29 C 25/2022-39 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 11 705,79 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudil řádně úvěruschopnost žalované, kdy vycházel zejména z informací získaných od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaná byla povinna uvést pravdivé údaje. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Své povinnosti neplnila řádně a včas, na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatila pouze částku 10 900 Kč. Žalobce se domáhá zaplacení dlužné jistiny 11 705,79 Kč a příslušenství. Předmětná pohledávka byla z původního věřitele postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno stejného dne. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, netvrdila, ani neprokázala, že by dlužnou částku, byť jen zčásti uhradila. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 1. 3. 2022, žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce z jednání omluvil, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, věc byla projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Dokazování ve věci bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu žalobce. 4. Ze smlouvy o půjčce bylo prokázáno tvrzení žalobce o uzavření předmětné smlouvy dne [datum] mezi smluvními stranami, způsobem a s obsahem tak, jak je tvrzeno v žalobě (viz odst. 1 odůvodnění). Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaná převzala v den uzavření smlouvy od právního předchůdce žalobce částku 15 000 Kč v hotovosti. 5. Z tvrzení žalobce, které žalovaná žádným způsobem nezpochybňovala a bylo zároveň v její prospěch, bylo prokázáno, že na půjčku uhradila žalovaná celkem částku 10 900 Kč. 6. Žalobce v řízení tvrdil, že původní věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalované, toto tvrzení však dle názoru soudu nebyla dostatečná a řádné prověření úvěruschopnosti žalobcem nebylo řádně tvrzeno ani prokázáno. Svou nepřítomností u jednání se žalobce připravil o možnost býti poučen soudem ve smyslu § 118a o.s.ř. 7. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002). 8. Žalobce pouze nekonkrétně tvrdil, že původní věřitel měl získat dostatečné informace od žalované, tyto měl zhodnotit, kdy žalovaná měla být dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, kdy tyto informace byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Na základě toho měl právní předchůdce žalobce vyhodnotit žalovanou jako úvěruschopnou. Žalobce řádně netvrdil, jak a jaké konkrétně byly poměry žalované skutečně zjišťovány, a jak byly tyto vyhodnoceny. Pokud žalobce předložil kartu zákazníka, z ní vyplývá, že byla sepsána v den uzavření smlouvy, obsahuje iniciály žalované, jako jméno, příjmení, bydliště, číslo OP. U bydliště je uvedeno druh bydlení nájemník, u společné domácnosti je zaškrtnuto, že je vedena s manželem. U zaměstnání je zaškrtnuto hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou a název a adresa zaměstnavatele, kterým měl být [anonymizováno] v Brně, kdy žalovaná měla pracovat na pozici sanitárka, je zaškrtnuto, že zaměstnání bylo telefonicky ověřeno. Žalobce řádně neprokázal, že původní věřitel skutečně řádně ověřil pracovní poměr žalované, když soudu nebyla doložena pracovní smlouva, není zřejmé, zda tuto měl původní věřitel skutečně k dispozici. V oddíle půjčky a úvěry je uvedeno, že již splácela žalovaná ke dni sjednání smlouvy půjčku ve výši 10 000 Kč, kdy věřitelem byla stejná společnost, a tedy [příjmení] [jméno], kdy měsíční splátka měla být 1 220 Kč. U příjmů je vyplněn příjem 17 000 Kč jako čistá mzda, u výdajů nájem/inkaso 3 500 Kč, výdaje domácnosti 9 000 Kč. U dokumentů na ověření finanční situace je zaškrtnuto výplatní pásky, výpis účtu, pracovní smlouva, nájemní smlouva, SIPO. Žádný z těchto dokumentů však soudu nebyl předložen a není zřejmé, zda vůbec, a pokud tak s jakým obsahem byly původnímu věřiteli předloženy a jak byly vyhodnoceny. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná již byla zatížena měsíční splátkou ve výši 1 220 Kč a v nově uzavřené smlouvě se zavázala k týdenním splátkám ve výši 450 Kč, měsíčně tedy 1 800 Kč. S ohledem na uvedené příjmy a výdaje se nejeví tvrzená finanční rezerva ve výši 4 500 Kč jako dostatečná. Ani příjmy ani výdaje nebyly žádným způsobem doloženy, stejně tak nebyly doloženy výpisy z účtů za vypovídající období, například tří měsíců před uzavřením smlouvy, ze kterého by bylo zřejmé, že si původní věřitel mohl udělat objektivní názor na pravidelné příjmy a výdaje žalované. Soud má za to, že žalobce řádně netvrdil a neprokázal, že úvěruschopnost žalované byla v době sjednání smlouvy s dostatečnou pečlivostí prověřena a vyhodnocena. 9. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze stejného dne. 10. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím lístkem vyplývá, že touto výzvou ze dne 28. 7. 2020 odeslanou dne 28. 7. 2020 byla žalovaná žalobcem vyzvána k zaplacení předmětné částky, kdy jí byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 12. 8. 2020. <i>11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>15. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.</i> 16. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Předmětná úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně s ohledem na nesplnění povinnosti původním věřitelem s náležitou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Úvěr má být