Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 500 EUR s příslušenstvím (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 7 515 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Takto rozhodl v řízení o žalobě, jíž se žalobkyně jako právní nástupce cestujích , jméno FO, a , jméno FO, , kteří postoupili své pohledávky, domáhala zaplacení celkem částky 500 EUR s příslušenstvím vůči leteckému dopravci , právnická osoba, . Nárok byl odvozován z čl. 5 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 z důvodu více než tříhodinového zpoždění letu , hodnota, z , adresa, , který se měl uskutečnit dne , datum, . Mezi účastníky nebylo sporné, že oba cestující byli na daném letu přepravováni, že let dosáhl cílového letiště se zpožděním přesahujícím tři hodiny a že pohledávky byly platně postoupeny na žalobkyni. Spornou otázkou bylo, zda žalovaná prokáže existenci mimořádných okolností, které ji podle nařízení zbavují povinnosti poskytnout cestujícím paušální kompenzaci.3. Z provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, že letu , hodnota, předcházel let , hodnota, z , adresa, , který byl uskutečněn letadlem , hodnota, . Při příletu do , adresa, došlo ke střetu letadla s ptákem (bird strike), v důsledku čehož musel být letoun okamžitě uzemněn a podroben technické kontrole prováděné licencovaným technikem. Kontrolou bylo zjištěno poškození letadla spočívající mimo jiné v úniku hydraulické kapaliny a dalších závadách, které znemožňovaly jeho další provoz. Žalovaná proto nečekala na opravu poškozeného stroje a zajistila provedení navazujícího letu náhradním letounem , podezřelý výraz, , který byl za tímto účelem operativně přesunut z , adresa, technickým letem bez cestujících. Přesto došlo k odletu do , adresa, až ve 22:38 hodin, což vedlo ke zpoždění přesahujícímu tři hodiny.4. Po právní stránce soud I. stupně vyšel z bodu 14 preambule nařízení č. 261/2004 a z judikatury Soudního dvora Evropské unie, zejména z rozsudku ve věci , jméno FO, a , jméno FO, proti , právnická osoba, (, spisová značka, ), podle něhož je střet letadla s ptákem mimořádnou okolností, která není vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce a kterou nemůže účinně ovlivnit. Dospěl k závěru, že žalovaná nejen prokázala existenci takové mimořádné okolnosti, ale rovněž unesla důkazní břemeno ohledně přijetí všech přiměřených opatření k odvrácení nebo omezení následků této události. Bezprostředně po zjištění poškození letadla zajistila náhradní letoun a realizovala jeho přesun do Košic v nejkratším možném čase. Z časové návaznosti jednotlivých kroků dovodil, že žalovaná jednala bezodkladně a učinila vše, co po ní bylo možno rozumně požadovat, aby zpoždění minimalizovala.5. Protože zpoždění letu bylo způsobeno mimořádnou okolností v podobě střetu s ptákem a žalovaná současně prokázala přijetí přiměřených opatření k řešení vzniklé situace, nebyly splněny podmínky pro vznik práva cestujících na paušální náhradu podle nařízení č. 261/2004, žalobu v plném rozsahu zamítl. Vzhledem k plnému procesnímu úspěchu žalované jí současně přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 7 515 Kč podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s příslušnými ustanoveními advokátního tarifu.6. Tento rozsudek napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním, ve kterém namítá nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci, neboť soud I. stupně nesprávně dovodil existenci mimořádné okolnosti spočívající ve střetu letadla s ptákem. Poukázala na to, že soud své závěry opřel zejména o označení události kódem , hodnota, , který však neznačí výlučně srážku s ptákem, ale i další druhy poškození letadla, z nichž některé mohou souviset s běžným provozem dopravce. Současně zdůraznila, že i provozní zpráva hovoří pouze o tom, že u letadla „pravděpodobně“ došlo ke srážce s ptákem, a podle jejího názoru proto nebyla existence mimořádné okolnosti spolehlivě prokázána.7. Dále žalobkyně zpochybnila závěr soudu o splnění liberačního důvodu podle bodu 14 preambule nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004. Namítala, že žalovaná prokázala pouze zajištění náhradního letadla z , adresa, , nikoli však to, že zpoždění nebylo možné zabránit ani při přijetí všech přiměřených opatření. Podle žalobkyně soud nesprávně zaměnil zákonnou podmínku spočívající v prokázání nemožnosti odvrátit následky mimořádné okolnosti za pouhé posouzení, zda žalovaná přijala určité přiměřené opatření. Tím podle ní věc nesprávně právně posoudil a žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně splnění podmínek pro zproštění povinnosti k náhradě.8. