6 C 93/2026-76 – Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně v žalobě uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , Adresa advokátky, , IČ , IČO, , jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je maltskou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši , částka, . Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal , částka, a splatností dne , datum, . Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí , částka, . Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne , datum, . Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem , hodnota, , , částka, nejpozději splatných dne , datum, . Žalobkyně dokládá pouze poslední splatnou fakturu, z důvodu jejich velkého počtu, které byly žalovanému zaslány. Tyto faktury je žalobkyně případně schopna dodat. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Namítal zejména, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil jeho úvěruschopnost. Dále namítal rozpor smlouvy s dobrými mravy a uvedl, že ani případný nárok z bezdůvodného obohacení není po právu, neboť mu bylo v rozhodném období ze strany původního věřitele poskytnuto celkem , částka, , zatímco on uhradil celkem , částka, .3. Z jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav:5. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, a to zejména úvěrovou smlouvou, standardními podmínkami úvěrové smlouvy, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, listinami vztahujícími se k identifikaci žalovaného, doklady o platbách, listinou označenou jako loan application info, smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek včetně dodatku, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a výpisem transakcí z účtu žalovaného.6. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem a žalovaným jako spotřebitelem byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Současně bylo prokázáno, že žalovaný v souvislosti s tímto úvěrovým vztahem přijal od původního věřitele peněžní plnění a naopak na účet původního věřitele hradil jednotlivé částky.7. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. je povinen v odůvodnění vyložit, které skutečnosti má za prokázané, které nikoli, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jak věc posoudil po právní stránce. V projednávané věci žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní břemeno v několika samostatných rovinách, z nichž každá sama o sobě brání vyhovění žalobě.8. Především žalobkyně již po skutkové stránce nevymezila dostatečně určitě právní důvod a skladbu uplatněného peněžitého nároku. V žalobě tvrdila, že žalovaný čerpal úvěr v „konečné výši“ , částka, , aniž vyložila, zda žalovaná částka představuje jistinu, smluvní úrok, poplatky, případně jejich kombinaci. Toto skutkové vylíčení bylo o to významnější, že žalobkyně současně pro případ neúspěchu ze smluvního titulu sama navrhla posouzení věci jako bezdůvodné obohacení, tedy titul odlišný, s odlišnými skutkovými předpoklady. Soud nemůže nahrazovat nedostatek skutkových tvrzení vlastní konstrukcí žalobního základu. Již z tohoto důvodu nebylo možno učinit závěr, že žalobkyni svědčí pohledávka právě v žalované výši.9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.11. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bu