11 C 68/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 453 860,66 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích pod body I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že s žalovaným dne 4. 9. 2017 uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku žalobkyni spolu se smluvním úrokem a poplatky ve 119 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 693 Kč Poslední splátka měla být splatná k 25. 1. 2028 ve výši 1 349,52 Kč. Žalovaný se však se splácením úvěrových splátek dostával do prodlení, resp. poskytoval částečné plnění, a proto žalobkyně úvěr ke dni 9. 4. 2022 zesplatnila. Žalovaný uhradil částku ve výši 147 621,11 Kč. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné částky v celkové výši 520 887,21 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 452 378,89 Kč, poplatků ve výši 1 481,77 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 33 368,70 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 33 657,85 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl o zaplacení upomenut. Žalobkyně dále uvedla, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v době uzavření předmětné smlouvy, když vyhledala žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, zpracovala informace, které získala přímo od žalovaného a prověřila pohyb na jeho bankovním účtu. 2. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, kdy po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil tento skutkový závěr: 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 9. 2017 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 600 000 Kč, přičemž jeho čerpání i splácení bylo vedeno na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 11,90 % ročně. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal spolu s úrokem a poplatky splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 8 693 Kč, přičemž dle Dodatku ke smlouvě o úvěru měl být celý úvěr uhrazen do 25. 1. 2028. 5. Z podkladů pre sudné konanie soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 600 000 Kč, na který uhradil celkem částku 147 621,11 Kč. 6. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 9. 4. 2022 bylo zjištěno, že z důvodu neuhrazení pohledávky žalovaným žalobkyně poskytnutý úvěr ke dni 9. 4. 2022 zesplatnila. 7. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 8. 3. 2022 a z výzvy k úhradě dluhu ze dne 22. 11. 2022 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 8. Z výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 4. 9. 2017 do 31. 12. 2017, období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 a období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 soud zjistil pohyby na účtu žalovaného v jednotlivých měsících. 9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 600 000 Kč. Žalovaný se současně zavázal zaplatit úrok ve výši 11,90 % ročně. Celý dluh se žalovaný zavázal splácet pravidelných měsíčních splátkách po 8 693 Kč. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem 147 621,11 Kč. Žalovaný však dluh nesplácel řádně, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k zaplacení, ten však ničeho neuhradil. 10. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Soud ve smyslu § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Z § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dále z § 1970 o. z. plyne, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 17. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba byla uplatněna po právu pouze co do částky 452 378,89 Kč, neboť mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 21. 4. 2023 č. j. 11 C 68/2023 – 12, ve které soud žalobkyni vyzval k doplnění důkazů, nebylo zjištěno, že by žalobkyně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána z insolvenčního rejstříku, z informací sdělených přímo žalovaným v rámci žádosti o poskytnutí úvěru a z výpisu z účtu žalovaného. K důkazům žalobkyně však ničeho dalšího nepředložila. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný měl v žádosti o úvěr podané přes interní klientské call centrum uvést příjem 32 300 Kč měsíčně a výdaje 0 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 4. 9. 2017 do 31. 12. 2017, období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 201