33 C 366/2025-64 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 24. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 459,62 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 23. 11. 2024, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 68 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 23. 12. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat 17. 5. 2026. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB, žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, následně vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP, kdy na základě souhlasu žalovaný poskytuje třetí strana (banka, či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného, příp. vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek prokazujících příjem žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet , č. účtu, , a to dne 23. 11. 2024 v částce 16 400 Kč a dne 24. 11. 2024 v částce 600 Kč. Žalovaný následně na jistinu splatil celkem 49,86 Kč, a to prostřednictvím platby ze dne 2. 1. 2025 v částce 49,86 Kč. Žalovaný se dostal s placením denních splátek do prodlení, žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž byl žalovaný informována emailem ze dne 5. 5. 2025. Žalovaný má zaplatit celkem 36 852,42 Kč, a to za jistinu 16 950,05 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 313,92 Kč, smluvní úrok 18 823,15 Kč, poplatek za službu „Presto“ 765,30 Kč, a dále smluvní pokutu v kapitalizované výši 607,20 Kč. Žalobkyně dále navrhla, že pokud by soud neměl nárok vyplývající z revolvingového spotřebitelského úvěru za prokázaný, žalobkyně nárokuje úhradu neuhrazené části jistiny, která by představovala nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 29. 8. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložila žalobkyně, a které si soud vyžádal. Žalobkyně k důkazu předložila žalovaným nepodepsanou listinu – smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Jako smluvní strany jsou vedeny v listině strany sporu, kdy žalobkyně je ve smlouvě označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí spotřebitelského úvěru do výše 68 200 Kč, který bylo možno čerpat postupně i opakovaně. Úvěr mohl být čerpán po dobu platnosti tzv. kreditního rámce do 17. 5. 2026. Úvěr měl být dále úročen úrokovou sazbou ve výši 0,933 % denně. Splacení úvěru bylo sjednáno ve formě denních splátek, první denní splátka měla být splatná 30. dnem po poskytnutí úvěru, tj. v tomto případě dne 23. 12. 2024. Listina v místě podpisu pro věřitele je elektronicky podepsána blíže nespecifikovanou osobou dne 23. 11. 2024, na místě podpisu klienta není smlouva nikým podepsána.4. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že žalovanému byly stanoveny denní splátky ve výši 37,71 Kč, kdy splatnost první splátky byla stanovena na den 24. 11. 2023 a poslední denní splátka měla být splatná dne 18. 5. 20265. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyhotoveného žalobkyní soud zjistil, že ohledně žalovaného jsou vedeny tyto údaje: počet členů ve společné hospodařící domácnosti 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 3 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 10 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 9 000 Kč, ověřený měsíční příjem 28 094 Kč.6. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti soud zjistil, jaké jsou u žalobkyně v obecné rovině pravidla posuzování úvěruschopnosti.7. Z přehledu identifikovaných příjmů sod zjistil, že příjem žalovaného byl doložen bankovními výpisy, v rámci kterých byl na základě příjmových transakcí zjištěn ověřený čistý příjem žalovaného 28 094 Kč.8. Z přehledu bankovních transakci vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne 23. 11. 2024 celkovou částku částku 16 400 Kč a dne 24. 11. 2024 částku 600 Kč. Celkem tak žalobkyně na uvedený účet zaslala částku ve výši 17 000 Kč.9. Ze sdělení , právnická osoba, ., z 22. 12. 2025 soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je veden na žalovaného. Zároveň bylo touto zprávou potvrzeno přijetí žalobkyní tvrzených plateb na účet žalovaného.10. Z upomínky ze dne 5. 5. 2025 soud zjistil, že smlouva o revolvingovém úvěru měla být ze strany žalobkyně vypovězena a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 37 529,62 Kč se splatností ke dni vypovězení smlouvy.11. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 37 615,19 Kč do tří dnů, přičemž výzvu dle potvrzení doručovatele odeslala 2. 9. 2025.12. Dále žalobkyně předložila údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, autorizaci ověření totožnosti a bankID výpis, ze kterých soud nezjistil pro věc nic podstatného.13. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Mělo jít o spotřebitelský úvěr podle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobkyní. Listina, která neobsahuje podpis žalovaného, není způsobilá prokázat tvrzení žalobkyně o jejím uzavření. Žalobkyně ve smyslu § 562 občanského zákoníku ani nepředložila k důkazu žádné záznamy, které by případně jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného na smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně v dané věci neunesla břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.14. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, neboť žalobkyně před jejím uzavřením s odbornou péčí neprověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci). Žalobkyně v této věci nepředložila žádné listiny, které by svědčily o prověření výdajů žalovaného. Žalobkyně předložila pouze přehled identifikovaných příjmů, který však neobsahuje žádné konkrétní údaje o příjmech žalovaného, pouze obsahuje informaci o výši ověřeného příjmu, přičemž však není uvedeno, jak k této částce žalobkyně dospěla. S ohledem na uvedené nebylo prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak podle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).15. Za situace, kdy se žalobkyně k soudnímu jednání dne 21. 1. 2026 nedostavila (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce), nemohla být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a zejména neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného dne 23. 11. 2024 celkovou částku 16 400 Kč a dne 24. 11. 2024 částku 600 Kč, tj. celkem 17 000 Kč. Za situace, kdy mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru, případně šlo o smlouvu neplatnou, pak soud tyto platby považoval ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku za platby bez právního důvodu, kterými se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný se po započtení platby ze dne 2. 1. 2025 ve výši 49,86 Kč oboha