4 C 40/2026-15 – Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované úhrady částky 20 064 Kč s příslušenstvím, jako nesplaceného úvěru. Uvedla, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalované dne 13. 1. 2025 částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně částku vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatkem nejpozději do 14. 3. 2025. Před uzavřením smlouvy si právní předchůdkyně žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejích rodinných a majetkových poměrech. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Předmětná pohledávka byla postoupena společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2025. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2025. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalované požaduje uhrazení dlužné jistiny, poplatku za poskytnutý úvěr a smluvní pokutu. Žalobkyně též požaduje uhrazení zákonného úroku z prodlení. Žalovaná ničeho neuhradila, ač byla k plnění vyzvána předžalobní upomínkou.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu. Žalovaná na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly uzavřít smlouvu o úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se měla zavázat právní předchůdkyni žalobkyně do 14. 3. 2025 vrátit poskytnutou částku 12 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 320 Kč a úrokem ve výši 360 Kč.6. Z potvrzení o platbě vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 13. 1. 2025 uhradila na účet č. , č. účtu, částku 12 000 Kč.7. Dle profilu klienta měla žalovaná být zaměstnána na hlavní pracovní poměr, bydlet ve vlastním bydlení, čistý příjem její domácnosti měl činit 80 000 Kč, náklady na bydlení měly činit 8 500 Kč a náklady na služby a energie měly činit 1 500 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2025 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na společnost , právnická osoba9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2026 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena společností , právnická osoba, , na žalobkyni.10. Z výpisu z bankovního účtu žalované vyplývá, že v průběhu roku 2023 činila žalovaná stovky transakcí vůči různým sázkovým společnostem, kdy uvedené transakce dosahují řádově minimálně desítek tisíc Kč. Rovněž je zřejmé, že žalované byly opakovaně poskytovány peněžní prostředky od nebankovních společností, včetně právní předchůdkyně žalobkyně.11. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 6. 2025 a podacího lístku ze dne 11. 6. 2025 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů.12. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný skutkový stav, dle kterého právní předchůdkyně žalobkyně dne 13. 1. 2025 uhradila na bankovní účet žalované částku 13 000 Kč. Pohledávka byla dne 20. 5. 2025 postoupena společnosti , právnická osoba, , a následně byla pohledávka touto společností postoupena dne 26. 5. 2025 žalobkyni.13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.21. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.22. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.23. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.24. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn po