Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 331 688 Kč s příslušenstvím, tak jak je vyčísleno ve výroku I napadeného rozsudku. Výrokem II zamítl žalobu v části požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky ve výši 2 921 Kč od 31. 3. 2019 do 30. 1. 2025 a z částky ve výši 2 921 Kč od 30. 4. 2019 do 30. 1. 2025. Výrokem III uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 358 670 Kč k rukám jejího advokáta.2. Takto soud I. stupně po četných připuštěných změnách žaloby rozhodl o nároku žalobkyně na zaplacenía) nedoplatku z opravného vyúčtování záloh na služby za rok 2021 ve výši 4 308 Kč, splatného dne 1. 12. 2024 společně s příslušenstvím,b) nedoplatku z opravného vyúčtování záloh na služby za rok 2022 ve výši 37 996 Kč, splatného dne 1. 12. 2024, společně s příslušenstvím,c) nedoplatku z opravného vyúčtování záloh na služby za rok 2023 ve výši 46 274 Kč, splatného dne 1. 10. 2024, společně s příslušenstvím,d) nedoplatku z vyúčtování záloh na služby za rok 2024 ve výši 45 168 Kč,e) nezaplacených příspěvků na správu domu a pozemku za měsíce duben až prosinec 2023 ve výši 92 772 Kčf) nezaplacených příspěvků na správu domu a pozemku za měsíce leden až říjen 2024 ve výši 105 170 Kč.(V podrobnostech k vývoji předmětu sporu viz body 1, 5 a 6 napadeného rozsudku.)3. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby. Setrvávali na námitce započtení jednak pohledávky z titulu zákonné pokuty dle § 13 dle zákona č. 67/2013 Sb., o službách (dále jen „zákon o službách“), za nedoručení řádného vyúčtování služeb za rok 2018 ve výši 54 800 Kč, za rok 2019 ve výši 54 750 Kč a za rok 2020 ve výši 54 800 Kč, a dále pohledávky z titulu náhrady škody za uzavření dohody o narovnání se společností , právnická osoba, . (K argumentaci žalovaných v podrobnostech viz body 2 a 3 napadeného rozsudku, jakož i podání žalovaných učiněná v průběhu odvolacího řízení s tím, že započítávané částky byly v průběhu řízení měněny.)4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 9 až 40 napadeného rozsudku, částečně je shrnul v bodě 43 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na jeho zjištění odkazuje a z těchto zjištění vychází.5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil spor podle § 1180 odst. 1 a § 1181 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále podle § 5, § 7 odst. 1 a 2 a § 13 odst. 1 a 2 zákona o službách. V otázce započtení pak odkázal na § 1982 odst. 1 a § 1987 odst. 1 a 2 o. z., v dalších otázkách dále na § 554 o. z., § 2 odst. 1 a 2 o. z. a § 8 o. z. Současně citoval i ustálenou judikaturu v řešených otázkách.6. Věc uzavřel tak, že žalovaní byli povinni hradit příspěvky na správu domu a pozemku dle § 1180 odst. 1 o. z. a dle čl. XIII odst. 2, písm. b) Stanov žalobkyně. Výše tohoto příspěvku činila s účinností od 1. 6. 2022 částku 90 Kč na m2, což v případě žalovaných představovalo částku 10 517 Kč měsíčně. Také pokud jde o platby za služby, shledal již opravená vyúčtování za roky 2021 až 2023 a vyúčtování za rok 2024 (viz skutková zjištění v bodech 25, 27, 28 a 29) správnými a tím i výši nedoplatků za dané roky. Započítávané pohledávky žalovaných z titulu náhrady škody a pokuty dle zákona o službách pak shledal neurčitými a nejistými, přičemž nárok na pokutu dle zákona o službách shledal v rozporu s dobrými mravy. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) podle úspěchu ve věci.7. Proti rozsudku podali žalovaní včasné odvolání, a to do výroků I a III. Namítali, že soud I. stupně nesprávně právně posoudil věc, zejména institut pokuty podle § 13 zákona o službách a námitku započtení. Tvrdili, že žalobkyně po několik let neplnila své povinnosti ohledně řádného a včasného vyúčtování služeb a že všechny jejich námitky proti vadným vyúčtováním byly opakovaně shledány oprávněnými. Zdůraznili, že žalobkyně opravila vyúčtování až po zásahu odvolacího soudu a teprve poté žalovaní uhradili veškeré platby, které jim podle opravených vyúčtování vznikly. Žalovaní namítali, že jim vznikl nárok na pokutu za opožděná a vadná vyúčtování, která měla plnit preventivní a sankční funkci, a že soud I. stupně neměl důvod tento nárok moderovat na nulu. Uvedli, že soud I. stupně neposkytl žádný relevantní důvod, proč by přiznání pokuty mělo být v rozporu s dobrými mravy, a že jeho použití tohoto korektivu bylo nepřiměřené a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Dále žalovaní namítali, že soud I. stupně nesprávně posoudil jejich námitku započtení. Tvrdili, že soud I. stupně hodnotil pouze jejich hmotněprávní započtení z roku 2022 a zcela pominul procesní námitku započtení uplatněnou v řízení. Namítali, že pokud soud I. stupně považoval jejich procesní námitku za vadnou, měl je poučit podle § 118a o. s. ř., což neučinil. Uváděli, že rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Kritizovali rovněž, že se soud I. stupně nedostatečně vypořádal s jejich nárokem na náhradu škody, která měla vzniknout neoprávněným vyplacením částky společnosti , právnická osoba, ., přestože k tomu předložili řadu důkazů. Žalovaní také nesouhlasili s přiznáním plné náhrady nákladů řízení žalobkyni. Tvrdili, že žalobkyně nebyla v řízení plně úspěšná, a nadto svým postupem sama způsobila vedení sporu tím, že opakovaně vyhotovovala vadná vyúčtování, ignorovala oprávněné námitky žalovaných a měnila podobu žalovaného nároku pouze v důsledku oprav svých předchozích chyb. Uvedli také, že žalobkyně se bez omluvy neúčastnila prvního setkání s mediátorem. Tvrdili proto, že existovaly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které soud I. stupně neměl žalobkyni náklady řízení přiznat.8. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že žalovaní dlouhodobě a vědomě nehradili zálohy na služby ani příspěvky na správu domu a pozemku, a že jejich chování nemělo charakter legitimní obrany proti vadným vyúčtováním, ale představovalo účelový bojkot povinností s parazitujícím dopadem na ostatní vlastníky. Žalobkyně zdůraznila, že neplacení plateb žalovanými přenášelo finanční zátěž na řádně platící členy a ohrožovalo ekonomickou stabilitu , právnická osoba, , které muselo nadále hradit své závazky vůči dodavatelům energií a dalším subjektům. Žalobkyně uvedla, že zpracování vyúčtování nechala odborně přezkoumat znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , který nastavil metodiku rozúčtování, jež byla následně akceptována i v jiném řízení odvolacím soudem. Žalovaní však podle žalobkyně postupovali účelově, když po zapracování svých připomínek začali požadovat návrat k původní metodice, a tím si vytvářeli umělý prostor pro trvalý spor a pro uplatňování pokut podle § 13 zákona o službách jako prostředku tlaku vůči , právnická osoba, . Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením žalovaných, že moderace pokuty soudem I. stupně byla v rozporu se zákonem. Naopak tvrdila, že soud I. stupně správně přihlédl ke konkrétním okolnostem, zejména k dlouhodobému neplacení plateb žalovanými, které mělo destruktivní dopad na fungování , právnická osoba, . Žalobkyně uvedla, že za takových okolností bylo snížení pokuty odůvodněné a že rozhodnutí soudu I. stupně odpovídalo judikatuře Nejvyššího soudu, která vyžaduje posouzení konkrétních poměrů věci z hlediska dobrých mravů. Žalobkyně také odmítla tvrzení žalovaných, že po opravě vyúčtování své dluhy uhradili. Uvedla, že žalovaní dosud neuhradili opravená vyúčtování ani předepsané zálohy a že jim byly na základě rozhodnutí shromáždění přerušeny dodávky služeb, což žalovaní nerespektovali. Tvrdila také, že žalovaní nadále pronajímali byt a bránili provedení přerušení dodávek, čímž dále poškozovali , právnická osoba, . Podle žalobkyně žalovaní svým koordinovaným jednáním s dalšími neplatiči způsobili, že shromáždění muselo schválit mimořádné navýšení příspěvků, aby bylo možné zajistit základní chod domu. K námitce započtení žalobkyně uvedla, že žalovaní neuplatnili žádnou určitou a vymahatelnou pohledávku způsobilou k započtení, protože jejich zápočty vycházely z neexistujících nebo neurčitých nároků. Tvrdila, že jednostranné zápočty žalovaných byly neurčité, nepřezkoumatelné a v rozporu s podmínkami zákona, a že soud I. stupně proto správně jejich započtení neuznal, aniž měl povinnost žalované poučovat. K tvrzené škodě v souvislosti s plněním společnosti , právnická osoba, . žalobkyně uvedla, že k úhradě došlo na základě řádně schválené dohody shromáždění vlastníků a že soud I. stupně tuto otázku správně posoudil. Ve vztahu k nákladům řízení žalobkyně uvedla, že v řízení byla zcela úspěšná a že soud I. stupně správně přiznal náhradu nákladů jí. Tvrdila, že změny žaloby vyplývaly z doplnění vyúčtování a nešlo o pochybení žalobkyně. Popřela také tvrzení žalovaných, že se bez omluvy nedostavila na první setkání s mediátorem, a vysvětlila, že šlo o nedorozumění způsobené časovou zátěží předsedy , právnická osoba, . Žalobkyně uzavřela, že jednání žalovaných bylo dlouhodobě destruktivní, vedlo k ekonomickému ohrožení , právnická osoba, , a proto soud I. stupně správně moderoval jejich nárok na pokutu a neshledal jejich námitky důvodnými. Navrhla, aby odvolací soud odvolání žalovaných zamítl a potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný.9. Žalobkyně následně k výzvě odvolacího soudu upravila žalobní petit a vzala část žaloby, pokud jde o příslušenství, zpět, jak plyne z jejího písemného podání z 30. 3. 2026 i upřesnění při jednání odvolacího soudu dne 21. 5. 2026. Žalovaní se zpětvzetím žaloby souhlasili.10. Žalovaní v reakci na dosavadní průběh řízení provedli nový zápočet svých nároků vůči pohledávkám žalobkyně uplatněným touto žalobou, a to podáním ze dne 10. 4. 2026.11. Žalobkyně reagovala na podání žalovaných tak, že jejich započtení neuznala, neboť podle jejího názoru započítávané pohledávky nejsou způsobilé k započtení a ve skutečnosti neexistují, případně jsou nejisté a neurčité. Žalobkyně především namítala, že pohledávka žalovaných na náhradu škody v souvislosti s úhradou částky společnosti , právnická osoba, . nevznikla, neboť šlo o plnění z dohody o narovnání schválené shromážděním, a žalovaní si nemohou odvozovat vlastní nárok pouze ze svého členství v , právnická osoba, . Ve vztahu k tvrzeným nárokům na pokuty za prodlení s vyúčtováním služeb žalobkyně uvedla, že po ní nebylo možné spravedlivě požadovat splnění povinnosti včas, vzhledem ke složitosti a nejasnostem ohledně správného rozúčtovacího klíče, vyvolaným i rozpornou judikaturou, takže nárok na pokutu nevznikl. Současně žalobkyně tvrdila, že postup žalovaných je v rozporu s dobrými mravy, neboť prostřednictvím započtení účelově odmítají hradit své povinnosti vůči , právnická osoba, a snaží se dosáhnout stavu, kdy nehradí ničeho, ač služby využívají a jsou povinni přispívat na správu domu. Dále namítala, že žalovaní nesprávně vyčíslují pokuty, když nerespektují rozhodnutí shromáždění o snížení sazby pokuty od 1. 