29 C 5/2022-41 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovanému zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet, a to zejména na základě informací získaných od žalovaného, ten byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaný byl povinen uvést pravdivé informace. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit za půjčené prostředky úrok 455 Kč s úrokovou sazbu ve výši 20,98 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Své povinnosti neplnil řádně a včas, na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu zaplatil pouze částku 1 130 Kč. Žalobce se proto domáhá dlužné jistiny 5 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku, úroku z prodlení, jdoucího smluvního úroku a úroku z prodlení od 7. 12. 2019 z dlužné jistiny. Předmětná pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupení bylo žalovanému oznámeno stejného dne. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil, ani neprokázal, že by dlužnou částku, byť jen zčásti uhradil. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 1. 3. 2022, žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce z jednání omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil, věc byla projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Dokazování ve věci bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu žalobce 4. Ze smlouvy o půjčce bylo prokázáno tvrzení žalobce o uzavření předmětné smlouvy dne [datum] způsobem a s obsahem, jak bylo tvrzeno v žalobě (viz odst. 1 odůvodnění). Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný převzal v den uzavření smlouvy částku 5 000 Kč od původního věřitele v hotovosti. 5. Z tvrzení žalobce, které žalovaný žádným způsobem nezpochybňoval a zároveň bylo v jeho prospěch, bylo prokázáno, že žalovaný na půjčku uhradil celkem částku 1 130 Kč, jiné úhrady žalovaný netvrdil a neprokázal. 6. Žalobce v řízení tvrdil, že původní věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, toto tvrzení však dle názoru soudu nebyla dostatečná a řádné prověření úvěruschopnosti žalobcem nebylo řádně tvrzeno ani prokázáno. Svou nepřítomností u jednání se žalobce připravil o možnost býti poučen soudem ve smyslu § 118a o.s.ř. 7. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002). 8. Žalobce pouze nekonkrétně tvrdil, že původní věřitel měl získat dostatečné informace od žalovaného, tyto měl zhodnotit, kdy žalovaný měl být dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, kdy tyto informace byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Na základě toho měl právní předchůdce žalobce vyhodnotit žalovaného jako úvěruschopného. Žalobce řádně netvrdil, jak a jaké konkrétně byly poměry žalovaného skutečně zjišťovány, a jak byly tyto vyhodnoceny. 9. Pokud žalobce předložil kartu zákazníka, z ní vyplývá, že byla sepsána v den uzavření smlouvy, jsou v ní iniciály žalovaného jako jméno, adresa, číslo OP, u bydlení uvedeno, že bydlí s rodiči, není uvedeno, s kým žije ve společné domácnosti. U zaměstnání je vyplněno jméno a adresa zaměstnavatele, kterým měl být [právnická osoba], mělo se jednat o hlavní pracovní poměr na dobu určitou od října 2015, kdy je uvedeno, že počet zaměstnání za poslední 3 roky je 2. Tyto skutečnosti nebyly nijak doloženy, soudu není zřejmé, zda měl právní předchůdce žalobce k dispozici pracovní smlouvu, i když je zaškrtnuta v dokumentech na pověření situace, není zřejmé, do jaké doby měl pracovní poměr trvat, když je zřejmé z karty zákazníka, že měl být na dobu určitou, dále ze skutečnosti, že za poslední 3 roky vystřídal žalovaný 2 zaměstnání je zřejmé, že zaměstnání mělo být pečlivě zkoumáno tak, aby bylo zřejmé, že žalovaný bude mít do budoucna na období sjednaných splátek zajištěn pravidelný příjem. Pokud jde o měsíční příjem je vyplněna čistá mzda 11 100 Kč, u výdajů 1 500 Kč inkaso, výdaje domácnosti 4 300 Kč. U dokumentů na ověření finanční situace je zaškrtnuto výplatní pásky, pracovní smlouva. Žádné z těchto dokumentů však soudu nebyly předloženy a není zřejmé, zda vůbec a pokud, tak s jakým obsahem byly původnímu věřiteli předloženy a jak byly vyhodnoceny. Uvedený příjem 11 100 Kč tak nebyl žádným způsobem prokázán. Pokud jde o měsíční výdaje, výdaje na inkaso či nájem, kdy není přesně specifikováno o jaké výdaje se jedná, se jeví jako podhodnocené, u dalších výdajů není specifikováno, o jaké výdaje se mělo jednat a v jaké jsou skutečné výši. Je zřejmé, že právní předchůdce žalobce si neudělal objektivní představu o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného, které by mohl získat například výpisem z jeho účtu za vypovídající období, tedy minimálně tříměsíční před sjednáním smlouvy. Soud má za to, že žalobce řádně netvrdil a neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného byla v době sjednání smlouvy s dostatečnou pečlivostí prověřena a vyhodnocená. 10. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze stejného dne. 11. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že touto výzvou ze dne 7. 5. 2020, odeslanou dne 10. 5. 2020, byl žalovaný žalobcem vyzván k zaplacení předmětné částky, kdy mu byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 14. 5. 2020. <i>12. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>16. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.</i> 17. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Předmětná úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně s ohledem na nesplnění povinnosti původním věřitelem s náležitou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí n