42 C 93/2023-30 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. 11. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 7 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně ode dne 4. 2. 2020 do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce. K vlastní pohledávce žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytl dne 3. 12. 2019 úvěr ve výši 7 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 3. 2. 2020. Žalobce dále uvedl, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval, zadal osobní údaje, telefon a email, čímž zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, což byl podmiňující krok k registraci. Poté zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření jeho úvěruschopnosti mu pak byl zaslán v rámci webového rozhraní návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který akceptoval. Poté mu původní věřitel na účet uvedený v žalobě vyplatil dne 3. 12. 2019 úvěr. Úvěruschopnost žalovaného posoudil původní věřitel zejména lustrací veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Nebyly zjištěny skutečnosti vedoucí k pochybám o schopnosti žalovaného splácet úvěr. K tomu žalobce výslovně neoznačil žádné důkazy. K procesu uzavření smlouvy doplnil, že dle smlouvy došlo mezi smluvními stranami k dohodě, že k podpisu smluvní dokumentace dojde uvedením zvoleného hesla, případně SMS kódu a kliknutím na tlačítko„ Požádat“. Takovým způsobem měl žalovaný podepsat smlouvu. Původní věřitel pak úvěr prokazatelně poskytl na účet uvedený v žalobě, a to dne 3.12.2019. Žalovaný však úvěr ve sjednané lhůtě nesplatil. Neučinil tak ani po následných upomínkách. Žalobce doplnil, že v případě neuznání jeho nároku z titulu uzavřené smlouvy, navrhuje, aby soud žalobu posoudil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení, kdy k důkazu má být učiněn dotaz na banku ohledně majitele účtu, kam byl úvěr původním věřitelem poskytnut. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes zaslání předžalobní upomínky právním zástupcem žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 17. 7. 2023, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce a které si soud na návrh žalobce vyžádal, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil listiny podepsané pouze zapůjčitelem, případně listiny nikým nepodepsané, a to jednak formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ohledně věřitele [právnická osoba], kdy má jít o informace ke krátkodobému bezúčelovému spotřebitelskému úvěru ve výši 7 000 Kč poskytnutému bezhotovostním převodem, se splatností 62 dní. Listina obsahuje parafu podpisu v místě pro zapůjčitele, klientem není podepsána. Z předložené listiny nemá soud za prokázané, že by se žalovaný před tvrzeným uzavřením smlouvy s těmito informacemi seznámil. Žalobce dále předložil smlouvu o spotřebitelském úvěru spolu se všeobecnými obchodními podmínkami pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [právnická osoba], kdy smlouva obsahuje pouze parafu u osoby zapůjčitele, obchodní podmínky žádné podpisy neobsahují. Smlouva o spotřebitelském úvěru není označena žádným datem, jako smluvní strany jsou uvedeni [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí peněžité zápůjčky ve formě krátkodobého spotřebitelského úvěru ve výši 7 000 Kč, s datem poskytnutí 3. 12. 2019 a datem splatnosti 3. 2. 2020, a to bez dalších poplatků. Jsou uvedeny bankovní účty zapůjčitele a klienta. Smlouva obsahuje i další ujednání včetně důsledků prodlení dlužníka, kdy s ohledem na právní hodnocení věci soud tyto podmínky ani ujednání obsažená v obchodních podmínkách dále nerozebírá. 5. Žalobce nepředložil žádný důkaz ke svým tvrzením o tom, jakým způsobem měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru o tvrzeném obsahu, když nepředložil a neoznačil žádný důkaz k tvrzení o podpisu smlouvy žalovaným formou vložení jedinečného SMS kódu či hesla, ani o odeslání takového kódu (hesla), či informace o zaslání smlouvy žalovanému, seznámení se s obsahem smlouvy, předsmluvními informacemi či obchodními podmínkami žalovaným. Soud tak z uvedených listin nemá za prokázané, že by právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu. Žalobce především dostatečným způsobem netvrdil, jakým konkrétním jednáním žalovaného k uzavření takové smlouvy mělo dojít, pokud po registraci na webových stránkách uvedené společnosti v rámci uživatelského účtu měl žalovaný vložením kódu (hesla) odsouhlasit znění smlouvy, případně obchodních podmínek jako součásti smlouvy, pak žalobce netvrdil, jaký kód (heslo) byl žalovanému k ověření jeho jednání zaslán, jak žalovaný smlouvu či obchodní podmínky vložením takového konkrétního kódu odsouhlasil, z čeho vyplývá, že by mělo jít o odsouhlasení smlouvy a obchodních podmínek právě o předloženém obsahu, uvedeného data. Předložené nepodepsané listiny či listiny podepsané pouze původním věřitelem pak uzavření konkrétní smlouvy, případně odsouhlasení obchodních podmínek, prokazovat nemohou. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. 6. Žalobce nepředložil žádné důkazy k tvrzení o prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Netvrdil, že by od žalovaného požadoval jakékoliv konkrétní údaje k jeho poměrům, příjmům a výdajům. Rovněž tak nedoložil ničeho k tvrzení o tom, že jeho právní předchůdce nahlížel do veřejných registrů, ke zjištěním ohledně takového nahlížení. Soud tak nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobce před tvrzeným uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru prověřil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. 7. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že z účtu společnosti [právnická osoba] byla na účet č. [bankovní účet] dne 3. 12. 2019 pod variabilním symbolem [číslo] poukázána částka 7 000 Kč. Není zřejmé, jaký byl účel této platby. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 14. 4. 2023 má soud za prokázané, že majitelem uvedeného účtu byl ke dni 3. 12. 2019 žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu pak má soud za prokázané, že dne 3. 12. 2019 byla na tento účet připsána platba od právního předchůdce žalobce, společnosti [právnická osoba], ve výši 7 000 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 spolu s přílohou má soud za prokázané, že touto smlouvou byly společností [právnická osoba] na žalobce postupovány pohledávky vzniklé ze smluv o zápůjčce, kdy z přílohy je zřejmé, že byla postupována i tato pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno, což je prokázáno oznámením ze dne 13. 8. 2022 a předžalobní upomínkou z téhož dne spolu s podacím lístkem ze dne 13. 8. 2022. 9. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce v souladu s ust. § 239 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr dle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce zejména dostatečně netvrdil, jakým konkrétním způsobem měla být uzavřena k důkazu předložená smlouva, případně odsouhlaseny obchodní podmínky, když tvrzení o tom, jakým způsobem měl žalovaný smlouvu o tvrzeném obsahu spolu s obchodními podmínkami akceptovat, byla nedostatečná. Pokud měl být případně podpis na listinách nahrazen vložením unikátního SMS kódu či hesla, pak nebyly předloženy důkazy o tom, o jaký kód (heslo) šlo, kdy byl žalovanému zaslán, kdy a jak jím namísto podpisu případně akceptoval smlouvu o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu. Žalobce konečně nic netvrdil k tomu, jak a kdy případně měly být odsouhlaseny obchodní podmínky, které se měly stát součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru. O uzavření tvrzené smlouvy pak nemohou svědčit k důkazu předložené žalovaným nepodepsané listiny. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by jednání žalovaného směřující k uza