8. 2021, které považuje za platné a závazné. Konečně žalobkyně uplatnila i námitku promlčení části započítávaných nároků a uzavřela, že pohledávky žalovaných jsou sporné, neurčité a jako takové nezpůsobilé k započtení, takže započtení nemohlo vyvolat zamýšlené účinky.12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je důvodné jen z malé části.13. Soud I. stupně nejprve zamítl návrh žalovaných na přerušení řízení do skončení řízení o dovolání do rozhodnutí jiného odvolacího senátu zdejšího soudu v obdobné věci shodné žalobkyně jen proti jinému žalovanému, resp. jinému členu , právnická osoba, , kdy rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 26. 9. 2025, č. j. , spisová značka, . Odvolací soud neshledává postup dle § 109 odst. 2, písm. c) o. s. ř. účelným, neboť skutkové okolnosti i řešené otázky jsou v předmětném řízení částečně odlišné. Ne všechny rozhodné otázky by byly proto v odkazovaném dovolacím řízení vyřešeny. Navíc v řízení sp. zn. , spisová značka, nebyla řešena žádná předběžná otázka, kterou by si odvolací soud v tomto řízení nemohl vyřešit sám.14. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu I. stupně, včetně jeho závěru o správnosti opravených vyúčtování za roky 2021 až 2023 a vyúčtování za rok 2024 (viz skutková zjištění v bodech 25, 27, 28 a 29). Za správnou tedy považuje i výši stanovených nedoplatků z vyúčtování služeb za dané roky. Správné jsou i závěry soudu I. stupně o povinnosti platit příspěvky na správu domu a pozemku. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, hlavně body 63 a 64, stejně jako na svůj předchozí částečně zrušující rozsudek v této věci. Nárok žalobkyně až na drobné korekce příslušenství má tedy za prokázaný.15. Podle § 617 odst. 1 a 2 o. z. (1) i po uplynutí promlčecí lhůty se strana může dovolat svého práva při obraně proti právu uplatněnému druhou stranou, pokud se obě práva vztahují k téže smlouvě nebo několika smlouvám uzavřeným co do účelu v závislosti na sobě. (2) I po uplynutí promlčecí lhůty se a může dovolat svého práva při započtení, pokud mohlo být k započtení přistoupeno kdykoliv před uplynutím promlčecí lhůty.16. Podle § 619 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.17. Podle § 1186 odst. 2 o. z. při převodu vlastnického práva k jednotce přecházejí s jednotkou na nabyvatele dluhy převodce vůči osobě odpovědné za správu domu na příspěvcích na správu domu a pozemku a na plněních spojených nebo souvisejících s užíváním bytu a zálohách na tato plnění, měl-li je a mohl-li je nabyvatel zjistit. Za dluhy, které na nabyvatele jednotky přešly, ručí převodce osobě odpovědné za správu domu.18. Odvolací soud po zvážení veškerých okolností případu neshledává obranu žalovaných zcela nedůvodnou. Žalovaní se od počátku řízení brání tím, že vypočítávají svůj nárok na pokutu za včasné nedodané vyúčtování služeb za roky 2018 až 2024 ve výši 50 Kč denně, u pozdějších pohledávek z titulu pokut s ohledem na usnesení členské schůze žalobkyně účinné od 1. 8. 