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud podle § 220 o. s. ř. rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby jej podle § 219a o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že se plně ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Namítla, že existence mimořádné okolnosti byla v řízení dostatečně prokázána zejména technickou dokumentací a zprávami o kontrolách letadla, které potvrdily střet s ptákem. Skutečnost, že provozní zpráva původně pracovala pouze s pravděpodobností této události, vysvětlila tím, že šlo o prvotní hodnocení učiněné ještě před provedením technické kontroly. Rovněž uvedla, že ačkoli kód , hodnota, může označovat více druhů událostí, ve spojení s ostatními důkazy jednoznačně odkazuje právě na střet s ptákem.10. K námitce ohledně liberačního důvodu zdůraznila, že bezprostředně po uzemnění původního letadla zajistila náhradní letoun, který byl operativně přesunut z , adresa, . S ohledem na večerní dobu a bezprostřední blízkost plánovaného odletu byly podle ní možnosti dalších provozních opatření výrazně omezené a použití nejbližšího dostupného letadla představovalo nejrychlejší způsob minimalizace zpoždění. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.11. Odvolací soud přezkoumal podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.12. Účasníci při odvolacím jednání odkázali na písemná odvolání.13. Nařízení č. 261/2004, z jehož aplikace žalobkyně vyvozuje svůj nárok, upravuje v rámci zásad evropské ochrany spotřebitele některé povinnosti leteckého dopravce vyplývající z jeho odpovědnosti za porušení smlouvy o přepravě ve speciálních případech porušení smlouvy, tedy porušení smlouvy formou odepření nástupu na palubu, zrušení letu bez předchozího varování a významného zpoždění letu. Právní odpovědnost je povinnost, která vzniká sekundárně porušením primární právní povinnosti. V daném případě byla primární povinnost leteckého dopravce založena přepravní smlouvou uzavřenou s právními předchůdci žalobkyně.14. Pokud jde o námitku, že nebyla prokázána mimořádná okolnost spočívající ve střetu letadla s ptákem, nelze jí přisvědčit. Existence této události byla prokázána souborem listinných důkazů předložených žalovanou, zejména technickou dokumentací vztahující se k poškození letadla, technickým hodnocením a navazujícími záznamy o kontrolách letadla. Z provedených důkazů vyplývá, že letoun , spisová značka, utrpěl při příletu do , adresa, střet s ptákem, v jehož důsledku byl uzemněn a podroben povinné technické kontrole licencovaným technikem. Současně nelze přehlédnout, že podle protokolu o jednání ze dne , datum, žalobkyně sama výslovně uvedla, že střet letounu s ptákem nerozporuje. Za této procesní situace soud I. stupně neměl důvod považovat existenci této skutečnosti za spornou a žalovanou dále poučovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnění důkazů. Pokud žalobkyně nyní v odvolání existenci střetu s ptákem znovu zpochybňuje, činí tak v rozporu se svým dosavadním procesním postojem.15. Ani námitka týkající se kódu , hodnota, není způsobilá zpochybnit správnost skutkových závěrů soudu I. stupně. Je sice pravdou, že uvedený kód nezahrnuje výlučně střet s ptákem, nýbrž širší okruh událostí vedoucích k poškození letadla během provozu, avšak rozhodující není samotný izolovaně posuzovaný kód, nýbrž jeho hodnocení v souvislosti s ostatními provedenými důkazy. V projednávané věci provozní zpráva vyhotovená odpovědným pracovníkem technického oddělení výslovně identifikovala událost jako srážku s ptákem během přistávání a tento závěr byl potvrzen navazujícími technickými záznamy o provedené kontrole a zjištěném poškození letounu.16. Odvolací soud přisvědčuje žalobkyni pouze potud, že podle nálezů , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, nelze interní provozní dokumentaci dopravce bez dalšího považovat za automaticky rozhodující důkaz. Takový závěr však na projednávanou věc nedopadá. Soud I. stupně nezaložil své závěry výhradně na jediné provozní zprávě, ale hodnotil ji v souvislosti s další předloženou technickou dokumentací. Nadto žalobkyně správnost údajů o časové ose letu ani o rotaci náhradního letounu nijak konkrétně nezpochybnila. Údaje obsažené v provozní zprávě proto mohly být podle § 125 o. s. ř. a § 132 o. s. ř. použity jako jeden