Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vzniklého ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu uzavřené dne 14.4.2023 v návaznosti na rámcovou smlouvu ze dne 10.2.2023. Tvrdil, že žalovanému byl poskytnut kontokorent do výše 20 000 Kč, který žalovaný řádně nesplácel, pročež žalobce přistoupil dne 4.8.2025 k jeho zesplatnění. Ke dni podání žaloby žalobce evidoval vůči žalovanému nesplacenou jistinu ve výši 18 000 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 071,44 Kč, přičemž dále požadoval smluvní úroky a zákonný úrok z prodlení specifikované v žalobním petitu a náhradu nákladů řízení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.4. Z obchodních podmínek účinných od 28.11.2022 okresní soud zjistil, že dne 28.11.2022 nabyly účinnosti obchodní podmínky žalobce upravující podmínky poskytování bankovních a platebních služeb, včetně pravidel pro uzavírání a změny rámcových smluv, vedení účtů, poskytování úvěrů a kontokorentů, potvrzování operací, doručování dokumentů a dalších práv a povinností smluvních stran.5. Z obchodních podmínek účinných od 20.4.2024 okresní soud zjistil, že dne 20.4.2024 nabyly účinnosti obchodní podmínky žalobce upravující podmínky poskytování bankovních a platebních služeb, práva a povinnosti smluvních stran při uzavírání a změnách rámcových smluv, vedení účtů, poskytování úvěrů a kontokorentů, způsob potvrzování operací a podepisování dokumentů, doručování písemností, platební styk a další související otázky smluvního vztahu mezi bankou a klientem.6. Z dodatku č. 3 k Rámcové smlouvě č. , hodnota, z 14.4.2023 okresní soud zjistil, že dne 14.4.2023 byl mezi žalobcem a žalovaným uzavřen dodatek k rámcové smlouvě, na jehož základě byl žalovanému poskytnut neúčelový nezajištěný kontokorent s úvěrovým limitem 20 000 Kč, který bylo možné čerpat přečerpáním běžného účtu č. , č. účtu, , přičemž kontokorent byl sjednán na dobu neurčitou, měl být splácen průběžně každým připsáním peněžních prostředků na uvedený účet a sjednaná roční úroková sazba činila 18,90 %; dále bylo ujednáno, že podmínkou používání kontokorentu je jeho splacení do jednoho roku od prvního nebo dalšího čerpání vedoucího k přečerpání účtu, a v dodatku bylo rovněž uvedeno, že jeho nedílnou součást tvoří Podmínky pro používání kontokorentu.7. Z podmínek pro používání kontokorentu účinných od 21.4.2022 okresní soud zjistil, že dne 21.4.2022 nabyly účinnosti podmínky žalobce upravující poskytování a splácení kontokorentu, podle nichž je smlouva o kontokorentu smlouvou o spotřebitelském úvěru s možností přečerpání běžného účtu uzavíranou na dobu neurčitou, klient je povinen čerpaný kontokorent splatit včetně úroků, žalobce je oprávněn za podmínek v nich uvedených kontokorent zesplatnit, požadovat jeho předčasné splacení a v případě prodlení uplatnit zákonný úrok z prodlení; podmínky dále upravují pravidla čerpání a splácení kontokorentu, pořadí započítávání plateb, případy porušení smluvních povinností a způsoby ukončení smlouvy.8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru okresní soud zjistil, že dne 14.4.2023 žalobce poskytl žalovanému předsmluvní informace vztahující se k zamýšlenému poskytnutí neúčelového nezajištěného kontokorentu s úvěrovým limitem 20 000 Kč k běžnému účtu č. , č. účtu, , sjednávaného na dobu neurčitou, přičemž formulář uvádí roční úrokovou sazbu ve výši 18,90 %, RPSN ve výši 20,7 %, celkovou částku k zaplacení ve výši 23 790 Kč při modelovém čerpání celého úvěrového rámce po dobu jednoho roku, způsob průběžného splácení kontokorentu, možnost předčasného splacení, právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dnů a skutečnost, že při posouzení schopnosti splácet úvěr žalobce využívá databáze Bankovního i Nebankovního registru klientských informací.9. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu okresní soud zjistil, že dne 14.4.2023 byl žalovanému sjednán kontokorent s limitem 20 000 Kč, který žalovaný poprvé čerpal dne 1.12.2024, přičemž čerpaná jistina postupně vzrostla až na částku 20 000 Kč; dále soud zjistil, že žalobce průběžně připisoval k jistině úroky z kontokorentu, dne 4.8.2025 přistoupil k zesplatnění kontokorentu, ke dni zesplatnění evidoval nesplacenou jistinu ve výši 20 000 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 071,44 Kč, po zesplatnění žalovaný uhradil dne 19.9.2025 částku 1 000 Kč a dne 14.10.2025 další částku 1 000 Kč, v důsledku čehož činila nesplacená jistina ke dni 11.2.2026 částku 18 000 Kč, zatímco nesplacený kapitalizovaný úrok zůstal ve výši 1 071,44 Kč.10. Rámcové smlouvy č. , hodnota, okresní soud zjistil, že dne 10.2.2023 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních služeb, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet č. , č. účtu, vedený v měně CZK a byla mu vydána debetní karta k tomuto účtu, přičemž smlouva byla sjednána na dobu neurčitou a její nedílnou součást měly tvořit mimo jiné obchodní podmínky, podmínky pro používání úvěru a podmínky pro používání kontokorentu; ve smlouvě byly dále uvedeny identifikační a kontaktní údaje žalovaného, včetně e-mailové adresy a telefonního čísla určeného pro zasílání potvrzovacích kódů, a žalovaný svým podpisem potvrdil převzetí smluvní dokumentace a souhlas s jejím obsahem.11. Z výpisu z běžného účtu za období 11.12.2024 až 11.2.2026 okresní soud zjistil, že dne 12.12.2024 došlo z běžného účtu žalovaného k výběru hotovosti ve výši 55 000 Kč, v důsledku čehož byl čerpán sjednaný kontokorent, přičemž v následujícím období byly z účtu účtovány obchodní úroky z kontokorentu a další platební transakce, dne 14.7.2025 žalobce zaúčtoval náklady na vymáhání ve výši 500 Kč a dne 4.8.2025 provedl převedení kontokorentu, při němž byla zaúčtována částka 20 000 Kč představující jistinu kontokorentu, částka 1 040,37 Kč a částka 31,07 Kč; dále soud zjistil, že dne 9.9.2025 žalovaný vložil na účet v hotovosti částku 500 Kč a že ke dni 9.9.2025 činil limit kontokorentu 20 000 Kč při roční úrokové sazbě 18,90 %.12. Z výzvy k zaplacení dluhu – předžalobní výzvy ze dne 4.8.2025 okresní soud zjistil, že dne 4.8.2025 žalobce vyzval žalovaného k předčasnému uhrazení všech jeho dluhů, které ke dni vyhotovení výzvy vyčíslil částkou 21 571,44 Kč, sestávající z dluhu z kontokorentu ve výši 21 071,44 Kč a dluhu na běžném účtu ve výši 500 Kč, přičemž žalovanému stanovil lhůtu k úhradě do 13.8.2025.13. Z karty úvěruschopnosti č. , hodnota, okresní soud zjistil, že dne 1.6.2026 žalobce vyhotovil potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím kontokorentu, v němž uvedl, že před uzavřením smlouvy dne 14.4.2023 posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě jím sděleného čistého měsíčního příjmu z podnikání ve výši 30 000 Kč, ověření v Bankovním a Nebankovním registru klientských informací, ověření v insolvenčním rejstříku, ověření exekuční minulosti a ověření bezdlužnosti v rámci skupiny PPF, přičemž jako výdaje jednotlivce i domácnosti zohlednil částku 4 860 Kč stanovenou podle expertní analýzy a dospěl k závěru, že žalovaný bude schopen splácet kontokorent ve výši 20 000 Kč.14. Z výpisu z Bankovního registru klientských informací ze dne 14.4.2023 okresní soud zjistil, že dne 14.4.2023 byla v souvislosti s úvěrovou žádostí žalovaného vygenerována úvěrová zpráva z Bankovního registru klientských informací, v níž byl žalovaný identifikován svými osobními údaji, přičemž ve zprávě bylo uvedeno, že nebyl nalezen žádný evidovaný úvěrový kontrakt ani žádný blokovaný kontrakt a že žalovaný nebyl v registru veden jako osoba s evidovanými úvěrovými závazky.15. Z výpisu z účtu č. , hodnota, za období od 14.4.2023 do 1.6.2026 okresní soud zjistil, že dne 19.9.2025 byla na tento účet připsána částka 1 000 Kč od , jméno FO, a téhož dne byla tatáž částka použita na splátku převedeného kontokorentu, dále že dne 14.10.2025 byla na účet připsána další částka 1 000 Kč od , jméno FO, , která byla téhož dne rovněž použita na splátku převedeného kontokorentu, přičemž za celé období výpis eviduje celkové příchozí platby ve výši 2 000 Kč a odpovídající splátky převedeného kontokorentu ve stejné výši.16. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.17. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 10.2.2023 byla mezi účastníky uzavřena rámcová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet. Dne 14.4.2023 byl mezi účastníky uzavřen dodatek k této smlouvě, na jehož základě byl žalovanému poskytnut kontokorent s úvěrovým limitem 20 000 Kč a roční úrokovou sazbou 18,90 %. V souvislosti s žádostí o kontokorent byla téhož dne provedena lustrace žalovaného v Bankovním registru klientských informací. Žalovaný sjednaný kontokorent poprvé čerpal dne 1.12.2024, přičemž čerpaná jistina postupně dosáhla částky 20 000 Kč. Dne 4.8.2025 žalobce kontokorent zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky 21 571,44 Kč do 13.8.2025. Po zesplatnění žalovaný uhradil dne 19.9.2025 částku 1 000 Kč a dne 14.10.2025 další částku 1 000 Kč. Ke dni 11.2.2026 žalobce evidoval nesplacenou jistinu ve výši 18 000 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 071,44 Kč. Žalobce dále tvrdil, že před poskytnutím kontokorentu posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě jím sděleného příjmu ve výši 30 000 Kč měsíčně, údajů z registrů a částky 4 860 Kč zohledněné jako výdaje.18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.19. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).20. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.21. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).22. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, neboť vycházel toliko z žalovaným tvrzeného příjmu, údajů z registrů a modelově stanovených výdajů, aniž by ověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného. Žalobce soudu nepředložil žádné listiny, z nichž by bylo možné dovodit, že před uzavřením smlouvy disponoval objektivními podklady o příjmech a výdajích žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.23. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).24. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.25. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce a z předloženého přehledu čerpání a splácení kontokorentu, přičemž žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by žalobci uhradil vyšší částku, než jaká byla žalobcem započtena. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný žalobci uhradil celkem 2 000 Kč. Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen vydat, tudíž činí 18 000 Kč.26. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.27. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.28. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.29. Žalobce se dále domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení. Neprokázal však, že výzva ze dne 4.8.2025 byla žalovanému odeslána, a tudíž ani okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Za této situace soud neměl za prokázané, že by se žalovaný dostal do prodlení již před podáním žaloby, a nárok na zaplacení úroku z prodlení proto neshledal důvodným (výrok ad I.).30. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch co do jistiny a neuspěl toliko v části příslušenství, proto mu soud přiznal vůči žalovanému náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč (výrok ad III.).