17 Co 252/2024-198 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 48 314 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 % měsíčně z částky 1 890 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení a z částky 46 424 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částek 16 654 Kč a 1 838 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 2 % měsíčně z částky 16 654 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení, z částky 1 838 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení, z částky 1 890 Kč od 24. 2. 2023 do 20. 6. 2023 a z částky 46 424 Kč od 28. 2. 2023 do 20. 6. 2023 (výrok II.) a o nákladech řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo jejich náhradu (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení původně částky 89 948 Kč se smluveným úrokem z prodlení, a to jako dlužného nájemného, úhrad za dodávky plynu, elektřiny, pojištění a nákladů na opravu plynového kotle. To vše požadovala na základě podnájemní smlouvy, kterou jako nájemkyně uzavřela se žalovanými jako podnájemci dne 1. 8. 2020. Předmětem této smlouvy byl podnájem bytové jednotky č. , číslo, v domě č. p. , adresa, . V průběhu řízení žalobkyně vzala částečně žalobu zpět o částku 23 142 Kč s příslušenstvím, požadovanou za dlužné nájemné a pojištění, neboť na základě obrany žalovaných zjistila, že tato částka byla žalovanými uhrazena již před podáním žaloby. Po částečném zastavení řízení usnesením soudu I. stupně ze dne 26. 7. 2023, č. j. , spisová značka, , zůstal předmětem řízení požadavek žalobkyně na zaplacení částky 1 838 Kč za opravu plynového kotle, částky 1 890 Kč za elektrickou energii dodanou v období od 10. 5. 2022 do 1. 8. 2022 a částky 63 078 Kč za plyn dodaný v období od 7. 5. 2021 do 31. 7. 2022. Dále žalobkyně požadovala z uvedených částek smluvený úrok z prodlení ve výši 2 % měsíčně.3. Žalovaní ve vztahu ke zbývajícímu předmětu řízení namítali, že vyúčtování dodávek elektřiny a plynu nebylo provedeno řádně v souladu se zákonem č. 67/2013 Sb. a nebylo jim doručeno. Poukázali na chyby v žalobkyní předložených fakturách. Požadované náklady za opravu plynového kotle žalobkyně dokládá fakturou, kterou žalovaným vystavila společnost , právnická osoba, ., tedy osoba odlišná od žalobkyně, přičemž žalobkyně nevysvětlila, z čeho plyne její oprávnění tyto náklady vymáhat. Navíc by se jednalo o drobné opravy, které žalovaní dle nařízení vlády č. 308/2015 Sb. nebyli povinni platit ve výši přesahující 1 000 Kč. Z procesní opatrnosti žalovaní případné nároky žalobkyně započetli proti složené jistotě 20 000 Kč, přičemž odmítli zápočet této částky provedený žalobkyní proti jiným jejím tvrzeným nákladům z důvodu jejich nepodloženosti. Ustanovení podnájemní smlouvy o nemožnosti zápočtu z jejich strany označili za neplatné z důvodu nepřípustného zkrácení práv podnájemce. Dále namítali, že jim nebyla doručena předžalobní výzva, neboť byla zaslána na adresu předmětného bytu v době, kdy bylo známo, že tam již nebydlí. Toto jednání žalobkyně považují za rozporné s dobrými mravy. Nesouhlasili s postupem žalobkyně, která žalobou uplatnila svůj nárok pouze proti dvěma podnájemcům, ačkoli smlouvu uzavřeli tři. Vznesli též námitku promlčení. Dle žalovaných je žaloba projevem nekalých praktik, které žalobkyně uplatňuje vůči bývalým podnájemcům, které se snaží vydírat nesmyslnými nároky.4. Soud I. stupně vyšel po provedeném dokazování ze skutkového závěru, že žalobkyně jako nájemce přenechala žalovaným jako podnájemcům k užívání byt č. , číslo, na shora uvedené adrese. Žalovaní byt užívali od 1. 8. 2020 do 31. 7. 2022. Během trvání podnájmu hradili podnájemné 20 000 Kč měsíčně, dále se smlouvou zavázali hradit „paušální platbu za služby“ částkou ve výši 670 Kč za osobu/měsíc (v případě třech podnájemců: 3 x 670 Kč) za dodávku vody, odvádění odpadní vody (tzv. stočné), osvětlení společných částí domu, úklid společných částí domu, používání výtahu, odvoz komunálního odpadu a dále „zálohu za služby“ částkou ve výši 2 500 Kč/měsíc složenou z částky 1 700 Kč za dodávku plynu a částky 800 Kč za dodávku elektrické energie. Nájemce se zavázal provést vyúčtování záloh na základě odečtů a skutečně uhrazených záloh podnájemci. Jistota byla sjednána ve výši 20 000 Kč s tím, že byla určena k zajištění veškerých nedoplatků a pohledávek nájemce za podnájemcem, včetně náhrady případné škody způsobené na majetku pronajímatele. Byl sjednán úrok z prodlení ve výši 2 % měsíčně z jakékoliv dlužné peněžité platby. Ve smlouvě bylo sjednáno, že náklady na opravy do výše 2 000 Kč a náklady na běžnou údržbu do výše 2 000 Kč na jednotlivý náklad hradí podnájemce. Předmětem žaloby ve zbývající části byly nároky vyúčtované třemi fakturami vystavenými žalobkyní, a to fakturou č. , číslo, , Anonymizováno, na částku 63 078 Kč se splatností 27. 