Okresní soud Brno-Venkov 34 C 156/2026-49 – Náklady řízení

o 11 960,77 Kč s příslušenstvím

Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 11.960,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4.988,66 Kč, úrokem ve výši 12.993,43 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11.960,77 Kč za dobu od 10. 4. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11.960,77 Kč za dobu od 10. 4. 2025 do zaplacení. Žalobce tvrdí, že 27. 9. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , s žalovanou smlouvu o úvěru, podle níž žalované poskytl úvěr v částce 30.000,- Kč. Žalovaná řádně neplnila podmínky úvěru, právní předchůdce žalobce proto provedl ke dni 20. 10. 2022 vyčíslení dlužné jistiny 11.960,77 Kč a dlužného poplatku 8.129,23 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalovaná uhradila do postoupení pohledávky celkem 42.000,- Kč, po postoupení dalších 8.000,- Kč. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy uvedl, že právní předchůdce žalobce vycházel z informací od žalované, které byly zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny oproti dokladům žalované.Podáním ze dne 5. 6. 2026 žalobce doplnil, že při posouzení úvěruschopnosti vycházel právní předchůdce žalobce z údajů uvedených žalovanou do zákaznické karty, o kterých neměl právní předchůdce žalobce důvod pochybovat.Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaná nevyjádřila, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil.Skutková zjištění učinil soud z listinných důkazů.Dle smlouvy o úvěru ze dne 27. 9. 2019 uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla předmětem úvěru částka 30.000,- Kč poskytnutá v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem ve výši 28.994,- Kč v měsíčních splátkách po 2.588,- Kč, RPSN činilo 108,32 %.Dle zákaznické karty žalované ze dne 27. 9. 2019 žalovaná uvedla měsíční příjem 18.829,- Kč a další blíže neidentifikované příjmy domácnosti 4.000,- Kč měsíčně. Splátky dalších závazků uvedla žalovaná v částce 5.000,- Kč měsíčně a odhadované výdaje 6.900,- Kč měsíčně.Dle tabulky umoření uhradila žalovaná v období od 27. 9. 20119 do 14. 6. 2022 částku 42.000,- Kč.Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce.Postoupení bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 29. 9. 2023, dopisem ze dne 16. 9. 2024 vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit.Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neprověřil. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení pouze z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě, aniž by relevantně zjišťoval skutečnou výši příjmů a běžných výdajů žalované, jedná se o posouzení pouze formální a zcela nedostatečné, zvláště pak v případě, kdy měsíční výdaje žalované jsou v zákaznické kartě pouze odhadnuty.Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta celkem jistina ve výši 30.000,- Kč, na kterou dosud uhradila 50.000,- Kč, tedy více, než bylo žalované na jistině poskytnuto (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021).Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobce byl v řízení neúspěšný a byl by tak povinen nahradit náklady řízení žalované. Jelikož žalované v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.