2021 ve výši 5 Kč denně. Žalovaní tento svůj nárok z titulu pokut opakovaně započítávali před započetím i v průběhu řízení před soudem I. stupně (viz bod 37 skutkových zjištění soudu I. stupně). Soud I. stupně však shledal jejich započítávanou pohledávku neurčitou a nejistou, neboť dle jeho názoru nebyla ani jednou správně započtena tak, aby bylo zřejmé, jaký konkrétní nárok žalovaných z titulu pokuty (za jaké konkrétní období v jaké konkrétní výši) je započítáván proti jaké konkrétní pohledávce žalobkyně. S tímto závěrem soudu I. stupně o neurčitosti úkonu započtení lze souhlasit. Nicméně žalovaní v rámci odvolacího řízení zopakovali zápočet, jak plyne z jejich podání ze dne 10. 4. 2026, který odvolací soud již považuje za dostatečně určitý. A s ohledem na znění § 617 o. z. neshledává jejich nárok na zaplacení pokuty dle § 13 zákona o službách za promlčený, byť bylo dostatečně určitě započteno až v dubnu 2026. Žalovaní započítávají své nároky na jistinu pohledávky žalobkyně. Pokud jde o výši započítávaných pohledávek, tu však odvolací soud modifikoval na základě dále uvedených úvah.19. Odvolací soud obecně shledává nárok žalovaných na smluvní pokutu dle § 13 zákona o službách důvodným, neboť vyúčtování služeb za roky 2018 až 2024 nebyla dodána včas a řádně, tato povinnost žalobkyně byla splněna až vyhotovením opravených vyúčtování, a to ještě ne za všechna období. Odvolací soud opakuje, že shledává zápočet nároků žalovaných z titulu pokut za opožděné vyúčtování služeb za řádně učiněný podáním ze dne 10. 4. 2026 ve smyslu určitosti aktivní a pasivní pohledávky. Toto podání bylo doručeno právní zástupkyni žalobkyně dne 16. 4. 2026, a žalobkyně je s ním seznámena. Je však třeba současně konstatovat, že některé ze započítávaných (aktivních) pohledávek neshledává odvolací soud důvodnými v celé výši. Odvolací soud nepřehlédl námitku žalobkyně, že se žalovaní stali vlastníky předmětného bytu až k 30. 11. 2020, což zcela zřetelně plyne z výpisu z katastru nemovitostí, a že za předchozí období (než tedy nabyli vlastnické právo k předmětnému bytu) jim nárok na pokutu, který žalobkyně shledává nedůvodným navíc i z jiných důvodů, nepřísluší. Odvolací soud s touto argumentací žalobkyně souhlasí, neboť ustanovení § 1186 odst. 2 o. z. nelze vykládat tak, že by na nabyvatele vlastnického práva k jednotce přecházel bez dalšího i nárok jejich právních předchůdců na pokutu dle § 13 zákona o službách. Pokud jde tedy o pohledávku označenou jako Ia, pokuta za pozdní vyúčtování za rok 2018 ve výši 50 Kč denně od 1. 5. 2019 do 31. 7. 2021, z té lze započíst jen období od 1. 12. 2020 do 31. 7. 2021. Za předchozí období od 1. 5. 2019 do 30. 11. 2019, tj. 580 dní, čemuž odpovídá částka 29 000 Kč, nelze nárok započíst. Z pohledávky Ia tak lze započíst jen 12 150 Kč (41 150 – 29 000). Obdobná je situace u pohledávky IIa, pokuta za pozdní vyúčtování za rok 2019 ve výši 50 Kč denně od 1. 5. 2020 do 31. 7. 2021, z té lze započíst jen období od 1. 12. 2020 do 31. 7. 2021. Za předchozí období od 1. 5. 2020 do 30. 11. 2020, tj. 214 dní, čemuž odpovídá částka 10 700 Kč, nelze nárok započíst. Z pohledávky IIa tak lze započíst opět jen 12 150 Kč (22 850 – 10 700).20. Žalovaní nesouhlasí s tím, že by se na pokuty za pozdní vyúčtování služeb, jež měly být dodány do 30. 4. 2021 (tedy vyúčtování za roky 2018, 2019 a 2020), mělo vztahovat snížení denní částky pokuty z 50 na 5 Kč účinné od 1. 8. 