2. 2023 za spotřebovaný plyn v období od 7. 5. 2021 do 31. 7. 2022 po zohlednění zálohy, dále fakturou č. , číslo, na částku 1 890 Kč se splatností 23. 2. 2023 za spotřebovanou elektrickou energii v období od 10. 5. 2022 do 1. 8. 2022 po zohlednění zálohy a fakturou č. , číslo, na částku 1 838 Kč se splatností 29. 8. 2022 za opravu a nastavení plynového kotle. K fakturám za elektřinu a plyn byla připojena vyúčtování od dodavatelů, ze kterých dle soudu I. stupně vyplývala skutečná spotřeba elektrické energie a zemního plynu ve vztahu k danému bytu. Dále soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že úhrada za spotřebovaný zemní plyn v období od 7. 5. 2021 do 16. 10. 2021 a v období od 17. 10. 2021 do 20. 12. 2021 byla již před podáním žaloby zaplacena na základě faktury č. , číslo, . Dle soudu I. stupně proto zbývající dluh za zemní plyn činí 46 424 Kč.5. Po právní stránce soud I. stupně vztah účastníků posoudil podle ustanovení § 2215 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o podnájmu za současné aplikace ustanovení § 2217 odst. 1 o. z., o nájemném, dále ustanovení § 2246 odst. 1, § 2247, § 2251, § 2252 odst. 1 o. z., o platbách nájemného a úhrad za plnění spojená s užíváním bytu, dále § 2274 a násl. o. z., o podnájmu bytu. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019) vyložil, že je-li předmětem podnájmu prostor sloužící k bydlení, pak kromě ustanovení § 2215 a násl. o. z. je nutné aplikovat také zvláštní ustanovení o nájmu bytu obsažená v § 2235 a násl. o. z., a to přiměřeně s přihlédnutím ke specifikům podnájemního vztahu a jen v rozsahu, v němž nebudou práva a povinnosti účastníků podnájemního vztahu upraveny podnájemní smlouvou. Nárok na úhradu elektřiny a plynu soud I. stupně posoudil podle § 1 odst. 1, § 2 odst. 1 písm. a), b), § 3 odst. 1, § 7, § 11 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Nárok na úhradu opravy plynového kotle posoudil podle § 2 nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu. Námitku započtení posoudil podle § 1982 odst. 1 o. z.6. Soud I. stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli podnájemní smlouvu dle § 2274 o. z. Podnájemci byli solidárními dlužníky, žalobkyně proto mohla uplatnit nárok proti kterémukoli z nich. Nárok soud I. stupně nepovažoval za promlčený. Pokud jde o vyúčtování dodávek elektřiny a plynu, dospěl k závěru, že faktury vystavené žalobkyní spolu s připojenými fakturami od dodavatelů lze považovat v materiálním smyslu za vyúčtování dle zákona č. 67/2013 Sb., přičemž z přiložených listin je zřejmé, kolik činí skutečná výše nákladů, údaj o množství dodané služby a kolik bylo uhrazeno na zálohách. Nepovažoval za rozporné s dobrými mravy chování žalobkyně spočívající v nesprávném vyčíslení dluhu uplatněného žalobou s tím, že bylo věcí obrany žalovaných namítat nedostatky například v nezohledněných úhradách a chybném vyčíslení dluhu. Nárok na úhradu elektřiny přiznal zcela, tj. v částce 1 890 Kč za období od 10. 5. 2022 do 1. 8. 2022. Nárok na úhradu plynu přiznal částečně, a to v částce 46 424 Kč za období od 7. 5. 2021 do 31. 7. 2022. Vyhověl též požadavku na zaplacení úroku z prodlení z těchto částek, avšak pouze od 21. 6. 2023 do zaplacení, přičemž splatnost vyúčtování odvinul od data doručení žaloby žalovaným, neboť žalobkyně doručení faktur neprokázala. Námitku započtení učiněnou žalovanými proti jistotě shledal neplatnou pro její neurčitost.7. Co do částky 16 654 Kč požadované za plyn dodaný v období od 7. 5. 2021 do 20. 12. 2021 žalobu zamítl, neboť dle nesporného tvrzení účastníků byla tato částka již uhrazena před podáním žaloby. Dále zamítl nárok na úhradu částky 1 838 Kč, neboť ve skutečnosti nepředstavovala náklady na opravu, ale na údržbu a revizi, což dle soudu I. stupně nespadá pod termín běžné údržby podle nařízení vlády, navíc z předložené listiny nelze učinit jednoznačný závěr, že se předmětná částka vztahovala právě k bytové jednotce, kterou užívali žalovaní. Současně žalobu zamítl co do zbývajícího požadavku na