13 Co 136/2026-61 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 27 670,70 Kč spolu s 11,5% úrokem z prodlení ročně z této částky od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); ohledně částky 466 495,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 494 166 Kč od , datum, do , datum, a z částky 466 495,30 Kč od , datum, do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení 8 461,40 Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě došlé soudu dne , datum, , jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 494 166 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou utrpěl v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u , Orgán veřejné moci, pod sp.zn. , spisová značka, .3. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že posuzované řízení, jehož průběh v odůvodnění rozsudku detailně popsal, bylo zahájeno , datum, podáním žaloby, kterou se žalobce domáhal náhrady škody (za bolestné a ztížení společenského uplatnění, ztráty na výdělku, nákladů léčení a věcné škody) vzniklé mu při dopravní nehodě dne , datum, , při níž utrpěl závažná zranění. Ve věci bylo naposledy rozhodnuto nalézacím soudem , datum, , odvolacím soudem dne , datum, , dovolacím soudem , datum, a usnesením , Orgán veřejné moci, sp.zn. , spisová značka, ze dne , datum, byla žalobcova ústavní stížnost odmítnuta; doposud však nebylo pravomocně rozhodnuto o nákladech řízení. Dne , datum, žalobce předběžně uplatnil nárok na zadostiučinění ve výši 1 023 334 Kč u žalované, která svým stanoviskem z , datum, konstatovala porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě a poukázala mu zadostiučinění ve výši 542 500 Kč.4. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně zjištěný skutkový stav podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 5, § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) a dovodil, že posuzované řízení od podání žaloby , datum, sice formálně doposud trvá, avšak ke dni , datum, , kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí dovolacího soudu ze dne , datum, o jím podaném dovolání, předmět řízení fakticky odpadl, neboť poté již jen byla jako nedůvodná odmítnuta žalobcova ústavní stížnost a předmětem řízení zůstaly pouze náklady řízení. Po , datum, je tak význam řízení pro žalobce zcela zanedbatelný i přes nepřiměřenou délku celého řízení a odpovídající formou satisfakce je konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době, které již žalovaná žalobci poskytla. Délka posuzovaného řízení, trvajícího od , datum, do , datum, , tj. 26 let a 11 měsíců, shledal mimořádně dlouhou a dovodil tak existenci odpovědnostního titulu. Při určení odpovídající výše finančního zadostiučinění vycházel s odkazem na judikaturu , Orgán veřejné moci, ze základní částky 20 000 Kč za první dva roky řízení a za každý další rok řízení, když neshledal důvod k navýšení této částky z důvodu inflačních vlivů (viz. např. rozsudek , Orgán veřejné moci, sp.zn. , spisová značka, a usnesení téhož soudu sp.zn. , spisová značka, ). Základní částku 518 337 Kč pak snížil pro kritérium velké složitosti řízení po skutkové i procesní stránce o 30%, pro jednání poškozeného o 10% a naopak ji zvýšil o 30% pro postup soudu a o 20% z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce. Žalobci tak náleží zadostiučinění ve výši 570 170,70 Kč a jelikož žalovaná žalobci již poskytla částku 542 500 Kč, přiznal žalobci zbývajících 27 670,70 Kč spolu s 11,5% úrokem z prodlení z této částky od , datum, , tj. ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku u žalované (§ 1970 a § 605 odst. 2 o. z., § 2 nař. vlády č. 351/20132 Sb.), do zaplacení a ve zbývající části žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalobce i žalovaná.6. Žalobce směřoval své odvolání do zamítavého výroku o věci samé (II.) a do výroku o nákladech řízení (III.) a soudu prvního stupně vytýkal nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Zopakoval, že v řízení vedeném u , Orgán veřejné moci, pod sp.zn. , spisová značka, nebylo doposud pravomocně rozhodnuto o nákladech řízení, o nichž rozhodl okresní soud až usnesením z , datum, , proti kterému podala žalovaná strana odvolání, o němž doposud nebylo rozhodnuto. Předmětný spor tak stále trvá a jeho délka dosahuje v součtu 27 let a 3 měsíce a dále se prodlužuje. Dopisem ze , datum, uplatnil u žalované požadavek na zadostiučinění ve výši 1 023 334 Kč, načež žalovaná ve svém stanovisku z , datum, konstatovala, že délka posuzovaného řízení je nepřiměřená, v řízení že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla mu peněžité zadostiučinění ve výši 542 500 Kč, kteroužto částku považuje žalobce za nedostatečnou. Uvedl, že napadený rozsudek nepovažuje ve výroku II. za správný, neboť podle jeho přesvědčení přiznaná mu částka 27 670,70 Kč dostatečně nereflektuje újmu způsobenou mu nepřiměřeně dlouhou délkou řízení. Z jeho strany nebylo řízení protahováno a mělo pro něho značný význam, neboť se projednával jeho nárok na náhradu škody na zdraví. Po úrazu ztratil z důvodu zdravotních následků možnost výdělečné činnosti a o to více bylo pro něho požadované odškodnění potřebné a nepřiměřeně dlouhé projednávání jeho odškodnění mu způsobovala nemalé existenční obtíže. Vyjádřil nesouhlas s argumentací soudu, že by měl svým jednáním přispět k délce řízení, neboť ve věci postupoval vždy co nejrychleji a na výzvy soudu reagoval bez prodlení a domnívá se, že by zadostiučinění nemělo být sníženo z důvodu tvrzené složitosti řízení. V neposlední řadě namítal, že mu měla být na nákladech řízení přiznána náhrada právního zastoupení za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepsání žaloby a sepis repliky ze , datum, ) a nikoli pouze za 2 úkony. Závěrem proto navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovaná bude uznána povinnou zaplatit mu dalších 466 495,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení.7. Žalovaná brojila svým odvoláním pouze proti té části vyhovujícího výroku o věci samé, kterou jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci z přisouzené mu částky 27 670,70 Kč též úrok z prodlení ve výši 11,5% ročně od , datum, do , datum, . Jelikož jí byla žalobcova žádost doručena , datum, , náleží žalobci úrok z prodlení ode dne , datum, (viz též stanovisko , Orgán veřejné moci, sp.zn. , spisová značka, ). Navrhla, aby byl napadený rozsudek ve výroku I. opraven, resp. změněn tak, že se žaloba, aby jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci 11,5% úrok z prodlení ročně z částky 27 670,70 Kč ode dne , datum, do , datum, zamítá.8. Žalobce ve svém písemném vyjádření uvedl, že odvolání žalované není podle jeho přesvědčení důvodné. Úroky z prodlení mu měly být přiznány od , datum, , tak jak požadoval, neboť v přípisu z , datum, žalovaná k jeho nároku uvedla, že mimosoudní projednání má tímto dopisem žalobce považovat za ukončené a v případě nesouhlasu se stanoviskem je třeba obrátit se s nárokem na soud. Ode dne následujícího po datu tohoto dopisu tak byla žalovaná v prodlení s úhradou požadovaného plnění.9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), v mezích podaných odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a důvodným shledal odvolání žalované a zčásti i odvolání žalobce. Rozhodl přitom podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez jednání, neboť na výzvu ze dne , datum, , zda s takovým postupem souhlasí, žalobce ani žalovaná nereagovali a odvolací soud tak vycházel z předpokladu, že s takovým postupem souhlasí.10. Soud prvního stupně postupoval v souladu s § 115a o. s. ř., správně zjistil skutkový stav věci, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení, a proto z něj vycházel i odvolací soud. Věc posoudil správně i po stránce právní. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená a že žalobci náleží zadostiučinění v penězích, když spornou mezi nimi zůstala jen výše finančního zadostiučinění. Soud prvního stupně stanovil základní částku odškodnění ve výši 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení s tím, že za první 2 roky řízení přísluší žalobci toliko polovina této částky, v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia , Orgán veřejné moci, sp.zn. , spisová značka, a judikaturou, neboť posuzované řízení, trvající 26 let a 11 měsíců, bylo mimořádně dlouhé. Tuto základní částku pak odpovídajícím způsobem upravil podle toho, jak se na délce řízení podílela kritéria vypočtená demonstrativně v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Odvolací soud s těmito jeho závěry souhlasí a v zájmu stručnosti odkazuje na dostačující a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje. Pochybení se