29 C 8/2022-41 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 46 517,92 Kč, a to jednak ze smlouvy ze dne 21. 8. 2017 (první smlouva), kterou uzavřel právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] dne [datum] s žalovaným pod [číslo] dále ze smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi stejnými účastníky pod [číslo] (druhá smlouva). 2. Na základě první smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Ve smlouvě se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 29 655,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 9 068 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 9 454 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 11 133,00 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný hradit v hotovosti v osmnáctiměsíčních splátkách po 3 704 Kč, poslední splátka byla stanovena na 21. 2. 2019. Úvěruschopnost žalovaného posoudil žalobce na základě informací získaných od žalovaného, které byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, poskytnuté informace byly záznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané Ověřené dokumenty, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce, nájemní smlouva. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil celkem částku 9 055 Kč. Žalobce se domáhá zaplacení dlužné jistiny 30 999,06 Kč a dále příslušenství. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, což platí i pro první i pro druhou smlouvu. 3. Na základě druhé smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Ve smlouvě se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 25 750,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 5 366 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 7 160 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 13 224 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný hradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 930 Kč, poslední splátka byla stanovena na 23. 7. 2018. Úvěruschopnost žalovaného posoudil žalobce na základě informací získaných od žalovaného, které byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané Ověřené dokumenty, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce, nájemní smlouva. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil celkem částku 27 150 Kč. Žalobce se domáhá zaplacení dlužné jistiny 315 518,86 Kč a dále příslušenství. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, což platí i pro první i pro druhou smlouvu. 4. Žalovaný k žalobě nevyjádřil, netvrdil, ani neprokázal, že by žalovanou částku, byť jen zčásti uhradil. 5. Jednání ve věci bylo nařízeno na 24. 2. 2022. Žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Podle § 101 odst. 34 byla věc projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. 6. Dokazování bylo provedeno listinami dle návrhu žalobce. Uzavření předmětných smluv dle odst. 2 a odst. 3 bylo prokázáno předloženými smlouvami o zápůjčce, z nich dále vyplývá převzetí tvrzených částek zápůjčky v hotovosti žalovaným, a to u první smlouvy ve výši 37 000 Kč, u druhé ve výši 30 000 Kč. Z tabulky umoření bylo prokázáno, že na první smlouvu zaplatil žalobci žalovaný 9 055 Kč, a na druhou 27 150 Kč. 7. Žalobce dle názoru soudu v řízení dostatečně netvrdil a tedy ani neprokázal, že u každé z jednotlivých smluv byla řádně zkoumána a vyhodnocena úvěruschopnost žalovaného tak, jak má na mysli zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce u každé ze smluv vycházel z informací poskytnutých žalovaným zaznamenaných v kartě zákazníka, dále informace měly být ověřeny listinami předloženými žalovaným. K žalobě však byla doložena vždy pouze samotná smlouva o zápůjčce, zákaznické karty nebyly soudu předloženy a nebyly ani označeny v žalobě k důkazu. Není tedy vůbec zřejmé, zda vůbec právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného a jakým způsobem, žalobce toto nijak konkrétně netvrdil a neprokázal. Neunesl tak břemeno tvrzení a břemeno důkazní k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného při uzavření předmětné smlouvy. 8. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002). 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 ve spojení s oznámením o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že předmětné závazky z obou smluv byly postoupeny na žalobce a žalobce je tak ve sporu aktivně věcně legitimovaný. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2020 odeslané dne 12. 5. 2020 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě žalované částky nejpozději do 18. 5. 2020. Je tedy nepochybné, že následujícím dnem 19. 5. 2020 se žalovaný ocitl v prodlení. <i>10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.</i> 15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Předmětné úvěrové smlouvy nebyly uzavřeny platně s ohledem na nesplnění povinnosti původním věřitelem s náležitou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Porušení povinnosti původního věřitele řádně a s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu a zároveň (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek a soud je proto povi