Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 803 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I). Ve zbývající části, tj. co do částky 18 358 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II). Současně uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 20 247,66 Kč (výrok III) a České republice náklady řízení ve výši 5 260,39 Kč (výrok IV) a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice částku 2 630,20 Kč (výrok V).2. Na základě skutkových zjištění učiněných z důkazů provedených v řízení (zejména e-mailové komunikace mezi předsedou představenstva žalované , jméno FO, a jednatelem žalobkyně , jméno FO, , z adresní karty žalované vedené žalobkyní, z faktur vystavených žalobkyní v období od roku 2022 do roku 2023, z dokladů o jejich úhradách, z jednotlivých stazek a výkazů provozu stroje, z dodacích listů dokládajících likvidaci stavební sutě a dřevěného odpadu, z ceníku skládky a dále z výslechů svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , jakož i z výslechů jednatele žalobkyně , jméno FO, a předsedy představenstva žalované , jméno FO, ) dospěl k závěru, že mezi účastnicemi existoval dlouhodobý smluvní vztah související se stavební činností žalované v , adresa, . Z provedeného dokazování dovodil, že účastnice uzavřely ústní rámcovou smlouvu o dílo, na jejímž základě žalobkyně pro žalovanou zajišťovala zejména dodávky stavebního materiálu, odvoz a likvidaci stavebního odpadu a další související práce. Jednotlivá plnění byla prováděna na základě dílčích objednávek osob působících na stavbě žalované.3. Za prokázané považoval zejména to, že žalobkyně dne , datum, provedla pro žalovanou třídění a nakládání stavebního materiálu strojem , podezřelý výraz, , zajistila odvoz stavebního odpadu v rozsahu 37,86 tuny a dne , datum, provedla odvoz a likvidaci dřevěných oken a dveří. Soud dále uzavřel, že příslušné stazky a výkazy byly potvrzovány pracovníky působícími na stavbě žalované, zejména , jméno FO, , jehož podpis se na nich nachází.4. Soud prvního stupně dále učinil závěr, že žalobkyně a žalovaná měly v průběhu spolupráce ustálenou praxi při fakturaci jednotlivých typů prací. Z předchozích faktur a jejich úhrad dovodil, že mezi účastnicemi byla sjednána jednotková cena 500 Kč za práce strojem , podezřelý výraz, , cena 600 Kč za tunu odváženého stavebního odpadu a cena 1 800 Kč za dopravu vozidlem , podezřelý výraz, . Naproti tomu neshledal prokázaným tvrzení žalobkyně, že byla sjednána cena 800 Kč za tunu odpadu, ani tvrzení o sjednání ceny za dopravu vozidlem , podezřelý výraz, ve výši vyúčtované spornou fakturou.5. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně vztah účastnic jako smlouvu o dílo podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Uzavřel, že osoby působící na stavbě žalované jednaly při objednávání a potvrzování jednotlivých plnění za žalovanou, že žalobkyně sjednané práce provedla, a proto jí vzniklo právo na zaplacení ceny díla. Současně však žalobu částečně zamítl, neboť žalobkyně neprokázala sjednání ceny 800 Kč za tunu odpadu ani sjednání ceny účtované za dopravu vozidlem T815 S3, a proto jí přiznal pouze částku 36 803 Kč s příslušenstvím.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy podle poměru úspěchu ve věci. Vyšel ze závěru, že žalobkyně byla úspěšná přibližně ze dvou třetin a žalovaná přibližně z jedné třetiny. Po vzájemném započtení procesního úspěchu přiznal žalobkyni jednu třetinu účelně vynaložených nákladů řízení, tedy částku 20 247,66 Kč.7. