33 C 346/2025-99 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 13. 6. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit částku 13 172,89 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitel“). V žalobě uvedla, že původní věřitel uzavřel dne 14. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové částce 83 290 Kč, jehož splatnost byla sjednána na 14. 12. 2024. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr původnímu věřiteli vrátit ve lhůtě do dne splatnosti úvěru, žalovaný však povinnosti ze smlouvy vyplývající porušil, kdy poskytnutý úvěr ke dni jeho splatnosti původnímu věřiteli nevrátil. Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr prostřednictvím plateb ze dne 14. 12. 2022 v částce 13 270 Kč, ze dne 22. 1. 2023 v částce 10 000 Kč, ze dne 23. 1. 2023 v částce 13 260 Kč, ze dne 24. 1. 2023 v částce 9 470 Kč, ze dne 28. 1. 2023 v částce 13 270 Kč, ze dne 1. 2. 2023 v částce 4 600 Kč, ze dne 16. 2. 2023 v částce 13 270 Kč, ze dne 8. 3. 2023 v částce 1 300 Kč, ze dne 5. 5. 2023 v částce 1 350 Kč a ze dne 11. 7. 2023 v částce 3 500 Kč, tj. celkem v částce 83 290 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný následně na poskytnutý úvěr uhradil částku 70 117,11 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslání předžalobní upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými důkazy, jež předložila žalobkyně, a které si soud vyžádal.4. Žalobkyně k důkazu předložila žalovaným nepodepsanou listinu – smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Jako smluvní strany jsou vedeny v listině strany sporu, kdy původní věřitel je ve smlouvě označen jako „společnost“ a žalovaný jako „klient“. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru do výše 13 270 Kč, který bylo možno čerpat postupně i opakovaně. Úvěr mohl být čerpán po dobu 24 měsíců. Úvěr měl být dále úročen úrokovou sazbou ve výši 457,50 % ročně. Splacení úvěru bylo sjednáno ve formě měsíčních splátek, přičemž žalovaný se zavázal na poskytnutý úvěr původnímu věřiteli zaplatit měsíčně alespoň minimální částku, která odpovídá 10 % z použité částky plus úroky a penále za dobu čerpání úvěru. Konečná splatnost úvěru byla stanovena na 14. 12. 2024. Listina v místě podpisu pro původního věřitele není prokazatelně podepsána, na místě podpisu klienta je uvedeno pouze „OK“.5. Z čestného prohlášení klienta soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že je svobodný, má čistý měsíční příjem ve výši 31 900 Kč, je zaměstnán, má měsíční výdaje domácnosti ve výši 4 000 Kč a výdaje na splátky dalších úvěrů ve výši 5 000 Kč.6. Z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, jaký je obecný postup uzavření úvěrové smlouvy původním věřitelem.7. Z potvrzení o platbách soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému dne 14. 12. 2022 částku 13 270 Kč, dne 22. 1. 2023 částku 10 000 Kč, dne 23. 1. 2023 částku 13 260 Kč, dne 24. 1. 2023 částku 9 470 Kč, dne 28. 1. 2023 částku 13 270 Kč, dne 1. 2. 2023 částku 4 600 Kč, dne 16. 2. 2023 částku 13 270 Kč, dne 8. 3. 2023 částku 1 300 Kč, dne 5. 5. 2023 částku 1 350 Kč a dne 11. 7. 2023 částku 3 500 Kč, tj. celkem částku 83 290 Kč.8. Ze zprávy , právnická osoba, soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného.9. Z upomínky ze dne 9. 10. 2023 soud zjistil, že původní věřitel poskytnutý úvěr zesplatnil co do částky 26 957,57 Kč.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, .11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni.12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 37 579,57 Kč, a to do 3 dnů, odeslání výzvy žalobkyně prokázala poštovním podacím lístkem ze dne 2. 6. 2025.13. Žalobkyně dále doložila soudu standartní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlení k posouzení smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud pro věc nic podstatného nezjistil.14. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Mělo jít o spotřebitelský úvěr podle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s původním věřitelem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobkyní. Listina, která neobsahuje podpis žalovaného, není způsobilá prokázat tvrzení žalobkyně o jejím uzavření. Žalobkyně ve smyslu § 562 občanského zákoníku ani nepředložila k důkazu žádné záznamy, které by případně jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného na smlouvě o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy, které by prokázaly postup uzavření smlouvy, jak je pospáno ve všeobecných obchodních podmínkách původního věřitele. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně v dané věci neunesla břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.15. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, neboť žalobkyně před jejím uzavřením s odbornou péčí neprověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci). Žalobkyně v této věci nepředložila žádné listiny, které by svědčily o prověření výdajů žalovaného. Žalobkyně předložila pouze čestné prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, avšak k tomuto čestnému prohlášení nebyly předloženy žádné listiny, které by tvrzené příjmy dokládaly. S ohledem na uvedené nebylo prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak podle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).16. Soud pouze pro úplnost doplňuje, že ani v případě, kdy by soud dospěl k závěru, že tvrzená smlouva byla uzavřena a majetkové poměry žalovaného byly zkoumány řádně, nebylo by možné konstatovat, že smlouva o úvěru byla sjednána zcela platně, a to s ohledem na výši smluvního úroku 457,50 % p.a., která mnohonásobně přesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, takovou výši úroku je nutno považovat za nepřiměřenou a ve zjevném rozporu s dobrými mravy, což má podle § 588 občanského zákoníku za následek absolutní neplatnost ujednání o smluvní úrokové sazbě.17. Za situace, kdy se žalobkyně k soudnímu jednání dne 19. 1. 2026 nedostavila (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce), nemohla být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a zejména neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného dne 14. 12. 2022 částku 13 270 Kč, dne 22. 1. 2023 částku 10 000 Kč, dne 23. 1. 2023 částku 13 260 Kč, dne 24. 1. 2023 částku 9 470 Kč, dne 28. 1. 2023 částku 13 270 Kč, dne 1. 2. 2023 částku 4 600 Kč, dne 16. 2. 2023 částku 13 270 Kč, dne 8. 3. 2023 částku 1 300 Kč, dne 5. 5. 2023 částku 1 350 Kč a dne 11. 7. 2023 částku 3 500 Kč, tj. celkem částku 83 290 Kč. Žalovaný následně původnímu věřiteli uhradil částku 70 117,11 Kč. Za situace, kdy mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru, případně šlo o smlouvu neplatnou, pak soud tyto platby považoval ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku za platby bez právního důvodu, kterými s