z podkladů pro zjištění skutkového stavu.17. Není důvodná ani námitka směřující proti závěru soudu I. stupně, že žalovaná přijala veškerá přiměřená opatření k odvrácení či omezení následků mimořádné okolnosti. Podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie nese dopravce důkazní břemeno nejen ohledně existence mimořádné okolnosti, ale také ohledně konkrétních opatření přijatých k minimalizaci zpoždění, přičemž po něm nelze požadovat opatření představující vzhledem k možnostem podniku neúnosnou oběť (, jméno FO, , , spisová značka, ; , jméno FO, , , spisová značka, ).18. V projednávané věci žalovaná toto důkazní břemeno unesla. Z provozní zprávy a přehledu realizovaných letů vyplývá, že původně určený letoun byl po střetu s ptákem uzemněn v 18:25 UTC, tj. bezprostředně před plánovaným odletem předmětného letu 18:30 UTC, stroj byl uzemněn až do dalšího dne , datum, do 12:30 UTC. Žalovaná následně bezprostředně využila nejbližší dostupný letoun , hodnota, , který po dokončení svého pravidelného letu do , adresa, provedl technický přelet do , adresa, (přistání v 21:59 UTC) a následně obsloužil předmětný let. Z časové návaznosti jednotlivých událostí je zřejmé, že mezi zjištěním poškození původního letadla a vysláním a přistáním náhradního stroje nedošlo k prodlevám svědčícím o nečinnosti žalované. Naopak lze dovodit, že žalovaná operativně využila nejbližší dostupný zdroj, který měla v daném čase k dispozici.19. Pokud žalobkyně namítá, že žalovaná neprokázala nemožnost využití dalších provozních řešení, takovou námitku nelze chápat tak, že by dopravce byl povinen prokazovat hypoteticky každou myslitelnou variantu organizace provozu. Jak vyplývá z rozsudků ve věcech , jméno FO, , , spisová značka, , , jméno FO, , , spisová značka, , nebo , právnická osoba, . v. , právnická osoba, ., , spisová značka, , posouzení přiměřených opatření musí být individualizováno podle okolností konkrétního případu a nelze po dopravci požadovat držení záložního letadla či jiných kapacit za cenu neúnosné oběti. V projednávané věci šlo o večerní let, přičemž k uzemnění původního letadla došlo krátce před plánovaným odletem. Za těchto okolností žalovaná doložila konkrétní řešení, které skutečně realizovala, a z provedených důkazů nevyplývá existence jiného reálně dostupného opatření, jež by vedlo k rychlejšímu odbavení cestujících. Současně lze bez dalšího vycházet z obecně známé skutečnosti, že , adresa, spolu s , adresa, představují z hlediska geografické vzdálenosti jedny z nejbližších mezinárodních letišť k letišti , adresa, , takže tato okolnost nevyžaduje zvláštní dokazování (§ 121 o. s. ř.).20. Odvolací soud proto uzavírá, že žalovaná prokázala jak existenci mimořádné okolnosti ve smyslu bodu 14 preambule nařízení (ES) č. 261/2004, tak přijetí takových opatření, která bylo možno po ní za okolností daného případu rozumně požadovat. Jelikož zpoždění letu bylo způsobeno střetem letadla s ptákem, který představuje mimořádnou okolnost ve smyslu rozsudku SDEU ve věci , jméno FO, , , hodnota, , a žalovaná současně unesla své důkazní břemeno ohledně přijatých opatření, nejsou splněny podmínky pro vznik nároku na kompenzaci podle čl. 5 odst. 3 a čl. 7 nařízení č. 261/2004. Soud I. stupně proto věc posoudil správně a žalobu důvodně zamítl.21. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky nebyly způsobilé zvrátit správné skutkové i právní závěry soudu I. stupně, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhrada nákladů odvolacího řízení byla určena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Tarifní hodnota 500 EUR představuje při kurzu , Orgán veřejné moci, ke dni , datum, , jakož i ke dni , datum, , částku 12 097,50 Kč (500 × 24,195 Kč). Z této tarifní hodnoty činí mimosmluvní odměna advokáta za jeden úkon právní služby podle § 7 advokátního tarifu 1 620 Kč, takže za dva úkony právní služby náleží odměna ve výši 3 240 Kč. K tomu náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši dvou režijních paušálů po 450 Kč, tedy celkem 900 Kč. Základ pro výpočet DPH tak činí 4 140 Kč, přičemž při sazbě DPH 21 % náleží částka 869,40 Kč. Celková náhrada nákladů odvolacího řízení proto činí 5 009,40 Kč. Žalované tak náleží vůči žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částka 5 009,40 Kč, představující odměnu za zastupování advokátem, náhradu hotových výdajů a odpovídající daň z přidané hodnoty. Lhůta k plnění je určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.