12 C 131/2022-42 — Okresní soud v Blansku

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 629 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dne [datum]. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě uvedené smlouvy finanční prostředky ve výši 4 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit do [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 885 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8,5% p. a. z částky 4 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a sjednané smluvní pokuty za prodlení žalovaného ve výši 0,1% denně z částky 4 000 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 744 Kč. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou ze dne [datum] 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně i její zástupkyně omluvily a souhlasily s projednáním věci v jejich nepřítomnosti, žalovaný se nedostavil bez omluvy, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Soud proto za použití ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tato listina je za stranu úvěrující podepsána a oražena razítkem, za stranu úvěrovaného je na místo podpisu uveden kód zaslaný pomocí SMS„ [jméno] [spisová značka]“. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady vytvořené [právnická osoba] dne [datum] vyplývá, že žalobkyně zaslala na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaný, dne [datum] částku 4 000 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] ve výši 8 844,70 Kč nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy, žalobkyně však nedoložila, zda a kdy byl přípis žalovanému doručen, resp. zda a kdy byl žalobkyní alespoň odeslán. 5. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle ust. § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. 6. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že tvrzená smlouva o úvěru byla žalovaným podepsána a že žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou k vrácení dluhu. 7. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru byla žalovaným podepsána. O neunesení břemena tvrzení a břemena důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 9. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 10. Podle ust. § 546 o. z. lze právně jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. 11. Podle ust. § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší. 12. Dle ust. § 1824 a násl. o. z. mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet. 13. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky. 14. Aby se žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků písemné smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena - zejména prokázat, že žalovaný smlouvu podepsal, tedy k ní připojil svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu. V daném případě však k tomuto prokázání nedošlo – z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný ke smlouvě připojil svůj podpis. Proto není možné uzavřít, že by žalovaný byl smlouvou vázán. V daném případě tedy nebylo v řízení prokázáno, že by účastníci uzavřeli tvrzenou smlouvu o úvěru, proto účastníkům nemohla vzniknout žádná smluvní práva ani povinnosti. 15. Pokud za popsané situace žalobkyně dne [datum] převedla na účet žalovaného částku 4 000 Kč, plnila bez právního důvodu (ust. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému tím vznikla povinnost vydat vše, co nabyl bezdůvodným obohacením (§ 2991 odst. 1, § 3000 o. z.), tedy povinnost vrátit žalobkyni částku 4 000 Kč. 16. Vzhledem k tomu, že splatnost pohledávky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.), která je jednostranným adresným právním jednáním. Uvedené právní jednání vyvolává účinky až tím, že se dostane do dispoziční sféry adresáta tak, aby měl objektivní příležitost (možnost) seznámit se s obsahem písemnosti zachycující jednostranné právní jednání; takovou objektivní možností se rozumí například oznámení příslušné pošty o možnosti vyzvednout si písemnost obsahující daný úkon (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2.2008, sp. zn. 33 Odo 142/2006). Za výzvu k plnění, s níž se žalovaný objektivně mohl seznámit, je tak nutno považovat až doručení žaloby v tomto řízení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) z částky 4 000 Kč ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od [datum] do zaplacení. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku s úroky z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. 17. Žalobkyni naopak ze shora popsaných důvodů nevzniklo právo na zaplacení částky 1 629 Kč (spočívající v kapitalizovaných úrocích z prodlení a smluvní pokutě) s kapitalizovaným úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Proto soud žalobu zamítl v rozsahu uvedeném II. výroku tohoto rozsudku. 18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla procesně úspěšnější žalobkyně, a to ze 71 %, zatímco žalovaný byl úspěšný z 29 %. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni 42 % z celkových nákladů řízení, tj. částku 625 Kč. Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 489 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu („a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 5 629 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a DPH ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.