z toho důvodu, že žalobkyně je invalidní z důvodu pracovního úrazu dle § 38 písm. b) zákona o důchodovém pojištění.7. Na věc aplikoval prvostupňový soud zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění (dále jen zákoník práce, ve zkratce zák. práce – pozn. odvolacího soudu) zejm. ustanovení § 217a, § 271b, § 271d a §271k ve spojení se zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dle § 4 zák. práce.8. Prvostupňový soud uzavřel, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že skutek se nestal tak, jak je vymezen v žalobě. Naopak bylo prokázáno, že k pracovnímu úrazu nedošlo, když nedošlo ke krátkodobému, náhlému a násilnému působení zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Prvostupňový soud tak neshledal podmínky pro rozhodování o nárocích žalobkyně a žalobu zamítl.9. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v řízení plně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení.10. O náhradě nákladů státu, které vznikly v souvislosti s proplacením „znalečného“ , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 1 331 Kč soud I. stupně rozhodoval doplňujícím usnesením podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když zohlednil výsledek sporu.11. Rozsudek a doplňující usnesení napadla včasným odvoláním žalobkyně, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 1 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. Blanketní odvolání proti rozsudku žalobkyně doplnila podáním ze dne 14. 11. 2023.12. Předně namítá, že právní závěr o tom, že se skutek nestal tak, jak je vymezen v žalobě, nenavazuje na konkrétní bezrozporná skutková zjištění. Vytýká prvostupňovému soudu, že nekriticky vycházel z tvrzení žalované a při hodnocení důkazů zejména z výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .13. Akcentovala procesní okolnosti daného sporu, kdy všechna tvrzení, ale především důkazy byly vnímány a provedeny před úplně jiným senátem vč. jiného předsedy, než který ve věci rozhodl, přičemž při prvním jednání, jemuž předsedala nová předsedkyně senátu , tituly před jménem, , jméno FO, , byla žaloba zamítnuta, aniž by soud žalobkyni poučil a vyzval ve smyslu §118a o. s. ř. Navíc žalobkyně měla osobní zájem na účasti na nařízeném jednání, kdy soud její žádosti o odročení nevyhověl. Právní zástupce neměl možnost projednat předběžný závěr prvostupňového soudu s žalobkyní, návrhy žalobkyně zamítl. Žalobkyně je přesvědčena, že prvostupňový soud se nevypořádal se závěry posudku , tituly před jménem, . , jméno FO, , který se specializuje na posuzování pracovních úrazů a z něhož vyplývá, že , diagnóza, žalobkyně je nutno považovat za přímý následek jejího úrazu utrpěného dne , datum, , stejně jako operaci bederní páteře, které se žalobkyně podrobila dne 14. 6. 2018; odkázala též na jeho výs