16 C 202/2022-29 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 10 413 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení elektronicky na dálku dne [datum], na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží neuhrazenou jistinu úvěru a smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] ve výši 1 413 Kč. Jelikož je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné jistiny úvěru od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], z oznámení o zesplatnění zápůjčky z [datum], ze sdělení o schválení půjčky, z předžalobní výzvy ze dne [datum], ze sazebníku poplatků, z fotokopie osobních dokladů žalované, z výstupních informací z databází z bankovních a nebankovních registrů CRIF, REPI, [příjmení] a další a z výpisu z účtu žalované za duben 2021 má soud za prokázané, že prostřednictvím elektronických prostředků byla na dálku uzavřena mezi účastníky řízení dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byly na účet žalované zaslány finanční prostředky ve výši 9 000 Kč jako zápůjčka s tím, že žalovaná uhradí předmětné finanční prostředky se sjednaným úrokem ve výši 40 % měsíčně, což představuje roční úrokovou sazbu ve výši 480 % Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou a žalovaná byla oprávněna čerpat úvěr do sjednaného limitu 9 000 Kč. Žalovaná dne [datum] vyčerpala předmětnou částku, avšak tato nebyla v souladu se smlouvou uhrazena. Současně byla sjednána ve smlouvě smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení. Žalobkyně kapitalizovala smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] z částky 9 000 Kč a požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 413 Kč. Před podáním žaloby byla úvěruschopnost žalované prověřena v bankovních a nebankovních registrech klientských informací a dále výpisem z účtu žalované, z něhož vyplývá, že její příjem od [právnická osoba] s.r.o. představuje 12 800 Kč čistého měsíčně. Jiné osobní a majetkové poměry žalované nebyly žádným způsobem prověřovány. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky přípisem ze dne [datum], avšak na tuto výzvu nereagovala. 5. Jelikož se jedná o spotřebitelský úvěr, musel se soud zabývat otázkou, zda věřitel před uzavřením smlouvy v zákonem požadovaném rozsahu prověřil schopnost žalované uhradit předmětný úvěr. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nebyly ověřeny mzda žalované, celkové příjmy domácnosti, její pravidelné výdaje i výdaje domácnosti. Předložení jednoho výpisu z účtu žalované prokazující její mzdu na minimální úrovni soud nepovažuje za dostatečné prověření finanční situace žalované. 12. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 9 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od [datum], neboť od tohoto data byla žalovaná v prodlení s úhradou dlužné jistiny. Výše úroku z prodlení je upravena vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 13. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 14. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 15. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu,