39 Co 126/2026-242 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na omluvu a zaplacení 3 055 000 EUR (výrok I.), žalobci uložil zaplatit žalované náklady řízení 1 350 Kč (výrok II.) a rozhodl, že náklady řízení státu nese stát (výrok III.)2. Žalobou, doručenou dne , datum, , Orgán veřejné moci, , žádal žalobce omluvu za zásah vězeňské služby do jeho osobnostních práv, jehož se žalovaná dopustila tím, že jej po dobu 6570 dní bez zákonného důvodu držela v zařízeních vězeňské služby, kde bylo omezeno jeho svobodné rozhodování, kde mohl jíst jen 3x denně, a to jídlo, které si nevybral, kde neměl dostatek teplé vody, nemohl jít svobodně k lékaři ani na toaletu, připadalo na něj jen 2 m2 prostoru a za okny měl plechové zástěny. Obsáhle dovozoval, že rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, a usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , byly vydány v rozporu se zákonem a neopravňovaly žalovanou, aby žalobce zařadila do , podezřelý výraz, . Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobce byl ve , podezřelý výraz, na základě pravomocných rozhodnutí soudů, jimiž mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a které ve vztahu k žalobci nikdy nebyly zrušeny. Zároveň vznesla námitku promlčení nároku. Dodala, že u ní žalobce nárok neuplatnil, považuje však své vyjádření k žalobě za ukončení předběžného projednání nároku.3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že podle usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , byl žalobce vzat do vazby od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, . Rozsudkem , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , s právní mocí dne , datum, , ve spojení s usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , byl žalobce shledán vinným , podezřelý výraz, podle § 221 odst. 1 trestního zákona a , podezřelý výraz, podle § 8 odst. 1, § 219 odst. 1 a 2, písm. b) trestního zákona a byl odsouzen k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 18 roků. K výkonu trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň mu bylo uloženo ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě. Výkon trestu odnětí svobody nastoupil od , datum, a byl z něj propuštěn dne , datum, .4. Soud prvního stupně poté s odkazem na ustanovení § 1, § 3, § 5, § 8, § 13 odst. 1, § 22, § 31a, § 32 a § 35 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) uzavřel, že je nárok žalobce promlčen. Konstatoval, že žalobcem tvrzená nemajetková újma se dovršila dne , datum, , kdy byl žalobce propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce nárok podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. neuplatnil, a žalobu podal až dne , datum, , tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby. Dalším důvodem zamítnutí žaloby byla neexistence odpovědnostního titulu. Žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , s právní mocí dne , datum, , shledán vinným ze , podezřelý výraz, podle § 221 odst. 1 trestního zákona a , podezřelý výraz, podle § 8 odst. 1, § 219 odst. 1 a 2, písm. b) trestního zákona a byl odsouzen k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 18 roků. Tato rozhodnutí nebyla zrušena ani změněna pro nezákonnost. Z obou těchto důvodů soud prvního stupně žalobu v plném rozsahu zamítl, plně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve specifikaci dle odstavce 10 rozsudku a rozhodl, že náklady vzniklé ustanovením opatrovníka žalobci ponese stát, neboť žalovaná byla ve věci procesně úspěšná.5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Rozhodnutí soudu prvního stupně vytýkal nepřezkoumatelnost a neurčitost výroku, kterou spatřoval v tom, že soud prvního stupně ve svém zamítavém výroku přesně nespecifikoval omluvu, které se výrok týkal. Záhlaví soudního rozhodnutí, ve kterém je uvedeno o ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy, je v rozporu s výrokem rozhodnutí, jímž byl zamítnut nárok žalobce na omluvu a zaplacení žalované částky. Žalobce namítal, že v řízení před soudem prvního stupně došlo k vadám, které mohly mít vliv na jeho rozhodnutí, soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzením žalobce, neprovedl jím navržené důkazy a rozhodoval proto na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, jím zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další dosud neuplatněné důkazy. Dále dovozoval, že soud prvního stupně jeho nárok také nesprávně právně posoudil, neboť se jednalo o nárok z ochrany osobnosti nikoli z nezákonného rozhodnutí, což potvrdil i , Orgán veřejné moci, ve svém rozhodnutí k věcné příslušnosti okresních soudů, jíž je soud prvního stupně vázán. Dodal, že žalobu o omluvu a zaplacení 3 055 000 EUR k soudu nikdo nepodal a že soud prvního stupně rozhodoval o jiném skutku a „právním rámci“, než který žalobce uplatnil. Žalobce v žalobě mj. uváděl, že žalovaná zasáhla do jeho osobnostních práv tím, že jej po dobu 6 570 dní držela ve svých objektech, kde mu způsobovala mimořádné psychické i fyzické útrapy. Zaměstnanci žalované v rozhodné době nerespektovali jeho vůli a svobodné rozhodnutí, ačkoli je to jejich povinnost dle § 81 o. z. Tato tvrzení soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí zcela dezinterpretoval, čímž svévolně extrémně vybočil ze zásady volného hodnocení důkazů, přestože je povinen vycházet ze skutečného obsahu tvrzení a řádně je vyhodnotit. K tomu dodal, že se neidentifikuje jako osoba ve výkonu trestu odnětí svobody v právním smyslu, ale poukazuje na zásahy do své osobnosti mimo rámec zákona. Žalobě mělo být vyhověno, neboť žalovaná neprokázala, že v okamžiku zbavení osobní svobody existovaly a vězeňské službě byly k dispozici tituly vyžadované pro přijetí do , podezřelý výraz, – pravomocný odsuzující rozsudek, nařízení výkonu trestu odnětí svobody a že tak tyto tituly tvořily právní základ pro zbavení osobní svobody žalobce. Žalobce dále namítal, že nemohl být odsouzen k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 18 let, neboť takový trest neexistuje. Z toho dovozoval, že soud prvního stupně rozhodl, aniž by trestní rozsudky vůbec viděl. Žalobce dále dovozoval, že rozhodnutí soudu prvního stupně je překvapivé, neboť soud prvního stupně žalobce o odlišném právním posouzení řádně nepoučil. Tímto vadným postupem bylo žalobci znemožněno se k věci vyjádřit. Dále soudu prvního stupně vytýkal, že při vyhlášení rozsudku neuvedl, že rozsudek vynesl jménem republiky a že nepodepsal protokol, takže není zřejmé, kdo rozsudek vyhlásil. Chybějící podpis na protokolu představuje vadu, která může vést ke zrušení rozhodnutí. Žalobce dovozoval, že všechny tyto vady způsobují nulitu a nepřezkoumatelnost rozsudku. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a zároveň rozhodl, že věc projedná jiný samosoudce.6. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.7. Žalobce uplatnil odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z podnětu jeho odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, jež jeho rozhodnutí předcházelo, v intencích daných § 212 a § 212a o. s. ř. bez nařízení jednání, když oba účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), a to v odvolání napadeném rozsahu a odvolání opodstatněným neshledal.8. Soud prvního stupně zjistil správně a pro účely svého rozhodnutí dostatečně skutkový stav, který též zásadně správně právně posoudil, vypořádal se náležitě i s argumentací žalobce a odvolací námitky nemohou jeho závěry významně otřást, neboť se míjí s podstatou sporu. Provedené důkazy zhodnotil soud prvního stupně v souladu s § 132 o. s. ř. jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s pravidly logického myšlení i obecné zkušenosti a jeho závěry nejsou v nesouladu se skutkovými zjištěními. S ohledem na správný právní závěr soudu prvního stupně nelze než soudu prvního stupně přisvědčit, že další dokazování by bylo nadbytečné a soud prvního stupně nepochybil, pokud jej neprováděl.9. Žalobci nelze přisvědčit v jeho názoru, že je napadený rozsudek soudu pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelný, neboť tento vyhovuje závěrům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle kterých i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu dovolání na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod číslem , hodnota, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Napadený rozsudek je způsobilým pramenem poznání úvah soudu prvního stupně stran zjišťování skutkového stavu věci i jeho právního posouzení řešených otázek,