2021. A smluvní pokutu (pohledávky žalovaných Ib, IIb a IIIb) vyčíslují i za toto období v sazbě 50 Kč za den. Odvolací soud naopak zastává názor, že nárok na pokutu dle § 13 zákona o službách lze snížit i za tato období, vzniká totiž za každý den prodlení. Proto modifikoval částky požadované pohledávkami Ib (pokuta za období od 1. 8. 2021 do 30. 4. 2022), IIb (pokuta za období od 1. 8. 2021 do 30. 4. 2023) a IIIb (pokuta za období od 1. 8. 2021 do 30. 4. 2024) a důvodnými shledává jen částky 1 365 Kč, 3 190 Kč a 5 020 Kč odpovídající sazbě pokuty ve výši 5 Kč za den. Nároky označené jako pohledávka žalovaných IIIa (pokuta za období od 1. 5. 2021 do 31. 8. 2021 po 50 Kč za den) ve výši 4 600 Kč, pohledávka žalovaných IV (pokuta za období od 1. 5. 2022 do 19. 10. 2024 po 5 Kč za den) ve výši 4 515 Kč, pohledávka žalovaných V (pokuta za období od 1. 5. 2023 do 19. 10. 2024 po 5 Kč za den) ve výši 2 690 Kč, pohledávka žalovaných VI (pokuta za období od 1. 5. 2024 do 19. 10. 2024 po 5 Kč za den) ve výši 860 Kč jsou naopak důvodné.21. Vzhledem k tomu, že odvolacím soudem uznaná částka k započtení z titulu pokuty dle § 13 zákona o službách činí jen 46 540 Kč, k opoždění žalobkyně s řádným vyúčtováním služeb, a to opakovaně, prokazatelně došlo, žalovaní v minulosti neplatili sice ani příspěvky na správu domu a pozemku, ty však nyní již dle sdělení stran platí, neprováděl odvolací soud již další moderaci smluvní pokuty o této výši, neboť její výši považuje za přiměřenou porušení povinností žalobcem.22. Odvolací soud naopak neuznal jako existující pohledávku na náhradu škody spočívající v poměrné části, a to 76 680 Kč, z částky 835 000 Kč, jež představuje částku vyplacenou společnosti , právnická osoba, . po schválení dohody o narovnání shromážděním žalobkyně dne 22. 7. 2020, a to právě proto, že tato dohoda o narovnání byla odsouhlasena schůzí , právnická osoba, , nelze tedy hovořit o porušení povinností ze strany , právnická osoba, . Ta tedy není způsobilá k započtení, neboť je nejistá.23. Z výše uvedených důvodů odvolací soud v části příslušenství dotčeného zpětvzetím napadený rozsudek dle § 222a odst. 1 o. s. ř. zrušil a řízení v této části zastavil.24. Pokud jde o jistinu, shledal, že započtení a současně obrana proti žalobě je důvodná co do částky jistiny ve výši 46 540 Kč, proto v této části výrok I napadeného rozsudku změnil dle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. tak, že co do této částky žalobu zamítl, shodně jako v části příslušenství, neboť splatnost dlužných příspěvků na správu domu a pozemku nastávala až od 1. následujícího měsíce, ne od posledního dne v měsíci. Zde postupoval obdobně jako odvolací soud v řízení sp. zn. , spisová značka, .25. Ve zbývající části odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Učinil tak ve znění svého upřesnění, kdy doplnil hlavně konkrétní výši zákonného úroku z prodlení.26. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že v převážné míře úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. Míra úspěchu činí u žalobkyně 89% [(46 540 + 12 582)/532 658], když od ní odečteme míru neúspěchu 11%, činí rozdíl 78%. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 78% nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud neshledal důvody pro postup dle § 150 o. s. ř. a nepřiznání této náhrady nákladů žalobkyni z důvodu, že se její předseda nedostavil k jednání s mediátorkou. Předseda žalobkyně srozumitelně vysvětlil, proč tuto schůzku zmeškal, a to z důvodu přehlédnutí a velkého množství sporů, jež řešil jako předseda , právnická osoba, , a tento důvod považuje odvolací soud za omluvitelný. Soud I. stupně určil v zásadě správně náhradu nákladů řízení, odvolací soud na jeho úvahu navazuje a přidává úkony za druhé odvolací řízení. Odvolací soud jen stanovil součet žalobkyní zaplacených soudních poplatků na částku 48 370 Kč (5 496 + 4 156 + 1 216 + 10 868 + 16 581 + 10 053). Odměna advokáta je stanovena podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), z tarifní hodnoty ve výši 109 901 Kč činí odměna za jeden úkon právní služby částku 5 500 Kč, a to celkem za čtyři úkony (dle § 11 odst. 1, písm. a/ převzetí a příprava právního zastoupení a dle § 11 odst. 1, písm. d/ předžalobní výzva, žaloba a změna žaloby ze dne 1. 11. 2022). Celkem tedy částka 22 000 Kč. Z tarifní hodnoty ve výši 193 025 Kč činí odměna za jeden úkon právní služby částku 8 860 Kč, a to za jeden úkon (dle § 11 odst. 1, písm. d) změna žaloby ze dne 18. 7. 2023). Z tarifní hodnoty ve výši 217 340 Kč činí odměna za jeden úkon právní služby částku 9 180 Kč, a to celkem za tři úkony (dle § 11 odst. 1, písm. g) účast na jednání dne 19. 7. 2023 a dle § 11 odst. 1, písm. d) vyjádření ze dne 17. 8. 2023 a změna žaloby ze dne 21. 8. 2023). Celkem tedy částka 27 540 Kč. Z tarifní hodnoty ve výši 331 612 Kč činí odměna za jeden úkon právní služby částku 9 660 Kč, a to celkem za devět úkonů (dle § 11 odst. 1, písm. g/ účast na jednání dne 9. 10. 2023, 22. 11. 2023, 31. 1. 2024 a 18. 7. 2024 a dle § 11 odst. 1, písm. d/ odvolání ze dne 2. 4. 2024, doplnění odvolání ze dne 16. 5. 2024, replika k vyjádření ze dne 4. 7. 2024, vyjádření ze dne 15. 8. 2024 a změna žaloby ze dne 22. 10. 2024). Celkem tedy 86 940 Kč. Z tarifní hodnoty ve výši 532 658 Kč činí odměna za jeden úkon právní služby částku 10 460 Kč, a to celkem za 4 úkony (dle § 11 odst. 1, písm. g/ účast na jednání dne 17. 2. 2025 a dle § 11 odst. 1, písm. d/ změna žaloby ze dne 3. 2. 2025, vyjádření ze dne 17. 2. 2025, změna žaloby ze dne 18. 3. 2025). Celkem tedy 41 840 Kč. Z tarifní hodnoty ve výši 324 190 Kč činí odměna za jeden úkon právní služby částku 9 620 Kč, a to celkem za 3 úkony (dle § 11 odst. 1, písm. g/ účast na jednání dne 30. 4. 2025 a dle § 11 odst. 1 písm. d) změna žaloby ze dne 12. 5. 2025 a vyjádření ze dne 14. 4. 2025). Celkem tedy 28 860 Kč. Z tarifní hodnoty ve výši 331 688 Kč činí odměna za jeden úkon právní služby částku 9 660 Kč, a to celkem za 8 úkonů (dle § 11 odst. 1, písm. g/ účast na jednání dne 16. 6. 2025, 26. 5. 2025, 13. 2. 2026 a 21. 5. 2026 a dle § 11 odst. 1, písm. d/ vyjádření ze dne 9. 6. 2025, vyjádření k odvolání ze dne 13. 11. 2025, vyjádření-úprava petitu ze dne, Anonymizováno, 30. 3. 2026, reakce na zápočet žalovaných podaná dne 27. 4. 2026). Celkem tedy 77 280 Kč. Dále žalobkyni ve smyslu § 13 odst. 4 AT účinného do 31. 12. 2024 náleží 17 paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon, tj. 5 100 Kč a dle § 13 odst. 4 AT účinného od 1. 1. 2025 náleží žalobkyni 15 paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 450 Kč za jeden úkon, tj. 6 750 Kč. Odměnu a paušální náhradu výdajů odvolací soud též navýšil o 21% DPH, neboť advokátka žalobkyně je plátcem DPH. Celkem náhrada nákladů řízení činí 417 625,70 Kč a žalobkyni náleží 78% z této celkové náhrady nákladů řízení, což je po zaokrouhlení 292 338 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil odvolací soud žalovaným společně a nerozdílně zaplatit tuto náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně.