51 Co 62/2026-202 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k bytové jednotce č. , číslo, , způsob využití byt, umístěné v , číslo, . nadzemním podlaží budovy č. p. , číslo, , , číslo, (bytový dům, , adresa, ), postavené na pozemku parc. č. , číslo, , se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy č. p. , číslo, , , číslo, a na pozemku parc. č. , číslo, ve výši ideálního dílu 468/22663, vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (výrok I.), přikázal spoluvlastnický podíl žalovaného ve výši jedné třetiny k uvedené bytové jednotce do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání spoluvlastnického podílu částku 2 046 711 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na náklady znaleckého posudku částku 4 636,50 Kč se započtením složené zálohy a rozhodl o vrácení její části žalobci (výrok V. a VI.), a současně uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na náklady znaleckého posudku částku 4 636,50 Kč se započtením složené zálohy a rozhodl o vrácení její části žalovanému (výrok VII. a VIII.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce, k níž měl žalobce spoluvlastnický podíl ve výši dvou třetin a žalovaný podíl ve výši jedné třetiny, a aby byla jednotka přikázána do vlastnictví žalobce za přiměřenou náhradu, odpovídající hodnotě podílu žalovaného. Žalobce tvrdil, že bytovou jednotku nabyl za účelem uspokojení svých bytových potřeb, se žalovaným se dlouhodobě nedohodl na společném nakládání s věcí ani na odkupu jeho podílu a setrvání ve spoluvlastnictví považuje za neudržitelné. Žalovaný proti žalobě namítal zejména to, že žalobce nabyl svůj podíl za výrazně nižší cenu než je cena obvyklá, že byt může být žalobcem užíván, rekonstruován či pronajímán, a že zrušením spoluvlastnictví by došlo k nepřiměřenému zásahu do jeho vlastnického práva; v průběhu řízení rovněž vyjádřil nesouhlas s nabízenou výší vypořádání.3. Nesporné mezi účastníky bylo, že jsou spoluvlastníky předmětné bytové jednotky v poměru dvou třetin a jedné třetiny a že k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nedošlo; sporným bylo zejména, zda jsou splněny podmínky pro zrušení spoluvlastnictví soudem a jaký má být způsob vypořádání a výše přiměřené náhrady.4. Soud prvního stupně provedl dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, včetně výpisů z katastru nemovitostí, emailové komunikace mezi účastníky, znaleckého posudku a jeho dodatku k určení ceny obvyklé bytové jednotky, indexů realizovaných cen , právnická osoba, a potvrzení o finančních prostředcích žalobce. V odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval stanoviska účastníků a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Uvedl, že bytová jednotka není objektivně dělitelná, že žalobce má zájem a schopnost jednotku převzít do vlastnictví a žalovaného vyplatit, a že znaleckým posudkem byla ke dni 30.1.2025 určena cena obvyklá 6 037 673 Kč, kterou soud s ohledem na vývoj trhu indexoval na částku 6 140 314 Kč, z níž vypočetl hodnotu podílu žalovaného ve výši přibližně 2 046 771 Kč.5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 1140, § 1143, § 1147 a § 1142 občanského zákoníku, přičemž vyšel ze zásady, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat a že v případě nedohody spoluvlastníků rozhodne o zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání soud. Uzavřel, že rozdělení bytové jednotky není možné, a proto je namístě její přikázání jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu, přičemž přiměřená náhrada musí odpovídat podílu na ceně obvyklé celé věci, nikoli ceně samostatně obchodovatelného podílu. Soud se vypořádal i s námitkou žalovaného, týkající se zásahu do vlastnického práva, odkázal na judikaturu Ústavního soudu a zdůraznil, že zrušení spoluvlastnictví nepředstavuje vyvlastnění, ale zákonem předvídaný způsob uspořádání vlastnických vztahů. Na tomto základě žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil vypořádání přikázáním věci žalobci za stanovenou náhradu.6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že s ohledem na povahu věci jako iudicium duplex a absenci výjimečných okolností nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, a současně rozhodl podle § 148 o. s. ř. o povinnosti obou účastníků uhradit státu náklady znaleckého posudku rovným dílem a o vrácení nevyčerpaných částí složených záloh.7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká zásadní procesní vady, neúplně a nesprávně zjištěný skutkový stav i nesprávné právní posouzení věci. Především namítá, že žaloba byla od počátku vadná a neprojednatelná pro nesprávnou a neúplnou specifikaci předmětu řízení, neboť jak žalobce, tak soud prvního stupně opomenuli, že předmětná bytová jednotka je jednotkou, vymezenou podle zákona o vlastnictví bytů, a že její převod, resp. rozdělení a vypořádání spoluvlastnictví, musí obligatorně zahrnovat i spoluvlastnický podíl na společných částech domu a zejména na pozemku. Žalovaný tvrdí, že výrok rozsudku je v tomto směru vnitřně rozporný a prakticky nezpůsobilý zápisu do katastru nemovitostí, případně zakládá do budoucna protiprávní stav a riziko dalších sporů, neboť podíly na společných částech a pozemku podle jeho názoru zůstávají i nadále ve spoluvlastnictví účastníků. Současně poukazuje na to, že účastníci jsou rovněž spoluvlastníky dalších nebytových jednotek v domě, s nimiž soud prvního stupně nijak nenaložil, ačkoliv si této skutečnosti byl vědom, čímž nedošlo k úplnému vypořádání spoluvlastnických vztahů. Žalovaný dále namítá výraznou překvapivost rozhodnutí a porušení práva na spravedlivý proces, neboť bylo provedeno pouze jediné jednání trvající zhruba 36 minut, soud účastníkům neposkytl znalecký posudek k dispozici k prostudování, nýbrž pouze stručně sdělil jeho vybraný obsah, a bezprostředně poté rozhodl ve věci samé, přičemž zamítl důkazní návrhy žalovaného bez adekvátního odůvodnění. Tento postup podle žalovaného znemožnil reálně reagovat na klíčový důkaz, navrhnout jeho doplnění či předložit vlastní důkazy, zejména k vyšší tržní hodnotě jeho spoluvlastnického podílu, a vedl k tzv. opomenutým důkazům a nepřezkoumatelnosti rozsudku.8. Žalovaný současně vytýká vadné dokazování a neúplné zjištění skutkového stavu, když soud prvního stupně odmítl jeho důkazní návrhy k otázce ceny bytové jednotky a hodnoty spoluvlastnického podílu žalovaného s odůvodněním údajné nadbytečnosti, ačkoli znalecký posudek podle žalovaného neobsahuje relevantní tržní srovnání a nemůže sám o sobě obstát. Dále namítá, že soud prvního stupně se vůbec nezabýval otázkou, komu má být bytová jednotka přikázána, a ani žalovaného nevyzval k vyjádření, zda by o přikázání jednotky do svého vlastnictví neměl zájem, čímž zatížil rozhodnutí nepřezkoumatelností a porušil zásadu, že soud v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není vázán návrhy účastníků. Po právní stránce žalovaný vytýká soudu prvního stupně, že samotné zrušení spoluvlastnictví představuje v daném případě zneužití práva ze strany žalobce, který podle něj nabyl většinový podíl za výhodnou cenu a usiluje pouze o vytlačení žalovaného ze spoluvlastnictví, přestože je možná dohoda o společném pronájmu a správě jednotky. Soudu rovněž vytýká nesprávnou aplikaci zákona o vlastnictví bytů, když nepřihlédl k nemožnosti odděleného převodu jednotky bez souvisejících podílů, a konečně i nesprávné rozhodnutí o nákladech řízení státu, neboť náklady znaleckého posudku měly být podle žalovaného uloženy výlučně žalobci, který řízení inicioval a z provedeného důkazu profitoval. Z uvedených důvodů žalovaný navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně k zamítnutí žaloby.9. Žalobce ve svém vyjádření považuje odvolání žalovaného za nedůvodné a plně se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Namítá, že výrok napadeného rozsudku je určitý, srozumitelný a zahrnuje bytovou jednotku včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a na pozemku, neboť přímo obsahuje formulaci o jednotce „se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a na pozemku“ ve stanovené výši, což je plně postačující pro zápis do katastru nemovitostí, přičemž požadavek žalovaného na další terminologické zpřesnění považuje za přepjatý formalismus; případná jazyková korekce by navíc mohla být odstraněna v odvolacím řízení bez nutnosti kasačního zásahu. Dále uvádí, že předmětem řízení byla jediná samostatná věc v právním smyslu, a to konkrétní bytová jednotka, zatímco jiné nebytové jednotky v domě jsou samostatnými věcmi se samostatným právním osudem, jejich zahrnutí do řízení by bylo nehospodárné a vedlo b