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto s odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., tedy podle výsledku řízení, kdy žalobkyně měla neúspěch v rozsahu jedné třetiny a žalovaná v rozsahu dvou třetin celkové náhrady nákladů státu. Stejným poměrem rozhodl též o náhradě nákladů řízení placených státem.8. Proti výrokům I, III a IV rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, nesprávně hodnotil provedené důkazy a věc nesprávně právně posoudil. Současně uvedla, že řízení je zatíženo procesní vadou spočívající ve změně osoby rozhodujícího soudce. Žalovaná konkrétně soudu prvního stupně vytýkala způsob hodnocení důkazů a namítala, že jeho skutkové závěry jsou vystavěny především na tom, kterým tvrzením uvěřil a kterým nikoli. Zejména zpochybňovala závěr o existenci rámcové smlouvy mezi účastnicemi, neboť v řízení nebylo prokázáno, kdy měla být taková smlouva uzavřena, kdo ji měl uzavřít, jaký byl její obsah, kdo za účastnice jednal a zda případné jednající osoby byly oprávněny účastnice zastupovat. Dále namítala, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku objednání a provedení sporných prací, tvrdila, že si nikdy neobjednala práce spočívající v odvozu odpadu z areálu žalobkyně k jeho následné likvidaci, a že žalobkyně po ní fakticky požaduje úhradu za úklid vlastního areálu. Nesouhlasila ani se způsobem, jakým soud prvního stupně dovodil cenu jednotlivých plnění z předchozí obchodní praxe účastnic. Významná část odvolací argumentace žalované dále spočívala v námitce směřující proti změně osoby soudce, když v této souvislosti žalovaná zdůrazňovala, že výslech jejího předsedy představenstva , jméno FO, provedla původní soudkyně, avšak rozsudek následně vydal jiný soudce, který jej osobně nevyslechl. Podle žalované proto nemohl správně hodnotit jeho věrohodnost. V rámci procesního postupu pak žalovaná vytýkala nalézacímu soudu i to, že nevyslechl svědka , jméno FO, , ačkoli zpochybnil výpověď statutárního orgánu žalované, který uvedl, že pana , jméno FO, nezná, přičemž na základě toho pak učinil dalekosáhlý závěr o znevěrohodnění celé výpovědi statutárního orgánu žalované. Ze všech shora uvedených důvodů žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadené výroky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby rozsudek změnil, žalobu v napadeném rozsahu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.9. K podanému odvolání se vyjádřila žalobkyně. Ve svém vyjádření uvedla, že je přesvědčena o tom, že soud prvního stupně provedl dokazování pečlivě a v dostatečném rozsahu a že skutkové závěry odpovídají výsledkům dokazování. K námitce žalované týkající se svědka , jméno FO, uvedla, že tento svědek byl soudem vyslechnut a že žalovaná zcela přehlíží průběh jednání konaného dne , datum, . Dále poukázala na to, že žalovaná během řízení zůstala převážně pasivní, pro svá tvrzení nenavrhla relevantní důkazy a většinu nynějších námitek mohla uplatnit již v řízení před soudem prvního stupně. Podle žalobkyně soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav i správně věc právně posoudil. Proto navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.10. Odvolací soud přezkoumal podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I, III a IV, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.11. Soud prvního stupně provedl ve věci rozsáhlé dokazování, a to jak listinnými důkazy, tak výslechy svědků a účastníků řízení. Skutková zjištění učiněná na základě tohoto dokazování mají oporu v obsahu spisu a odvolací soud se s nimi v podstatných otázkách ztotožňuje. Odvolací soud současně neshledal rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, které soud prvního stupně z jednotlivých důkazů učinil a které by v konečném důsledku mohly mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně.12. K námitkám žalované uplatněným v rámci podaného odvolání uvádí odvolací soud následující:13. Ve vztahu k námitce žalované týkající se změny rozhodujícího soudce v průběhu řízení odvolací soud uvádí, že z obsahu spisu vyplývá, že část dokazování byla provedena původní soudkyní, přičemž v důsledku toho, že v průběhu řízení původní soudkyně již nepůsobila u příslušného soudu, převzal vyřízení věci v souladu s rozvrhem práce soudu nový soudce. Změna v obsazení nalézacího soudu však procesní vadu nepředstavuje. Občanský soudní řád s obdobnou situací výslovně počítá v ustanovení § 119 odst. 3 o. s. ř., podle něhož při změně obsazení soudu předseda senátu při dalším jednání sdělí obsah dosavadních přednesů a provedených důkazů. Ze zvukového záznamu z jednání, který je součástí