29 C 325/2021-44 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (smlouva). Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od spotřebitele, nahlédnutím do databází, poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi doklady patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky 20 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč, počínaje 12. 4. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 5. 2020. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatil 600 Kč. Žalobce se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny 20 000 Kč, kapitalizovaných úroků 2 435,77 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 280,33 Kč a jdoucího smluvního úroku a jdoucího zákonného úroku z prodlení od 16. 1. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil, ani neprokázal, že by žalovanou částku byť jen z části uhradil. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 1. 2. 2022, žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce z jednání omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, věc byla projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Dokazování bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu žalobce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy s obsahem dle žalobních tvrzení. Ze smlouvy dále vyplývá, že původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem. K prokázání úvěruschopnosti žalobce navrhl k důkazu kartu zákazníka. Soud má za to, že tvrzení k posouzení a zkoumání úvěruschopnosti nebyla ze strany žalobce dostatečná, netvrdil konkrétně, jakým způsobem zkoumal a vyhodnotil úvěruschopnost, konkrétně jaké údaje vyžadoval, shromáždil, jak je ověřil, když žalobní tvrzení jsou nekonkrétní a neurčitá. Z karty zákazníka vyplývá, že byla vyplněna k předmětné smlouvě, obsahuje iniciály žalovaného, druh bydlení uveden nájemník, bydlení od ledna 2019, počet bydlišť za poslední 3 roky 3, z to je evidentní, že bydlení žalovaného nebylo v době uzavření smlouvy stabilní. Dále je uveden název a adresa zaměstnavatele, zaškrtnuto, že se má jednat o hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou a že zaměstnání bylo ověřeno. K příjmům je vyplněna částka 30 000 Kč, k výdajům částka 500 Kč jako výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), k osobním výdajů 4 500 Kč, celkem výdaje 6 000 Kč, použitelný příjem 24 000 Kč. K dokumentům k ověření jsou za škrtnuty výplatní pásky, pracovní smlouva, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, nájemní smlouva, žádné z těchto dokumentů nebyly soudu předloženy. Nebylo tedy prokázáno, zda původní věřitel skutečně tyto doklady měl k dispozici, že je posoudil a jakým způsobem. Není tedy prokázáno, že ke dni uzavření smlouvy měl skutečně žalovaný pravidelný a dostatečný příjem, pokud jde o výdaje, jsou uvedeny ve značně podhodnocené výši, když částka na nájem a energie ve výši 500 Kč je nepřiměřeně nízká, není zřejmé, jaké životní výdaje žalovaný v době uzavření smlouvy měl, není zřejmé, zda původní věřitel měl k dispozici výpisy z běžného účtu za vypovídající dobu, tedy alespoň tří měsíců, aby objektivně zhodnotil skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Dále vůbec není zřejmé, zda zkoumal a zabýval se tím, zda žalovaný měl i jiné závazky. Žalobce tak dostatečně netvrdil a neprokázal, že řádně posoudil a vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného. 4. Předloženými listinnými důkazy dle názoru soudu žalobce tedy prokázal uzavření předmětné smlouvy o úvěru a poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, neprokázal však a ani řádně netvrdil, že před uzavřením smlouvy řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce nebyl přítomen u jednání, nebylo možné mu dát poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. 5. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002). 6. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o odstoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021 ve spojení s oznámením ze dne 15. 1. 2021, ze kterých vyplývá, že předmětná pohledávka byla z původního věřitele převedena na žalobce. 7. Z tvrzení žalobce, které žalovaný nezpochybňoval, a bylo v jeho prospěch, nepochybně vyplývá, že na úvěr splatil 600 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně dalšího splácení úvěru leželo na straně žalovaného, ten k tomu ničeho netvrdil a ničeho neprokázal. 8. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky výzvou ze dne 13. 5. 2021, kterou odeslal den následující 14. 5. 2021, lhůta k plnění byla stanovena do 28. 5. 2021. <i>9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>13. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.</i> 14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Předmětná úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně s ohledem na nesplnění povinnosti původním věřitelem s náležitou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Porušení povinnosti původního věřitele řádně a s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu a zároveň (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázku i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele, tento výklad vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 6.10.2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20 a z rozsudku Soudního