43 C 350/2025-72 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 13. 10. 2025, převedeným do rejstříku C dne 21. 11. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 495 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, . a žalovaným, č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému dne 17. 6. 2024 poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 2 000 Kč, a dále z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi týmiž stranami smlouvy, č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému dne 17. 6. 2024 poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté úvěry původnímu věřiteli vrátit společně s úrokem ve výši 60 Kč v případě první smlouvy a ve výši 30 Kč v případě smlouvy druhé, dále společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 720 Kč v prvním případě a ve výši 360 Kč v druhém případě. Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 19. 1. 2026 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu v soudem stanovené lhůtě dne 22. 1. 2026, kdy sdělila, že nedisponuje důkazy k posouzení úvěruschopnosti, současně změnila právní důvod nároku na bezdůvodné obohacení, současně vzala žalobu částečně zpět co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 000 Kč od 18. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, částky 4 186 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 28. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a částky 4 309 Kč.3. Žalovaný ve vyjádření doručeném soudu dne 30. 1. 2026 požádal, nechť s ohledem na výkon trestu odnětí svobody je věc projednána v jeho nepřítomnosti, popř. za jeho účasti formou videokonference.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 24. 2. 2026, žalobkyně i žalovaný se z jednání omluvili, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného.5. Soud ve smyslu § 102a odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru, že není účelné realizovat jednání se zajištěním účasti žalovaného prostřednictvím videokonferenčního zařízení za situace, kdy žalovaný účast u jednání výslovně nežádal, současně i žalobkyně se z jednání omluvila, mimoto povaha věci jistě umožňovala projednání v nepřítomnosti účastníků, když předmětem posouzení byl toliko nárok na bezdůvodné obohacení, tj. vrácení prostředků právě ve výši, v jaké byly žalovanému poskytnuty a nebyly vráceny, současně proti nároku žalovaný ve svém vyjádření ničeho nenamítal.6. Soud vyšel z podání účastníků, dále z listinných důkazů smluvní dokumentací, potvrzením o platbě, postoupením pohledávky, předžalobní výzvou a sdělením banky.7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.9. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že původní věřitel svou pohledávku za žalovaným postoupil na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která následně předmětnou pohledávku postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace.13. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 1, odst. 2, odst. 4 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí, jak učiněno podáním žalobkyně ze dne 22. 1. 2026, ve výroku I. částečně zastavil.14. Výrokem II. bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 2 000 Kč a 3 000 Kč, tj. celkem částka 5 000 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy vyplaceno a co nebylo žalovaným dosud vráceno.15. K tomu bylo potvrzením o platbě předloženým žalobkyní, zejména pak též sdělením banky prokázáno, že žalovanému byly dne 17. 6. 2024 na účet, jehož byl majitelem, vyplaceny prostředky ve výši 3 000 Kč a ve výši 2 000 Kč.16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, tj. aniž důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, a aniž z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. K výkladu normy obsažené v § 87 odst. 1 poslední větě zákona o spotřebitelském úvěru judikoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který byl aktuálně schválen k publikaci pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.18. Z citované právní věty esenciálního judikátu Nejvyššího soudu je třeba dovodit, že v případě stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru se nejedná o standardní (procesní) lhůtu k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovenou k vypořádání bezdůvodného obohacení, nýbrž se jedná o specifickou (speciální) úpravu vypořádání nároků z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Doba k vrácení poskytnuté jistiny musí být stanovena tak, aby měl žalovaný spotřebitel časový prostor k úhradě, který je přiměřený jeho možnostem. Současně – a zejména – jedná se pojmově o (nové) stanovení splatnosti předmětné částky, tedy nepřipadá v úvahu přiznání úroků z prodlení za jakékoli období do minulosti, nýbrž naopak, pakliže do budoucna mají být úroky z prodlení nárokovány, lze tak činit teprve, pokud nedojde k úhradě v plné výši do data (nově) soudem stanoveného, a jejich úhrady je třeba se domáhat prostřednictvím samostatné (nově podané) žaloby.19. Nejvyšší soud v citovaném judikátu dospěl k závěru, že splatnost jistiny nelze odvozovat od první (před podáním žaloby učiněné) prokázané výzvy k plnění ze strany žalobkyně, ale je nutné, aby byla soudem stanovena doba nová, stanovená dle možností spotřebitele. V intencích citovaného – aktuálně (s časovým odstupem od vydání rozhodnutí) k publikaci ve sbírce zařazeného – judikátu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nadále již – na rozdíl od dosavadní početné rozhodovací praxe – nelze splatnost pohledávky k vrácení bezdůvodného obohacení v návaznosti na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru odvozovat od první prokázané výzvy k plnění, ale je nutné tuto nově stanovit, vycházeje z možností spotřebitele k úhradě v době přiměřené.20. Co se týká stanovení konkrétní doby k vrácení jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru má soud i vzhledem k tomu, že žalovaný své současné poměry (možnosti) soudu blíže neupřesnil, za přiměřenou úhradu jistiny spotřebitelského úvěru ve splátkách v poměrně minimální výši 500 Kč měsíčně, a to i vzhledem k tomu, že žalovaný je ve výkonu trestu odnětí svobody. Vzhledem k povaze podkladové právní úpravy pak nepřichází v úvahu vyslovení ztráty výhody splátek ve smyslu § 1931 občanského zákoníku, tedy nepřichází v úvahu taková úprava, že nebude-li některá ze splátek řádně a včas uhrazena, stává se splatným celý zbývající dluh.21. Soud pro úplnost doplňuje, že na věci nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně původně nárokovala zaplacení nárokovaných částek z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru, přič