spisu, odvolací soud zjistil, že soudce, který v průběhu řízení věc převzal po původní soudkyni a který ve věci následně i rozhodl, rozhodně nepostupoval pouze formálně odkazem na shora uvedené zákonné ustanovení v protokolu z jednání, ale podstatný obsah dosavadního řízení, přednesů účastníků a provedených důkazů skutečně rekapituloval, přičemž právní zástupci stran byli této rekapitulaci přítomni, proti postupu soudce ničeho nenamítali ani nenavrhovali opakování již provedených důkazů. Dále z obsahu spisu vyplývá, že výše uvedený soudce dále ve věci doplňoval dokazování (konala se další dvě jednání soudu), včetně výslechu svědka , jméno FO, , a tudíž se rozhodně nejednalo o situaci, kdy by nový soudce ve věci toliko vyhlásil rozhodnutí, aniž by postupoval podle § 119 odst. 3 o. s. ř., přičemž v projednávané věci bylo ještě dále i doplňováno dokazování. Odvolací soud proto neshledal, že by postup soudu prvního stupně porušoval zásadu bezprostřednosti nebo že by v důsledku změny osoby soudce došlo k porušení práva účastnic na spravedlivý proces.14. Pokud pak žalovaná ve svém odvolání vytýkala soudu prvního stupně hodnocení výpovědi , jméno FO, (předsedy představenstva žalované), a to právě za situace, že tato osoba nebyla v řízení vyslechnuta přímo rozhodujícím soudcem, ale původní soudkyní projednávající věc, přičemž přesto jeho výpověď byla rozhodujícím soudcem zpochybněna, odvolací soud uvádí, že ani tuto námitku neshledal odvolací soud důvodnou.15. Odvolací soud nepřehlédl, že výslech , jméno FO, a výslechy pracovníků na stavbě žalované provedla původní soudkyně. Tato okolnost však sama o sobě nevylučuje, aby soudce, který v řízení následně pokračoval a ve věci rozhodl, hodnotil obsah těchto výpovědí ve spojení s ostatními provedenými důkazy. Změna v obsazení soudu neznamená, že by důkazy provedené původním soudcem pozbyly důkazní hodnotu nebo že by je bylo vždy nutné opakovat. V posuzované věci navíc rozhodující soudce postupoval podle § 119 odst. 3 o. s. ř., při veřejném jednání seznámil účastníky s dosavadním průběhem řízení a obsahem provedených důkazů a následně pokračoval v dokazování. K tomuto postupu účastníci žádné výhrady nevznesli.16. Odvolací soud se současně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v podstatných skutkových otázkách nebylo možno z výpovědi , jméno FO, vycházet. Tento závěr však neplyne z osobního dojmu z jeho vystupování při výslechu, nýbrž z obsahu provedených důkazů a jejich vzájemného porovnání.17. Zatímco , jméno FO, jako představitel žalované v rámci svého účastnického výslechu tvrdil, že , jméno FO, nezná a že osobou oprávněnou potvrzovat odvoz odpadu měl být výlučně pan , jméno FO, , bylo v řízení prokázáno, že , jméno FO, na stavbě žalované působil, vykonával zde práce na základě zadání žalované a jeho podpis se nachází na řadě stazek a výkazů vztahujících se k plněním, která byla následně žalovanou bez výhrad uhrazena. Tyto skutečnosti vyplynuly nejen z listinných důkazů, ale též z výpovědi samotného , jméno FO, , kterou soud prvního stupně provedl přímo prostřednictvím soudce, který po doplněném dokazování ve věci i rozhodl.18. Za této situace nebylo možné přijmout tvrzení , jméno FO, , že o působení , jméno FO, na stavbě neměl vědomost, přičemž v kontextu výpovědi výše uvedeného svědka vyhodnocené ve vzájemných souvislostech s provedenými listinnými důkazy a výpověďmi ostatních svědků (pracovníků žalobce) tedy odvolací soud dospěl k závěru, že nelze vycházet z účastnické výpovědi představitele žalované , jméno FO, v otázkách týkajících se organizace stavby, osob na ní působících a způsobu objednávání jednotlivých dílčích plnění. To však bez dalšího neznamená odmítnutí celé jeho výpovědi. Její jednotlivé části však bylo třeba hodnotit ve spojení s ostatními důkazy podle § 132 o. s. ř. v otázkách, v nichž jeho tvrzení nebyla vyvrácena jinými důkazy, nebyl důvod je pominout. Ve vztahu k působení , jméno FO, a způsobu objednávání prací však byla jeho tvrzení v rozporu s konkrétními listinnými důkazy a výpovědí výše uvedeného svědka.19. S ohledem na shora uvedené tedy odvolací soud nepovažuje za rozhodné, že rozhodující soudce osobně nevyslechl , jméno FO, , kdy opakování výslechu nebylo ani navrženo, přičemž skutkové závěry soudu prvního stupně nejsou založeny na hodnocení neverbálních projevů vyslýchaného ani na subjektivním dojmu z jeho vystupování, nýbrž na objektivně zjistitelných rozporech mezi jeho tvrzeními a ostatními výsledky dokazování. Právě tyto rozpory vedly soud prvního stupně k tomu, že jeho skutkové verzi nepřisvědčil. Takový postup je plně slučitelný se zásadou volného hodnocení důkazů i s procesní situací vzniklou změnou osoby soudce v průběhu řízení.20. Ve vztahu k námitce žalované, že v řízení nebyla prokázána existence rámcové smlouvy odvolací soud uvádí, že s tímto závěrem žalované se neztotožňuje. Je sice pravdou, že soud prvního stupně neurčil přesný okamžik jejího vzniku a úplný slovní obsah uzavřené smlouvy, to však za zjištěných okolností nebrání závěru o existenci vzniku předmětného smluvního vztahu, když obsah právního jednání bylo možno v projednávané věci zjistit i z následného jednání stran a z jejich ustálené obchodní praxe.21. Jak vyplynulo z dokazování (viz výpověď jednatele žalobkyně i předsedy představenstva žalované) mezi zástupci účastnic proběhlo úvodní jednání o spolupráci, přičemž v červnu 2022 pak předseda představenstva žalované zaslal žalobkyni v návaznosti na předchozí telefonický rozhovor identifikaci objednatele, místo provádění prací a kontakt na vedoucího pracovníků na stavbě. Následně žalobkyně po dobu přibližně jednoho roku opakovaně dodávala na stavbu materiál, přistavovala a odvážela kontejnery a zajišťovala odvoz a likvidaci odpadu, přičemž žalovaná za tato typově shodná plnění uhradila desítky faktur.22. Shora uvedené a v řízení prokázané jednání tedy nelze vykládat jako sled navzájem nesouvisejících plnění bez smluvního podkladu (viz argumentace žalované), neboť z provedeného dokazování je zřejmé, že nejpozději zahájením plnění, jeho opakovaným přijímáním a úhradou vystavených faktur byl mezi účastnicemi konkludentně založen rámcový závazkový vztah, přičemž právě vzájemné jednání účastnic pak současně představuje podle ustanovení § 566 odst. 2 významný podklad pro zjištění jeho obsahu (zajišťování dodávek stavebního materiálu a práce spojené s odvozem a likvidací odpadu) s tím, že konkrétní rozsah plnění byl dále určován dílčími objednávkami podle aktuálních potřeb stavby. Okolnost, zda byl rámcový vztah založen již ústní dohodou při úvodním jednání, nebo později konkludentním zahájením a přijímáním plnění nemá za zjištěného skutkového stavu vliv na závěr, že mezi účastnicemi smluvní vztah uvedeného obsahu vznikl.23. Nedůvodná je též námitka žalované, že jednotlivé práce nebyly objednány osobami oprávněnými jednat za žalovanou. Jak vyplývá z provedeného dokazování (viz výpověď , jméno FO, ve spojení s dalšími provedenými důkazy, zejména stazkami a potvrzeními o provedení činností obsahujícími podpis svědka) svědek , jméno FO, vykonával na stavbě žalované zednické a související práce na základě zadání předsedy představenstva žalované (Tím bylo vyvráceno tvrzení předsedy představenstva žalované, že tohoto svědka vůbec nezná). Při této činnosti se svědek podílel na běžné organizaci provozu stavby, včetně zajišťování odvozu naplněných kontejnerů a potvrzování provedených plnění (svědek uváděl, že v případě potřeby odvozu odpadu se telefonovalo žalobkyni a že podpisy na stazkách a výkazu provozu stroje, tedy na listinách rozhodných pro posouzení věci jsou jeho). Takové úkony vzhledem k povaze jeho činnosti nepřekračovaly rámec jednání, k nimž obvykle dochází ve smyslu § 430 odst. 1 o. z. Současně bylo v řízení prokázáno i to, že žalovaná následně opakovaně hradila faktury vystavené na základě takto potvrzených plnění. Tím u žalobkyně objektivně vyvolala a dlouhodobě udržovala přesvědčení, že osoby organizující běžný provoz stavby jsou oprávněny objednávat a přebírat plnění související s jejím provozem, to vše i s přihlédnutím k tomu, že objednání odvozu naplněného kontejneru, převzetí dodávky materiálu nebo potvrzení provedené dopravy představují vzhledem k povaze stavby běžné provozní úkony, a žalobkyně tak neměla důvod požadovat pro každou jednotlivou objednávku zvláštní písemné pověření statutárního orgánu žalované, jestliže žalovaná stejný způsob komunikace a potvrzování plnění dlouhodobě akceptovala a faktury hradila.24. Ve vztahu k námitce žalované ohledně provedených prací a skladování odpadu odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně měl dostatečný podklad pro svůj skutkový závěr, že žalobkyně provedla práce, za něž jí byla přiznána cena.25. Provedení prací strojem , podezřelý výraz, dne , datum, je doloženo výkazem provozu stroje č. , hodnota, , který obsahuje identifikaci žalované jako odběratele, rozpis prací a podpis , jméno FO, , který působil na stavbě realizované žalovanou. Odvoz 37,86 tuny odpadu je doložen stazkou č. , hodnota, ve spojení s dodacím listem společnosti zajišťující jeho zpracování, který odpovídá témuž datu i stejným hmotnostním položkám a svědeckými výpověďmi pracovníků žalobkyně o způsobu skladování odpadu a jeho následné likvidace. Provedení odvozu dřeva a rámů dne , datum, je doloženo stazkou č. , hodnota, , rovněž podepsanou , jméno FO, a likvidace dřevěných oken a dveří dodacím listem a příjmovým pokladním dokladem.26. Odvolací námitka, že žalobkyně pouze uklízela vlastní areál a požadovala po žalované cenu za neobjednanou práci, pomíjí zjištěný způsob celoročního nakládání s odpadem. Podle vzájemně souladných svědeckých výpovědí byla v zimním období suť ze stavby žalované ukládána v areálu žalobkyně do samostatného boxu, protože nebyla bezprostředně odvážena k recyklaci. Po skončení zimního období byla následně oddělená skladovaná suť ze stavby žalované odvezena k recyklaci. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně tím neprováděla samostatný a žalovanou neobjednaný „úklid svého dvora“. Dočasné uložení a následný odvoz odpadu tvořily dílčí technické fáze splnění závazku převzít a zajistit likvidaci odpadu ze stavby žalované. Podle § 2590 odst. 1 občanského zákoníku je zhotovitel povinen obstarat vše, co je k provedení díla zapotřebí. Způsob vnitřní organizace přepravy a dočasného uskladnění proto sám o sobě nevyžadoval novou samostatnou objednávku žalované, přičemž pouhá skutečnost, že odpad byl před konečnou likvidací dočasně uložen v areálu žalobkyně neprokazuje dvojí fakturaci.27. Pokud dále žalovaná v řízení uplatnila též námitky proti výši ceny za jednotlivé práce, odvolací soud uvádí, že i v tomto směru se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně o výši ceny.28. Jak vyplývá z provedeného dokazování předchozí faktury vystavené žalobkyní a jejich úhrady žalovanou prokazují, že za práce strojem , podezřelý výraz, byla účtována jednotková cena 500 Kč, za odvoz odpadu cena 600 Kč za tunu a za dopravu vozidlem , podezřelý výraz, cena 1 800 Kč. Jestliže žalobkyně tyto ceny při obdobných plněních opakovaně účtovala a žalovaná je bez výhrad hradila, představuje tato zavedená praxe přesvědčivý důkaz o sjednaných jednotkových cenách. V této souvislosti je třeba poukázat i na to, že soud prvního stupně přitom rozhodně v rámci svého rozhodnutí automaticky neakceptoval jednostranné určení ceny žalobkyní. Naopak odmítl cenu 800 Kč za tunu odpadu, protože žalobkyně neprokázala, že by navýšení ceny z původní částky 600 Kč v minulosti žalovanou hrazené bylo mezi účastnicemi před provedením sporného plnění sjednáno. Stejně tak nepřiznal cenu za dopravu , podezřelý výraz, , neboť účtování 950 Kč za hodinu neodpovídalo prokázané předchozí praxi. Jeho postup tedy nestojí na úvaze, že žalobkyně může cenu určit libovolně, nýbrž na zjištění ceny skutečně zavedené a akceptované v dosavadním obchodním styku účastnic. Ani námitka žalované, že žalobkyně k cenám svých subdodavatelů připočítávala ziskovou přirážku, sama o sobě důvodnost přiznaného nároku nezpochybňuje. Cena díla není bez dalšího totožná s vlastními náklady zhotovitele. Rozhodující je cena sjednaná mezi účastnicemi, nikoli to, zda žalobkyně při jejím stanovení dosahovala zisku. Proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobě vyhověl v rozsahu, v němž žalobkyně sjednání konkrétní ceny prokázala, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, což sama žalobkyně v řízení akceptovala (odvolání do výroku II, jímž byla žaloba částečně zamítnuta podáno nebylo).29. Na základě všech shora uvedených skutečností se tedy odvolací soud ztotožnil i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který uzavřel, že mezi účastníky sporu byla uzavřena rámcová smlouva o dílo dle ustanovení § 2586 a násl. o. z. zákoníku, na základě níž se žalobkyně zavázala provádět pro žalovanou sjednané práce a žalovaná se zavázala zaplatit jejich cenu. Jednotlivá plnění byla prováděna a přebírána po částech, přičemž jejich provedení bylo potvrzováno podpisy na stazkách a výkazech. Žalobkyni proto podle ustanovení § 2610 odst. 2 o. z. vzniklo právo na zaplacení ceny za v řízení prokázané práce a činnosti, a to v rozsahu v řízení prokázaných cen.30. Jelikož žalovaná cenu v přiznaném rozsahu neuhradila ani po doručení výzvy k plnění, dostala se do prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vzniklo tedy právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením ceny za provedené práce dnem následujícím po splatnosti předmětné faktury splatné dne , datum, , tedy dnem , datum, . Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení až od , datum, , a to toliko ve výši 11,75 % ročně. Soud prvního stupně jí proto vázán žalobním petitem přiznal úrok z prodlení v takto požadované a pro žalovanou příznivější výši, a zároveň až od data uvedeného v žalobě.31. Soud prvního stupně proto správně přiznal žalobkyni částku 36 803 Kč společně s příslušenstvím.32. Žalovaná napadla rovněž výroky III a IV, jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů řízení a dále i o povinnosti žalované zaplatit část náhrady nákladů řízení státu, a to v obou případech podle poměru úspěchu ve věci. S ohledem na skutečnost, že odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované do výroku I rozsudku soudu prvního stupně není důvodné, posuzoval i v kontextu tohoto závěru důvodnost odvolání žalované do nákladových výroků.33. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem i ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů státu správně vyšel z toho, že žalobkyně byla úspěšná přibližně ve dvou třetinách uplatněného peněžitého nároku a žalovaná přibližně v jedné třetině.34. Ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky je tedy zřejmé, že po vzájemném poměrném zohlednění úspěchu a neúspěchu náleží žalobkyni náhrada jedné třetiny jejích účelně vynaložených nákladů v rámci řízení před soudem prvního stupně přiznaná podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kterou je povinna žalobkyni uhradit žalovaná, a to v rozsahu částky přiznané soudem prvního stupně výrokem III jeho rozsudku.35. O náhradě nákladů státu ve vztahu k žalované pak bylo taktéž soudem prvního stupně správně rozhodnuto podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit dvě třetiny nákladů placených státem, neboť v tomto rozsahu byla žalovaná v řízení neúspěšná.36. Ze všech shora uvedených důvodů tedy odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil odvoláním napadené výroky I, III a IV rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správné.37. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nebyla se svým odvoláním úspěšná, a proto je povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady odvolacího řízení.38. Náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby, a to vyjádření k odvolání, ve výši 2 580 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále z jedné paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 této vyhlášky a dále z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celkem činí náklady odvolacího řízení částku 3 666,30 Kč.39. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. Místo plnění k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.