33 C 11/2026-64 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 6. 11. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 77 889,80 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 21. 12. 2024, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 1. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat 13. 6. 2026. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB, žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, následně vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP, kdy na základě souhlasu žalovaný poskytuje třetí strana (banka, či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného, příp. vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek prokazujících příjem žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet , č. účtu, , a to dne 29. 1. 2025 ve výši 3 000 Kč, dne 21. 12. 2024 ve výši 17 000 Kč, dne 24. 1. 2025 ve výši 8 000 Kč, dne 25. 1. 2025 ve výši 5 000 Kč a dne 29. 1. 2025 ve výši 2 036 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 71,20 Kč. Žalovaný se dostal s placením denních splátek do prodlení, žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž byl žalovaný informován emailem ze dne 6. 6. 2025. Žalovaný má zaplatit celkem 75 567,92 Kč, a to za jistinu 34 964,64 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 664,18 Kč, smluvní úrok 39 136,68 Kč, poplatek za službu „Presto“ 802,42 Kč, a dále smluvní pokutu v kapitalizované výši 2 321,88 Kč. Žalobkyně dále navrhla, že pokud by soud neměl nárok vyplývající z revolvingového spotřebitelského úvěru za prokázaný, žalobkyně nárokuje úhradu neuhrazené části jistiny, která by představovala nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 12. 9. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložila žalobkyně, a které si soud vyžádal. Žalobkyně k důkazu předložila žalovaným nepodepsanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Jako smluvní strany jsou uvedeny v listině strany sporu, kdy žalobkyně je ve smlouvě označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí spotřebitelského úvěru do výše 80 000 Kč, který bylo možno čerpat postupně i opakovaně. Úvěr mohl být čerpán po dobu platnosti tzv. kreditního rámce do 13. 6. 2026. Úvěr měl být dále úročen úrokovou sazbou ve výši 0,933 % denně. Splacení úvěru bylo sjednáno ve formě denních splátek, první denní splátka měla být splatná 30. dnem po poskytnutí úvěru, tj. v tomto případě dne 20. 1. 2025 Listina v místě podpisu pro věřitele je elektronicky podepsána blíže nespecifikovanou osobou dne 21. 12. 2024, na místě podpisu klienta není smlouva nikým podepsána.4. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že žalovanému byly stanoveny denní splátky ve výši 160,60 Kč, kdy splatnost první splátky byla stanovena na den 22. 12. 2024 a poslední denní splátka měla být splatná dne 14. 6. 20265. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyhotoveného žalobkyní soud zjistil, že ohledně žalovaného jsou vedeny tyto údaje: počet členů ve společné hospodařící domácnosti 1, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 10 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 6 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 9 000 Kč, ověřený měsíční příjem 51 053 Kč.6. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti soud zjistil, jaké jsou u žalobkyně v obecné rovině pravidla posuzování úvěruschopnosti.7. Z přehledu identifikovaných příjmů sod zjistil, že příjem žalovaného byl doložen bankovními výpisy, v rámci kterých byly na základě příjmových transakcí zjištěny blíže jednotlivé blíže neupřesněné příjmy žalovaného.8. Z přehledu bankovních transakci vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne 29. 1. 2025 částku 3 000 Kč, dne 21. 12. 2024 částku 17 000 Kč, dne 24. 1. 2025 částku 8 000 Kč, dne 25. 1. 2025 částku 5 000 Kč a dne 29. 1. 2025 částku 2 036 Kč, tj. celkem 35 036 Kč.9. Ze sdělení , právnická osoba, . z 4. 3. 2006 soud zjistil, že účet č. č. , č. účtu, je veden na žalovaného. Touto zprávou bylo zároveň potvrzeno přijetí žalobkyní tvrzených plateb na účet žalovaného a zároveň z ní bylo zjištěno, že je evidována odchozí platba ve prospěch žalobkyně dne 20. 1. 2025 ve výši 4 817,76 Kč a 4. 2. 2025 ve výši 3 677,49 Kč, tj. celkem 8 495,25 Kč.10. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 78 388,17 Kč do tří dnů, přičemž výzvu dle potvrzení doručovatele odeslala 10. 9. 2025.11. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Mělo jít o spotřebitelský úvěr podle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobkyní. Listina, která neobsahuje podpis žalovaného, není způsobilá prokázat tvrzení žalobkyně o jejím uzavření. Žalobkyně ve smyslu § 562 občanského zákoníku ani nepředložila k důkazu žádné záznamy, které by případně jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného na smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně v dané věci neunesla břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.12. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, neboť žalobkyně před jejím uzavřením s odbornou péčí neprověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci). Žalobkyně v této věci nepředložila žádné listiny, které by svědčily o prověření výdajů žalovaného. Žalobkyně předložila pouze přehled identifikovaných příjmů, který však neobsahuje žádné konkrétní údaje o příjmech žalovaného, pouze obsahuje informaci o výši ověřeného příjmu, přičemž však není uvedeno, jak k této částce žalobkyně dospěla. S ohledem na uvedené nebylo prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak podle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).13. Za situace, kdy se žalobkyně k jednání dne 8. 4. 2026 nedostavila (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce), nemohla být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a zejména neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného ve dnech 21. 12. 2024 až 29. 1. 2025 celkem částku 35 036 Kč a žalovaný žalobkyni zaplatil 8 495,25 Kč. Za situace, kdy mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru, případně šlo o smlouvu neplatnou, pak soud tyto platby považoval ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku za platby bez právního důvodu, kterými se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný se obohatil o částku 26 540,75 Kč. Žalovaný je ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinen vydat tomu, na jehož úkor se obohatil, tj. žalobkyni. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván v předžalobní upomín